Alois Peyr

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Alois Peyr
Narození24. března 1935
Plzeň
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Národnostčeská
Oceněníúčastník odboje a odporu proti komunismu
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Alois Peyr (* 24. března 1935 Plzeň) je bývalý český politický vězeň, exulant a námořník. Po komunistickém převratu v roce 1948 se v padesátých letech dvakrát pokusil uprchnout z Československa, za což byl odsouzen k devítiletému trestu odnětí svobody. Nakonec se svou rodinou úspěšně emigroval v roce 1968.[1]

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 24. března 1935 v Plzni. Otec byl telegrafní úředník. V mládí se Peyr s rodinou opakovaně stěhoval. V Sokolově vystudoval hornickou školu. Po jejím absolvování v roce 1952 chtěl ve vzdělávání pokračovat na Vysoké škole báňské v Duchcově, což mu z politických důvodů nebylo režimem umožněno.

Protirežimní činnost a pokusy o emigraci[editovat | editovat zdroj]

V rámci protirežimní činnosti pomáhal mimo jiné roznášet protirežimní letáky. V prosinci 1953 se pokusil se svým spolužákem Janem Kuhnem z Československa uprchnout. Při prvním neúspěšném pokusu, kdy společně chtěli uprchnout do Východního Německa, se jim podařilo české pohraniční stráži uprchnout, díky čemuž nakonec nebyli dopadeni. O útěk ze země se tak pokusili jen několik dní poté, přičemž tentokrát dopadeni byli. Z vazby nicméně byli po dvou týdnech propuštěni, protože Státní bezpečnost u nich nenalezla žádné protirežimní materiály. Oba zároveň uvedli, že si pouze spletli vlak, a při snaze dostat se zpět na nádraží v lese zabloudili.

Po neúspěšném útoku Peyr pokračoval v protirežimní činnosti. Na počátku roku 1954 se rozhodl společně s Kuhnem svoji protistátní činnost zradikalizovat. Již krátce po propuštění bylo jejich cílem odpálit sochu vojáka Rudé armády na sokolovském náměstí. Výbušniny se jim podařilo získat v nedalekých Jáchymovských dolech, kde krátce před činem pracovali. V brzkých ranních hodinách 19. března 1954 sochu odpálili, nicméně nebyla zničena celá, jak Peyr a Kuhn zamýšleli. Následná tlaková vlna zároveň poškodila řadu oken v domech na náměstí.[2][3]

Po výbuchu se ze strachu z odhalení začali připravovat na další pokus o útěk ze země. Jejich cílem bylo podeplout řeku Labe ve skafandrech. Před cvičným ponorem, kterým chtěli funkčnost skafandru otestovat, ale byli 26. května 1954 zadrženi příslušníkem Sboru národní bezpečnosti.[4] Po zadržení strávil Peyr pět měsíců ve vazbě, kde byl příslušníky Státní bezpečnosti při výsleších mučen. Díky přiznání Kuhna, který brutálním výslechům podlehl, zjistila Státní bezpečnost zpětně prakticky veškeré informace o jejich činnosti. Za trestné činy sdružování proti republice, obecné ohrožení, pokus o opuštění republiky, rozkrádání socialistického majetku a také snižování vážnosti prezidenta republiky byl Peyr odsouzen k devítiletému trestu odnětí svobody. Kuhn dostal trest o jeden rok nižší. Od roku 1954 tak pracoval v jáchymovských uranových dolech. V roce 1956 se zúčastnil vězeňské vzpoury. V roce 1958 Peyr napadl jednoho z pracovníků věznice na Borech, kam byl po účastni na vzpouře v roce 1956 převezen.[5]

Propuštění a emigrace[editovat | editovat zdroj]

Propuštěn na svobodu byl v roce 1962. Zajímavostí je, že manželem jeho sestry se stal jeden z vyšetřovatelů, který jej při výsleších mučil. Do roku 1968 vykonával různé dělnické profese, ubytován byl u přátel, se kterými se seznámil při práci v uranových dolech. Krátce po invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 Československo opustil a se svou rodinou emigroval přes Rakousko do Austrálie.

Po emigraci ze země se stal námořníkem.[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Příběhy 20. století. www.pribehy20stoleti.cz [online]. [cit. 2024-02-08]. Dostupné online. 
  2. Alois Peyr (1935). www.pametnaroda.cz [online]. [cit. 2024-02-08]. Dostupné online. 
  3. Vzbouřenec z Mariánské - Neznámí hrdinové | Česká televize. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online. 
  4. Vzbouřenec z Mariánské se dvakrát pokusil o útěk. Jednou byl zatčen ve skafandru. Plus [online]. 2016-07-31 [cit. 2024-02-08]. Dostupné online. 
  5. Alois Peyr (1935). www.pametnaroda.cz [online]. [cit. 2024-02-08]. Dostupné online. 
  6. PRACHAŘ,MIVRK, František. Ztroskotal v Itálii, jachtu mu rozkradli!. Blesk.cz [online]. 2011-01-23 [cit. 2024-02-08]. Dostupné online.