Vachellia leucophloea

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jak číst taxoboxVachellia leucophloea
alternativní popis obrázku chybí
Akácie Vachellia leucophloea
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení krytosemenné (Magnoliophyta)
Třída vyšší dvouděložné (Rosopsida)
Řád bobotvaré (Fabales)
Čeleď bobovité (Fabaceae)
Podčeleď Caesalpinioideae
Rod Vachellia
Binomické jméno
Vachellia leucophloea
(Roxb.) Maslin, Seigler & Ebinger, 2013
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vachellia leucophloea[1] (syn. Acacia leucophloea) je druh rostliny z čeledi bobovité, řazený mezi akácie. Podle charakteristické světlé kůry je též nazývána bělokorá akácie (whitebark acacia). Je to opadavý trnitý strom s dvakrát zpeřenými, jemnými listy a světle žlutými kvítky v kulovitých květenstvích složených do velkých lat. Druh je rozšířen v sušších oblastech jižní a jihovýchodní Asie od Pákistánu po Indonésii. Má široké využití. Je zdrojem hodnotného dřeva, vláken, barviva a rozpustné gumy. Je to důležitá krmná rostlina, používá se v suchých oblastech k zalesňování a jako bariéra proti ohni. Význam má i v medicíně.

Druh byl až do roku 2013 řazen do rodu Acacia (akácie), který byl v rámci taxonomické revize rozčleněn na 5 menších rodů a druh Acacia leucophloea byl přeřazen do rodu Vachellia jako Vachellia leucophloea.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Vachellia leucophloea je opadavý strom dorůstající výšky až 35 metrů a průměru kmene od 35 do 100 cm. Věkovité stromy mají charakteristickou deštníkovitou korunu. Borka je hladká, bílá až žlutošedá, na starých stromech je drsnější, tmavší a plátkovitě odlupčivá. Listy jsou 2x zpeřené, složené z drobných lístků. Hlavní vřeteno listu je asi 3,5 až 10 cm dlouhé a nese 6 až 13 párů postranních vřeten. Na každém z postranních vřeten je 6 až 25 párů vstřícných, přisedlých, čárkovitých až srpovitých lístků. Lístky jsou 3 až 12 mm dlouhé a 0,5 až 2,8 mm široké. Na hlavním vřeteni listu jsou mezi nejspodnějšími a posledními postranními vřeteny žlázky. Řapík listů je 0,6 až 2 cm dlouhý. Palisty jsou přeměněny v rovné, 3 až 25 mm dlouhé trny, které mohou někdy chybět.

Květenství jsou složená z kulovitých klubek skládajících úžlabní nebo vrcholové laty o délce až 30 cm. Jednotlivé květy jsou velmi drobné, světle žluté až krémové, pětičetné, přisedlé. Kalich je 0,8 až 1,2 mm dlouhý, zakončený drobnými zuby. Koruna je 1,2 až 2 mm dlouhá. Tyčinek je 15 až 20 a jsou 2,8 mm dlouhé. Semeník je téměř přisedlý. Lusky jsou olivově zelené až tmavě hnědé, řemenovité, tence dřevnaté, částečně pukající, na povrchu s okrouhle vystouplými semeny, 7 až 14 cm dlouhé a 0,8 až 1 cm široké. Obsahují 10 až 20 semen. Semena jsou kulovitá, široce eliptická až trapezoidní.[2][3]

Rozšíření[editovat | editovat zdroj]

Druh Vachellia leucophloea je rozšířen v tropické a subtropické jižní a jihovýchodní Asii. Jeho areál je nespojitý. Vyskytuje se v Indii, Nepálu, Srí Lance, západním Pákistánu, Myanmaru, Thajsku, jižním Vietnamu a na indonéských ostrovech Jáva, Bali, Timor a Madura.[2] V Indii roste zejména na severu a severovýchodě země ve státech Paňdžáb, Rádžasthán a Madhjapradéš.[4]

Tato akácie roste na savanách, v suchých tuholistých lesích, keřové vegetaci a teakových lesích v nadmořských výškách od 50 do 800 metrů. V některých oblastech jejího výskytu trvá období sucha až 10 měsíců.[2][5] Listy v chladném nebo suchém období opadávají.[5]

Taxonomie[editovat | editovat zdroj]

Druh byl popsán již v roce 1800 Williamem Roxburghem jako Mimosa leucophloea. V roce 1806 jej Carl Ludwig Willdenow přeřadil do rodu Acacia pod názvem Acacia leucophloea. Zde zůstal až do roku 2013, kdy byl na základě revize tohoto polyfyletického rodu přeřazen spolu s dalšími více než 160 druhy akácií do rodu Vachellia.[6][7][1]

Význam[editovat | editovat zdroj]

Vachellia leucophloea má poměrně široké využití. Poskytuje pevné a dekorativní dřevo, kvalitní topivo, hrubá vlákna, barvivo a rozpustnou gumu. V oblastech s výrazným obdobím sucha je to významná rostlina. Je rovněž využívána v lékařství a pěstuje se jako okrasný a stínící strom.

Dřevo[editovat | editovat zdroj]

Dřevo je tvrdé a pevné, jasně tmavě červenohnědé a velmi pohledné. Je obchodováno podobně jako dřevo řady jiných druhů akácií pod názvem wattle. V suchém prostředí je velmi trvanlivé, ve vlhku snadno podléhá rozkladu. Vyrábí se z něj zejména zemědělské nářadí, vozíky, mlýny a používá se k soustružení. S ohledem na pěknou barvu je ceněné v truhlářství a při výrobě podlah a obkladů. Je rovněž používáno jako kvalitní topivo a vyrábí se z něj dřevěné uhlí.[8][3][9]

Technické produkty[editovat | editovat zdroj]

Vlákna z kůry slouží k výrobě rybářských sítí a hrubých provazů.[5][10] Z listů se získává černé barvivo.[10] Z kůry se získává guma dobré kvality, rozpustná ve vodě.[5] V Myanmaru je šťáva z tohoto druhu hlavní surovinou k výrobě tradičních laků.[10]

Potrava[editovat | editovat zdroj]

Vařená naklíčená semena se konzumují jako zelenina. Kůra je v Indii tradičně používána jako čistící a aromatizující přísada při výrobě třtinové a palmové pálenky.[10][5]

Zemědělství a krajinářství[editovat | editovat zdroj]

V celém areálu výskytu je to zejména v obdobích sucha důležitá krmná rostlina. Zkrmují se listy, mladé větévky i lusky. Svým stínem rovněž ochraňuje dobytek a okolní vegetaci před slunečním žárem.[5] Strom dobře odolává ohni a vysazuje se proto jako zábrana proti periodickým požárům vegetace. V suchých oblastech s chudými půdami se také používá k zalesňování.[9] Pěkný vzhled, zajímavá borka a živě zbarvené, jemně členěné listy činí tento druh perspektivní, dosud nedoceněnou okrasnou dřevinou.[5]

Lékařství[editovat | editovat zdroj]

Hořká borka je v asijské tradiční medicíně používána jako léčivo zejména při střevních a respiračních onemocněních. Listy mají antibakteriální a antisyfilitický účinek. U methanolového extraktu z kůry kmene byl prokázán širokospektrý antimikrobiální účinek. Ethanolový extrakt ze zelených částí snižuje krevní tlak a působí tlumivě na centrální nervový systém.[11][4][10]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b HASSLER, M. Catalogue of life. Synonymic Checklists of the Vascular Plants of the World [online]. Naturalis Biodiversity Center, 2016. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c NIELSEN, I.C. Flora Malesiana. Vol. 11 (1): Mimosaceae. Leiden, Niederlands: Foundation Flora Malesiana, 1992. ISBN 90-71236-16-1. (anglicky) 
  3. a b ALI, S.I. Flora of Pakistan: Acacia leucophloea [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b KHARE, C.P. Indian Medicinal Plants. New Delhi: Springer, 2007. ISBN 978-0-387-70637-5. (anglicky) 
  5. a b c d e f g ORWA ET AL. Acacia leucophloea [online]. World Agroforestry Centre, 2009. Dostupné online. (anglicky) 
  6. MASLIN, B.R.; SEIGLER, D.S.; EBINGER, J. New combinations in Senegalia and Vachellia (Leguminosae: Mimosoideae) for Southeast Asia and China. Blumea. 2013, čís. 58, s. 39-44. 
  7. The International Plant Names Index [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Wattle (Acacia leucophloea) [online]. ITTO. Dostupné online. (anglicky) 
  9. a b FERN, Ken. Useful tropical plants. Acacia leucophloea [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. a b c d e GEIGER, Len. Htanaung tree (Acacia leucophloea) of Myanmar [online]. 2016. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ANJANEYULU, E. et al. Phytochemical analysis, antimicrobial and antioxidant activity of the bark extracts of Acacia leucophloea L.. Global Journal of Biotechnology and Chemistry. 2010, čís. 5(4). Dostupné online. ISSN 2078-466X. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]