Radim Vašinka

Radim Vašinka
Radim Vašinka
	Radim Vašinka 2014
Narození	26. května 1935; Brno
Úmrtí	10. srpna 2016 (ve věku 81 let); Praha
Alma mater	Přírodovědecká fakulta Masarykovy univerzity
Povolání	herec, filmový herec, dramatik, dramaturg, básník, režisér, divadelní režisér, divadelní herec a recitátor
Partner(ka)	Irena Hýsková
	multimediální obsah na Commons
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Radim Vašinka (26. května 1935 – 10. srpna 2016 Praha) byl český herec, divadelní režisér a dramatik, divadelní principál undergroundového a nonkonformního Divadla Orfeus.

Život a tvorba

Do roku 1971

Spolu se Zdeňkem Čecháčkem a dalšími založil v Brně v roce 1958 soubor X 59, zaobírající se nekonvenčním inscenováním poezie. S Uhdeho Inzerátem na skřivánka, který režíroval, tento soubor zvítězil na Wolkerově Prostějově v roce 1961. Následovala pohostinská vystoupení souboru v Divadle Na zábradlí. V divadelní sezóně 1962–1963 sem nastoupil i do angažmá.

Spoluautor představení Vyšinutá hrdlička z roku 1963. V témže roce 1963 odešel z angažmá a dále pracoval jakožto umělecký vedoucí Vysokoškolského uměleckého souboru Praha, kde založil Takzvané divadlo poezie. Jeho inscenace vítězily na národní přehlídce v Prostějově (Vasko Popa, Poezie, Oldřich Wenzl, A já tak dlouho budu pozorovat hvězdy, dokud zralé hrušky s chutí jísti budu (1964)). V roce 1967 založil divadelní klub U Orfea na Malostranském náměstí v Praze, který byl typický nejen svým interiérem, ale i osobitě pojednanými inscenacemi jakož i lidmi, kteří se zde scházeli. Jako režisér zde uvedl v československé premiéře Rózewiczovu Kartotéku, skeče P. H. Camiho, Ritsosovu Sonátu měsíčního svitu, Prévertovu hru Roura k rouře pasuje, Obaldiovy aktovky Katova oběť, Nebožtík a Dusík, Čaj Šárky Smazalové, Brechtova Baala, poezii Egona Bondyho (Zbytky eposu, verše z Velké knihy, Naivitu) a posléze z her, které Bondy pro Orfea napsal i Hru I (Nic jsem tím nemyslel aneb Vrahem je zahradník). Ve všech těchto inscenacích také sám hrál.

Od roku 1971 do roku 1989

Orfeus byl v roce 1971 na zákrok sovětského velvyslanectví zrušen, soubor z klubu vyhozen a na jeho místě zřízen klub Rubín. Vašinka existoval nadále jakožto herec na volné noze a jeho soubor živořil na různých štacích jako amatérský spolek. V roce 1973 se uchytil v agitačním středisku ve Švédské ulici (Hřebenky), kde uvedl novou inscenaci z Wenzlovy poezie – Rozházené kopretiny (získal 3 ceny na Wolkerově Prostějově v roce 1975). Z dalších titulů: Roland Topor: Dítě pana Vavřince (československá premiéra, po 3. repríze bylo představení zakázáno), Miodrag Pavlovič: Dramolety, Gilbert a Sulivan: Piráti z Penzance. Bez povolení uvedl poezii Egona Bondyho, Jaroslava Seiferta (samizdatový Morový sloup), Jana Skácela (samizdatové vydání Oříšků pro černého papouška a jiné) a Bertolta Brechta. Bondyho a Skácela uváděl i ve svém bytě v Krakovské ulici na Vinohradech. Na volné noze hrál v Malém komediálním studiu, v zájezdové skupině Středočeského krajského kulturního střediska. Po likvidaci Orfea ve Švédské ulici se uchytil krátce na Solidaritě, po dvou měsících následovala opět likvidace a spolek se ocitl na Dobešce: zde byly uvedeny další wenzlovské inscenace – Loučení není tak těžké, jak by se zdálo, ale nemám je rád (cena na Wolkerově Prostějově 1980), Cenu poroty na Wolkerově Prostějově 1982 získal v československé premiéře uvedený Kozma Prutkov: Ukvapený Turka, v roce 1985 pak i Tajemství vodních květin. Za zmínku stojí i O Lidunce (Svoboda Plumlovský), Loď bláznů (bratří Čapkové + francouzští impresionisté), československá premiéra hry A. Serafimoviče Jmeniny v devatenáctém^[2] a autorská montáž Citová výchova nad řekou. Od roku 1985 hrál na Divadelních poutích na Střeleckém ostrově (Othello, O Sněhurce a jednom trpaslíkovi, O Kulfáčkovi, Sůl nad zlato, Historie českých proroctví, Komenský se loučí s vlastí a jiné, na všech titulech se podílel i autorsky).

Od roku 1989

Po roce 1989 hrál čtyři roky ve svém Bytovém divadle ve Zborovské ulici na Smíchově (z nových titulů třeba uvést Bondyho popřevratové verše, doplněné korespondencí a hraným průvodním komentářem – V hospodě seděl, sanktusákovi pivo nedal, nebo Seifertův – Vlčí mák a další). Po získání prostorů bývalého krytu civilní obrany na Plzeňské ulici hrál a režíroval v Krytovém divadle Orfeus: Vrať mi moje játra, inscenoval poezii Ludvíka Kundery, Miroslava Holuba, Dubillardovy Dialogy (českomoravská premiéra), Apollinaire: Zavražděný básník, Gogol: Ženiši, Saltykov-Šcedrin: Výhodná svatba, Kadubec, Hoff, Vašinka: Máme doma veverku, má červenou prdelku, Moštěk: To by v tom byl čert, aby zas nikdo nepřišel a jiné, uváděl Jefferse, Aldingtona, Mikuláška, Sedláka, barokní texty atd. Účinkoval pravidelně v Českém rozhlasu, na stanici ČRo 6 po čtyři roky uváděl svůj každotýdenní pořad Nežádoucí texty, ve kterém představil posluchačům přes sto za totalitního režimu perzekvovaných autorů.

Ocenění

Křišťálová růže – nejvyšší ocenění v přednesu poezie a prózy, udělená na Poděbradských dnech poezie v roce 2004
3. místo v anketě Českého rozhlasu „Neviditelný herec 2008“ za četbu: Egon Bondy – Prvních deset let

Film

Reference

↑ Radim Vašinka. Dostupné online. [cit. 2024-11-03].
↑ JUNIOR KLUB NA CHMELNICI: tištěný program A4: DUBEN 1988, přední strana, archiv PA. Palác Akropolis [online]. [cit. 2024-11-03]. Dostupné online.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Radim Vašinka na Wikimedia Commons
Krytové divadlo Orfeus
Týdeník rozhlas
Novinky.cz
Pražská pětka

Pahýl

Tento článek je příliš stručný nebo postrádá důležité informace.
Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte. Nevkládejte však bez oprávnění cizí texty.

[a976668134b0fb8a24e01671d5d6cbe739fc0426-1] Radim Vašinka. Dostupné online. [cit. 2024-11-03].

[2] JUNIOR KLUB NA CHMELNICI: tištěný program A4: DUBEN 1988, přední strana, archiv PA. Palác Akropolis [online]. [cit. 2024-11-03]. Dostupné online.

[1]

[2]