Vetřelec

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Tento článek je o fiktivním mimozemském tvoru. Další významy jsou uvedeny na stránce Vetřelec (rozcestník).
Vetřelec (Xenomorf)
První výskyt Vetřelec (film)
Poslední výskyt Vetřelec: Covernant
Vytvořený/á Hans Ruedi Giger
Ztvárnil/a Vetřelec: Bolaji Badejo Vetřelci: Carl Toop Vetřelec 3, Vetřelec: Vzkříšení, AVP, AVP-R: Tom Woodruff jr.
Informace
Podrobnosti o postavě na IMDb

Vetřelec (angl. Alien [ˈeiliən]; též Xenomorf, angl. Xenomorph [ˈzenəˌmoːf])[P. 1] je fiktivní mimozemský tvorkyselinou místo krve.

Poprvé se objevil ve filmu Vetřelec (1979), dále ve filmech Vetřelci (1986), Vetřelec 3 (1992), Vetřelec: Vzkříšení (1997), Vetřelec vs. Predátor (2004), Vetřelci vs. Predátor 2 (2007), ve filmu Prometheus (2012) a také v nejnovějším Vetřelec Covenant (2017). Také se objevuje v komiksech, knihách a v několika počítačových hrách, například v sérii Aliens versus Predator, ve hře Aliens: Colonial Marines nebo v nejnovějším Alien: Isolation. Tvůrcem samotného vetřelce je švýcarský umělec Hans Ruedi Giger.

Vetřelci žijí podobně jako mravenci. Jejich vůdcem je královna, která klade vejce. Z vejce se líhne facehugger ([ˈfeisˌhagə]), který se snaží najít nedobrovolného hostitele, do kterého by nakladl vetřelčí embryo. Po úspěšném nakladení embrya facehugger umírá. V těle hostitele se mezitím embryo vyvíjí ve stadiu zvaném chestburster ([ˈčestˌbəːstə(r)]); tento se následně vykouše z hrudi hostitele, čímž jej usmrtí. Po určité době se z chestburstera stává dospělý jedinec. Speciální schopností vetřelců je šplhání po stěnách. Vetřelci také mají unikátní organismus, díky kterému přežijí nepříznivé podmínky, jako například pobyt ve vesmíru (vakuu). Vetřelci také staví svá hnízda – většinou jsou to stěny komplexů; ty vetřelci pokryjí černohnědým sekretem – který sami vylučují – a ten poté ztuhne.

Stádia vetřelců[editovat | editovat zdroj]

Vejce[editovat | editovat zdroj]

Vejce (někdy zvané jako „Ovomorph") má klasický vejčitý tvar, šedozelenou barvu, je kožovité a je vysoké asi jeden metr. Klade jej pouze královna hnízda, a protože je nejvíce zranitelné, dospělí jedinci je ochraňují a dle pokynů královny přenášejí na bezpečná místa.

Na vrcholu má čtyři chlopně, které se otevírají až ve chvíli, kdy se z něj líhne facehugger. Ten se líhne tehdy, když je v blízkosti jeho vejce oběť a cizí životní forma, která by mohla vejce ohrozit. Vejce se vylíhne, přisaje se oběti na obličejovou část hlavy (splanchnocranium) a naklade embryo. Líhne se i se změnou okolních podmínek, jako např. otřesy apod.

Facehugger[editovat | editovat zdroj]

Facehugger[P. 2] (v překladu „objímač obličeje“) je druhé vývojové stádium vetřelce. Rodí se z vajec, které předtím nakladla královna. Stejně jako dospělý jedinec umí lézt po zdech/stropech a zvládne i několikametrový skok. Své oběti útočí na obličej, protože jeho jediným cílem je naklást zárodek do hrudního koše. Má celkem osm nohou, každou o třech kloubech, které slouží pro udržení se na hlavě oběti. Za nohama je dvojice dýchacích vaků, které facehugger používá pro saturaci kyslíkem své oběti. Za vaky je ocas z obratlů, který slouží k uchycení hostitele kolem krku.

Facehugger prostrčí do hrdla hostitele dva vývody, z toho jeden nosem.[1] Jedním klade zárodek vetřelce a druhým reguluje saturaci kyslíku. To ve spolupráci s jeho ocasem, omotaným kolem krku oběti, funguje jako obranný systém proti případnému odstranění z obličeje hostitele. Případnému chirurgickému odstranění zabraňuje jeho krev, která má vlastnosti enormně silné kyseliny. Samotný proces nakladení zárodku trvá neurčitě dlouhou dobu. Následně facehugger umírá.

Chestburster[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Chestburster.

Chestburster (v překladu „prorážeč hrudníku“) je třetí stádium vývoje vetřelce. Vyrůstá ze zárodku v těle hostitele, který naklade facehugger. Proměna ze zárodku do doby, než je schopný se prokousat hrudníkem oběti na svět trvá neurčitě dlouhou dobu (Vetřelec – nedlouho po nakladení / Vetřelec 3 – řádově dny). Následuje jediný proces, a to dospívání v dospělce, což trvá pouhých pár hodin.

Druhy vetřelců[editovat | editovat zdroj]

Trubec[editovat | editovat zdroj]

Ve filmech: Vetřelec: Covenant, Vetřelec, Vetřelci, Vetřelec: Vzkříšení, Vetřelec vs. Predátor, Vetřelci vs. Predátor 2

Trubec (anglicky: Drone) je z člověka vyvinutý chestburster. Trubec je typický dospělý jedinec známý z filmu Vetřelec. Je vyšší než dospělý člověk, má čtyři končetiny a pohybuje se vzpřímeně, jde o humanoida.[2] Nemá oči, stejně jako ostatní druhy vetřelců. Celé tělo má pokryté černou kůží, vyjma temene hlavy, kde je vidět lebka, nepodobná té lidské.[3]

Jako zbraně používá své pařáty na předních nebo všech čtyřech končetinách při skoku, ocas s ostrým bodcem. Na svou oběť útočí skokem, případně je-li oběť paralyzována v momentu překvapení, útočí vnitřní, výsuvnou čelistí, kterou prorazí lebku, čímž dojde k okamžitému usmrcení.

Umí se pohybovat velmi rychle a bravurně dokáže lézt po stěnách nebo stropech. V hnízdě plní také funkci dělnice, tedy přenáší vejce a brání je.

Pokud nastane situace, v níž v hnízdě není královna nebo není možnost, jak královnu obstarat, dokáže se postupným procesem jeden z trubců nějakým nespecifikovaným způsobem přeměnit v královnu.

Běžec[editovat | editovat zdroj]

Ve filmech: Vetřelec 3

Běžec (anglicky: Runner) je vetřelec, jehož zárodek byl facehuggerem nakladen do psa nebo kočkovité šelmy. Byl k vidění pouze ve filmu Vetřelec 3 a v počítačových hrách. Nepohybuje se vůbec vzpřímeně, ale výhradně po všech čtyřech končetinách. To mu zajišťuje velmi vysokou rychlost i oproti ostatním vetřelcům.

Jeho kůže není klasicky černá, ale tmavě písková.[2] Stejně jako trubec má hbitý ocas, se kterým může poranit nepřítele. Jeho dominantou je však skok, kterým je schopen překonat značnou vzdálenost.

Bojovník[editovat | editovat zdroj]

Ve filmech: Vetřelci, Vetřelec: Vzkříšení, Vetřelec vs. Predátor, Vetřelci vs. Predátor 2

Bojovník (anglicky: Warrior [woriə(r)]) plní v hnízdě funkci bojovníka a obránce hnízda. Pohybuje se vzpřímeně a ačkoliv jde o humanoida, jako tomu je u trubce, již nemá typické lidské rysy jako drobnější paže nebo nohy. Zatímco trubec má na rukou prsty, vetřelec – bojovník disponuje typickými pařáty, které jsou lépe uzpůsobené k boji na blízko. Má také delší ocas, kterým může útočit proti narušiteli hnízda.[2] Avšak nejnápadnější je jeho hlava: Místo hladkého povrchu hlavy, jakou má trubec, má bojovník hlavu s jakýmisi vroubky.

Mezi fanoušky byly časté dohady o tom, jak tento typ vetřelce vzniká. James Cameron (tvůrce vzhledu vetřelců bojovníků a režisér filmu Vetřelci) nakonec přišel s tím, že vetřelec bojovník je dospělý (dorostlý) trubec. [4] Jednoduše to popsal tak, že později trubec projde změnou, díky níž se mu hladká hlava změní ve vroubkovanou hlavu a prsty mu vyrostou v pařáty. Díky tomu se změní v bojovníka. Taktéž dodal, že se vetřelec v prvním filmu v bojovníka nezměnil kvůli tomu, že neuplynulo dostatek času, a růstu v bojovníka se prostě nedožil; tak znělo jeho vysvětlení nespočtům fanoušků.

Královna[editovat | editovat zdroj]

Ve filmech: Vetřelci, Vetřelec: Vzkříšení, Vetřelec vs. Predátor

Královna, nebo také Matka (anglicky: Queen, Mother) je vůdkyní celého hnízda. Všichni vetřelci bez výjimky ji poslouchají a samozřejmě brání vlastním životem. Jejím hlavním smyslem, kromě řízení hnízda, je kladení nových vajec, které sama ochraňuje. Je vysoce inteligentní. Několika lidem ztroskotaly jakékoliv plány na její ochočení, nebo dokonce zotročení.

Ze všech vetřelců je stavbou těla největší. Její hlava vypadá proti ostatním trochu rozdílně. Místo dlouhého, trubkovitého temene se jí od čela rozšiřuje do stran a vytváří tvar podobný štítu. Vůči tělu má poměrně zakrnělé přední končetiny. Velikost hlavy a slabší stavba těla není určena pro častý pohyb nebo běh. Královna se zpravidla pohybuje velmi málo a většinu času klade vejce dlouhým, mimotělním vejcovodem. Tento vejcovod si dokáže královna nechat kdykoliv narůst, ale i bez problému jej odtrhnout od těla.

V tomto vejcovodu se tvoří tzv. „mateří kašička“, která je nesmírně cenná, především pro oblast farmaceutického průmyslu, a proto se v několika knížkách stala důvodem výpravy na planetu osídlenou vetřelci.

Predalien[editovat | editovat zdroj]

Více v samostatném článku: Predalien
Ve filmech: Vetřelec vs. Predátor, Vetřelci vs. Predátor 2

Predalien se vyvine, pokud jeho hostitelem byl Predátor (mimozemšťan ze stejnojmenného filmu). Po predátorovi navíc zdědil větší odolnost a sílu, tyto vlastnosti jsou ovšem opět vykompenzovány, a to o něco menší rychlostí a mrštností. Krom toho má na čelistech predátorská klepeta. Pohybuje se vzpřímeně na zadních končetinách. Nedokáže lézt po zdech nebo po stropě jako ostatní vetřelci.

Predalien také dokázal implantovat vetřelčí embrya svou čelistí (konkrétně tou vnitřní, vysunovací), a to ve velkém počtu (několik najednou). Není známo, jestli má tuto schopnost každý predalien, ale v tomto případě se zřejmě jednalo o královnu.

Vetřelcovití mutanti[editovat | editovat zdroj]

Deacon[editovat | editovat zdroj]

Ve filmech: Prometheus

Deacon je vetřelci ne moc podobný tvor. Též se jedná o humanoida s vetřelčími rysy, nicméně celé jeho tělo má namodralé zbarvení, hlavu má zakončenou netypickou špičkou a chybí mu ocas. Podobnost s klasickým vetřelcem je však ta, že má též vnitřní vysunovací čelist s ostrými zuby. Z jeho vzhledu je očividné, že se nejedná o zrovna rychlého a hbitého tvora.

Jeho původ je trošku komplikovanější. Celý proces vzniku Deacona byl vysvětlen takto - Charlie Holloway, jeden z posádky lodi Prometheus, se infikoval mimozemskou biologickou zbraní ve formě černé kapaliny. Po následném pohlavním styku s dalším členem posádky, Elizabeth Shawovou, se infekce mimozemské látky přenesla na zárodečný plod. Během několika hodin Elizabeth porodila hlavonožci podobné stvoření, „Trilobita". Ten během dalších pár hodin dorostl do dospělé velikosti a infikoval zárodkem jednoho z živých Tvůrců obdobně jako Facehugger. Následně se z Tvůrcova hrudníku protrhl na svět právě Deacon.

Neomorph[editovat | editovat zdroj]

Ve filmech: Vetřelec: Covenant

Neomorph, česky též Neomorf, má s typickým Xenomorfem už co dočinění. Jeho vzhled už se přece jen podobá plnohodnotnému vetřelci. Jeho vzhled je jakási kříženina mezi Xenomorfem a Deaconem. Má bílé zabarvení kůže, podobnou hlavu jako Deacon, ale vlastnosti, jako dravost a hbitost, a celkovou stavbu těla má spíše jako Xenomorf, a to včetně ocasu zakončeného bodcem. Stejně jako Xenomorf, tak i Neomorf se vyhýbá ostrému světlu.

Vzniká tak, že černé spóry vypuštěné z houbovitě vzhlížejícího organismu, vzniklého díky Davidovým experimentům s biosférou a černou kapalinou, infikují člověka, z něhož se za pár hodin protrhne na svět právě mládě Neomorfa. To do dospělosti vyroste během pouhých pár desítek minut.

"Newborn"[editovat | editovat zdroj]

Ve filmech: Vetřelec: Vzkříšení

"Newborn", česky "Novorozeně", je velmi zvláštní typ vetřelce - hybrid člověka a vetřelce. Svým vzhledem připomíná už spíše člověka, nežli vetřelce, nicméně do plnohodnotného člověka má stále daleko. Jeho vlhká, hnědá kůže, obličejové rysy a stavba těla ukazuje, že má DNA alespoň z půli lidské. Nemá typické schopnosti vetřelce, jako lézt po zdech či hbitě běhat, zato však jeví známky citů.

Jakmile na lodi Auriga naklonovali vetřelčí královnu společně s Ripleyovou, vetřelčí královna měla i svůj podíl DNA Ripleyové v těle. Po několika dnech královně vyrostl jakýsi kokon, z něhož se hybrid královny a Ripleyové zrodil. Následně zabil královnu, jelikož jako svou matku bral právě Ripleyovou.

Vznik vetřelce jako takového[editovat | editovat zdroj]

Tento proces byl vysvětlen ve filmu Vetřelec: Covenant. Po událostech z filmu Prometheus, kdy android David a Elizabeth Shawová dorazili k planetě Tvůrců, začal David vlastní experimenty s biologickou zbraní ve formě černé kapaliny vytvořenou samotnými Tvůrci. Veškerou zdejší živočišnou biosféru začal pomocí oné kapaliny buď hubit, nebo rapidně mutovat v nová stvoření. Jeho konečným výsledkem po deseti letech práce bylo dosažení „perfektního organismu“, což bylo právě několik vetřelčích vajec s facehuggerem uvnitř.

Není známo, jak se dostala loď Tvůrců s vetřelčími vejci na palubě na LV-426, nicméně se zřejmě jedná o souvislost s alternativním zakončením Promethea.

Komunikace[editovat | editovat zdroj]

Vetřelec vylézající z boku počítačové skříně – tzv. Casemodding

Vetřelci mezi sebou dokáží komunikovat, avšak není známa metoda jejich neverbální komunikace. Královna je schopna bez vydání hlasu korigovat Drony, coby dělnice hnízda nebo válečníky pro jeho obranu a to i na větší vzdálenost. Ve filmu Vetřelec: Vzkříšení byla schopna jejich řeč zachytit i Ellen Ripleyová, protože měla zkombinovanou svou DNA s DNA královny. S největší pravděpodobností komunikují jakousi formou telepatie.

Další výskyt[editovat | editovat zdroj]

Vetřelec nebo některá z jeho podob se objevují také v různých jiných filmech, převážně parodiích na původní film.

Seznam dalších filmů, kde se vyskytuje vetřelec:

  • Války hvězd naruby (Spaceballs) – V závěru filmu vyskočí chestburster z hrudníku jednoho návštěvníka kosmického baru a za doprovodu hudby předvede kabaretní taneček. Roli „prvního nakaženého“ si opětovně zahrál John Hurt, který ve filmu Vetřelec ztvárnil postavu Kana.
  • Červený trpaslík – V epizoděPolymorf“ se polymorf v jedné scéně změní na Listerovu nejhorší obavu, která je vetřelci více než podobná.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Korporace Weyland-Yutani používá označení xenomorfní bytost XX121. MOORE, James A. Vetřelec – Odplata. Překlad Dana Chodilová. 1. vyd. Praha : Baronet, 2015. 336 s. ISBN 978-80-269-0153-2. Kapitola 8. Probuzení, s. 65. (česky)  
  2. Ve spisech Weyland-Yutani figuruje tato pavouka připomínající bytost jako ploditel. Moore 2015 Kapitola: 45, strana: 273

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Xenomorph (Alien) – Face Hugger (anglicky), server AhKong.net
  2. a b c http://alienpredatorworld.forumfree.net/?t=10539020 – Druhy vetřelců (anglicky), na serveru AlienPredatorWorld.net
  3. Alien Heads, server BlackAris2001
  4. Alien Warrior

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Alan Dean Foster. Vetřelec (původním názvem: Alien). Překlad Martina Löflerová, Daniel Tomašič. 1. vyd. Praha : Argo, 1995. 239 s. ISBN 80-85794-75-6. (česky)  

Alan Dean Foster. Votrelci (původním názvem: Aliens). 1. vyd. Bratislava : Smena, 1991. 198 s. (Fantastika; Zv. 8). ISBN 80-221-0141-9. (slovensky)  

PERRY, Steve. Vetřelci. Stanice hrůzy (původním názvem: Aliens nightmare asylum). Překlad Jan Měchura. 1. vyd. Plzeň : Perseus publishing s.r.o., 1999. 255 s. ISBN 80-86030-77-6. (česky)  

BISCHOFF, David F. Vetřelci: Genocida (původním názvem: Aliens genocide). Překlad Petr Černý. 1. vyd. Plzeň : Perseus publishing s.r.o., 2000. ISBN 80-7288-003-9. (česky)  

ROBERT, Sheckley. Vetřelci: Hon na vetřelce (původním názvem: Aliens: alien harvest). Překlad Jan Měchura. 1. vyd. Plzeň : Perseus publishing s.r.o., 2004. 342 s. ISBN 80-86481-59-X. (česky)  

PERRY, Steve, Stephani Perry Vetřelci versus Predátor: Kořist (původním názvem: Aliens vs Predator: prey). Překlad Jan Měchura. 1. vyd. Plzeň : Perseus publishing s.r.o., 2000. 257 s. ISBN 80-7288-009-8. (česky)  

BISCHOFF, David F. Vetřelci versus Predátor: Planeta lovců (původním názvem: Aliens vs Predator: Hunter’s planet). Překlad Jan Měchura. 1. vyd. Plzeň : Perseus publishing s.r.o., 2001. 289 s. ISBN 80-86481-06-9. (česky)  

LEBBON, Tim. Vetřelec – Probuzení (původním názvem: Alien: Out of the Shadows). Překlad Dana Chodilová; Odpovědný redaktor Jiří Chodil; Korektorka Daniela Čermáková. 1. vyd. Praha : Baronet, 2015. 336 s. ISBN 978-80-269-0081-8. (česky)  

MOORE, James A. Vetřelec – Odplata (původním názvem: Alien – Sea of Sorrows). Překlad Dana Chodilová; Odpovědný redaktor Jiří Chodil; Korektorka Daniela Čermáková. 1. vyd. Praha : Baronet, 2015. 336 s. ISBN 978-80-269-0153-2. (česky)  

GOLDEN, Christopher. Vetřelec – Peklo (původním názvem: Alien – River of Pain). Překlad Dana Chodilová; Odpovědný redaktor Jiří Chodil; Korektorka Daniela Čermáková. 1. vyd. Praha : Baronet, 2015. 318 s. ISBN 978-80-269-0201-0. (česky)  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]