Vladimír Levora

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vladimír Levora
Narození 14. července 1920
Křížovice u Plánice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 27. května 1999 (ve věku 78 let)
Klatovy
ČeskoČesko Česko
Povolání malíř
Podpis Podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Vladimír Levora (* 14. července 1920, Křížovice u Plánice27. května 1999, Klatovy), byl grafik a malíř, zakladatel galerie na hradě Klenová, hrdina, který za druhé světové války bojoval v československé armádě na východní frontě, v 50. letech politický vězeň komunistického režimu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Vladimír Levora začal před válkou studovat na Pedagogické fakultě v Plzni, kde se zapojil do odbojové skupiny. Po jejím prozrazení uprchl v červenci 1939 z Plzně přes Beskydy do Polska. Po obsazení Polska Sovětským svazem a nacistickým Německem se pokusil spolu s dalšími přejít zpět přes Zakarpatskou Ukrajinu, byl ale udán a zatčen orgány NKVD a poslán do gulagu na Vorkutě. Tam byl vězněn až do roku 1942, kdy byli občané Československa amnestováni. Dne 9. prosince 1942 byl v Buzuluku zapsán do 1. československého polního praporu, se kterým se jako člen kulometné roty zúčastnil bitvy u Sokolova. Byl v bojích těžce zraněn a domů se vrátil jako válečný invalida. Roku 1948 byl vyznamenán Sokolovskou pamětní medailí.[1]

Po válce obnovil studia oboru výtvarná výchova na Pedagogické fakultě v Plzni u Františka Kolihy, Jaroslava Krátkého a Jana Weniga. Roku 1951 se stal členem Svazu československých výtvarných umělců. Po absolvování Pedagogické fakulty pracoval na obnově válkou zničeného nádraží v Plzni a v letech 1954-1962 jako výtvarník v podniku Kozak, Klatovy. Sepsal své zážitky z gulagu a rukopis nazvaný „Bez svatozáře a vavřínu“ dával číst svým známým. Na základě udání byla u něj provedena domovní prohlídka a rukopis jeho třídílné autobiografie StB zabavila a zničila. Roku 1958 byl odsouzen na 18 měsíců vězení za „pobuřování proti republice“ a „hanobení spojeneckého státu“. Byl vězněn na Borech a ve Valdicích.

V 60. letech pracoval Vladimír Levora v Klatovském divadle jako scénograf a roku 1963, po zrušení divadla, byl převeden do Okresního domu osvěty a pověřen přípravou a řízením okresní galerie. Sám objevil zpustlý hrad a zámek Klenová a vlastním úsilím se zasloužil o jeho záchranu. Přesvědčil předsedu místního JZD Františka Bytle, aby mu poskytl stavební četu, získal finance z tehdejšího ONV a začal s rekonstrukcí. Po skončení nejnutnějších oprav hradu i zámku osobně navštívil Národní galerii a všechny oblastní galerie a vyžádal od nich zápůjčky soch a obrazů.[2] Již 19. července 1964 byla na zámku otevřena první expozice ještě jako součást Domu osvěty a v listopadu téhož roku se galerie osamostatnila.[3] Levora měl na nutné opravy hradu pouze omezené prostředky a proto spolu s partou nadšenců sám vyřezával náletové dřeviny, kácel stromy, opravoval hradby i chodníky, obnovoval bývalou zámeckou oboru a betonoval sokly pro sochy. Galerii Klatovy / Klenová vedl do počátku normalizace roku 1974, kdy byl propuštěn.

Po roce 1989 znovu sepsal své zážitky z gulagu a vydal je pod názvem „Ze stalinských gulagů do československého vojska“ a připravil rukopis další knihy "Tak zase taková sranda to nebyla", který dosud čeká na vydání. Zemřel v Klatovech 27.5.1999 ve věku 78 let. Roku 2015 mu Ústav pro studium totalitních režimů udělil in memoriam pamětní medaili „Za svobodu a demokracii“. Galerie Klatovy / Klenová připravuje retrospektivní výstavu k výročí stých narozenin malíře na rok 2020.[4]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Plzeň hl. nádraží - vitráže Vladimíra Levory
Plzeňská radnice

Díla Vladimíra Levory nejsou řádně zdokumentována. Z jeho poválečné tvorby se v Plzni zachovala leptaná skla v oknech na průčelí Hlavního nádraží. Jako restaurátor se podílel na obnově renesančních sgrafit plzeňské radnice. Věnoval se krajinomalbě z Pošumaví a vytvořil mnoho nástěnných maleb a sgrafit spolu s malířem Milošem Holým.[5]

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

  • 1991 Vladimír Levora: Obrazy, Galerie U Bílého jednorožce Klatovy
  • 2020 Vladimír Levora; Galerie U Bílého jednorožce, Klatovy

Zastoupení ve sbírkách[editovat | editovat zdroj]

  • Galerie umění Karlovy Vary
  • Galerie výtvarného umění v Chebu
  • Okresní muzeum a galerie, Klatovy
  • Západočeská galerie v Plzni
  • Galerie Klatovy / Klenová

Literární dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Vladimír Levora, Zora Dvořáková, Ze stalinských gulagů do Československého vojska, vydal Josef Hříbal 1993, ISBN 80-901381-0-1

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Hana Kristová (ed.), 50., Katalog k výstavě, která připomenula 50. výročí vzniku Galerie Klatovy/Klenová, 189 s., Galerie Klatovy/Klenová 2014, ISBN 978-80-87013-54-0
  • Libuše Brousková, První ředitel galerie na Klenové Vladimír Levora, Nové Klatovsko 30.7.2010
  • Šumavské proměny: Krajina Šumavy v dílech malířů 19. a 20. století, text Rulíšek Hynek, kol. kat., Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou 2008, ISBN 978-80-86952-81-9
  • Miroslav Brož, Hrdinové od Sokolova. 1. čs. samostatný polní prapor v SSSR seznam příslušníků praporu a účastníků bitvy u Sokolova 8. března 1943, 376 s., Ministerstvo obrany České republiky - AVIS, Praha 2005, ISBN 80-7278-205-3
  • Brokeš Vladimír a kol., 30 let Galerie Klatovy - Klenová, Galerie Klatovy / Klenová 1995, ISBN 80-85628-07-4
  • Vladimír Levora, text Kudrna Miroslav, aut. kat., Klatovy 1991
  • Václav Fiala, Každý zná Vladimíra Levoru jinak, Nové Klatovsko, 15.2.1991
  • Malá encyklopedie výtvarných umělců a architektů západních Čech: 1945-1990, Havlic V a kol., 205 s., Západočeské nakladatelství v Plzni 1990

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]