Alexandr Šljapnikov
| Alexandr Šljapnikov | |
|---|---|
 | |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Komunistická strana Sovětského svazu (1918–1933) Ruská sociálnědemokratická dělnická strana (bolševická) (1912–1918) Ruská sociálně demokratická dělnická strana (1901–1912) |
| Narození | 18.jul. / 30. srpna 1885greg. Murom |
| Úmrtí | 2. září 1937 (ve věku 52 let) Moskva |
| Příčina úmrtí | střelná rána |
| Místo pohřbení | Donský hřbitov |
| Profese | dělník, odborář, politik, státník a revolucionář |
| Commons | Alexander Shliapnikov |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Alexandr Gavrilovič Šljapnikov (rusky Александр Гаврилович Шляпников; 30. srpna 1885 Murom – 2. září 1937 Moskva) byl ruský revolucionář. Pocházel ze starověrecké rodiny, od dětství musel manuálně pracovat, aby po otcově předčasné smrti uživil rodinu. V šestnácti letech odešel z rodné Muromi do Petrohradu, kde pracoval jako soustružník v Něvských loděnicích. V roce 1901 vstoupil do Ruské sociálně demokratické dělnické strany a v roce 1903 se přidal k její bolševické frakci. Za účast v revoluci roku 1905 byl vězněn a v roce 1908 odešel do exilu, žil ve Francii, Německu a Anglii, udržoval milostný poměr s Alexandrou Kollontajovou. Za první světové války se vrátil do Ruska pod falešným jménem Jacob Noe a v době únorové revoluce byl nejvýše postaveným představitelem komunistů na ruském území, ale po návratu Lenina a jeho skupiny byl odsunut do pozadí. Po ustavení Rady lidových komisařů zastával v letech 1917–1918 pozici lidového komisaře práce, pak byl vyslán jako člen vojenského sovětu na jižní frontu, později působil jako odborový funkcionář a obchodní přidělenec ve Francii. Ve dvacátých letech byl jedním z vůdců takzvané dělnické opozice. Vydal historickou práci Sedmnáctý rok, která však byla kvůli rozporům s oficiální interpretací revolučních událostí záhy zakázána. V roce 1932 byl vyloučen z komunistické strany a v roce 1935 odsouzen k vyhnanství v Astrachani, záhy nato však byl znovu zatčen a obviněn z účasti ve spikleneckém centru, proti němuž byly vedeny Moskevské procesy. Odolal však nátlaku a odmítl podle připraveného scénáře přiznat svoji vinu, byl proto zastřelen ještě před zahájením procesu. V roce 1963 byl rehabilitován a v roce 1988 bylo zrušeno jeho vyloučení ze strany.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Alexandr Solženicyn: Lenin v Curychu. Academia, Praha 2000, ISBN 80-200-0429-7
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Alexandr Šljapnikov na Wikimedia Commons - Podrobný životopis v časopise „Skepsis“ (rusky)
- Spartacus International (anglicky)
