Václav Komárek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Václav Komárek
Narození 12. října 1929
Holice
Úmrtí 22. května 1994 (ve věku 64 let)
Praha
Místo pohřbení Ďáblický hřbitov
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Václav Komárek SDB (12. října 1929 Holice22. května 1994 Praha) byl římskokatolický kněz – salesián, katolický aktivista a disident.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se jako první dítě poštovního zaměstnance v Holici u Olomouce, měl dvě mladší sestry. Po pěti třídách obecné školy v Holici nastoupil roku 1940 na reálné gymnasium v Praze-Libni, a přidal se k salesiánské mládeži v nedalekých Kobylisích. Roku 1944 odešel do Dvorku u Přibyslavi, kde v té době našel útočiště salesiánský aspirantát. V letech 1945-1946 pokračoval ve Fryštáku pod vedením pátera Oldřicha Meda. V srpnu 1946 nastoupil do noviciátu salesiánů v Hodoňovicích. První sliby složil 1. srpna 1947 do rukou Služebníka Božího P. Ignáce Stuchlého. Dále pokračoval v salesiánském studentátu na zámku v Přestavlkách, mj. filozofii u patera Františka Sochy. Odmaturoval v Holešově.

Po zrušení řeholních řádů a uzavření všech církevních škol 3. 4. 1950 nastoupil jako pomocný dělník v penicilínce v Roztokách u Prahy. Neprošel zkouškami na vysokou školu, proto si zvýšil kvalifikaci jako zdravotní laborant a nastoupil do nemocnice (KÚNZ) v Olomouci. Po dvouleté vojenské prezenční službě u strážního praporu u Tábora a po prodloužení vojenské služby o půl roku v Domažlicích nastoupil v Praze roku 1954 jako laborant do Vinohradské nemocnice. Dále si zvýšil kvalifikaci studiem biochemie na Střední zdravotní škole v Praze a nastoupil do Biofyzikálního ústavu Fakulty všeobecného lékařství Univerzity Karlovy v Praze.

V padesátých letech dvacátého století spolupracoval s páterem Janem Robem a dalšími při činnosti tajné církve, pracoval s dětmi, organizoval setkání a rozmnožoval náboženské texty zakázané literatury. Po uvěznění pátera Roba pokračuje v práci společně s Janem Vývodou, Františkem Pospíšilem, Bětuškou Novákovou a Josefem Malůšem. Teologické studium dovršil věčnými sliby, které složil 28. září roku 1958. 7. ledna 1968 byl páterem Schaffranem ve Zhořelci v NDR vysvěcen na kněze. V dubnu 1968 nastoupil jako myč oken, a zároveň se pod vedením pátera Josefa Kubína a pátera Františka Míši se podílel na salesiánské obnově kostela sv. Kříže v Praze Na příkopech. Od 2. července roku 1969 do 31. března 1972 měl státní souhlas k vykonávání služby pomocného kněze v kostele sv. Kříže. Organizoval spolu např. s Jaroslavem Kopeckým, Janem Vývodou s velkým ohlasem mládež, konaly se tam tehdy čtvrteční bohoslužby slova známé jako rytmické či beatové mše. Hrávaly tam skupiny Giovanni, Poutníci, promítaly se diapozitivy, poprvé tam veřejně zazněla hudba z muzikálu Jesus Christ Superstar. Stýkal se s páterem Jiřím Reinsbergem, Bonaventurou Boušem a mnoha dalšími. Organizováním činnosti pro mládež se stal velmi populární, magistrátu i politickému režimu nepohodlný. 8. dubna 1972 byl přeložen do farního kostela sv. Václava v Praze na Smíchově, kde ve svých aktivitách pokračoval. Státní souhlas mu byl odňat k 31. prosinci 1973 rozhodnutím oddělení pro církevní záležitosti odboru kultury Národního výboru hl. m. Prahy.

Stále přitom pracoval jako myč oken v n. p. Úklid v Praze. Byl jedním ze zakladatelů a organizátorů aktivit „skryté církve“: ve skupině s Josefem Zvěřinou, Fridolínem Zahradníkem či Janem Konzalem získával nové aktivisty, organizoval setkání skupiny, přednášky, sjednával kontakty a všestranně pomáhal. Je znám pod přezdívkou Anofeles. Spolupracoval mj. s Christliche Arbeitjugend v NDR. Tajně studoval spolu s Pavlem Hradílkem u salesiánů teologii. 24. května 1982 nastoupil jako pomocný měřič k Výstavbě dolů uranového průmyslu a pracoval v Praze při vyměřování stavby metra. Podrobil se několika operacím páteře, po kterých dostal částečný invalidní důchod. Od 22. 5. 1986 do 12. 10. 1988 pracoval jako poštovní doručovatel a manipulant, než odešel do starobního důchodu. 2. května 1988 se neúspěšně pokusil získat zpět státní souhlas k vykonávání kněžské služby u sv. Vojtěcha v Praze. Po listopadu 1989 spolupracoval u sv. Gabriela v Praze s Mons. Václavem Malým. Zemřel po dlouhé nemoci a pobytu v nemocnici v péči sester boromejek v neděli ráno na Letnice 22. 5. 1994.

Je pohřben v salesiánské hrobce v Praze – Ďáblicích.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jaroslav Vracovský, Chaloupky. Salesiánské prázdninové tábory v době totality. Portál Praha 2002, ISBN 80-7178-705-1
  • Marie Rút Křížková, Kniha víry, naděje a lásky, 70 let salesiánského hnutí v Čechách a na Moravě. Portál Praha 1996.