Šamanicha

Šamanicha
	Šamanicha Nitraria retusa
Vědecká klasifikace
Říše	rostliny (Plantae);
Podříše	cévnaté rostliny (Tracheobionta);
Oddělení	krytosemenné (Magnoliophyta);
Třída	vyšší dvouděložné (Rosopsida);
Řád	mýdelníkotvaré (Sapindales);
Čeleď	šamanichovité (Nitrariaceae);
Rod	šamanicha (Nitraria); L., 1759
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Šamanicha^[1] (Nitraria) je rod rostlin z čeledi šamanichovité. Jsou to slanomilné keře s dužnatými jednoduchými listy a drobnými pětičetnými květy. Plodem je peckovice. Rod zahrnuje asi 8 druhů. Je rozšířen na solných pouštích, slaniskách a mořských pobřežích některých oblastí Asie, Evropy, Afriky a Austrálie. V české květeně není zastoupen.

Popis

Šamanichy jsou keře, dorůstající výšky 0,5 až 2 metry. Často jsou trnité. Listy jsou jednoduché, dužnaté až sukulentní, řapíkaté až téměř přisedlé, střídavé nebo ve svazečcích, s drobnými palisty. Květy jsou drobné, pětičetné, s výjimkou druhu Nitraria billardierei oboupohlavné, jednotlivé nebo uspořádané ve volných vijanovitých vrcholících. Kalich je vytrvalý, složený z 5 volných nebo jen na bázi srostlých lístků. Koruna je žlutozelená nebo bílá, pětičetná. Tyčinek je 15 nebo řidčeji jen 10 a jsou nitkami přirostlé k okraji květního terče. Semeník je svrchní, srostlý ze 3 (až 6) plodolistů, k vrcholu se postupně zužující. Na jeho vrcholu jsou 3 (až 6) sbíhavé blizny. Plodem je jednosemenná peckovice připomínající bobuli.^[2]^[3]

Keř Nitraria billardierei
Detail květenství Nitraria billardierei
Nitraria schoberi s plody

Rozšíření

Rod šamanicha zahrnuje 8 druhů. Je rozšířen v jihovýchodní Evropě, severní a severovýchodní Africe, Jihozápadní Asii, Arábii, Střední Asii, Mongolsku, Číně a Austrálii. Šamanichy rostou v solných pouštích a bažinách a na pobřežních dunách.^[2] V Evropě rostou 2 druhy. Nitraria schoberi zasahuje do jihovýchodní Evropy (Rumunsko a jižní Rusko), Nitraria komarovii roste v jižním Rusku. V Austrálii se vyskytuje pouze druh Nitraria billardierei.^[4]^[5]

Ekologické interakce

Šamanichy jsou slanomilné rostliny neboli halofyty, přičemž náležejí v tomto ohledu mezi nejodolnější rostliny. Množství soli v sušině může dosahovat až 14 %.^[2]

Taxonomie

Nejblíže příbuzné rody jsou Peganum, Malacocarpus a Tetradiclis, které jsou některými taxonomy společně s rodem Nitraria řazeny do čeledi Nitrariaceae,^[6] zatímco v jiném pojetí zahrnuje čeleď Nitrariaceae pouze rod Nitraria a ostatní rody jsou oddělovány do čeledi Tetradiclidaceae.^[2]

Význam

Význam šamanich je spíše lokální. Plody Nitraria retusa byly v Arábii používány k intoxikaci. Druh Nitraria schoberi slouží jako zdroj soli a paliva v pouštních oblastech. Dužnaté listy okusují velbloudi a kozy. Rostliny v některých oblastech zabraňují větrné erozi a lze je použít k odsolování půd.^[2]

Odkazy

Reference

↑ SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3.
↑ ^a ^b ^c ^d ^e KUBITZKI, K. (ed.); BAYER, C. (ed.). The families and genera of vascular plants. Vol. 10. Berlin: Springer, 2011. ISBN 978-3-642-14396-0. (anglicky)
↑ LIU, Yingxin; ZHOU, Lihua. Flora of China: Nitrariaceae [online]. Dostupné online. (anglicky)
↑ HASSLER, M. Catalogue of life. Synonymic Checklists of the Vascular Plants of the World [online]. Naturalis Biodiversity Center, 2017 [cit. 2018-01-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-05-23. (anglicky)
↑ Euromed Plantbase. Flora Europaea [online]. Berlin-Dahlem: Botanic Garden and Botanical Museum, 2006. Dostupné online. (anglicky)
↑ BYNG, James W. et al. An update of the Angiosperm Phylogeny Group classification for the orders and families of flowering plants: APG IV. Botanical Journal of the Linnean Society. 2016, čís. 181. Dostupné online.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu šamanicha na Wikimedia Commons
Taxon Nitraria ve Wikidruzích

[bsl-1] SKALICKÁ, Anna; VĚTVIČKA, Václav; ZELENÝ, Václav. Botanický slovník rodových jmen cévnatých rostlin. Praha: Aventinum, 2012. ISBN 978-80-7442-031-3.

[kub10-2] KUBITZKI, K. (ed.); BAYER, C. (ed.). The families and genera of vascular plants. Vol. 10. Berlin: Springer, 2011. ISBN 978-3-642-14396-0. (anglicky)

[flch-3] LIU, Yingxin; ZHOU, Lihua. Flora of China: Nitrariaceae [online]. Dostupné online. (anglicky)

[catlif-4] HASSLER, M. Catalogue of life. Synonymic Checklists of the Vascular Plants of the World [online]. Naturalis Biodiversity Center, 2017 [cit. 2018-01-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-05-23. (anglicky)

[emed-5] Euromed Plantbase. Flora Europaea [online]. Berlin-Dahlem: Botanic Garden and Botanical Museum, 2006. Dostupné online. (anglicky)

[apgiv-6] BYNG, James W. et al. An update of the Angiosperm Phylogeny Group classification for the orders and families of flowering plants: APG IV. Botanical Journal of the Linnean Society. 2016, čís. 181. Dostupné online.

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]