Walter Nowotny

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Walter Nowotny
Narození 7. prosince 1920
Gmünd
Úmrtí 8. listopadu 1944 (ve věku 23 let)
Bramsche
Místo odpočinku Wiener Zentralfriedhof
Povolání pilot
Ocenění Knight's Cross of the Iron Cross with Oak Leaves, Swords and Diamonds
Německý kříž ve zlatě
Politická strana Národně socialistická německá dělnická strana
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Walter Nowotny, přezdívaný „Nowi“ (7. prosince 1920, Gmünd v Rakousku8. listopadu 1944, Hesepe v Německu) byl jeden z nejúspěšnějších německých stíhačů druhé světové války - při 442 bojových letech sestřelil 258 letadel.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 7. prosince 1920 v rakouském městě Gmünd, které se nachází na hranicích České republiky a Rakouska. Roku 1925 se jeho rodina přestěhovala do Schwarzenau, kde navštěvoval v letech 19261930 obecnou školu. Poté nastoupil jako zpěvák do cisterciáckého kláštera ve Zwettlu. Dále studoval na Vyšší reálné škole ve Waidhofenu na Thaye a od roku 1935 Vyšší školu v Laa na Dyji. Zde 22. května roku 1939 úspěšně složil maturitní zkoušku.

2. světová válka[editovat | editovat zdroj]

Po maturitě nastoupil k odpracování povinného půl roku v Říšské pracovní službě. Jelikož ale 1. září 1939 vypukla 2. světová válka, přihlásil se dobrovolně k letectvu (Luftwaffe) a 1. října na základě povolávacího rozkazu nastoupil do Vratislavi k základnímu výcviku. Po jeho absolvování byl přeložen k 1. červenci 1940 do Schwechatu u Vídně k výcviku na stíhacího pilota. 15. listopadu byl přeložen k 1. doplňovací skupině Merseburk, která měla za úkol chránit chemické závody Leuna.

1. prosince 1940 byl opět přeložen a to k náhradní letce JG 54 a 23. února 1941 k 9. letce 3. skupiny stíhací eskadry JG 54 se kterou se dostal 10. července poprvé do boje. Již 19. července dosáhl svého prvního vítězství, když se mu podařilo sestřelil dva Polikarpovy I-153 nad ostrovem Ösel. Současně byl ale sestřelen ve svém Bf 109 E-7 (W.Nr. 1137) „bílá 2“ v Baltském moři severně od estonské Saaremy, kde musel tři dny čekat na záchranu estonským námořnictvem.

Během srpna 1941 dosáhl 10. sestřelu a obdržel Železný kříž 1. třídy. 2. srpna 1942 dosáhl svého 50. sestřelu a 14. září obdržel Rytířský kříž. 15. června 1943 dosáhl svého 100. sestřelu. 4. září obdržel Dubové Ratolesti a o pět dní později dosáhl svého 200. sestřelu. 22. září byl vyznamenán Meči k Rytířskému kříži. 14. října dosáhl 250. vítězství jako první stíhač a 19. října obdržel Brilianty. 15. listopadu sestřelil své 255. a zároveň poslední letadlo na východní frontě.

Následně byl stažen z aktivní služby a využíván propagandou. 1. dubna 1944 je jmenován velitelem školní eskadry JG 101 v Pau ve Francii a koncem září je jmenován velitelem jednotky nazývané „Kommando Nowotny“ vybavené letouny Me 262. Zde se mu podařilo získat ještě 3 sestřely. Dne 8. listopadu byl při útoku na americké bombardéry ve svém letounu Me-262-A-1a (W.Nr. 110 400) „bílá 8“ sestřelen nedaleko Hesepe doprovodnými stíhači P-51 Mustang (poručíkem Eduardem „Buddy“ Haydonem z 357. stíhací skupiny USAAF a kapitánem Ernestem „Feeb“ Fiebelkornem z 20. stíhací skupiny USAAF). Při státním pohřbu byl pochován ve Vídni.

Literatura[editovat | editovat zdroj]