Walter Comercial
| Walter Comercial | |
|---|---|
.jpg) Lehký nákladní automobil Walter Comercial | |
| Výrobce | Akciová továrna automobilů Josef Walter a spol. |
| Roky produkce | 1930–1935 |
| Místa výroby | Praha XVII - Jinonice |
| Předchůdce | Walter PN |
| Nástupce | Walter FN, Walter Universal |
| Karoserie | valník, sanitní vůz, autobus, hasičský automobil |
| Designér | Ing. František Adolf Barvitius |
| Druh pohonu | pohon zadních kol |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Walter Comercial byl lehký nákladní automobil továrny Walter (Akciová továrna automobilů Josef Walter a spol., Praha-Jinonice), českého výrobce automobilů. Walter Comercial měl motor z osobního automobilu Walter 4 B (1928–1930) a byl ve výrobě v letech 1930–1935.[1]
Vznik a užití[editovat | editovat zdroj]
Výroba nákladních automobilů a autobusů byla v jinonické továrně zahájena v roce 1924, kdy na silnice vyjel Walter PN. Rokem 1928 nastává příznivý obrat ve vývoji a výrobě automobilů původní konstrukce Walter. Je opuštěna jednotná řada WZ resp. její pokračování řada P, která byly ve výrobě od roku 1919, resp. od roku 1924. Walter přichází s novou řadou čtyřválcových (4 B) a šestiválcových motorů (6 B). "B" - používané v označení vozů znamená, že jejich konstruktérem byl ing. František Adolf Barvitius. Tyto výkonné motory byly využívány i v nákladních vozech. Lehký nákladní automobil Comercial s motorem z osobního automobilu Walter 4 B měl nosnost 1,5 t.[2] Tento nákladní automobil byl poprvé veřejnosti představen na XXII. mezinárodní výstavě automobilů v Praze, která se konala v říjnu 1930. Byl to nejlehčí typ o nosnosti 1,5 tuny. Podvozek s nízkým rámem se však hodil jak pro účely rychlé nákladní dopravy, tak i pro menší autobusy.[3]
Automobily Walter Comercial a jeho varianty byly robustní, pevné, trvanlivé a nenáročné na údržbu. Jejich obsluha byla maximálně usnadněna a zjednodušena, aby vyžadovala co nejméně práce a pozornosti. Byly bezpečné, snadně se ovládaly a bylo pamatováno i na pohodlí řidiče. Účelně řešené karoserie a jejich speciální adaptace je předurčovaly pro různé účely a použití.[4]
.jpg)
Motor[editovat | editovat zdroj]
Vůz označovaný rovněž jako HP 8/35 měl zážehový, kapalinou chlazený řadový, čtyřdobý čtyřválec (R4), se snímatelnou hlavou o objemu 1908 cm3 (vrtání 75, zdvih 108 mm), dva visuté ventily/válec a rozvod OHV. Dosahoval výkonu 25,7 kW/35 k při otáčkách 2500 ot./min a kompresním poměru 5,5:1. Pro hasičský vůz byl výkon zvýšen na 37 k a od roku 1934 výkon stoupl až na 40 k při otáčkách 3000 ot./min. Vůz měl spotřebu 15-18 l benzínu na 100 km[5]
.jpg)
Motor s blokem ze slitiny hliníku tvořil s převodovkou jeden celek. Písty rovněž z hliníkové slitiny byly typu Nelson-Bohnalite. Klikový hřídel spočíval ve třech ložiskách. Po pravé straně měl motor dynamo, po levé karburátor Zenith HAK 30 (později Zenith UH 30). Startér typu RJVC4C byl od firmy Bosch a baterie Varta 3Bf6 dávala proud zapalování. Magneto pro dynamoakumulátorové zapalování s automatickou regulací předstihu zážehu dodávala švýcarská firma Scintilla, popř. Bosch IMU 4 A. Tlakové oběžné mazání s ozubeným čerpadlem doplňoval již čistič oleje. Vodní termosifonové chlazení podporovaly voštinový chladič a ventilátor. Jednokotoučová suchá spojka přenášela hnací sílu na čtyřstupňovou převodovku se zpátečkou (4+Z). Řadicí páka byla umístěna na víku převodovky uprostřed kabiny vozu. Samosvorné šnekové řízení bylo pravostranné.[1]
Tento motor byl ve výrobě až do roku 1935 a přežil svého původního nositele Walter 4 B (1928–1930) o 5 roků.
.jpg)
Podvozek[editovat | editovat zdroj]
Nízký, prohnutý rám dával tomuto nákladnímu automobilu dobré jízdní vlastnosti. Jízda s ním byla zpříjemněna dokonalým pérováním, podporovaným použitím "abnormálně velkých balonů".[3] Všechna mazací místa na podvozku byla osazena maznicemi Técalémit. Spojovací hřídel přenášel hnací sílu na kuželové soukolí u zadní nápravy.[6]
Brzdy byly původně mechanické, táhlové na zadní nápravě a na bubnech předních kol byly servobrzdy Poulet. Konečné řešení od roku 1931 představovaly expanzivní hydraulické brzdy Lockheed na všech čtyřech kolech, což tehdy byla novinka v konstrukci nákladních automobilů. K tomuto řešení továrna přistoupila po dobrých zkušenostech, které získala po dlouhodobém ověření tohoto systému u osobních vozů.[7]
Půleliptická listová péra s výkyvnými závěsy doplňovaly tlumiče. Podvozek byl osazen diskovými koly Kromag 28x5/18 SS, později Hering 32x6 SS. Podvozek s rozchodem kol 1400 mm a rozvorem 3200 mm měl hmotnost 1100 kg a byl společný pro všechny nástavby. Rozměr pneumatik 757x145 (30x6,75") resp. později SS 20x7“. Palivová nádrž na 120 l. Samotný podvozek v roce 1930 stál 59000 Kč, v roce 1931 57500 Kč a o rok později 49800 Kč.[8]
.jpg)
Karoserie[editovat | editovat zdroj]
Nejvíce byl využíván pro potřeby rychlé nákladní dopravy (max. rychlost 55 km/h), pro karoserie speciálních účelů (sanitní, hasičské, kropicí a policejní vozy) a také pro menší autobusy.[9] Dnes bychom je označili jako minibusy. Tyto užitkové automobily řady Comercial byly označovány jako všestranně použitelné: skříňové dodávkové vozy, dokonale řešený sanitní vůz, který vynikal důmyslnou konstrukcí odpérovaného zavěšení nosítek a vyhovoval tak všem požadavkům pohodlné dopravy raněných i na velké vzdálenosti, po osazení cisternou jako kropící nebo hasičský vůz. Pohotovostní hmotnost byla 2600 kg, nosnost 1500 kg.[6]
Ceny těchto automobilů se od prvního představení v roce 1930 postupně snižovaly. Na konci výroby v roce 1935 se prodávaly v důsledku světové hospodářské krize ale také v důsledku racionalizace výroby v jinonické továrně až o 40 % levněji než při zahájení výroby.[8]
.jpg)
- valník
Valník se prodával za velmi příznivou cenu 39000 Kč (1935), avšak až po dramatickém snížení cen v důsledku světové hospodářské krize. V roce 1932 stál 54800 Kč a při zahájení výroby v roce 1930 přes 63000 Kč. Samotné šasi valníku stálo v říjnu 1930 (při zahájení výroby) 59 000 Kč, v říjnu 1931 byla cena snížena na 57 500 Kč. Dodával se jako otevřený valník, popř. jako „zaplachtovaný“ valník. Kabina měla šikmou přední stěnu. Boční postranice valníku byly sklopné. Jeden z těchto vozů vlastnila i firma Zahradnictví Beneš, jejíž provoz byl "přes ulici" na východ od areálu továrny. Po roce 1940 Antonín Kumpera od Františka Buzka pozemky odkoupil a v letech 1942–1943 zde byla postavena největší výrobní hala továrny tzv. Iranhala.[10]
- sanita
.jpg)
Sanitní vůz vystavený na pražském autosalonu v roce 1931 měl odpérovány i závěsy nosítek. Vyhovoval dle komentáře všem požadavkům pohodlně dopravy raněných i na velké vzdálenosti.[3] Byl původně určen pro přepravu 2 osob (dvoulůžkový). V roce 1932 byl nabízen s přepravním prostorem se čtyřmi lůžky, se speciálními odpérovanými závěsy a odděleným místem pro lékaře včetně nezbytného vybavení (skříňka s léky a nástroji pro první pomoc). Cena byla stanovena na 55000 Kč (1935).
- hasičský a kropicí vůz
.jpg)
Hasičská stříkačka měla mírně upravený motor na vyšší výkon, který pak dával 27,2 kW/37 k při 3000 ot/min. Připojený snímek z testování kropicího vozu byl pořízen nedaleko továrny, pod přírodní památkou Vidoule.
Autobus Comercial měl původně kapacitu max. 15 osob sedících na podélných lavicích, v roce 1931 byla kapacita zvýšena na 12-20 osob podle uspořádání sedadel. Jezdil například u soukromého dopravce na lince Praha – Barrandov. Tato linka byla provozována za spolufinancování majitelů Filmové továrny AB na Barrandově, bratrů Miloše a Václava Havlových. V říjnu 1930 se autobus v kompletní výpravě prodával za 92000 Kč (samotné šasi za 59 000 Kč), v roce 1931 za 89000 Kč (šasi za 57 500 Kč) a o rok později za 79000 Kč. K základnímu vybavení bylo možno přiobjednat za příplatek topení, druhé rezervní kolo s pneumatikou, hodinky na přístrojovou desku, horskou vzpěru atd. Délka karosérií byla individuální podle požadavků dopravce. Maximální rychlost autobusu byla 55 km/h.[6]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b TOŠNAR, Libor; SOMMER, Bohumil. Motocykly, tříkolky, automobily (1901-1951). Nový signál, Motorlet. Roč. 1981-2.
- ↑ KRÁL, Zdeněk. Motorismus v srdci Evropy. I. vyd. Praha: REBO International CZ spol. s r.o., 2015. 304 s. ISBN 978-80-255-0987-6. S. 122–125.
- ↑ a b c HEINZ, Vilém. XXII. mezinárodní výstava automobilů v Praze, 22.-29. října.. Národní listy. 1930-10-25, roč. 70. (1930), čís. 294, s. 9. Dostupné online.
- ↑ HEINZ, Vilém. XXIII. mezinárodní výstava automobilů v Praze, Walter. Národní listy. 1931-10-24, roč. 71. (1931), čís. 291, s. 5. Dostupné online.
- ↑ HEINZ, Vilém. XXII. mezinárodní výstava automobilů v Praze - Akciová továrna na automobily a letecké motory J. Walter. Auto. Říjen 1930, roč. 12 (1930), čís. 10, s. 769–771. Dostupné online.
- ↑ a b c HARÁK, Martin. Encyklopedie československých autobusů a trolejbusů (III). 1. vyd. Praha: Corona, 2008. 200 s. ISBN 978-80-86116-42-6. S. 142–144, 172.
- ↑ HEINZ, Vilém. Stand továrny Walter. Auto. Listopad 1931, roč. 13. (1931), čís. 11, s. 723–726. Dostupné online.
- ↑ a b PETŘÍK, Václav. Walter, kap. nákladní automobily Walter. I. vyd. Brno: 735. ZO Svazarmu při PF UJEP, 1988. 64 s. S. 45–49.
- ↑ HEINZ, Vilém. J. Walter a spol.. Auto. Říjen 1931, roč. 13. (1931), čís. 10, s. 679–681. Dostupné online.
- ↑ DITTMAYER, Antonín. Iranhala [online]. Praha - Jinonice: Walter Jinonice, 2000 [cit. 2019-02-14]. Dostupné online.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Walter Comercial na Wikimedia Commons - Walter Jinonice
- WALTER: Užitkové vozy
- Nákladní automobily Walter: Dříči z Jinonic
