Valdická kartouza

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Věznice Valdice)
Skočit na: Navigace, Hledání
Klášter kartuziánů Valdice
(Valdická kartouza)

Klášter Valdice, pohled na portál někdejšího klášterního kostela
Světadíl Evropa
Stát Česko Česko
Kraj Královéhradecký kraj
Místo Valdice
Souřadnice
Kód památky 15518/6-1423 (PkMnMISSezObr)
Řád kartuziánů
Založení 17. století
Zrušení 1782 (Josefinské reformy)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Někdejší klášter kartuziánů ve Valdicích (často též Valdická kartouza) je bývalá kartouza (klášter mnišského řádu kartuziánů) s klášterním kostelem Nanebevzetí Panny Marie. Nachází se ve ValdicíchJičína. Patří k nejvýznamnějším stavbám raného italského baroka v Čechách a k nejznámějším barokním stavbám okresu Jičín.

Dějiny kláštera[editovat | editovat zdroj]

Historická podoba kartouzy od Giovanniho Venuta z roku 1823
Areál bývalého kartuziánského kláštera ve Valdicích

Valdickou kartouzu založil Albrecht Václav Eusebius z Valdštejna (15831634) jako severní zakončení své ucelené architektonické koncepce Jičína, tehdejšího hlavního města Frýdlantského vévodství. Klášter je tak v jedné rovině s vrcholem Veliše, kde měl stát minoritský klášter, kostelem Panny Marie de Salle, kostelem sv. Jakuba a lipovou alejí, zároveň také s hradem Kumburk[1]. Valdštejn chtěl být ve valdickém klášteře pohřben a dal si v kostele zbudovat kamenné mauzoleum, do kterého bylo jeho tělo převezeno po vraždě z Chebu. Jeho ostatky byly ale druhotně uloženy do zámecké kaple v Mnichově Hradišti.

Dekretem z 29. ledna roku 1782 byl klášter v rámci josefínských reforem zrušen, poslední 28. převor Červinka pohřben a zbylí řeholníci vypuzeni.

Stavby[editovat | editovat zdroj]

Klášter vybudovali Valdštejnovi italští dvorní mistři: podle projektu architekta Andrey Spezzy z roku 1627 se stavbami roku 1630 začali jeho bratr Giovanni Battista Spezza a Franz Latomus, pokračoval Niccolo Sebregondi a do roku 1655 je dokončil Giovanni Pieroni. Na úpravě interiérů se pracovalo až do roku 1665. Objekty na přibližně obdélném půdorysu jsou uspořádány osově symetricky od vstupní brány podle podélné západo-východní osy s kostelem sevřeným kvadraturou uprostřed areálu. Postranní křídla původně tvořily izolované cely řeholníků, každá s vlastní zahrádkou. Kostel Nanebevzetí Panny Marie, dříve zasvěcený sv. Brunovi a později sv. Josefovi je trojlodní bazilika se třemi páry bočních kaplí podle římského Vignolova vzoru. Na vstupním portálu má tesaný rakouský říšský znak z doby kolem roku 1650 a v nikách čtyři sochy patronů (sv. Bruno, sv. Hugo, sv. Jan Křtitel a sv. Josef). Z vnitřního zařízení se dochovaly oltáře sv. Barbory (patronky vězňů a dělostřelců) a sv. Bruna a kazatelna ze 17.století. Ostatní zařízení bylo po roce 1782 převezeno do kostelů v Radimi a v Úbislavicích, další zařízení se dostalo po roce 1950 do muzea v Železnici.

Před kartouzou stojí sloup se sochou sv. Jana Nepomuckého z roku 1698.

Vnitřní zařízení a výzdoba[editovat | editovat zdroj]

Kamenné a štukové architektonické články vně i uvnitř jsou cennou raně barokní dekorací, stejně jako zbytky nástropních a nástěnných maleb a dřevěné intarzované dveře. Na jejich opravě či obnově ve 2. desetiletí 21.století se podíleli vězni a vznikla expozice muzea.

Dějiny věznice[editovat | editovat zdroj]

V letech 1855 - 1856 c. a k. správa dala tyto erární budovy přestavět na trestnici podle návrhu vídeňského architekta Wehrenfenninga. Mnišské cely byly zvýšeny o patro a vybudován vězeňský dvůr jako uzavřený vycházkový areál. Dokonalost ohrazení a přistavění příčných dvorních křídel z roku 1863 z budov učinila dobře zabezpečené a obávané vězení. Byl zde vězněn například známý Václav Babinský.

Za komunistického režimu zde byli rovněž vězněni političtí vězni, z nichž někteří zde zemřeli, mezi nimi např. armádní generál Bohumil Boček či viceprovinciál jezuitů Antonín Zgarbík (oba v důsledku odepření lékařské péče). V roce 1950 byl ve věznici mučen i P. Josef Toufar (19021950), farář z Číhoště, kde se pohnul při kázání kříž (tzv. číhošťský zázrak).

Vězení dodnes funguje a patří k nejstřeženějším věznicím v České republice.[2] Jsou sem umisťováni nejtěžší zločinci, střídavě zde byl vězněn i Jiří Kajínek. Dne 26. září 2010 zde spáchal sebevraždu tzv. „lesní vrah" Viktor Kalivoda.

Seznam politických vězňů, kteří zemřeli ve Valdicích[editovat | editovat zdroj]

Seznam není kompletní

Seznam doživotně odsouzených v současnosti[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Jindřich Francek: Dějiny Jičína; Rybka Publishers 2010, strany 122-124
  2. Profil věznice na stránkách Vězeňské služby ČR

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Emanuel Poche a kolektiv, Umělecké památky Čech 4 (T-Ž), Academia Praha 1978, s. 165-166.
  • Pavel Vlček, Petr Sommer, Dušan Foltýn, Encyklopedie českých klášterů. Praha : Libri, 1997. Stran 782,ISBN 80-85983-17-6; s. 683-685.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]