Vachellia leucophloea
 Vachellia leucophloea | |
|---|---|
 Akácie Vachellia leucophloea | |
| Stupeň ohrožení podle IUCN | |
 málo dotčený[1] | |
| Vědecká klasifikace | |
| Říše | rostliny (Plantae) |
| Podříše | cévnaté rostliny (Tracheobionta) |
| Oddělení | krytosemenné (Magnoliophyta) |
| Třída | vyšší dvouděložné (Rosopsida) |
| Řád | bobotvaré (Fabales) |
| Čeleď | bobovité (Fabaceae) |
| Podčeleď | Caesalpinioideae |
| Rod | Vachellia |
| Binomické jméno | |
| Vachellia leucophloea (Roxb.) Maslin, Seigler & Ebinger, 2013 | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Vachellia leucophloea[2] (syn. Acacia leucophloea) je druh rostliny z čeledi bobovité, řazený mezi akácie. Podle charakteristické světlé kůry je též nazývána bělokorá akácie (whitebark acacia). Je to opadavý trnitý strom s dvakrát zpeřenými, jemnými listy a světle žlutými kvítky v kulovitých květenstvích složených do velkých lat. Druh je rozšířen v sušších oblastech jižní a jihovýchodní Asie od Pákistánu po Indonésii. Má široké využití. Je zdrojem hodnotného dřeva, vláken, barviva a rozpustné gumy. Je to důležitá krmná rostlina, používá se v suchých oblastech k zalesňování a jako bariéra proti ohni. Význam má i v medicíně.
Druh byl až do roku 2013 řazen do rodu Acacia (akácie), který byl v rámci taxonomické revize rozčleněn na 5 menších rodů a druh Acacia leucophloea byl přeřazen do rodu Vachellia jako Vachellia leucophloea.
Popis
[editovat | editovat zdroj]Vachellia leucophloea je opadavý strom dorůstající výšky až 35 metrů a průměru kmene od 35 do 100 cm. Věkovité stromy mají charakteristickou deštníkovitou korunu. Borka je hladká, bílá až žlutošedá, na starých stromech je drsnější, tmavší a plátkovitě odlupčivá. Listy jsou 2x zpeřené, složené z drobných lístků. Hlavní vřeteno listu je asi 3,5 až 10 cm dlouhé a nese 6 až 13 párů postranních vřeten. Na každém z postranních vřeten je 6 až 25 párů vstřícných, přisedlých, čárkovitých až srpovitých lístků. Lístky jsou 3 až 12 mm dlouhé a 0,5 až 2,8 mm široké. Na hlavním vřeteni listu jsou mezi nejspodnějšími a posledními postranními vřeteny žlázky. Řapík listů je 0,6 až 2 cm dlouhý. Palisty jsou přeměněny v rovné, 3 až 25 mm dlouhé trny, které mohou někdy chybět.
Květenství jsou složená z kulovitých klubek skládajících úžlabní nebo vrcholové laty o délce až 30 cm. Jednotlivé květy jsou velmi drobné, světle žluté až krémové, pětičetné, přisedlé. Kalich je 0,8 až 1,2 mm dlouhý, zakončený drobnými zuby. Koruna je 1,2 až 2 mm dlouhá. Tyčinek je 15 až 20 a jsou 2,8 mm dlouhé. Semeník je téměř přisedlý. Lusky jsou olivově zelené až tmavě hnědé, řemenovité, tence dřevnaté, částečně pukající, na povrchu s okrouhle vystouplými semeny, 7 až 14 cm dlouhé a 0,8 až 1 cm široké. Obsahují 10 až 20 semen. Semena jsou kulovitá, široce eliptická až trapezoidní.[3][4]
-
Větévka Vachellia leucophloea -
Květenství -
Detail květenství
Rozšíření
[editovat | editovat zdroj]Druh Vachellia leucophloea je rozšířen v tropické a subtropické jižní a jihovýchodní Asii. Jeho areál je nespojitý. Vyskytuje se v Indii, Nepálu, Srí Lance, západním Pákistánu, Myanmaru, Thajsku, jižním Vietnamu a na indonéských ostrovech Jáva, Bali, Timor a Madura.[3] V Indii roste zejména na severu a severovýchodě země ve státech Paňdžáb, Rádžasthán a Madhjapradéš.[5]
Tato akácie roste na savanách, v suchých tuholistých lesích, keřové vegetaci a teakových lesích v nadmořských výškách od 50 do 800 metrů. V některých oblastech jejího výskytu trvá období sucha až 10 měsíců.[3][6] Listy v chladném nebo suchém období opadávají.[6]
Taxonomie
[editovat | editovat zdroj]Druh byl popsán již v roce 1800 Williamem Roxburghem jako Mimosa leucophloea. V roce 1806 jej Carl Ludwig Willdenow přeřadil do rodu Acacia pod názvem Acacia leucophloea. Zde zůstal až do roku 2013, kdy byl na základě revize tohoto polyfyletického rodu přeřazen spolu s dalšími více než 160 druhy akácií do rodu Vachellia.[7][8][2]
Význam
[editovat | editovat zdroj]Vachellia leucophloea má poměrně široké využití. Poskytuje pevné a dekorativní dřevo, kvalitní topivo, hrubá vlákna, barvivo a rozpustnou gumu. V oblastech s výrazným obdobím sucha je to významná rostlina. Je rovněž využívána v lékařství a pěstuje se jako okrasný a stínící strom.
Dřevo
[editovat | editovat zdroj]Dřevo je tvrdé a pevné, jasně tmavě červenohnědé a velmi pohledné. Je obchodováno podobně jako dřevo řady jiných druhů akácií pod názvem wattle. V suchém prostředí je velmi trvanlivé, ve vlhku snadno podléhá rozkladu. Vyrábí se z něj zejména zemědělské nářadí, vozíky, mlýny a používá se k soustružení. S ohledem na pěknou barvu je ceněné v truhlářství a při výrobě podlah a obkladů. Je rovněž používáno jako kvalitní topivo a vyrábí se z něj dřevěné uhlí.[9][4][10]
Technické produkty
[editovat | editovat zdroj]Vlákna z kůry slouží k výrobě rybářských sítí a hrubých provazů.[6][11] Z listů se získává černé barvivo.[11] Z kůry se získává guma dobré kvality, rozpustná ve vodě.[6] V Myanmaru je šťáva z tohoto druhu hlavní surovinou k výrobě tradičních laků.[11]
Potrava
[editovat | editovat zdroj]Vařená naklíčená semena se konzumují jako zelenina. Kůra je v Indii tradičně používána jako čisticí a aromatizující přísada při výrobě třtinové a palmové pálenky.[11][6]
Zemědělství a krajinářství
[editovat | editovat zdroj]V celém areálu výskytu je to zejména v obdobích sucha důležitá krmná rostlina. Zkrmují se listy, mladé větévky i lusky. Svým stínem rovněž ochraňuje dobytek a okolní vegetaci před slunečním žárem.[6] Strom dobře odolává ohni a vysazuje se proto jako zábrana proti periodickým požárům vegetace. V suchých oblastech s chudými půdami se také používá k zalesňování.[10] Pěkný vzhled, zajímavá borka a živě zbarvené, jemně členěné listy činí tento druh perspektivní, dosud nedoceněnou okrasnou dřevinou.[6]
Lékařství
[editovat | editovat zdroj]Hořká borka je v asijské tradiční medicíně používána jako léčivo zejména při střevních a respiračních onemocněních. Listy mají antibakteriální a antisyfilitický účinek. U methanolového extraktu z kůry kmene byl prokázán širokospektrý antimikrobiální účinek. Ethanolový extrakt ze zelených částí snižuje krevní tlak a působí tlumivě na centrální nervový systém.[12][5][11]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ The IUCN Red List of Threatened Species 2021.1. 25. března 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-10].
- ↑ a b HASSLER, M. Catalogue of life. Synonymic Checklists of the Vascular Plants of the World [online]. Naturalis Biodiversity Center, 2016. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c NIELSEN, I.C. Flora Malesiana. Vol. 11 (1): Mimosaceae. Leiden, Niederlands: Foundation Flora Malesiana, 1992. Dostupné online. ISBN 90-71236-16-1. (anglicky)
- ↑ a b ALI, S.I. Flora of Pakistan: Acacia leucophloea [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b KHARE, C.P. Indian Medicinal Plants. New Delhi: Springer, 2007. ISBN 978-0-387-70637-5. (anglicky)
- ↑ a b c d e f g ORWA ET AL. Acacia leucophloea [online]. World Agroforestry Centre, 2009. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ MASLIN, B.R.; SEIGLER, D.S.; EBINGER, J. New combinations in Senegalia and Vachellia (Leguminosae: Mimosoideae) for Southeast Asia and China. Blumea. 2013, čís. 58, s. 39–44.
- ↑ The International Plant Names Index [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Wattle (Acacia leucophloea) [online]. ITTO. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b FERN, Ken. Useful tropical plants. Acacia leucophloea [online]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ a b c d e GEIGER, Len. Htanaung tree (Acacia leucophloea) of Myanmar [online]. 2016. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ANJANEYULU, E. et al. Phytochemical analysis, antimicrobial and antioxidant activity of the bark extracts of Acacia leucophloea L.. Global Journal of Biotechnology and Chemistry. 2010, čís. 5(4). Dostupné online. ISSN 2078-466X.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Vachellia leucophloea na Wikimedia Commons 
Taxon Acacia leucophloea ve Wikidruzích
