Přeskočit na obsah

Václav Martínek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Václav Martínek
Narození12. září 1903
Domanín; Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí29. února 1948 (ve věku 44 let)
Litvínovice; ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Příčina úmrtísebevražda zastřelením
Vzdělánímaturita na gymnáziu; vojenská škola
Alma materVojenská akademie v Hranicích na Moravě
Povolánídůstojník (voják z povolání)
Zaměstnavatelčeskoslovenská armáda
Titulpodplukovník
Příbuzníbratr
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václav Martínek (12. září 1903 Domanín – 29. února 1948 Litvínovice) byl československý voják působící za druhé světové války u letectva v zahraničním odboji, který kvůli poválečné perzekuci ze strany komunistického režimu spáchal sebevraždu.

V letech 1915 až 1923 navštěvoval gymnázium v Třeboni, poté studoval dva roky Vojenskou akademii v Hranicích na Moravě. Následně působil jako důstojník dělostřelectva, a to v Rokycanech, Kroměříži, Bratislavě a od roku 1932 v Josefově. Roku 1938 byl povýšen na štábního kapitána a stal se velitelem baterie.[1]

Po vzniku protektorátu mu byla nařízena nucená dovolená, během níž se zapojil v Jaroměři do odboje, pravděpodobně ve skupině související s ilegální vojenskou odbojovou organizací Obrana národa.[1]

Dne 16. prosince 1939 překročil v Beskydech hranici na Slovensko a přes Užhorod se dostal do Budapešti, kde byl odmítnut na francouzském konzulátu. Proto pokračoval do Bělehradu a tam se spojil s dalšími československými dobrovolníky. S nimi putoval přes Řecko, Turecko a Sýrii do Bejrútu, odkud se přeplavil do Francie. Tam se 26. ledna 1940 přihlásil u československé zahraniční armády. Byl zařazen mezi dělostřelce, bojů ve Francii se ale nezúčastnil a byl evakuován do Anglie, kam se dostal 7. července 1940.[1]

V Anglii Martínek pokračoval v československé zahraniční armádě u dělostřelců, v únoru 1942 však přešel k letectvu a po specializovaném kurzu[2] se stal velitelem letištní obrany u 311. čs. bombardovací perutě RAF[3]. Od července 1943 působil na inspektorátu československého letectva, v březnu 1945 byl povýšen do hodnosti podplukovníka.[1]

Do Československa se vrátil po druhé světoví válce 16. srpna 1945. Pracoval na velitelství letectva na ministerstvu národní obrany v Praze, v březnu 1947 byl přeložen na velitelství letectva v Českých Budějovicích.[1]

Osudným se mu staly výroky zaměřené proti tehdejší vládnoucí vrstvě, které pronesl 17. října 1947 v důstojnické jídelně. V době komunistického puče na něj bylo s odkazem na tyto výroky podáno již 25. února 1948 trestní oznámení a o den později (26. února 1948) bylo rozhodnuto, že bude postaven mimo službu. To se stalo o dva dny později (28. února 1948). Den nato, 29. února 1948, se Martínek na hrázi Prostředního litvínovického rybníka zastřelil vlastní služební pistolí. V dopise na rozloučenou, který adresoval svému bratrovi, označil za důvody sebevraždy události posledních dní a svoji perzekuci.[1]

Připomínka

[editovat | editovat zdroj]

Na hrázi Prostředního litvínovického rybníka, nacházejícího se mezi Litvínovicemi a Šindlovými Dvory, je umístěna informační cedule. Prostor slouží také jako pietní místo.

  1. a b c d e f PLACHÝ, Jiří. Flight Lieutenant. Václav Martínek – oběť únorového převratu. Paměť a dějiny [online]. Ústav pro studium totalitních režimů, 2016-03 [cit. 2024-03-22]. Čís. 3. Dostupné online. 
  2. Václav Martínek | Oficiální stránky obce Domanín u Třeboně | Jižní Čechy. www.obec-domanin.cz [online]. [cit. 2024-06-18]. Dostupné online. 
  3. Martínek, Václav, 1903-1948. katalog.cbvk.cz [online]. [cit. 2024-06-18]. Dostupné online. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]