Židé v Jemenu

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jemenský Žid v tradičním rouchu

Jemenští Židé jsou Židé, kteří žijí nebo jejich předci žili v Jemenu na jižním cípu Arabského poloostrova. Jsou považování za součást edot ha-mizrach. V současné době žije v Jemenu přibližně 200 Židů, což je pouze nepatrný zbytek nesmírně starobylé komunity.[1]

Původ[editovat | editovat zdroj]

Jejich původ není znám. Kolují mýty a legendy o části národa, která zde našla domov za exilu z Egypta, o Královně ze Sáby či o ztracených deseti izraelských kmenech. První osídlení Jemenu začalo pravděpodobně ve 3. století př.n.l. - 3. století n.l., tj. v období kdy vrcholil arabský obchod s kořením. Je také známá skutečnost, že do této oblasti poslal z Judeje Herodes roku 25 př. n. l. pomocné sbory, aby podpořili Římany při dobývání jižní Arábie. Tyto sbory se zpět nikdy nevrátily.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Jemenský Žid troubící na šófar

Nejstarší dochované zmínky lze nalézt na nápisech, kde jsou záznamy o židovském království v Himjáru a jeho králi Júsufu As'aru Zú Nuwásovi (517-525), který přijal judaismus. Další informace poskytují islámské prameny v 7. století, kdy byly jihoarabské kmeny obráceny na Islám. V 9. století mohli jemenští Židé ještě vlastnit půdu a jejich postavení bylo o mnoho lepší než postavení jiných Židů v muslimských státech. Rozkvět místní komunity, a to jak ekonomický tak kulturní, nastal v době vzrůstajícího obchodu s Indií mezi 10. a 13. stoletím. Toto období znamenalo odtrhnutí se od duchovních center v Babylónu a Palestině a přimknutí k egyptské majmonovské škole.

Úpadek obchodu s Indií znamenal i úpadek a stagnaci místní židovské komunity. Po následující čtyři století (13.-17.) jakékoliv zprávy o této komunitě chybějí. Zmínky lze najít až v roce 1629 poté, co se v zemi znovu chopili vlády šiítští zajdovští imámové a Židé se stali terčem útoků, kvůli legitimitě vlastní přítomnosti v zemi. Roku 1680 následovalo vyhnání ze San'á a středního Jemenu do Mauzy v Tihámě. Vyhnanství trvalo pouze rok, stačilo však k tomu, aby si Židé uvědomili, že asimilovat či soupeřit se zvyky a tradicemi jiných židovských diaspor prostě nelze.

Velký zlom v dějinách jemenských Židů nastal v 18. století, kdy dynastie kasimovských imámů přinesla zemi politickou integritu a hospodářský rozkvět. Židé měli taková privilegia, že některé rodiny (Irákí či později Halevi aš-Šajch) byly ustanoveny za dozorce nad ražením mincí a vybíráním daní. V tomto období se do popředí dostávají jména mnohých slavných duchovních vůdců jako například Jehuda Sa'dí, David Mašrikí či Jahjá Sálih.

19. století a kmenová povstání a invaze znamenaly pro jemenskou židovskou komunitu úpadek. Politického chaosu v zemi využili Britové a roku 1839 dobyli Aden. O 33 let později se stal Jemen opět provincií osmanské říše a na krátkou dobu se otevřel cizím vlivům. V roce 1891 byla znovuobnovena šiítská vláda a židovské postavení bylo opět v úpadku.

Nástup sionismu znamenal konec historie jemenských Židů. Během první aliji (1881-1882) začalo velké stěhování do Palestiny. Do roku 1945 přišlo do země celkem 30 tisíc repatriantů. Při operaci Orlí křídla v září roku 1950 bylo do Izraele přepraveno na 50 tisíc Židů.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. American Jewish Committee Archives (rok 2005)

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BARNAVI, Eli a kolektiv. Atlas univerzálních dějin židovského národa. Praha : Victoria Publishing, 1995. 299 s. ISBN 80-7187-013-7.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]