Walter Junior S

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Walter Junior S
Walter Junior S (1933) sportovní
Výrobce Walter

Walter Junior S (S ve významu sport) byl automobil vyráběný v roce 1933 společností Akciová společnost Walter, továrna na automobily a letecké motory Praha – Jinonice, českým výrobcem automobilů. Jednalo se o sportovně-závodní verzi automobilu Walter Junior, který se vyráběl v továrně Walter od roku 1932.

Historie[editovat | editovat zdroj]

V případě Juniora S (Sport) šlo o identický vůz se sportovním vozem Fiat Ballila 508 S, který italská automobilka představila v polovině dubna 1933 na milánském autosalonu. V témže roce byl veřejnosti představen i sportovní Walter Junior S. V Jinonicích navíc vyrobili i závodní verzi, která měla originální hlavu válců s rozvodem OHV od italské, ladičské firmy SIATA.[1] Společnost SIATA z Turína byla italská autodílna a výrobce automobilů, založená v roce 1926 amatérským automobilovým závodníkem Giorgiem Ambrosiniem. Společnost SIATA zpočátku konstruovala a vyráběla výkonné součásti pro úpravu a vyladění vozů vyráběných firmou Fiat. Později vyráběla vlastní závodní automobily a spolupracovala s dalšími italskými automobilkami jako jsou Ferrari a Maserati.[2]

Walter Junior S (1933) sportovní

Motor[editovat | editovat zdroj]

Motor byl v podstatě shodný s limuzínou Walter Junior, zážehový, kapalinou chlazený řadový čtyřválec (R4) s rozvodem SV, o objemu válců 995 cm³ (vrtání 65, zdvih 75 mm). Výkon však byl zvýšen na 30 k/22 kW při 3000 ot/min a stupni komprese 6,3:1 (sportovní verze). Byl spojen s třístupňovou převodovkou a sportovnímu vozu o hmotnosti 600 kg uděloval největší rychlost 120 km/h.[3] „Vynikajícími přednostmi vozu jest“, jak se píše v magazínu Auto (č.8/1933), „živoucí pružnost a akcelerace, snadnost řízení, výtečné vedení na silnici, jakož i maximální rychlost 120 km/h.“

Pro další navýšení výkonu byla pořízena omezená série originálních hlav s potřebnými díly od turínské firmy SIATA s rozvodem OHV. V tomto provedení dosahoval Junior S výkonu 40 k/29,5 kW při 5500 ot./min. a dosahoval max. rychlosti až 150 km/h (závodní verze).[4]

Walter Junior S (1933) sportovní, 1000 mil československých

Podvozek a karoserie[editovat | editovat zdroj]

Podvozek z cestovního Juniora zůstal v podstatě zachován. Na nízký obdélníkový rám s křížovou výztuhou byla posazena dvousedadlová sportovní karoserie (roadster). Obě tuhé nápravy byly odpruženy podélnými listovými péry. Chladič byl dopředu prodloužen šikmou, špičatou maskou a tento styl harmonicky doplňovaly profilované blatníky, které byly protažené téměř za úroveň sedadel. Hydraulické brzdy působily na všechna čtyři drátová kola Rudge&Whitworth, která měla přírubu se čtyřmi šrouby. Karoserie byla pouze dvoumístná s poněkud odstupňovanými sedadly. Zcela sklopné přední sklo bylo při jízdě bylo sklopeno šikmo vzad a bylo vyrobeno z netříštivého skla. Silně vykrojená dvířka podtrhovala sportovní charakter tzv. styl „elbow out“ (loket venku), který převládal dlouhá léta ve stavbě sportovních automobilů.

Vůz měl rozvor 2250 mm, rozchod kol 1200 mm a vlastní hmotnost 765 kg. Samotný podvozek vážil pouhých 380 kg. Zásluhou velmi tuhého rámu uprostřed s výztuhou ve tvaru X měl vůz i jako roadster vynikající jízdní vlastnosti, které jej přímo předurčovaly pro automobilový sport.[5] Benzinová nádrž (65 l) se ve sportovní verzi přesunula z motorového prostoru do zadní části vozu za sedadly spolu s náhradní kolem. V závodní variantě měl vůz čtyřstupňovou převodovku se synchronizací 3. a 4. stupně a původní mechanická provozní brzda byla nahrazena hydraulickou. Místo náhradního kola měla záď vejčitý charakter a uprostřed zádě bylo vertikální křidélko.

Sportovní úspěchy[editovat | editovat zdroj]

Walter Junior S (1933) závodní, Ecce Homo a Masarykův okruh
  • Sportovní verze s rozvodem SV zaznamenala největší úspěch na I. ročníku závodu 1000 mil československých, který se jel 10. a 11. června 1933 mezi Prahou a Bratislavou. Závod byl uspořádán Autoklubem Republiky Československé (AKRČs.) podle vzoru italského závodu Mille Miglia (1000 mil). Automobilka Walter nasadila 3 sportovní vozy Walter Junior S v třídě do 1100 cm3. Posádky Leo Sabath/J.Ulč (st. č. 42), Jindřich Knapp/Karel Vojíř (st. č. 43) a Jar. Manda/Rud. Hodek (st. č. 44). V soutěži továrních týmů obsadil Walter 2. místo. Jindřich Knapp s Karlem Vojířem zvítězili bezpečně ve třídě do 1100 cm3 při průměrné rychlosti 79,98 km/h a v celkovém pořadí obsadili 2. místo za vítěznou, šestiválcovou Pragou Alfa 1,8 l posádky ing. Petra Muchy, která byla ve startovní listině zapsána pod pseudonymem „FLY“ a „Kája“ (83,76 km/h). Úspěch značky Walter byl podtržen 3. (Leo Sabath/J.Ulč) a 5. místem (Jar. Manda/Rud. Hodek) ve třídě do 1100 cm3 dalšími, dvěma Juniory S.[6] Na startu I. ročníku bylo 57 posádek, závod dokončilo 30. Továrny týmy nasadily továrny Walter, Wichterle a Kovařík Prostějov (WIKOV), Čs. Zbrojovka Brno a Aero-Car-Club Praha. Knapp navíc získal Cenu města Brna pro nejrychlejšího jezdce ve třídě do 1100 cm3. Knapp byl s novým sportovním typem Walter Junior S vůbec největším překvapením soutěže, přestože i on měl "namále". Při výměně kol se strhly závity, která pak bylo nutno opravit, čímž ztratil asi 50 minut. Knapp však potom značnou časovou ztrátu nahradil, takže do Prahy k cíli přijel jako druhý nejrychlejší jezdec soutěže, předstižený jen silnějším strojem ing. Muchy.[7] Během roku 1933 byla sportovní verze nasazena do závodů na okruzích ještě několikrát např.: Okruh v Hradci Králové (6. července, 5. Sabath, 6. Manda ve třídě do 1100 cm3), Městský okruh Zlínem (30. července, 2. Kubíček, 4. Chudoba v cestovních vozech do 1100 cm3), Stříbrný triangl – Ždírecký okruh (6. srpna, 3. Kubíček, 4. Manda ve sportovních vozech do 1100 cm3) atd.[6]
Walter Junior S (1933) závodní v Nové Pace
  • Závodní verze s rozvodem OHV, odlehčená minimálně o všechny blatníky a přední sklo, byla nasazena v roce 1933, těsně před Masarykovým okruhem v závodu do vrchu Ecce Homo (10. září 1933) u Šternberka. Toho roku to byl jediný závod do vrchu s mezinárodní účastí, který se v Československu konal. Test vozu se vydařil a Jindřich Knapp s ním obsadil 1. místo ve třídě závodních vozů do 1100 cm3, mezi závodními vozy skončil 5. a celkově 9. V závodě zvítězil Zdeněk Pohl na závodním stroji Bugatti.[8] O týden později (17. září 1933) byl Walter Junior S nasazen do IV. ročníku závodu na Masarykově okruhu, který tradičně uspořádal automotoklub ČAMS (Československý Automobilový klub pro Moravu a Slezsko). Závodu se účastnil rekordní počet startujících ze všech 7 meziválečných ročníků - 44 jezdců, z toho 21 v silnější kategorii, a i když počasí závodu vyloženě nepřálo, přišlo na 150 tisíc diváků. Zprvu velmi hustý déšť ustal až v 10. kole závodu.[9] V silnější kategorii nad 1500 cm3 (17 kol, tj. 495,1 km) zvítězil potřetí za sebou legendární Louis Chiron na Alfě Romeo P3 Typo B v čase 4:50:22,8 h před Fagiolim a Wimillem (všichni Alfa Romeo). Závod slabší kategorie do 1500 cm3, ve které startoval i Jindřich Knapp (st. č. 80) na voze Walter Junior S, se jel na 15 kol, tj. 437,1 km. Přestože v tréninku na tento závod měl Knapp těžkou havárii - v Pisárkách otočil svůj vůz na "budku", do závodu byl vůz připraven.[10] Přes handicap v objemu a kolizi s Paulem Pietschem ze silnější kategorie (Alfa Romeo) na začátku 7. kola se Jindřich Knapp umístil na 4. místě průměrnou rychlostí 92 km/h. V tomto závodě zvítězil E. G. Burggaller za 4:32:50,1 h při průměrné rychlosti 96,135 km/h před Bruno Sojkou, oba na Bugatti. Jindřich Knapp jako nejúspěšnější jezdec na stroji domácí výroby získal Ceny Ministerstva obrany, Autoklubu Republiky Československé (AKRČs) a předsednictva ČAMS.[1] Lidové noviny v rozsáhlém komentáři zmiňují i jeho výkon: "Krásného úspěchu dobyl nejstarší čs. závodník v poli, J. Knapp (38). Třikrát byla z trati hlášena nebezpečná situace. Jednou se Knapp otočil o celé kolo (v Kohoutovicích), jednou na půl (v Pisárkách) a nakonec se ve finishi smýkl napříč silnice v Žebětíně, ale zkušený jezdec výborně manévroval a dovedl svůj slabý vozík do cíle, dovršiv celých 15 kol, v pořadí 4., v čase 4:52:48,4 h a získal bronzovou plaketu pořádajícího klubu ČAMS".[11] Sám Knapp k tomu dodává: "Dokud pršelo, nebylo to tak zlé. Teprve, když silnice osychala, udělal se z jílu naneseného na silnici, maz a pak se jelo dost špatně...Nejhorší, co mne v závodě potkalo, byla ztráta brýlí. Přišel jsem o ně v 6. kole. Abych lépe viděl, posunoval jsem si je v zatáčkách z očí na čepici a vítr mi je odnesl. Tak jsem jezdil bez nich."[12] Jeden z vyrobených automobilů v závodní verzi je možné shlédnout v Auto Moto Muzeu Nová Paka.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b TOŠNAR, Libor. Sportovní a závodní automobily v historii našeho podniku. Nový Signál, Motorlet. 1980. 
  2. REUTER, Cliff. SIATA. www.maseratiexperts.com [online]. Etceterini.com [cit. 21.6.2018]. Dostupné online. 
  3. TUČEK, Jan. Auta první republiky 1918-1938. I. vyd. Praha: Grada Publishing a.s., 2017. 356 s. ISBN 978-80-271-0466-6. S. 173-174. 
  4. PETŘÍK, Václav. Walter (AutoAlbum č. 9). I. vyd. Brno: AMK 735. ZO Svazarmu, 1988. 64 s. S. 38-45. 
  5. PROCHÁZKA, Hubert; MARTOF, Jan. Automobily Aero, Jawa, Walter, Wikov, "Z" (1905-1946). I. vyd. Brno: Computer Press, a.s., 2009. 176 s. ISBN 978-80-251-1940-2. S. 88-89. 
  6. a b TOŠNAR, Libor. Sportovní a závodní automobily Walter a Aero Minor. Motoristická současnost - Za volantem. Roč. 1984, čís. Příloha č. 1, s. 74-81. 
  7. Tisíc mil československých pro automobily. Lidové noviny. 12.6.1933, roč. 41, čís. 293, s. 3. Dostupné online. 
  8. Automobilový a motocyklový závod do vrchu Ecce Homo. Lidové noviny. 11.9.1933, roč. 41, čís. 455, s. 5. Dostupné online. 
  9. ČÍŽEK, Zdeněk. Grand Prix Brno. I. vyd. Praha: NADAS, 1978. 200 s. S. 24-29. 
  10. ZAVŘEL, Zdeněk; DOSKOČILOVÁ, Alena. Historie automobilových závodů (1930-2000). I. vyd. Praha: Computer Press, 2001. 150 s. ISBN 80-7226-449-4. S. 9-11. 
  11. Chiron opět vítězí. Lidové noviny. 18.9.1933, roč. 41, čís. 468, s. 1-3. Dostupné online. 
  12. KOVAŘÍK, Miloš. Velké závody - Muž pro Alfu Romeo. I. vyd. Praha: Novinář, 1982. 256 s. S. 41-58. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Walter Junior S ve Wikimedia Commons