Ústavní zákon o československé federaci
| Ústavní zákon o československé federaci | |
|---|---|
| Předpis státu | |
| Druh předpisu | ústavní zákon |
| Číslo předpisu | 143/1968 Sb. |
| Údaje | |
| Autor | Národní shromáždění Československé socialistické republiky |
| Schváleno | 27. 10. 1968 |
| Platnost | 4. 11. 1968 |
| Účinnost | 1. 1. 1969 |
| Zrušeno | 1. 1. 1993 |
| Související předpisy | |
| Ústava Československé socialistické republiky | |
| Oblast úpravy | |
| ústavní právo | |
Ústavní zákon o československé federaci byl přijat Národním shromážděním Československé socialistické republiky dne 27. října 1968 a vyhlášen ve Sbírce zákonů pod číslem 143/1968 Sb. Ústavním zákonem o československé federaci byla dosud jednotná Československá socialistická republika přeměněna na federaci skládající se z České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky.[1]
Ústavní zákon nahradil hlavu třetí, čtvrtou, pátou a šestou Ústavy Československé socialistické republiky.[2]
Ústavní zákon nově upravil vymezení působnosti mezi federací a republikami (hlava druhá), federální orgány (hlava třetí, čtvrtá a pátá). Hlava šestá upravovala nezřízený Ústavní soud. Hlava sedmá upravovala státní orgány České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky. Hlava osmá obsahovala přechodná a závěrečná ustanovení.
Text ústavního zákona o československé federaci
[editovat | editovat zdroj]Hlava první: Základní ustanovení
[editovat | editovat zdroj]V hlavě první byla upravena československá federace (čl. 1), upraven politický systém (čl. 2), upraveny státní hranice a území republik (čl. 3), hospodářství (čl. 4), státní občanství (čl. 5), užívání češtiny a slovenštiny (čl. 6).
Hlava druhá: ROZDĚLENÍ PŮSOBNOSTI MEZI FEDERACI A REPUBLIKY
[editovat | editovat zdroj]V hlavě druhé (čl. 7 až 28) byla ústavní úprava působnosti mezi federací a republikami.
Hlava třetí: FEDERÁLNÍ SHROMÁŽDĚNÍ
[editovat | editovat zdroj]Federální shromáždění bylo zákonodárným sborem federace. Skládalo se ze dvou komor, Sněmovny lidu a Sněmovny národů. Zaveden byl zákaz majorizace. Předsednictvo Federálního shromáždění vydávalo zákonná opatření. Sněmovna lidu měla 200 poslanců a byla volena na 4 roky. Sněmovna národů měla 150 poslanců přičemž 75 bylo voleno v České republice a 75 ve Slovenské republice. Délka mandátu byla závislá na délce mandátu Sněmovny lidu. Konec mandátu Sněmovny lidu znamenal rovněž konec mandátu Sněmovny národů.
Hlava čtrvtá: PRESIDENT ČESKOSLOVENSKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY
[editovat | editovat zdroj]Prezident republiky byl hlavou státu. Prezident byl volen Federálním shromážděním na 5 let.
Hlava pátá: VLÁDA ČESKOSLOVENSKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY
[editovat | editovat zdroj]Federální vláda byla orgánem výkonné moci. Skládala se z předsedy, místopředsedy a federálních ministrů. Vládu jmenoval prezident republiky. Vláda byla odpovědna Federálnímu shromáždění.
Hlava šestá: ÚSTAVNÍ SOUD ČESKOSLOVENSKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY
[editovat | editovat zdroj]Ústavní soud měl být zvolen Federálním shromážděním a měl být soudním orgánem ochrany ústavnosti. Hlava šestá nebyla realizována a v roce 1991 byla nahrazena ústavním zákonem o Ústavním soudu.
Hlava sedmá: STÁTNÍ ORGÁNY ČESKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY A SLOVENSKÉ SOCIALISTICKÉ REPUBLIKY
[editovat | editovat zdroj]Oddíl první: Národní rady
[editovat | editovat zdroj]Česká národní rada a Slovenská národní rada byly zákonodárnými sbory obou republik.
Oddíl druhý: Vlády
[editovat | editovat zdroj]Obě republiky měly svou vládu, jež byla odpovědna národní radě.
Hlava osmá: USTANOVENÍ OBECNÁ, PŘECHODNÁ ZÁVĚREČNÁ
[editovat | editovat zdroj]V článku 143 byla zrušena hlava třetí, čtvrtá, pátá a šestá Ústavy Československé socialistické republiky, dále ustanovení článků čl. 1 odst. 2 a čl. 12, článků 107 až 109 a článku 111. V článku 151 byla určena účinnost ústavního zákona.
Derogace
[editovat | editovat zdroj]Ústavní zákon o československé federaci byl zrušen Ústavou České republiky.[3]
Související články
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ článek 1 odstavce 1 a 4 ústavního zákona o československé federaci
- ↑ Článek 143 odstavec 1 ústavního zákona o československé federaci
- ↑ článek 112 odstavec 2 Ústava České republiky
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- SCHELLE, K. - TAUCHEN, J. Vývoj konstitucionalismu v českých zemích (2 svazky). Praha: Linde a.s., 2013, 2800 s. (ISBN 978-80-7201-927-4)