Walter Junior S

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Walter Junior S
Walter Junior S (1933) sportovní
Výrobce Walter

Walter Junior S (S ve významu sport) byl automobil vyráběný společností Akciová společnost Walter, továrna na automobily a letecké motory Praha – Jinonice, českým výrobcem automobilů.[1] Šlo o identický vůz se sportovním vozem Fiat Ballila 508 S, který italská automobilka představila v polovině dubna 1933 na milánském autosalonu. V témže roce byl veřejnosti představen i Walter Junior S.

Motor[editovat | editovat zdroj]

Motor byl v podstatě shodný s limuzínou Walter Junior, zážehový, kapalinou chlazený řadový čtyřválec (R4) s rozvodem SV, o objemu válců 995 cm³ (vrtání 65, zdvih 75 mm). Výkon byl zvýšen na 30 k/22 kW při 3000 ot/min a stupni komprese 6,3 (sportovní verze). Byl spojen s třístupňovou převodovkou a sportovnímu vozu o hmotnosti 600 kg uděloval největší rychlost 120 km/h.[2] „Vynikajícími přednostmi vozu jest“ jak se píše v magazínu Auto (č.8/1933), „živoucí pružnost a akcelerace, snadnost řízení, výtečné vedení na silnici, jakož i maximální rychlost 120 km/h.“

Avšak byla pořízena 200kusová série originálních hlav od turínské firmy SIATA[3] (Společnost SIATA byla italská autodílna a výrobce automobilů, založená v roce 1926 amatérským automobilovým závodníkem Giorgiem Ambrosiniem. Společnost SIATA zpočátku prodávala výkonné součásti pro úpravu a vyladění vozů vyráběných firmou Fiat) s rozvodem OHV. V tomto provedení dosahoval Junior S výkonu 40 k/29,5 kW při 5000 ot./min. V této konfiguraci dosahoval vůz max. rychlosti až 150 km/h[3] (závodní verze).

Walter Junior S (1933) sportovní

Podvozek a karoserie[editovat | editovat zdroj]

Podvozek z cestovního Juniora zůstal v podstatě zachován. Chladič byl dopředu prodloužen šikmou, špičatou maskou a tento styl harmonicky doplňovaly profilované blatníky, které byly protažené téměř za úroveň sedadel. Karoserie byla pouze dvoumístná s poněkud odstupňovanými sedadly. Zcela sklopné přední sklo bylo při jízdě bylo sklopeno šikmo vzad a bylo vyrobeno z netříštivého skla. Silně vykrojená dvířka podtrhovala sportovní charakter tzv. styl „elbow out“ (loket ven). Benzinová nádrž (65 l) se přesunula do zadní části vozu za sedadly spolu s náhradní kolem. V závodní variantě místo náhradního kola měla záď vejčitý charakter a uprostřed zádě bylo vertikální křidélko.

Sportovní úspěchy[editovat | editovat zdroj]

Walter Junior S (1933) sportovní, 1000 mil. Čs.
  • Sportovní verze s rozvodem SV zaznamenala největší úspěch na I. ročníku závodu 1000 mil československých, který se jel 10. a 11. června 1933 mezi Prahou a Bratislavou. Závod byl uspořádán Autoklubem Republiky Československé podle vzoru italského závodu Mille Miglia (1000 mil). Automobilka Walter nasadila 3 sportovní vozy Walter Junior S v třídě do 1100 cm3. Posádky Leo Sabatt/J.Ulč (st. č. 42), Jindřich Knapp/Karel Vojíř (st. č. 43) a Jar. Manda/Rud. Hodek (st. č. 44) zvítězily v soutěži továrních týmů. Jindřich Knapp s Karlem Vojířem zvítězili bezpečně ve třídě do 1100 cm3 při průměrné rychlosti 79,98 km/h a v celkovém pořadí obsadili 2.místo za vítěznou, šestiválcovou Pragou Alfa posádky ing. Petra Muchy, která byla ve startovní listině zapsána pod pseudonymem „FLY“ a „Kája“. Úspěch značky Walter byl podtržen 3. a 5. místem ve třídě do 1100 cm3 dalšími, dvěma Juniory S. Na startu I. ročníku bylo přes 60 posádek. Továrny týmy nasadily továrny Walter, Wichterle a Kovařík Prostějov (WIKOV), Čs. Zbrojovka Brno a Aero-Car-Club Praha.
Walter Junior S (1933) závodní, Masarykův okruh
  • Závodní verze s rozvodem OHV, odlehčená minimálně o všechny blatníky a přední sklo, byla nasazena v roce 1933 do IV. ročníku Velké ceny Masarykovy, kterou uspořádal automotoklub ČAMS (Československý Automobilový klub pro Moravu a Slezsko) na Masarykově okruhu u Brna. Závodu se účastnil rekordní počet startujících ze všech 7 meziválečných ročníků - 44 jezdců, z toho 21 v silnější kategorii, a opět 200 tisíc diváků. V silnější kategorii nad 1500 cm3 zvítězil potřetí za sebou legendární Louis Chiron na Alfě Romeo P3 Typo B. Závod slabší kategorie do 1500 cm3, ve které startoval i Jindřich Knapp na Walter Junior S, se jel na 15 kol tj. na 437,1 km. Přes handicap v objemu a kolizi s vozem Alfa Romeo na začátku 7. kola se Jindřich Knapp umístil na 4. místě průměrnou rychlostí přes 90 km/h. V tomto závodě zvítězil E. Burggaller za 4:32:50,1 h při průměrné rychlosti 96,135 km/h před Bruno Sojkou, oba na Bugatti. Jindřich Knapp jako nejúspěšnější jezdec na stroji domácí výroby získal Ceny Ministerstva obrany, Autoklubu Republiky Československé (AKRČs) a předsednictva ČAMS.[4]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. TOŠNAR, Libor; SOMMER, Bohumil. Motocykly, tříkolky a automobily (1901-1951). Nový Signál, Motorlet. Roč. 1981-2. 
  2. TUČEK, Jan. Auta první republiky 1918-1938. I. vyd. Praha: Grada Publishing a.s., 2017. 356 s. ISBN 978-80-271-0466-6. S. 173-174. 
  3. a b PETŘÍK, Václav. Walter (AutoAlbum č. 9). I. vyd. Brno: AMK 735. ZO Svazarmu, 1988. 64 s. S. 38-45. 
  4. TOŠNAR, Libor. Sportovní a závodní automobily v historii našeho podniku. Nový Signál, Motorlet. Roč. 1980.