Vstavač bahenní

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxVstavač bahenní
alternativní popis obrázku chybí
Vstavač bahenní (Orchis palustris)
Stupeň ohrožení podle IUCN
málo dotčený
málo dotčený[1]
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída jednoděložné (Liliopsida)
Řád chřestotvaré (Asparagales)
Čeleď vstavačovité (Orchidaceae)
Rod vstavač (Orchis)
Binomické jméno
Orchis palustris
Jacq.
Synonyma
  • Anacamptis palustris
  • rudohlávek bahenní
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Zobrazení vstavače bahenního

Vstavač bahenní (Orchis palustris) je až půl metru vysoká, vlhkomilná bylina kvetoucí koncem jara a počátkem léta fialově nachovými až růžovými květy. V české přírodě je velmi vzácný, je silně ohrožen vyhynutím. Někdy bývá řazen pod názvem rudohlávek bahenní (Anacamptis palustris) do rodu rudohlávek (Anacamptis).[2][3]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Roste hlavně ve Středomoří, odkud se jeho areál rozkládá na sever po státy Beneluxu a jih Baltu, zasahuje až do západního Ruska. Východním směrem vyrůstá téměř v celé Evropě i Turecku a dále izolovaně v arelách v oblastech Kavkazu, Střední Asie, Blízkého východu i na Arabském poloostrově. Vyskytuje se také ve státech severní Afriky podél jižního pobřeží Středozemního moře.

Čechách se vstavač bahenní v současnosti řídce vyskytuje ve středním a východním Polabí a jen ojediněle na Moravě okolo dolních toků Dyje a Moravy.[2][3][4][5]

Ekologie[editovat | editovat zdroj]

Roste na vlhkých půdách bohatých na minerály a hlavně vápník, které jsou někdy až zasolené. Vyskytuje se především na slatiništích, mokrých až bahnitých loukách a podél rákosin u břehů rybníků a vodních příkopů.[3][4]

Popis[editovat | editovat zdroj]

Detail květů

Vytrvalá bylina, jejíž lodyha je za květu vysoká 25 až 50 cm, v horní části je nafialovělá a vyrůstá z kulovité hlízy. Lodyha je porostlá třemi až sedmi, 1,5 až 2 cm širokými, šikmo odstávajícími listy, které se směrem vzhůru zmenšují.

Na konci lodyhy vyrůstají velké, fialově nachové až růžové květylisteny v řídkém, sedmi až dvacetičetném klasu. Květy jsou na stopkách a mají šest okvětních lístků ve dvou přeslenech po třech. Vnější lístky, 7 až 15 mm dlouhé a 3 až 6 mm široké, se ohýbají směrem ven. Vnitřní postranní jsou kratší, sklání se k sobě a vytvářejí částečnou přilbu. Vnitřní střední lístek vytváří pysk, je tmavě skvrnitý a dělený do tří plytkých laloků nebo celistvý. Úzce válcovitá, téměř vodorovná, dozadu směřující ostruha je kratší nebo stejně dlouhá jako semeník.

Plodem je válcovitá tobolka s množstvím velmi drobných semen.[2][3][4][6]

Ohrožení[editovat | editovat zdroj]

Vstavač bahenní patří k nejvzácnějším orchidejím rostoucí v České republice. Příčinami jeho ústupu jsou destrukce přirozených biotopů, které byly odvodněny a přeměněny na ornou půdu. Byl proto zařazen ve "Vyhlášce MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb.", stejně jako v "Červeném seznamu cévnatých rostlin České republiky" z roku 2012, mezi kriticky ohrožené druhy (§1, C1b).[2][7][8]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Červený seznam IUCN 2018.1. 5. července 2018. Dostupné online. [cit. 2018-08-09]
  2. a b c d DVOŘÁK, Václav. Natura Bohemica: Orchis palustris [online]. Natura Bohemica, Olomouc, rev. 29.11.2011 [cit. 2017-10-18]. Dostupné online. (česky) 
  3. a b c d RYBKA, Vlastík. Vlhké louky. Ilustrace Radka Josková Jedličková. Praha: Ottovo nakladatelství, 2014. 550 s. ISBN 80-7451-441-8. Kapitola Orchis palustris, s. 408-409. 
  4. a b c RAK, Lubomír. BOTANY.cz: Vstavač bahenní [online]. O. s. Přírodovědná společnost, BOTANY.cz, rev. 07.07.2007 [cit. 2017-10-18]. Dostupné online. (česky) 
  5. HASSLER, Markus. Catalogue of Life: Anacamptis palustris [online]. Naturalis biodiverzity Center, Leiden, NL, rev. 2017 [cit. 2017-10-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. NEPRAŠ, Karel; KROUFEK, Roman; KUBÁT, Karel et al. Vstavač bahenní [online]. Oblastní muzeum v Litoměřicích, rev. 13-03-2009 [cit. 2017-10-18]. Dostupné online. (česky) 
  7. GRULICH, Vít. Red List of vascular plants of the Czech Republic: 3rd edition. Preslia [online]. Botanický ústav, AV ČR, Průhonice, 2012 [cit. 18.10.2017]. Roč. 84, čís. 3, s. 631-645. Dostupné online. ISSN 0032-7786. (anglicky) 
  8. Vyhláška MŽP ČR č. 395/1992 Sb. ve znění vyhl. č. 175/2006 Sb. [online]. Ministerstvo životního prostředí ČR [cit. 2017-10-18]. Dostupné online. (česky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]