Vladimír Levora

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Vladimír Levora
Narození 14. července 1920
Křižovice Plánice
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí 27. května 1999 (ve věku 78 let)
Klatovy
ČeskoČesko Česko
Povolání malíř
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Vladimír Levora (* 14. července 1920 Křižovice, Plánice - 27. května 1999 Klatovy), byl grafik a malíř, zakladatel galerie na hradě Klenová, hrdina, který za druhé světové války bojoval v československé armádě na východní frontě, v 50. letech politický vězeň komunistického režimu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Vladimír Levora začal před válkou studovat na Pedagogické fakultě v Plzni, kde se zapojil do odbojové skupiny. Po jejím prozrazení uprchl v červenci 1939 z Plzně přes Beskydy do Polska. Po obsazení Polska Sovětským svazem a nacistickým Německem se pokusil spolu s dalšími přejít zpět přes Zakarpatskou Ukrajinu, byl ale udán a zatčen orgány NKVD a poslán do gulagu na Vorkutě. Tam byl vězněn až do roku 1942, kdy byli občané Československa amnestováni. Dne 9.12.1942 byl v Buzuluku zapsán do 1. československého polního praporu, se kterým se jako člen kulometné roty zúčastnil bitvy u Sokolova. Byl v bojích těžce zraněn a domů se vrátil jako válečný invalida. Roku 1948 byl vyznamenán Sokolovskou pamětní medailí.[1]

Po válce obnovil studia oboru výtvarná výchova na Pedagogické fakultě v Plzni u Františka Kolihy, Jaroslava Krátkého a Jana Weniga. Roku 1951 se stal členem Svazu československých výtvarných umělců. Po absolvování Pedagogické fakulty pracoval na obnově válkou zničeného nádraží v Plzni a v letech 1954-1962 jako výtvarník v podniku Kozak, Klatovy. Sepsal své zážitky z gulagu a rukopis nazvaný „Bez svatozáře a vavřínu“ dával číst svým známým. Na základě udání byla u něj provedena domovní prohlídka a rukopis jeho třídílné autobiografie StB zabavila a zničila. Roku 1958 byl odsouzen na 18 měsíců vězení za „pobuřování proti republice“ a „hanobení spojeneckého státu“. Byl vězněn na Borech a ve Valdicích.

V 60. letech pracoval Vladimír Levora v Klatovském divadle jako scénograf a roku 1963, po zrušení divadla, byl převeden do Okresního domu osvěty a pověřen přípravou a řízením okresní galerie. Sám objevil zpustlý hrad a zámek Klenová a vlastním úsilím se zasloužil o jeho záchranu. Přesvědčil předsedu místního JZD Františka Bytle, aby mu poskytl stavební četu, získal finance z tehdejšího ONV a začal s rekonstrukcí. Po skončení nejnutnějších oprav hradu i zámku osobně navštívil Národní galerii a všechny oblastní galerie a vyžádal od nich zápůjčky soch a obrazů.[2] Již 19. července 1964 byla na zámku otevřena první expozice ještě jako součást Domu osvěty a v listopadu téhož roku se galerie osamostatnila.[3] Levora měl na nutné opravy hradu pouze omezené prostředky a proto spolu s partou nadšenců sám vyřezával náletové dřeviny, kácel stromy, opravoval hradby i chodníky, obnovoval bývalou zámeckou oboru a betonoval sokly pro sochy. Galerii Klatovy / Klenová vedl do počátku normalizace roku 1974, kdy byl propuštěn.

Po roce 1989 znovu sepsal své zážitky z gulagu a vydal je pod názvem „Ze stalinských gulagů do československého vojska“ a připravil rukopis další knihy "Tak zase taková sranda to nebyla", který dosud čeká na vydání. Zemřel v Klatovech 27.5.1999 ve věku 78 let. Roku 2015 mu Ústav pro studium totalitních režimů udělil in memoriam pamětní medaili „Za svobodu a demokracii“. Galerie Klatovy / Klenová připravuje retrospektivní výstavu k výročí stých narozenin malíře na rok 2020.[4]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Plzeň hl. nádraží - vitráže Vladimíra Levory
Plzeňská radnice

Díla Vladimíra Levory nejsou řádně zdokumentována. Z jeho poválečné tvorby se v Plzni zachovala leptaná skla v oknech na průčelí Hlavního nádraží. Jako restaurátor se podílel na obnově renesančních sgrafit plzeňské radnice. Věnoval se krajinomalbě z Pošumaví a vytvořil mnoho nástěnných maleb a sgrafit spolu s malířem Milošem Holým.[5]

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

1991 Vladimír Levora: Obrazy, Galerie U Bílého jednorožce Klatovy

Zastoupení ve sbírkách[editovat | editovat zdroj]

  • Galerie umění Karlovy Vary
  • Galerie výtvarného umění v Chebu
  • Okresní muzeum a galerie, Klatovy
  • Západočeská galerie v Plzni
  • Galerie Klatovy / Klenová

Literární dílo[editovat | editovat zdroj]

  • Vladimír Levora, Zora Dvořáková, Ze stalinských gulagů do Československého vojska, vydal Josef Hříbal 1993, ISBN 80-901381-0-1

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Forum válka: Levora Vladimír
  2. Josef Kodym, in: Kristová H, 2014, s. 7-8
  3. Miroslav Kudrna, in: Brokeš V a kol., 1995
  4. Galerie Klenová připravuje výstavu Vladimíra Levory, 2018
  5. Křížky a vetřelci, Plzeň: Vladimír Levora

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Hana Kristová (ed.), 50., Katalog k výstavě, která připomenula 50. výročí vzniku Galerie Klatovy/Klenová, 189 s., Galerie Klatovy/Klenová 2014, ISBN 978-80-87013-54-0
  • Libuše Brousková, První ředitel galerie na Klenové Vladimír Levora, Nové Klatovsko 30.7.2010
  • Šumavské proměny: Krajina Šumavy v dílech malířů 19. a 20. století, text Rulíšek Hynek, kol. kat., Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou 2008, ISBN 978-80-86952-81-9
  • Miroslav Brož, Hrdinové od Sokolova. 1. čs. samostatný polní prapor v SSSR seznam příslušníků praporu a účastníků bitvy u Sokolova 8. března 1943, 376 s., Ministerstvo obrany České republiky - AVIS, Praha 2005, ISBN 80-7278-205-3
  • Brokeš Vladimír a kol., 30 let Galerie Klatovy - Klenová, Galerie Klatovy / Klenová 1995, ISBN 80-85628-07-4
  • Vladimír Levora, text Kudrna Miroslav, aut. kat., Klatovy 1991
  • Václav Fiala, Každý zná Vladimíra Levoru jinak, Nové Klatovsko, 15.2.1991
  • Malá encyklopedie výtvarných umělců a architektů západních Čech: 1945-1990, Havlic V a kol., 205 s., Západočeské nakladatelství v Plzni 1990

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]