Václav Malý
| Jeho Excelence Václav Malý | |
|---|---|
| Pomocný biskup Pražský Titulární biskup z Marcelliany | |
 | |
| Církev | Římskokatolická církev |
| Arcidiecéze | Arcidiecéze pražská |
| Jmenování | 3. prosince 1996 |
| Heslo | „Pokora a pravda“ |
| Svěcení | |
| Kněžské svěcení | 26. června 1976 |
| Biskupské svěcení | 11. ledna 1997 |
| Osobní údaje | |
| Země |  Československo |
| Datum narození | 21. září 1950 (73 let) |
| Místo narození | Praha |
| Národnost | Česká |
 multimediální obsah na Commons citáty na Wikicitátech | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Mons. Václav Malý (* 21. září 1950 Praha) je římskokatolický duchovní a pomocný biskup pražský.
Život
V letech 1969–1976 studoval na CMBF v Litoměřicích. Na kněze byl vysvěcen v 26. června 1976. V roce 1977 podepsal Chartu 77 a o rok později byl jedním ze 17 zakladatelů Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. V lednu 1979 byl zbaven státního souhlasu, od 22. května do 22. prosince 1979 byl bez soudu vězněn (obviněn z podvracení republiky). V letech 1980–1989 pracoval jako topič a zeměměřičský figurant, zároveň však působil tajně jako kněz a podílel se na tvorbě katolického samizdatu. Rok byl mluvčím Charty 77 (13. ledna 1981 – 7. ledna 1982). Od roku 1988 byl členem Československého helsinského výboru.
V širokou veřejnou známost vešel za sametové revoluce v roce 1989, kdy moderoval velká lidová shromáždění, například shromáždění tři čtvrtě milionu lidí na Letenské pláni 25. listopadu nebo několik shromáždění na Václavském náměstí. Byl spoluzakladatelem a prvním mluvčím Občanského fóra.
V letech 1990–1996 působil jako kněz v Praze. 1. prosince 1996 byl jmenován kanovníkem Metropolitní kapituly u sv. Víta, 3. prosince jej papež Jan Pavel II. jmenoval titulárním biskupem marcelliánským a pomocným biskupem pražským. Vysvěcen byl 11. ledna 1997. Jeho biskupské heslo zní Pokora a pravda.
Vyjma práce v církvi, také jezdí po zemích, ve kterých se vyskytují političtí vězni. Navštěvuje jejich rodiny a snaží se je psychicky podpořit. Sepisuje petice a nenásilnou formou bojuje proti tamějším režimům. Do této chvíle navštívil: Bělorusko, Moldávii, Kubu, Čínu, Súdán a Írán.
Roku 1998 mu byl propůjčen Řád T. G. Masaryka III. třídy, je rovněž nositelem Čestné medaile Tomáše Garrigua Masaryka za věrnost jeho odkazu (14. září 1997). Dne 8. března 2012 se stal prvním laureátem Ceny Arnošta Lustiga.
Bibliografie
* Rozhovory, úvahy, komentáře. Praha : Portál, 2005. 211 s. ISBN 80-7367-034-8.
- Josef Beránek - Václav Malý. K hledání pravdy patří pokora. Praha : Portál, 2002. 200 s. ISBN 80-7178-702-7.
Literatura
- HANUŠ, Jiří. Malý slovník osobností českého katolicismu 20. století s antologií textů. Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2005. 308 s. ISBN 80-7325-029-2.
- Kdo je kdo : 91/92 : Česká republika, federální orgány ČSFR. Díl 1, A–M. Praha: Kdo je kdo, 1991. 636 s. ISBN 80-901103-0-4. S. 573.
- Kdo je kdo = Who is who : osobnosti české současnosti : 5000 životopisů / (Michael Třeštík editor). 5. vyd. Praha: Agentura Kdo je kdo, 2005. 775 s. ISBN 80-902586-9-7. S. 397.
- Osobnosti - Česko : Ottův slovník. Praha: Ottovo nakladatelství, 2008. 823 s. ISBN 978-80-7360-796-8. S. 432.
- TOMEŠ, Josef, a kol. Český biografický slovník XX. století : II. díl : K–P. Praha ; Litomyšl: Paseka ; Petr Meissner, 1999. 649 s. ISBN 80-7185-246-5. S. 326.
Externí odkazy
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Václav Malý
- Životopis
- Jakub Šmíd (10. března 2006) Mons. Václav Malý: Jen jako svobodná země bude Čína prospěšná světu! - Velká Epocha
- Dagmar Smolíková: Málo se mluví o naději (rozhovor s Václavem Malým). Sedmá generace. 2008, č. 3.
- Václav Malý, Ničeho nelituji, Nejen o návštěvě Číny a Osvětimské ceně (zodpovězené dotazy v online diskuzi) 26.10.2005, radiovaticana.cz
- Václav Malý v Impulsech Václava Moravce, interview pro rádio Impuls
- Názory Václava Malého v pořadu Jak to vidí Českého rozhlasu
- Příběh Václava Malého na portálu Paměť národa
- Václav Malý na stránkách Centra dějin české teologie KTF UK
