Vladimír Guth

Prof. RNDr. Vladimír Guth, DrSc.
Prof. RNDr. Vladimír Guth, DrSc.
Narození	3. února 1905; Vrchlabí
Úmrtí	24. června 1980 (ve věku 75 let); Praha
Alma mater	Přírodovědecká fakulta Univerzity Karlovy
Povolání	astronom a publicista
Zaměstnavatelé	Astronomický ústav Akademie věd České republiky; Astronomický ústav Slovenské akademie věd
	Některá data mohou pocházet z datové položky.; Chybí svobodný obrázek.

Vladimír Guth (3. února 1905 Vrchlabí – 24. června 1980 Praha) byl český astronom. Zabýval se především sledováním komet a meteorických rojů. Byl také ředitelem astronomické observatoře na Skalnatém plese na Slovensku.

Život

Vladimír Guth se narodil ve Vrchlabí. Vystudoval astronomii na Přírodovědecké fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde získal titul doktora přírodních věd (1929), na své alma mater se i habilitoval (1949). V letech 1928 – 1950 působil na Státní hvězdárně v Praze a na observatoři Ondřejov. V roce 1951 vystřídal Antonína Bečváře jako ředitel astronomické observatoře na Skalnatém plese. Během působení Vladimíra Gutha byla observatoř dobudována a byla začleněna do systému akademických pracovišť jako Astronomický ústav slovenské akademie věd, přičemž Vladimír Guth se stal jeho prvním ředitelem. V této době Guth pravidelně přednášel na Univerzitě Komenského v Bratislavě. Vyškolil první slovenské aspiranty.

V roce 1956 se vrátil do Astronomického ústavu Akademie věd v Ondřejově. Zde byl vedoucím oddělení meziplanetární hmoty a vedoucím observatoře. Ve stejném roce obhájil titul DrSc. Od roku 1961 externě přednášel astronomii na Univerzitě Karlově v Praze, kde byl v roce 1966 jmenován řádným profesorem. Byl zvolen členem korespondentem Slovenské akademie věd (1953) a později Československé akademie věd (1962). Zemřel 24. června 1980 v Praze.

Práce

Hlavní oblastí vědecké činnosti Vladimíra Gutha byl výzkum meziplanetární hmoty, zejména dynamika komet a meteorických rojů. Stal se světovou kapacitou v oblasti metodiky a interpretace vizuálních pozorování meteorů. Byl zakladatelem československé meteorické školy, která se v celosvětovém měřítku získala mnoho prvenství. Věnoval se ale také dalším astronomickým problémům: od výpočtu dráhy komet přes dynamiku umělých družic až k výzkumu atmosférické extinkce. Vedl dvě expedice do SSSR za zatměním Slunce (v letech 1936 a v roce 1954). Měl zásluhu na úspěšné účasti Československa na velkých mezinárodních projektech, jako byl Mezinárodní geofyzikální rok (1957/1958) nebo program Interkosmos. Byl spoluautorem známé dvousvazkové knihy Astronomie (1954) a celkem 37 vydání Hvězdářské ročenky.

Je autorem řady původních vědeckých prací z meteorické astronomie, astrometrie a nebeské mechaniky. V letech 1959 – 1962 byl prvním prezidentem Slovenské astronomické společnosti při Slovenské akademii věd a od roku 1966 viceprezidentem Československé komise Interkosmos. Výrazem mezinárodního uznání jeho výsledků bylo jeho zvolení za předsedu komise pro meteory a meteority Mezinárodní astronomické unie (1952 – 1958), čím se stal prvním československým astronomem, který byl předsedou jednoho z výborů této společnosti.

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vladimír Guth na slovenské Wikipedii.

Externí odkazy

BARTOŠ, Petr. Guth Vladimír [online]. Hvězdárna Františka Pešty, 2017 [cit. 2018-12-27]. (Astronomové v Čechách). Dostupné online.

Cena Františka Nušla (též nazývána Nušlova cena)

Cenu uděluje Česká astronomická společnost od roku 1938. V roce 1949 bylo její udělování přerušeno a následně byla udělena jen jednou (v roce 1952). V roce 1999 bylo udělování ceny obnoveno.

laureáti v letech 1938–1952	Karel Čacký (1938) • Antonín Bečvář (1939) • Vladimír Guth, Jan Kvíčala, Jaroslav Štěpánek a Alois Vrátník (1940) • Josef Klepešta (1941) • Jindřich Zeman (1942) • Karel Anděl (1943) • Viktor Rolčík (1944) • Bedřich Čurda-Lipovský (1945) • Ľudmila Pajdušáková (1946) • Vilém Gajdušek (1947) • Karel Novák (1948) • Luisa Landová-Štychová (1949) • Alois Peřina (1952)

laureáti od roku 1999	Luboš Perek (1999) • Miroslav Plavec (2000) • Ladislav Křivský (2001) • Zdeněk Švestka (2002) • Josip Kleczek (2003) • Zdeněk Ceplecha (2004) • Ladislav Sehnal (2005) • Zdeněk Sekanina (2006) • Jan Vondrák (2007) • Ivan Hubený (2008) • Pavel Mayer (2009) • Luboš Kohoutek (2010) • Jiří Grygar (2011) • Antonín Rükl (2012) • Marian Karlický (2013) • Petr Heinzel (2014) • Jan Palouš (2015) • Zdeněk Mikulášek (2016) • Jiří Bičák (2017) • Martin Šolc (2018) • Zdeněk Stuchlík (2019) • Petr Hadrava (2020) • Stanislav Štefl (2021) • Jiří Podolský (2022)