Antonín Hirnle
| Jeho Milost ThDr. Antonín Hirnle | |
|---|---|
| Děkan kapituly ve Staré Boleslavi | |
| Církev | římskokatolická |
| Provincie | česká |
| Znak |  |
| Osobní údaje | |
| Datum narození | 8. srpna 1759 |
| Místo narození | Kroměříž |
| Datum úmrtí | 16. ledna 1824 (ve věku 64 let) |
| Místo úmrtí |  Rakouské císařství |
| Povolání | římskokatolický duchovní |
 citáty na Wikicitátech | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Antonín Hirnle (8. srpna 1759, Kroměříž[1] – 16. ledna 1824) byl český římskokatolický duchovní, sídelní kanovník Katedrální kapituly u sv. Štěpána v Litoměřicích, arcibiskupský kancléř v Praze a děkan kapituly ve Staré Boleslavi od roku 1815.
Život
[editovat | editovat zdroj]Jednalo se původně o řeholníka cisterciáckého řádu velehradského kláštera, narozeného v roce 1759 v Kroměříži. Byl synem kroměřížského sochaře Františka Ondřeje Hirnleho a jeho ženy Emerentiany a jeho kmotrem byl malíř Franz Anton Maulbertsch.[1] Po opuštění řádu se stal blízkým spolupracovníkem 8. litoměřického biskupa a 23. pražského arcibiskupa Václava Leopolda Chlumčanského krátce po roce 1802. V Litoměřicích byl jmenován sídelním kanovníkem s kanonikátem královským katedrály sv. Štěpána a "pravou rukou" biskupa.
Po svém příchodu do Litoměřic brzy ovládal celou biskupskou konzistoř. V roce 1791 ho biskup Ferdinand Kindermann pověřil založením pokračovací školy pro dívky. Do historie vstoupil jako tvrdý germanizátor, patřící k radikálním řešitelům národnostních otázek ve prospěch Němců, poplatný rakouskému režimu vystupující proti skupině kněží bolzanistů, kteří působili v litoměřickém semináři. Hirnle byl zásadním nepřítelem obrozenectví, osvícenství a bolzanismu, což budilo značnou nelibost, zvláště mezi staršími kněžími. Do této kategorie patřil od roku 1794 i děkan litoměřické kapituly, a pozdější 9. litoměřický biskup Josef František Hurdálek, o jehož pozdější rezignaci se Hirnle také přičinil.
K jeho cti však patří, že seminaristům, kteří projevovali hlubší zájem o teologii, vědecké vzdělání, mravní a slušný život zařizoval výhodnější kaplanská místa nebo fary. Byl dozorcem národních škol v litoměřické diecézi. Do těchto škol vyjížděl, aby ty, kteří od katolické víry odpadli, opět pro církev získal.
Když v roce 1815 odešel Chlumčanský do Prahy a stal se pražským arcibiskupem, vzal Hirnleho s sebou. Ustanovil ho v roce 1815 kancléřem pražského arcibiskupství a děkanem kapituly ve Staré Boleslavi. Do procesu se skupinou bolzanistů nadále zasahoval prostřednictvím důvěrníka MUDr. Kottnauera a kanovníka Františka Pillera, kteří na litoměřické konzistoři působili.
Jako staroboleslavský děkan byl však poměrně oblíben pro opravu kaple v Dřísech nebo stavbu nových Božích muk na staroboleslavsku.[2]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Matriční záznam o narození a křtu
- ↑ HOŘČICE J., Časopis katolického duchovenstva, 1841
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- PETERA, Václav. Géniové církve a vlasti [online]. Praha: Centrální katolická knihovna a Centrum dějin české teologie KTF UK v Praze [cit. 2012-10-26]. Dostupné v archivu.
- MACEK Jaroslav: Biskupství litoměřické, Karmelitánské nakladatelství : Kostelní Vydří, 2005, ISBN 80-7192-978-6, s. 60-64.
