Václav Luks

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Václav Luks
Základní informace
Narození14. listopadu 1970 (52 let)
Rakovník
Povolánídirigent, hudební pedagog, hornista, muzikolog, cembalista a klavírista
Nástrojecembalo a klavír
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václav Luks (* 14. listopadu 1970, Rakovník) je český dirigent, cembalista, hráč na lesní roh a hudební pedagog, specialista na interpretaci staré hudby se zaměřením na díla autorů vrcholného baroka, J. D. Zelenky, J. S. Bacha, G. F. Händela a dalších. Podílí se i na oživení zájmu o tvorbu Josefa Myslivečka. Je zakladatelem a uměleckým vedoucím souboru Collegium 1704 a zakladatelem a dramaturgem mezinárodního projektu Hudební most Praha–Drážďany.

Studium[editovat | editovat zdroj]

Václav Luks vystudoval hru na lesní roh na Konzervatoři v Plzni a na Hudební fakultě Akademie múzických umění v Praze, ve studiích pokračoval na Schole Cantorum Basiliensis ve třídě Jörga-Andrease Böttichera a Jespera Christensena (obory historické klávesové nástroje a historická provozovací praxe).[1]

Collegium 1704 a Collegium Vocale 1704[editovat | editovat zdroj]

V roce 2005 rozšířil komorní soubor, který založil již za studií, v barokní orchestr Collegium 1704 a vokální soubor Collegium Vocale 1704; bezprostředním podnětem byl projekt Bach – Praha – 2005, který Václav Luks sám inicioval.[2] Soubory pravidelně hostují na festivalech, např. Salzburger Festspiele (2015, 2016, 2018), Lucerne Festival či varšavský Chopin Festival, a vystupují v koncertních síních a operních domech jako Berliner Philharmonie, Wigmore Hall, Divadlo na Vídeňce, Konzerthaus Wien, BOZAR (Palais des Beaux-Arts) či Labské filharmonii.[2] Collegium 1704 bylo rovněž rezidenčním souborem na festivalu Oude Muziek v Utrechtu a na lipském festivalu Bachfest.[2] V roce 2008 byl zahájen Hudební most Praha – Drážďany, navazující na kulturní tradice obou měst, v roce 2012 byl zahájen koncertní cyklus Collegium 1704 v Rudolfinu a od podzimu 2015 jsou tyto dva cykly sloučeny do jedné koncertní sezóny probíhající i nadále paralelně v Praze a v Drážďanech.[2] V roce 2019 byla zahájena pražská komorní řada koncertů Collegia Vocale 1704.[3]

Práce s dalšími soubory[editovat | editovat zdroj]

Spolupracuje se zahraničními soubory jako ​Camerata Salzburg, Akademie für Alte Musik Berlin, ​La Cetra Barockorchester Basel nebo Dresdner Kammerchor​.[4] K jeho projektům se soubory mimo Collegium 1704 patří uvedení opery Henryho Purcella: Dido a Aeneas s Ensemble Pygmalion na Festival d'Aix-en-Provence[5] či program s díly polských skladatelů s ansámblem Orkiestra Historyczna.[6] Při benefičním koncertu na obnovu katedrály Notre Dame v roce 2019 dirigoval Václav Luks Francouzský národní orchestr.[7]

Pedagogické působení[editovat | editovat zdroj]

V letech 1996 až 1999 vyučoval generálbas na Hudební fakultě AMU v Praze a v letech 2001 až 2003 pedagogicky působil na Vysoké hudební škole Felixe Mendelssohna-Bartholdyho v Lipsku.[1]

Operní a divadelní představení[editovat | editovat zdroj]

Na operních a divadelních představeních spolupracoval Václav Luks s režiséry jako David Radok, Ondřej Havelka, Louise Moaty, Jan Antonín Pitínský, Willi Decker či Ursel Herrmann. V roce 2009 nastudovalo Collegium 1704 pod Luksovým vedením ve spolupráci s francouzským týmem režisérky Louise Moaty v Národním divadle v Praze Händelovu operu Rinaldo, která byla o rok později uvedena ve francouzských divadlech Théâtre de Caen, Opéra de Rennes a Grand Théâtre de Luxembourg.[8] V letech 2009–2015 Collegium 1704 pod vedením Václava Lukse hrálo scénickou hudbu Víta Zouhara v rámci činoherní inscenace Zeyerova dramatu Radúz a Mahulena v pražském Národním divadle v režii J. A. Pitínského.[9] V roce 2013 byla uvedena Myslivečkova opera L'Olimpiade v režii Ursel Herrmann v Praze, Caen, Dijonu, Lucemburku a Vídni, přičemž inscenace získala nominaci na britskou cenu Opera Award 2014.[8] V roce 2017 uvedl soubor operu Antonia Vivaldiho Arsilda, regina di Ponto, v moderní světové premiéře v režii Davida Radoka; po premiéře v Bratislavě následovalo turné po Evropě a inscenace se uváděla v Lille, Lucemburku, Caen a ve Versailles.[10]

Filmové projekty[editovat | editovat zdroj]

V roce 2014 spolupracovalo Collegium 1704 pod vedením Václava Lukse s Bejunem Mehtou na DVD s Gluckovou operou Orfeo ed Euridice v režii Ondřeje Havelky[11] a na natáčení dokumentu BBC 2 Mozart v Praze s Rolandem Villazónem.[12] Soubor se podílel na vzniku dokumentárního filmu Petra Václava Zpověď zapomenutého (2015)[13] o Josefu Myslivečkovi a v současné době s Petrem Václavem spolupracuje na velkofilmu Il Boemo (2021)[14] o Myslivečkově životě.

Spolupráce s rozhlasovými stanicemi a hudebními vydavatelstvími[editovat | editovat zdroj]

Václav Luks spolupracuje s různými rozhlasovými stanicemi, např. Deutschlandradio Berlin, Schweizer Radio DRS, rakouský rozhlas ÖRF či Radio France, a s hudebními vydavatelstvími jako je Supraphon, Pan Classics, Zig-Zag Territoires, Arta a Accent.[1]

Diskografie[editovat | editovat zdroj]

  • Jean-Philippe Rameau: Les Boréades (Chateau de Versailles Spectacles, 2020)
  • Jan Dismas Zelenka: Missa 1724 (Accent, 2020)
  • Il giardino dei sospiri | Marcello, Vinci, Leo, Gasparini, Händel, sol. Magdalena Kožená (Accent, 2019)
  • Georg Friedrich Händel: Mesiáš (Accent, 2019)
  • Johann Sebastian Bach: Oboe concertos et cantatas, sol. Anna Prohaska (Accent, 2018)
  • Josef Mysliveček: Violin Concertos (Accent, 2018)
  • Jan Dismas Zelenka: Sonatas ZWV 181 | a 2 oboi (violino) e 2 bassi obligati (Accent, 2017)
  • Jan Dismas Zelenka: Missa Divi Xaverii ZWV 12, Litaniae de Sancto Xaveiro ZWV 156 (Accent, 2015)
  • Johann Sebastian Bach: Mše h moll BWV 232 (Accent, 2013)
  • Zelenka / Tůma (J. D. Zelenka: Sanctus et Agnus Dei, ZWV 34 & 36, F. I. A. Tůma: Stabat Mater) (Supraphon, 2013)
  • Johann Sebastian Bach: Kantáty, sol. Martina Janková (Supraphon: 2013)
  • Jan Dismas Zelenka: Responsoria pro hebdomada sancta ZWV 55, Lamentatio Ieremiae Prophetae ZWV 53 (Accent, 2012)
  • Jan Dismas Zelenka: Officium defunctorum ZWV 47 / Requiem ZWV 46 (Accent, 2011)
  • Antonín Reichenauer: Concertos | Koncerty (Supraphon, 2010)
  • Jan Dismas Zelenka: I Penitenti al Sepolcro del Redentore (Zig-Zag Territoires, 2009)
  • Jan Dismas Zelenka: Missa votiva (Zig-Zag Territoires, 2008)
  • Jan Dismas Zelenka: Composizioni per Orchestra | Orchestrální skladby (Supraphon, 2005)
  • Jiří Antonín Benda: Harpsichord Concertos | Koncerty pro cembalo (ARTA Records, 2005)
  • Henrico Albicastro: Concerti a quattro, op. 4 (PAN Classics, 2001)

DVD[editovat | editovat zdroj]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

CD & DVD

  • Jan Dismas Zelenka: Sonatas ZWV 181 | a 2 oboi (violino) e 2 bassi obligati (Accent, 2017) – Diapason d'Or
  • Jan Dismas Zelenka: Missa Divi Xaverii ZWV 12 (Accent, 2015) – Diapason d'Or, Gramophone Editors’ Choice
  • Christoph Willibald Gluck: Orfeo ed Euridice (Arthaus Music, 2014) – Gramophone Editors’ Choice, IRR Outstanding
  • Jan Dismas Zelenka: Responsoria pro hebdomada sancta ZWV 55, Lamentatio Ieremiae Prophetae ZWV 53 (Accent, 2012) – Gramophone Editors’ Choice
  • Jan Dismas Zelenka: Officium defunctorum ZWV 47 / Requiem ZWV 46 (Accent, 2011) – Gramophone Editors’ Choice
  • Antonín Reichenauer: Concertos | Koncerty (Supraphon, 2010) – Diapason d'Or
  • Jan Dismas Zelenka: Missa votiva (Zig-Zag Territoires, 2008) – TOP 10 France, Coup de coeur TV Mezzo

Inscenace

  • Josef Mysliveček: L'Olimpiade (Praha, Lucemburk, Dijon, Caen, 2013) – nominace na britskou cenu International Opera Awards (kategorie „Rediscovered Work“)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c Václav Luks - Národní divadlo. www.narodni-divadlo.cz [online]. [cit. 2020-07-01]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b c d Collegium 1704. www.collegium1704.com [online]. [cit. 2020-06-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-16. 
  3. ↑ Collegium Vocale 1704. www.collegium1704.com [online]. [cit. 2020-06-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-16. 
  4. ↑ VÁCLAV LUKS. www.collegium1704.com [online]. [cit. 2020-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-16. 
  5. ↑ Didon et ÉnÉe [online]. Festival d’Aix [cit. 2018-07-30]. Dostupné online. (francouzsky) 
  6. ↑ {oh!} Orkiestra Historyczna - Strona Domowa | Homepage. orkiestrahistoryczna.pl [online]. [cit. 2020-06-19]. Dostupné online. 
  7. ↑ Vaclav Luks est l'invité du jour. France Musique [online]. [cit. 2020-06-19]. Dostupné online. (francouzsky) 
  8. ↑ a b WWW.GRAPHARTS.CZ, Grapharts-studio Grus-. Opera. www.collegium1704.com [online]. [cit. 2020-06-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-04. 
  9. ↑ Archiv ND. archiv.narodni-divadlo.cz [online]. [cit. 2020-06-05]. Dostupné online. 
  10. ↑ Arsilda - evropské turné pokračuje v Caen, zakončí ve Verailles. www.collegium1704.com [online]. [cit. 2020-06-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-06-05. 
  11. ↑ TRÁVNIČKOVÁ, Miroslava. Orfeo s hlasem Bejuna Mehty a režií Ondřeje Havelky na DVD. www.casopisharmonie.cz [online]. [cit. 2020-06-05]. Dostupné online. 
  12. ↑ BBC Two - Mozart in Prague: Rolando Villazon on Don Giovanni. BBC [online]. [cit. 2020-06-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. ↑ Confession of the Vanished – MIMESIS FILM [online]. [cit. 2020-06-05]. Dostupné online. 
  14. ↑ Il Boemo – MIMESIS FILM [online]. [cit. 2020-06-05]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Václav_Luks&oldid=22515841“