Walter P

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Walter P
Walter P III (1926)
Výrobce Walter
Roky produkce 1924–1928

Walter P byl osobní automobil továrny Walter (Akciová továrna automobilů Josef Walter a spol., Praha-Jinonice), českého výrobce osobních automobilů. Písmeno P znamená – konstruktér ing. Josef Plocek. Jednotná řada typů WZ (1919-1927) automobilů Walter našla své volné pokračování typové řadě P. Automobily řady P se vyráběly v letech 1924–1928.

Walter P IV (1928)

Historie[editovat | editovat zdroj]

Vozy jednotných řad „WZ“ a "P" se vyráběly od roku 1919 až do roku 1928. V té době už nebyl ve firmě její zakladatel Josef Walter. Začátkem roku 1922 byl z vedení vytlačen, z podniku odešel a vedení akciové společnosti se postupně dostalo do rukou rodiny Kumperů. Vrchním ředitelem továrny se stal ing. Jan Novák, který přišel z kopřivnické Tatry. Otěže však přebírají Kumperové. Otec Vítězslav Kumpera st. (1876-1952) prezident firmy a spoluzakladatel původní společnosti J.Walter a spol., jeho starší syn, čerstvě dostudovaný ing. Antonín "Teny" Kumpera (1901-1990) se stal později generálním ředitelem (od září 1927) a jeho mladší bratr JUDr. Vítězslav Kumpera (1904-1987) byl v pozdějších letech obchodním ředitelem. Od roku 1923 začala továrna Walter souběžně vyrábět letecké motory. Tato výroba počala postupně převažovat nad výrobou automobilů.

Hlavním a důležitým znakem je přechod na motory s rozvodem OHV. V roce 1923 překonstruoval Ing. Josef Plocek motor WIZ s objemem válců 1 544 cm³ a dochází tak k zásadní změně, kdy je změněn rozvod SV na OHV, a proto je tento typ nejbližším příbuzným prvního modelu Walter P I (6/20 HP). K představení tohoto vozu nedošlo překvapivě v dubnu 1924 na pražském autosalonu (tam byly vystaveny ještě WIZ a WIZI, motocykl Walter M922 a závodní vůz Walter 0), ale později - v průběhu roku. Model Walter P I je vystaven až na XVII. pražském autosalonu v dubnu 1925, společně s novým modelem Walter P II.[1] V roce 1926 byl představen aerodynamicky řešený, sportovní, dvoumístný vůz Walter Super Sport (Walter P III SS) s karoserií Grand Sport (roadster), který měl podvozek a motor z modelu Walter P III (1925). Jednalo se o první sportovní vůz, který byl továrnou Walter nabízen komerčně. Tento dvoumístný automobil byl odvozen od závodního vozu Walter 0, který jezdil v letech 1924-5 (v roce 1924 s upraveným motorem pozdějšího P II, v roce 1925 s upraveným motorem pozdějšího P IV).[2] Poslední model řady P, typ Walter P IV byl představen v roce 1927.

Walter P IV (1928)

Motory[editovat | editovat zdroj]

Model P I měl motor s objemem válců 1 544 cm³, P II a P III měly motor o objemu válců 1945 cm³, u poslední verze označované P IV byl objem motoru zvýšen převrtáním válců na 2368 cm³. Tento motor byl používán i pro dvoutunový nákladní automobil a pro autobus s kapacitou 16 osob PN 9/36 HP (1926). Základní parametry automobilů řady P jsou uvedeny v tabulce.

typ P I P II P III P III SS P IV
rok výroby 1924 1924 1925 1926 1927
označení HP 6/20 8/25 8/30 9/38 9/36
objem motoru 1 544 1 945 1 945 1 945 2 368
rozvod OHV OHV OHV OHV OHV
otáčky (ot/min) 2 000 2 400 2 400 3 800 2 400
vrtání (mm) 64 72,5 72,5 72,5 80
zdvih (mm) 120 117,8 117,8 117,8 117,8
výkon (k/kW) 20/14,7 25/18,6 30/22,4 38/28,4 36/26,8
rozvor (mm) 2 760 2 950 3 000 3 000 3 100
rozchod (mm) 1 200 1 250 1 350 1 350 1 400
hmotnost (kg) 1 120 1 400 1 600 - 1 600
max. rychlost (km/h) 90 95 100 130 110

Motor P I byl konstrukčně identický s motorem vozu WIZ, avšak měl sníženou spotřebu k 7,5 l/100 km. Konstrukčně nové motory P II a P III byly objemově stejné, lišily se však výkonem. Jednalo se o zážehový, kapalinou chlazený řadový čtyřválec (R4), dva ventily/válec, bez přeplňování. Rozvod OHV obstarával vačkový hřídel vzpěrnými, zakrytými tyčinkami a vahadélky na válečkových ložiscích. Snímatelná hlava válců a písty byly z lehké slitiny. Kovaný klikový hřídel byl uložen ve 3 hlavních ložiskách klikové skříně z lehké slitiny. Blok válců litinový. Veškerá použitá ocel je prvotřídním výrobkem Poldiny huti, všechny odlitky z hliníku či litiny vyrábí Walter ve vlastní slévárně.

Walter P IV (1927) ČT

Zapalování dynamobateriové elektromagnetkou Bosch FF 4 s elektrickým startérem.[3] Vůz měl elektrickou výbavu Bosch pracující s napětím 12 V, včetně reflektorů s dvouvláknovými žárovkami (dálkové a městské osvětlení), zadní signální svítilny a houkačky. Mazání tlakové, cirkulační s olejovým šnekovým čerpadlem s integrovaným plnoprůtokovým olejovým filtrem. Rozvod k mazacím místům byl kanálky v bloku. Motor měl termosifonové kapalinové chlazení, podporované ventilátorem. Palivo bylo z nádrže dopravováno ke karburátoru Zenith 26 TD (P I, II) resp. HAK 30 TD (P III, IV) „vakuovým nasávačem“. Karburátory Zenith měly dvojitý difuzér.

Převodovka bez synchronizace byla původně třístupňová[4], později byla čtyřstupňová[5] 4+Z, čtvrtá rychlost v přímém záběru, ovládaná spojkou originální, původní konstrukce s litými lamelami ze šedé litiny. Třecí spojka byla jednokotoučová a byla uložena v setrvačníku.[3] Všechny hřídele převodové skříně byly uloženy v kuličkových ložiskách, což tehdy nebylo až tak běžné. Řadicí páka a páka ruční brzdy byly netypicky umístěny u pravých dveří a ne ve středu vozu. Jiné typy Walter už tuto "zvláštnost" neměly. Spotřeba benzínu na 100 km: P I 7,5 l, P II 11 l, P III 12 l, P IV 14 l benzinu a 0,3-0,5 l motorového oleje na 100 km dle modelu. Nádrž paliva byla umístěna vzadu nad zadní nápravou s objemem u P I na 50 l, P II na 65 l, P III na 70 l, u P IV na 85 litrů.

Podvozek[editovat | editovat zdroj]

Motor vpředu a pohon zadních kol. Rám vozu byl nýtovaný z ocelových nosníků, klasický žebřinový. Pérování na obou nápravách bylo zajištěno plochými, listovými půleliptickými péry. Přední, tuhá náprava I-profilu z chrom-niklové oceli byla ovládána šnekovým soukolím, řízení pravostranné. Přenos síly do rozvodovky s diferenciálem, uložené uprostřed zadní tuhé nápravy, zajišťoval vyvážený kloubový hřídel, připojený zapouzdřenými křížovými klouby s jehlovými ložisky. Převod byl realizován bezhlučným ozubeným konickým soukolím se spirálovými zuby Gleason, typ Banjo.[6] Walter P I měl nožní brzdu za převodovou skříní (servobrzda Poulet, která působila na přední kola), ruční na zadních kolech (bubnové, mechanické). Od verze P II nožní brzda působila na všechna kola a ruční působila na převodový hřídel (servobrzda Perrot Servo Frein). Kola byla Rudge-Whitworth s drátěným výpletem nebo disková Sankey. Po stranách vozu byly připevněny 2 rezervy. Jednotlivé typy byly vybaveny pneumatikami Straight Side Ballon: P I (730x130), P II-III (765x105) a P IV (775x145) popř. SS30x5,25", SS30x5,77" dle tehdejšího značení. Dobrou stabilitu v zatáčkách mu zajišťuje na tehdejší dobu široký rozchod 1400 mm (model P IV), otevřené auto má navíc nižší těžiště než limuzína. Hmotnost podvozku byla u P I 750 kg, u P II 820 kg, u P III 900 kg a u P IV 1080 kg.

Walter P III Super Sport z dobové reklamy v časopisu Auto (1927)

Karoserie[editovat | editovat zdroj]

Typ P byl karosován jako čtyřdveřový čtyř až šestimístný sedan/limuzína (2 sklopná sedadla), čtyř až pětimístný kabriolet, otevřený faeton, luxusní coach či jako dodávka/valník. Snaha sjednotit montáž jednotlivých druhů karoserie podle přání zákazníka na společný podvozek byla řešena tak, že všechny karoserie byly k rámu uchyceny šesti šrouby v předem daných montážních bodech. Tento úsporný systém byl použit už i u typové řady Walter WZ. Hmotnost uzavřeného vozu byla u P I-II 1400 kg, u větších P III-IV 1600 kg.

K základnímu vybavení přístrojové desky patřil tachometr s denním i celkovým počítadlem km, měřič paliva Pantoff, elektrická houkačka a hodiny. Do vybavení náleželo i nářadí a náhradní díly. Luxusní karoserie měly v zadní části i zapalovač doutníků, telefon k řidiči, osvětlení uvnitř stropní i boční, stahovací okno k řidiči a postranní okna na kličku systému Haarnagell. Karoserie byla přepažena a vyztužena dělicí stěnou, zadními dveřmi se nastupuje buď na sklopná sedátka (ve směru jízdy) anebo na mnohem pohodlnější lavici. Sklopná sedadla bylo možno ve složeném stavu zcela skrýt v přední, dělící stěně. Panstvo si pak pohodlně natáhlo nohy. Bytelná podnožka tu nebyla pro parádu, při jízdě po dlažbě byla plně doceněna. Walter postrádal účinné tlumiče pérování a pohupoval se sice pozoruhodně měkce, nicméně s velkou amplitudou.[7] Tento elegantní vůz si "zahrál" i v seriálu České televize První republika. Vozidlo má karoserii landaulet v šestimístném provedení s mezistěnou oddělující prostor řidiče od prostoru pro přepravu cestujících. Karoserie je v anglickém stylu. Zavazadlový prostor na sklopném nosiči – odnímatelná truhla a nebo pevný kufr. [8]

Odlehčený sportovní automobil Walter P III SS byl představen na pražském XVIII. autosalonu v roce 1926 s leštěnými deskami z mahagonu Sapelli, motorový kryt byl z "mdlého" hliníku a drátěná kola a všechny lišty na voze byly niklovány. Super Sport měl velmi pohlednou štíhlou karoserii s pozvolně se svažující zakulacenou zádí a dobré dynamické jízdní vlastnosti. Představoval pro soukromé jezdce výhodné a trvanlivé sportovní nářadí jak pro tehdy obvyklé, dlouhé okruhové závody, tak pro různé soutěže.[3] V roce 1927 byl tento vůz v expozici továrny Walter na autosalonu označen jako sportovní Walter Super Sport s karoserií Grand Sport (roadster).

Počátkem roku 1927 zakoupila uzavřený vůz Walter P III (8/30 HP) se šesti bočními okny prezidentská kancelář "pro osobní potřebu pana prezidenta republiky", jak uvedl 2.března 1927 časopis Pestrý týden. Vůz se zřejmě osvědčil, neboť v roce 1928 si limuzínu Conduite Intérieure Walter P IV (9/36 HP) objednal pro svou potřebu přímo prezident republiky T. G. Masaryk. Před dodáním zákazníkovi byl vůz vystaven v září 1928 na pražském autosalonu.[9]

Sportovní úspěchy[editovat | editovat zdroj]

Národní listy referují o Walter 10000 (1927)
Knapp s Vojířem při Walter 10 000 km, vzadu sedí sportovní komisař AKRČs. (1927)

Továrna se oficiálně sportovních a závodních podniků s vozem Walter P nezúčastňovala. Výjimku tvořily podvozkově a motorově příbuzný, závodní Walter 0 (1924-1925) a "dobíhající" řada WZ (1924). Pokud tedy ve výsledkových listinách 1925-1928 nalezneme vůz Walter je to díky amatérským, soukromým jezdcům.[10]

Důvody tohoto kroku lze spatřovat v „odluce“ rodiny Kumperů od aktivit Autoklubu Republiky Československé (AKRČs), který postupně nastal od roku 1925. Triumvirát Vítězslav Kumpera st., Ing.C. Antonín Kumpera a JUC. Vítězslav Kumpera ml. postupně rezignuje v AKRČs na funkce v představenstvu a v jednotlivých výborech a komisích. Zakládají konkurenční klub Liga čs. motoristů, který stojí mimo společenství AKRČs a přidružených klubů. Toto společenství se v roce 1926 mění v Kartel čs. autoklubů, který tvoří AKRČs s postupně přibývajícími kluby (celkem 30 klubů). Továrna Walter a Liga čs. motoristů v podstatě bojkotuje veškeré sportovní akce pořádané tímto Kartelem. Jedinou výjimku tvoří účast na všech autosalonech pořádaných AKRČs.

Závody do vrchu a hvězdicové jízdy[editovat | editovat zdroj]

Ve výsledkových listinách 1925-1927 se sporadicky objevují i účastníci na vozech Walter, ale je to díky aktivitám amatérských, soukromých jezdců. Například v III. ročníku závodu do vrchu Brno-Soběšice (6. června 1926)[11] obsadili jezdci Jabůrek a Divíšek 2. a 3. místo v kategorii cestovních automobilů 1500 cm³ a na rychlostním, letmém Slánském kilometru (29. srpna 1926)[12] obsadil jezdec Uhlíř 3.místo v kategorii cestovních automobilů do 2000 cm³. Na závodu do vrchu Hřebenka z Košíř na Sokolské sletiště (28. září)[13] v cestovních vozech do 2000 cm³ obsazuje J. Brandejs 3. místo a Josef Vejtruba 2. místo do 2500 cm³.

V roce 1927 jezdec V. Kynzl obsadil 3. místo v třídě do 2000 cm³ cestovních automobilů v závodu do vrchu Zbraslav - Jíloviště (8. května, XI. ročník). Tuto třídu a celou kategorii cestovních automobilů vyhrál Miloš Havel na Bugatti.[14] Autoklub Leitmeritz uspořádal 24. července v rámci oslav 700 let od založení Litoměřic (Leitmeritz) hvězdicovou jízdu, ve které na 2. místě v třídě nad 1100 cm³ skončil na Waltru Vilém Löhner z Jablonce. V tomtéž roce vyhrál jezdec Líman závod do vrchu Mělník-Pšovka (21. srpna), který uspořádal Klub automobilistů a mototuristů pro severozápadní Čechy, v kategorii sportovních automobilů do 3000 cm³.[15]

Walter 10 000 km[editovat | editovat zdroj]

V roce 1927 při příležitosti XIX. pražského autosalonu, kde byly v tovární expozici vystaveny modely P III (8/30 HP), starší WIZ (6/20 HP), sportovní Walter Super Sport s karoserií Grand Sport (roadster) a také nákladní vůz a autobus Walter PN (9/36 HP), vyhlásilo vedení firmy pokus o rekordní vytrvalostní jízdu s vozem Walter P III. Pro vytrvalostní jízdu byl vybrán vůz s otevřenou karoserií ve žluté barvě. Byl doplněn o některé maličkosti běžné u vozů určených k podobným účelům: přídavná nádrž na palivo, přídavné světlomety atp. Trasy, po nichž se jezdilo déle než týden, paprskovitě vybíhaly z Prahy a tam se také vracely. Start a cíl všech 4 okruhů byl na výstavišti, kde měli jezdci zásobovací stanici. Vůz byl stále na cestě, vždy přijel na výstaviště, načerpal pohonné a mazací látky a hned pokračoval na svých okruzích.[10] Kontrolu během jízdy prováděli komisaři schválení sportovní komisí Autoklubu republiky Československé (AKRČs).[16]

Trasa Walter 10 000 km

V den zahájení autosalonu, v sobotu 3. září 1927, byla jízda přesně ve 12 h za přítomnosti mnoha oficiálních hostí slavnostně odstartována (mj. ministři vlády PhDr. Spina a prof. JUDr. Engliš). Za volantem se střídali tovární jezdci Knapp, Němota, Traube a Havlíček. Průběhu tohoto pokusu se velmi podrobně věnovaly Lidové noviny a téměř každý přinášely detaily o průběhu jízdy. Mimo jiné poukázaly na získanou zkušenost: "Téměř všechny závory železniční byly uzavřeny a otevřeny teprve tehdy, až když posádka auta probudila hlídače závor ze spánku."[17]

Vytrvalostní jízda byla ukončena v neděli 11. září o 16 h 20 min. Tovární jezdci ji absolvovali za necelých 200 hodin a ujetá vzdálenost činila 10 017 km při průměrné rychlosti 52,6 km/h. "Výkon jistě krásný, uvážíme-li po jakých silnicích bylo nutno jeti a také podávající důkaz o způsobilosti a vytrvalosti, neboť trať byla ujeta téměř bez zastávky a jediného defektu za 8 dní 4 hod. 20 min.", připomínají Lidové noviny v komentáři.[18] Celková spotřeba benzínu činila 1485 l a oleje 84,5 l. Samotná jízda proběhla, jak uvádí odborný měsíčník Auto (vycházel od r. 1913 jako magazín Autoklubu Republiky Československé), bez komplikací, nepočítáme-li ovšem několik kolizí s drobným domácím zvířectvem.

Jindřich Knapp, který urazil více než polovinu ujeté vzdálenosti, získal za jeho rekordní, vytrvalostní jízdu zlatou medaili Sportovní komise AKRČs. Vedení továrny si lepší propagaci - díky obšírnému zpravodajství Viléma Heinze v Lidových novinách a komentáři v respektovaném magazínu Auto nemohlo přát.[19]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. TOŠNAR, Libor; SOMMER, Bohumil. Motocykly, tříkolky a automobily (1901-1951). Nový Signál, Motorlet. Roč. 1981-2. 
  2. XIX. mezinárodní salon automobilový. J. Walter a spol. , akc. spol. Národní listy. 4.9.1927, roč. 67, čís. 243, s. 13-17. Dostupné online. 
  3. a b c PROCHÁZKA, Hubert; MARTOF, Jan. Automobily Aero, Jawa, Walter, Wikov, "Z" (1905-1946). I. vyd. Brno: Computer Press, a.s., 2009. 176 s. ISBN 978-80-251-1940-2. S. 79-80, 87. 
  4. Walter P III [online]. 2003 [cit. 2018-04-26]. Dostupné online. 
  5. KUBA, Adolf. Atlas našich automobilů. I. vyd. Praha: NADAS, 1988. 236 s. S. 121-122, 177-179, 192-193. 
  6. GOMOLA, Miroslav. Josef Walter a spol. - Akciová továrna na automobily a letecké motory. I. vyd. Brno: AGM CZ, s.r.o., 2002. 232 s. ISBN 80-85991-23-3. S. 47-48, 51, 180-183. 
  7. Walter P IV (1928) [online]. CZECH NEWS CENTER a.s., 6. ledna 2010 [cit. 2018-04-26]. Dostupné online. 
  8. První republika (seriál ČT) [online]. Praha: Česká televize [cit. 2018-04-26]. Dostupné online. 
  9. XX. mezinárodní výstava automobilů - Walter. Auto. Roč. 1928, čís. 9, s. 589-593. Dostupné online. 
  10. a b TOŠNAR, Libor. Sportovní a závodní automobily v historii našeho podniku. Nový Signál, Motorlet. Roč. 1980. 
  11. P. III. Brno - Soběšice. Auto. Roč. 1926, čís. 6, s. 408-410. Dostupné online. 
  12. Slánský kilometr. Auto. Roč. 1926, čís. 9, s. 561. Dostupné online. 
  13. I. klubovní závod Autoklubu Republiky Československé.. Auto. Roč. 1926, čís. 10, s. 672-674. Dostupné online. 
  14. ŘEPA, Karel. Závod do vrchu Zbraslav-Jíloviště. I. vyd. Praha: GT Club - Karel Řepa, 2008. 240 s. ISBN 978-80-902516-2-5. S. 136-149. 
  15. Závod do vrchu Pšovka. Auto. Roč. 1927, čís. 9, s. 569. Dostupné online. 
  16. PETŘÍK, Václav. Walter. AutoAlbum. Roč. 1988, čís. 9. 
  17. HEINZ, Vilém. Devatenáctnou výstavou. Lidové noviny. 6.9.1927, roč. 35, čís. 449, s. 11-15. Dostupné online. 
  18. HEINZ, Vilém. 19. automobilová výstava skončila. Lidové noviny. 12.9.1927, roč. 35, čís. 460, s. 3. Dostupné online. 
  19. ING. ŠUSTA, Jan. Walter 10 000 km. Auto. Roč. 1927, čís. 10, s. 665-667. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Walter P ve Wikimedia Commons