Kolegiátní kapitula sv. Kosmy a Damiána ve Staré Boleslavi

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie

Skočit na: Navigace, Hledání

Kolegiátní kapitula sv. Kosmy a Damiána ve Stará Boleslavi je nejstarší dosud existující kolegiátní kapitulou v České republice (a po pražské metropolitní kapitule naší druhou nejstarší dosud existující kapitulou). Jejím úkolem je péče o poutní místo ve Staré Boleslavi a kult dědičného knížete sv. Václava.

Obsah

[editovat] Historie

[editovat] Od založení do konce středověku

Založil ji ve Staré Boleslavi krátce po roce 1039 český kníže Břetislav I. spolu s bazilikou sv. Václava. Byl to akt pokání, které mu uložil papež Benedikt IX. za válečnou výpravu do Polska, odkud přinesl ostatky sv. Vojtěcha. Jejím úkolem bylo od počátku pečovat o poutní místo spojené s mučednickou smrti sv. Václava a šířit úctu k tomuto přednímu patronu českého národa. Později se stala také ochráncem milostného mariánského obrazu, uctívaného ve staroboleslavském chrámu Nanebevzetí Panny Marie, takzvaného Palladia země České.

K založení kapituly se váže také listina připisovaná Břetislavu I. Ta je ovšem až pozdějšího data, vznikla na konci 12. nebo až v průběhu 13. století. Přesto však může alespoň částečně odrážet poměry v době vzniku kapituly. Ta v ní od českého knížete obdržela řadu příjmů z vesnic nejen v okolí Boleslavi, ale také na Moravě. Zajímavá je nejstarší zmínka o zpracování vína u nás – konkrétně o vinném lisu v obci Dřísy nedaleko Boleslavi.

Husitské bouře zahnaly kapitulu za hranice. Kanovníci se uchýlili do Žitavy, odkud se vrátili až r. 1434. Vzhledem k blížícímu se novému nebezpečí odešli r. 1437 tentokrát do uherského Budína, kam odnesli i nejcennější písemnosti z archivu. Tyto vzácné dokumenty se nejspíše ztratily za tureckých válek. Za Ladislava Pohrobka se mohli opět vrátit. Když je však Jiří z Poděbrad nutil k uznání kompaktát, znovu opustili Starou Boleslav a rozešli se do českých katolických měst, Plzně, Českých Budějovic a na Moravu.

[editovat] Novověk

Výraznější obnova kapituly nastala po roce 1555, kdy se stal Brandýs majetkem královské komory. Kanovníci se snažili o obnova katolické víry v kraji ovlivněném do té doby výrazně jednotou bratrskou, stejně jako o opravu zchátralého chrámu sv. Václava v renesančním duchu. Po vydání tolerančního patentu roku 1609 vyhlásili katoličtí předáci boleslavský Mariánský reliéf, k němuž směřovali stále více poutníci, za záštitu – Palladium země české. Roku 1617 zahájila kapitula ve spolupráci s jezuity a za podpory císařovny Anny Tyrolské a katolické šlechty stavbu nynějšího poutního chrámu Nanebevzetí Panny Marie, kde je Palladium dodnes uchováváno. Za třicetileté války Boleslav opakovaně trpěla pobytem vojsk a na jejím konci byla dokonce vypálena. Po jejím skončení nastává ovšem doba největší slávy poutního místa. V 17. a 18. století působil v Boleslavi významně jezuitský řád, který zde zřídil svou rezidenci a podporoval její rozvoj.

Po jeho nuceném odchodu na konci 18. století ujala se duchovní i materiální péče opět naplno kapitula. Ta se mezitím musela vzpamatovat z ran, které jí způsobila třicetiletá válka. To se jí částečně podařilo až na počátku 18. století za probošta a později kardinála Michala Ferdinanda hraběte z Altmanu. Ten zajistil příjem pro sídelní kanovníky. V letech 17201730 postavil jižně od kostela Panny Marie podle návrhu Kiliána Ignáce Dientzenhofera budovu proboštství. Z Říma pak zaslal kapitule ostatky jejich patronů sv. Kosmy a Damiána. Již před tím v letech 17101720 nechal děkan Jan Herold ze Stody postavit jižně od basiliky sv. Václava novou budovu kapitulního děkanství. Ta nahradila starší, zničenou za Saského vpádu roku 1631. Stavbu provedl Filip Spannbrucker z Prahy. Děkan Jan Frik, který nechal postavit kapli bl. Podivena za kostelem Panny Marie či kapli sv. Jana Křtitele v Dřísech, zase získal v Římě, kde se účastnil kanonizace sv. Jana Nepomuckého právo nosit pontifikálie.

Na konci dvacátých let 20. století se kapitula v čele s Mons. Janem Paulym výrazně podílela na milencových svatováclavských oslavách. V rámci nich navštívil Starou Boleslav vedle množství poutníků také papežský legát a pozdější papež Jan XXIII. Od třicátých let spolupracovala kapitula při správě poutního místa s řádem Redemptoristů, kteří se starali především o chrám Panny Marie. Jejich požehnané působení však přerušil komunistický režim.

[editovat] Současnost

V současné době má kapitula čtyři členy. Věrna svému odvěkému poslání vede náročnou obnovu areálu kostelů sv. Václava a sv. Klimenta, národní kulturní památky, a jejího okolí, zanedbaného léty komunistické vlády. Spolupodílí se také na každoroční Národní svatováclavské pouti pořádané ve Staré Boleslavi. Snaží se též všemožně pečovat o svatováclavský kult.

[editovat] Struktura

Kapitula se řídí statutami vydanými Arnoštem z Pardubic dne 21. března 1354 a naposledy upravenými pražským arcibiskupem v roce 1996. Tvoří ji v ideálním případě probošt, děkan a šest kanovníků (z nichž jsou tři sídelní a tři nesídelní) a dále kanovníci čestní. Instalace nového člena kolegia probíhá ve starobylé kryptě sv. Kosmy a Damiána. Probošt zastupuje kapitulu navenek, podepisuje listiny, instaluje kanovníky i děkana, svolává kapitulu, má vrchní dozor nad majetkem a dohlíží na kapitulní archiv. Děkan zastupuje probošta, spravuje kapitulní majetek a vede duchovní správu.

[editovat] Bývalí kanovníci

... a řada dalších

[editovat] Současní kanovníci

Další sídelní kanovníci:

Nesídelní kanovníci:

[editovat] Odkazy

[editovat] Související články

[editovat] Literatura

  • Boháčová Ivana (ed.): Stará Boleslav. Přemyslovský hrad v raném středověku, Mediaevalia archaeologica 5, Praha 2003
  • Pátrová Karin: Počátky Kolegiátní kapituly ve Staré Boleslavi, in: Studie a zprávy, 13, 1998, 117-128
  • Pátrová Karin: Prebendy nejstarších kolegiátních kapitul do sklonku 14. století (Stará Boleslav, Litoměřice, Vyšehrad), in: Český časopis historický, 106, 2008, 505-533
  • Ryneš Václav: Paladium země České, Praha 1948

[editovat] Externí odkazy