Apollo 7

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Apollo 7

Znak mise
Údaje o misi
Název mise	Apollo 7
COSPAR:	1968-089A
Volací znak:	Velitelský modul: Apollo 7
Členů posádky:	3
Start:	11. října 1968 15:02:45 UTC
Kosmodrom:	Kennedyho vesmírné středisko Mys Canaveral, USA
Vzletová rampa:	LC 34
Přistání:	22. října 1968 11:11:48 UTC 27° 38' s.š. 64° 09' z.d.
Trvání letu:	10 d 20 h 9 min 3 s
Počet oběhů:	163
Apogeum:	297 km
Perigeum:	231 km
Doba oběhu:	89,78 min
Sklon dráhy:	31,63°
Hmotnost:	CSM 14,781 kg
Fotografie posádky
Posádka Apolla 7 (zleva: Eisele, Schirra a Cunningham)
Navigace
Předcházející mise Následující mise Apollo 6 Apollo 8

Apollo 7 byl první uskutečněný pilotovaný let (11. října 1968 – 22. října 1968) v rámci programu Apollo, první americký let do vesmíru s tříčlennou posádkou, první pilotovaný let s použitím rakety Saturn 1B a první let americké kosmické lodi, ze kterého se uskutečnil přímý televizní přenos. V celkovém pořadí pilotovaných letů Země je veden na 24 místě.

Obsah 1 Posádka 1.1 Záložní posádka 2 Průběh a výsledky mise Apollo 7 3 Návrat na Zemi 4 Revize programu Apollo 5 Zdroje 5.1 Literatura 5.2 Externí odkazy

[editovat] Posádka

• Walter Marty Schirra, Jr., velitel. (3. let do vesmíru, předtím člen posádky letů Mercury-Atlas 8 a Gemini 6A)
• Donn F. Eisele, pilot velitelského modulu. (1. let do vesmíru)
• Walter Cunningham, pilot lunárního modulu, který ale nebyl při tomto letu součástí lodi Apollo. (1. let do vesmíru)

Tatáž posádka předtím tvořila záložní posádku letu Apollo 1, který se neuskutečnil z důvodu tragické nehody během přípravy letu.

[editovat] Záložní posádka

• Thomas Stafford, velitel, (účastnil se misí Gemini 6A, Gemini 9A, Apollo 10, Sojuz-Apollo)
• John Young, pilot velitelského modulu, (účastnil se misí Gemini 3, Gemini 10, Apollo 10, Apollo 16, STS-1, STS-9)
• Eugene Cernan, pilot lunárního modulu, (účastnil se misí Gemini 9A, Apollo 10, Apollo 17)

[editovat] Průběh a výsledky mise Apollo 7

Po tragickém konci projektu Apollo 1 na konci ledna 1967 znamenal pilotovaný let Apollo 7 pro NASA veliký úspěch. Apollo 7 byl vybaven CM (servisním modulem), LM (Lunar Module) a třeti tunami pohonných hmot. První dva oběhy letěli spojeni s posledním stupněm nosné rakety Saturnu. Všechny hlavní systémy kosmické lodi pracovaly po dobu celého letu správně a ani jiné zásadnější technické potíže se neobjevily. S asi největšími problémy se tak potýkali členové posádky: jednotně si stěžovali na vysokokalorickou sušenou stravu, která se jim brzy přejedla, všichni tři se postupně nachladili, což ve stavu beztíže není nic příjemného, a navíc mezi nimi navzájem i personálem na zemi probíhaly menší hádky - kvůli nim NASA napříště žádného z nich nevybrala do hlavních posádek dalších misí a Apollo 7 tak pro ně znamenalo poslední vesmírný let.

Během letu plnila posádka řadu úkolů, především simulaci spojení s lunárním modulem a simulované navedení Apolla na dráhu kolem Měsíce. Kromě toho posádka uskutečnila vůbec poprvé živé televizní vysílání z vesmírné lodi. Celkem se uskutečnilo sedm krátkých televizních přenosů, které na Zemi zaznamenaly obrovský ohlas. Ze záznamu je vysílala i Československá televize. Hned po druhém přímém přenosu byli všichni tři kosmonauti jmenováni Americkým svazem televizních a rozhlasových umělců za jeho čestné členy.

Program Apolla 7 také obsahoval pět vědeckých experimentů:

• S005 - synoptická fotografie terénu. Posádka pořizovala snímky zemského povrchu, souše i moře, pro geologické, kartografické a oceánografické potřeby. Současně se vyhodnocovala vhodnost jednotlivých druhů fotografických materiálů;
• S006 - synoptická fotografie oblačnosti. Snímkování oblačných útvarů pro další rozvoj techniky družicové meteorologie.

Pro fotografické experimenty disponovala posádka 70mm kamerou Hasselblad se standardním objektivem 80 mm f/2,8 a dvěma kamerami Maurer 16 mm s měnitelnou rychlostí 1, 6, 12 a 24 obrázků za vteřinu a s výměnnými bajonetovými objektivy 18 mm f/2 a širokoúhlým 5 mm f/2.

Další tři experimenty měly lékařský charakter:

• M006 - demineralizace kosti. Před a po letu byly pořízeny rentgenové snímky určitých kostí v těle kosmonautů. Z porovnání snímků se zjišťoval úbytek vápníku v těle;

• MOU - změny krevního obrazu před a po letu;

• M023 - systolický tlak, jeho změny z předletových hodnot, v důsledku změn funkce srdečního svalu.

[editovat] Návrat na Zemi

Při sestupu byla posádka podrobena přetížení pouze 3 g. Přistáli na hladině oceánu 22. října 1968 po poledni poblíž Bermudských ostrovů. Na palubu je vzala čekající loď USS Essex.

[editovat] Revize programu Apollo

Úspěch Apolla 7 výrazně změnil plány NASA. Na schůzi nejvyšších činitelů NASA za předsednictví úřadujícího administrátora Dr. Paineho bylo 11. listopadu 1968 rozhodnuto, že další let, tj. pilotovaný let Apollo 8, poprvé zamíří i s posádkou k Měsíci. V původním harmonogramu projektu Apollo, kde mise Apollo 7 představovala bod C (pilotovaný let velitelského + servisního modulu na nízké oběžné dráze kolem Země), to reálně znamenalo, že budou vynechány body D a E a příští mise bude realizovat mírně modifikovanou variantu bodu F, tedy pilotovaný let na oběžné dráze kolem Měsíce zatím bez lunárního modulu.

[editovat] Zdroje

Související články obsahuje Portál Kosmonautika

[editovat] Literatura

• LÁLA, Petr; VÍTEK, Antonín. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha : Mladá fronta, 1982.

[editovat] Externí odkazy

• Apollo 7 na kosmo.cz
• NASA Apollo 7 Mission Report - Dec. 1, 1968 (PDF format)
• Heslo o Apollo 7 v Encyclopedia Astronautica
• The Apollo Spacecraft: A Chronology
• NASA Souhrnná zpráva Programu Apollo

z • d • e Program Apollo Apollo 1 • Apollo 4 • Apollo 5 • Apollo 6 • Apollo 7 • Apollo 8 • Apollo 9 • Apollo 10 • Apollo 11 • Apollo 12 • Apollo 13 • Apollo 14 • Apollo 15 • Apollo 16 • Apollo 17