Šarlota Frederika Meklenbursko-Zvěřínská

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Šarlota Frederika Meklenbursko-Zvěřínská
Princezna Šarlota Frederika Meklenbursko-Zvěřínská, pozdější dánská korunní princezna
Princezna Šarlota Frederika Meklenbursko-Zvěřínská, pozdější dánská korunní princezna
Rodné jméno Charlotte Friederike, Herzogin zu Mecklenburg
Narození 4. prosince 1784
Ludwigslust
Úmrtí 13. července 1840
(ve věku 55 let)
Řím
Místo odpočinku hřbitov Campo Santo Teutonico
Titul dánská korunní princezna
Manžel Kristián VIII.
Děti Kristián Frederik
Frederik VII.
Rodiče Bedřich František I. Meklenbursko-Zvěřínský
Luisa Sasko-Gothajsko-Altenburgská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šarlota Frederika Meklenbursko-Zvěřínská (německy Charlotte Friederike, Herzogin zu Mecklenburg, dánsky Charlotte Frederikke) (4. prosince 1784, Ludwigslust13. července 1840, Řím) byla meklenburská vévodkyně z meklenbursko-zvěřínské linie a první manželka pozdějšího dánského krále Kristiána VIII.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Šarlota Frederika byla dcerou vévody Bedřicha Františka I. Meklenburského a jeho manželky Luisy von Sachsen-Gotha-Altenburg (1756–1808).

Současníky byla označována za velmi půvabnou, vitální, temperamentní a lehkomyslnou; tyto vlastnosti zřejmě předurčily její osud.

21. června 1806 se na svém rodném zámku Ludwigslust provdala za dánského korunního prince Kristiána. Z manželství se narodili dva potomci, pouze jediný syn se však dožil dospělosti:

  • Kristián Frederik (*/† 8. dubna 1807),
  • Frederik Karel (* 6. října 1808; † 15. listopadu 1863), pozdější dánský král Frederik VII.

Již v roce následujícím po narození prince Frederika (pozdějšího dánského krále Frederika VII.) se však pár rozešel kvůli skandálnímu milostnému poměru, který Šarlota Frederika měla s francouzským zpěvákem a skladatelem Édouardem Du Puy. 31. března roku 1810 bylo manželství rozvedeno, Šarlota Frederika byla vypovězena od dvora a měla zakázáno vídat svého syna. Pobývala nejprve v Altoně, později v Jutsku, kde sídlila v paláci v Horsens; zde měla nové milostné vztahy s důstojníky místní vojenské posádky.

V roce 1829 odcestovala Šarlota Frederika do Itálie, kde rok později (1830) ve Vicenze konvertovala ke katolictví. Počátkem roku 1833 se usadila v Římě, kde vedla dobře navštěvovaný salón a starala se o Dány v Římě.

Po dlouhé nemoci v Římě 13. července roku 1840 zemřela a byla v čtyřnásobné rakvi pochována ve Vatikánu na hřbitově Campo Santo Teutonico. Její hrob střeží anděl míru, jehož bronzovou sochu vytvořil dánský malíř Jens Adolf Jerichau.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Albrecht Weiland: Der Campo Santo Teutonico in Rom und seine Grabdenkmäler. Band I, Herder, Freiburg im Breisgau 1988, ISBN 3-451-20882-2, S. 219 ad.