Antidiuretický hormon
Antidiuretický hormon (ADH, též vazopresin) je peptidický hormon o délce 9 aminokyselin (takže se jedná o oligopeptid. V nejběžnější formě má sekvenci Cys-Tyr-Phe-Gln-Asn-Cys-Pro-Arg-Gly-amid (ale vyskytuje se i forma s lysinem na pozici 8 místo argininu).[1] Název „antidiuretický hormon“ je odvozen ze skutečnosti, že působí proti diurézi, tedy tvorbě moči v ledvinách. Synonymum „vazopresin“ odkazuje na mechanismus tohoto účinku – má schopnost zužovat periferní tepénky a vlásečnice v ledvinách.[1]
Vazopresin (a příbuzný oxytocin) se vyskytují zejména u obratlovců a zřejmě vznikly jistou genovou duplikací. Situaci však komplikuje skutečnost, že i u některých bezobratlých existují peptidy s podobnou strukturou a funkcí, jako vazopresin a oxytocin.[2]
Tvorba [editovat]
ADH vylučují peptidergní neurony situované v hypothalamu (oblast mezimozku). Nevylučují však tento hormon do přilehlé tkáně, ale vysílají k tomu určené axony směrem do níže uložené neurohypofýzy – z ní pak probíhá vylučování do krevních kapilár.[3]
Účinky [editovat]
ADH se váže na (s G proteinem spřažené) vazopresinové receptory několika typů: V1 (V1a a V1b) a V2 receptory (V2). Známější je fyziologická role na V2 receptory: když se na tyto receptory ve stěně sběrných kanálků v ledvinách naváže ADH, dochází k zvýšenému průchodu vody z ledvin do krve a tedy k zahušťování moči. Z molekulárně biologického hlediska je toto zajištěno stimulací váčků s předem připravenými akvaporinovými kanály, a to zvýšením vnitrobuněčné koncentrace cAMP po navázání ADH na receptor V2 typu.[4]
Zajímavé jsou však i V1 receptory, na něž ADH rovněž působí. V1a se nachází na vnitřním povrchu některých cév, hlavně v močovém měchýři a v kůži, a je schopen zužovat tyto cévní systémy (ale fyziologická role tohoto je neznámá). V1b receptory se nachází na buňkách produkujících ACTH) v předním laloku hypofýzy a zdá se, že ADH má i roli v tělesné odpovědi na stres. U jiných obratlovců má vazopresin, jenž se váže na V1 receptory v mozku, i další funkce: ovlivňuje agresivní a naopak „přátelské“ chování, rozpoznání vlastních potomků a péče o potomstvo, ale zřejmě také např. reakci na kinetózu.[4]
Jedním z endokrinních projevů onemocnění zadního laloku hypofýzy (např. nádoru) je žíznivka (diabetes insipidus), při které je člověk neschopen zadržovat v organizmu vodu, tzn. člověk pak za den vylučuje 10 až 20 l vody - dechem, potem i močí.
Ethanol tlumí tvorbu adiuretinu, a proto je po požití alkoholu vylučováno větší množství moči.
Reference [editovat]
- ↑ a b Oxford dictionary of biochemistry and molecular biology; revised edition. Příprava vydání R. Cammack et al. New York : Oxford university press, 2006. ISBN 0-19-852917-1.
- ↑ van Kesteren, R E; A B Smit, R W Dirks, N D de With, W P Geraerts, J Joosse(1992-05-15)."Evolution of the vasopressin/oxytocin superfamily: characterization of a cDNA encoding a vasopressin-related precursor, preproconopressin, from the mollusc Lymnaea stagnalis.". Proceedings of the National Academy of Sciences of the United States of America89(10): 4593-4597. ISSN 0027-8424.
- ↑ SMITH, C. U. M.. Elements of Molecular Neurobiology. 3. vyd. Chichester : John Wiley & Sons, 2002. ISBN 0-470-84353-5.
- ↑ a b BROWNSTEIN, Michael J.. Vasopressin/Oxytocin Receptor Family. In Lennarz,W.J., Lane, M.D.. Encyclopedia of Biological Chemistry , Four-Volume Set, 1-4. [s. l.] : [s. n.]
