Přeskočit na obsah

Vláda Maria Draghiho

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Vláda Maria Draghiho
premiér Mario Draghi
premiér Mario Draghi
Pořadí67.
PředsedaMario Draghi
Počet členů24
Politické subjektyM5S
PD
FI [p 1]
Liga
IV
Art.1
IpF [p 2]
Poslanecká sněmovna
516/630
JmenovánaSergiem Mattarellou
Datum jmenování20210213a13. února 2021
Demise21. července 2022
Konec v úřadu22. října 2022
Posloupnost vlád
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vláda Maria Draghiho byla jakožto 67. vláda Itálie jmenována 13. února 2021, zakládající se na široké podpoře politického spektra. Byla sestavena po pádu předchozí koalice populistického Hnutí pěti hvězd, středolevé Demokratické strany, sociálně liberální strany Italia Viva a levicové aliance Svobodní a rovní. Stávající strany v ní doplnila pravicově populistická Liga severu a liberálně konzervativní Forza Italia.[1]

14. července 2022 populistické Hnutí pěti hvězd ukončilo podporu vlády kvůli dekretu týkajícímu se ekonomické pomoci během energetické krize. Ve stejný den oznámil premier Maria Draghi svou rezignaci. Jeho rezignace byla odmítnuta prezidentem Sergiem Mattarellou, který premiéra pověřil, aby vystoupil v parlamentu a zjistil možnost pokračování vlády.[2][3] Po Draghiho projevu v Senátu následovalo hlasování o důvěře, ve kterém ale vládu nepodpořilo nejen Hnutí pěti hvězd, ale i pravicová Liga a Forza Italia.[4] Draghi den poté, 21. června, rezignoval.[5] Prezident Mattarella následně rozpustil parlament a vypsal předčasné volby na 25. září 2022.[6] Draghiho vláda zůstala v úřadu jako přechodný kabinet.[7][8] Dne 22. října 2022 byla vláda nahrazena vládou Giorgie Meloniové.

Vládní strany

[editovat | editovat zdroj]

Uskupení Společně pro budoucnost bylo vládní stranou od června 2022, kdy jeho zakladatel a ministr zahraničí Luigi Di Maio opustil Hnutí pěti hvězd. Strana Akce byla ve vládě zastoupena od července 2022, kdy Mariastella Gelmini opustila stranu Forza Italia. Forza Italia ztratila 26. července 2022 zastoupení v kabinetu, když ji opustili všichni její ministři.

Strana Ideologie Lídr
Hnutí pěti hvězd Levicový populismus Luigi Di Maio
Liga severu Pravicový populismus Matteo Salvini
Demokratická strana Sociální demokracie Enrico Letta
Forza Italia Liberální konzervatismus Silvio Berlusconi
Společně pro budoucnost Centrismus Luigi Di Maio
Italia Viva Liberalismus Matteo Renzi
Článek jedna Sociální demokracie Roberto Speranza
Akce Sociální liberalismus Carlo Calenda

Strany zastoupené na podministerských postech

[editovat | editovat zdroj]
Strana Ideologie Lídr
Více Evropy Liberalismus Emma Bonino
My s Itálií Liberální konzervatismus Maurizio Lupi
Demokratický střed Centrismus Bruno Tabacci

Každé z těchto uskupení obdrželo po jednom postu tajemníka.

Poměr sil ve vládě

[editovat | editovat zdroj]

Počet ministrů

[editovat | editovat zdroj]

únor 2021 - červen 2022

[editovat | editovat zdroj]
  • nezávislí
10
4
3
3
3
1
1

červen - červenec 2022

[editovat | editovat zdroj]
  • nezávislí
10
3
3
3
3
1
1
1

červenec 2022 – říjen 2022

[editovat | editovat zdroj]
  • nezávislí
11
3
3
2
2
1
1
1

Seznam členů vlády

[editovat | editovat zdroj]
Úřad člen vlády Strana nástup do úřadu odchod z úřadu Poznámka
Předseda vládyMario Draghinezávislý20210213a13. února 202122. října 2022
Ministr zahraničíLuigi Di MaioIpF[p 3]20210213a13. února 202122. října 2022
Ministryně vnitraLuciana Lamorgesenezávislá20210213a13. února 202122. října 2022
Ministryně spravedlnostiMarta Cartabianezávislá20210213a13. února 202122. října 2022
Ministr obranyLorenzo GueriniPD20210213a13. února 202122. října 2022
Ministr financí a hospodářstvíDaniele Franconezávislý20210213a13. února 202122. října 2022
Ministr hospodářského rozvojeGiancarlo GiorgettiLiga20210213a13. února 202122. října 2022
Ministr zemědělstvíStefano PatuanelliM5S20210213a13. února 202122. října 2022
Ministr pro ekologickou přeměnuRoberto Cingolaninezávislý20210213a13. února 202122. října 2022
Ministr infrastruktury a dopravyEnrico Giovannininezávislý20210213a13. února 202122. října 2022
Ministr práce a sociálních věcíAndrea OrlandoPD20210213a13. února 202122. října 2022
Ministr veřejného vzděláváníPatricio Bianchinezávislý20210213a13. února 202122. října 2022
Ministryně univerzit a výzkumuMaria Cristina Messanezávislá20210213a13. února 202122. října 2022
Ministr kulturyDario FranceschiniPD20210213a13. února 202122. října 2022
Ministr zdravotnictvíRoberto SperanzaArt. 120210213a13. února 202122. října 2022
Ministr turismuMassimo GaravagliaLiga20210213a13. února 202122. října 2022
Ministr pro parlamentní vztahyFederico D'Incànezávislý[p 4]20210213a13. února 202122. října 2022bez portfeje
Ministr pro veřejnou správuRenato Brunettanezávislý[p 5]20210213a13. února 202122. října 2022bez portfeje
Ministryně pro záležitosti regionůMariastella GelminiAz[p 6]20210213a13. února 202122. října 2022bez portfeje
Ministryně pro jihMara CarfagnaAz[p 7]20210213a13. února 202122. října 2022bez portfeje
Ministryně pro rodinu a rovné příležitostiElena BonettiIV20210213a13. února 202122. října 2022bez portfeje
Ministryně sportu a mládežeFabiana DadoneM5S20210213a13. února 202122. října 2022bez portfeje
Ministr pro technologický rozvojVittorio Colaonezávislý20210213a13. února 202122. října 2022bez portfeje
Ministryně pro invalidyErika StefaniLiga20210213a13. února 202122. října 2022bez portfeje
Tajemník rady ministrůRoberto Garofolinezávislý20210213a13. února 202122. října 2022bez portfeje

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Poznámky

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Do července 2022
  2. ↑ Od června 2022
  3. ↑ Do 21. června 2022 člen Hnutí pěti hvězd.
  4. ↑ Do 30. července 2022 člen Hnutí pěti hvězd.
  5. ↑ Do 21. července 2022 člen Forza Italia.
  6. ↑ Od 29. července 2022. Do 20. července 2022 členka Forza Italia.
  7. ↑ Od 29. července 2022. Do 26. července 2022 členka Forza Italia.

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Itálie má novou vládu, sestavil ji bývalý šéf Evropské centrální banky Draghi. iDnes.cz [online]. 2021-02-12 [cit. 2021-02-13]. Dostupné online. 
  2. ↑ Italský premiér Draghi oznámil rezignaci. Prezident Mattarella ji ale odmítl. ČT24 [online]. 2022-07-14 [cit. 2022-07-15]. Dostupné online. 
  3. ↑ Italský premiér Draghi oznámil demisi, prezident ji odmítl. Novinky.cz [online]. Borgis [cit. 2022-07-15]. Dostupné online. 
  4. ↑ ROBERTS, Hannah. Mario Draghi resigns as Italian PM. Politico [online]. 2022-07-21 [cit. 2022-07-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ SPECIALE, Alessandro; ALBANESE, Chiara. Draghi Resigns as Premier, Leaving Italy In Political Chaos. Bloomberg News [online]. Bloomberg L.P., 2022-07-21 [cit. 2022-07-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ GIUFFRIDA, Angela. Far right in front for snap Italy election after Draghi goes. The Guardian [online]. 2022-07-21 [cit. 2022-07-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Mario Draghi, le dimissioni: come si è arrivati alla crisi di governo. Corriere della Sera [online]. 2022-07-21 [cit. 2022-07-27]. Dostupné online. (italsky) 
  8. ↑ DARMANIN, Jules. Giorgia Meloni moves closer to Italian premiership after rightwing parties strike deal. Politico [online]. 2022-07-28 [cit. 2022-07-28]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Vláda_Maria_Draghiho&oldid=23532810“