Ulrich II. Celjský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ulrich II. Celjský
Ulrich II. of Cilli.JPG
Narození16. února 1406
Celje
Úmrtí9. listopadu 1456 (ve věku 50 let)
Bělehrad
Povoláníaristokrat
ChoťKatarína Brankovićová
DětiAlžběta Celjská
RodičeFrederick II, Count of Celje a Elizabeth of Frankopan
RodFrankopani a Celjští
Funkcebán Chorvatska
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ulrich II. Celjský (v češtině dříve jako Oldřich Celský, maďarsky Cillei Ulrik, německy Ulrich II von Cilli ; 16. února 14069. listopadu 1456 Bělehrad), byl šlechticem pocházejícím z oblasti dnešního Slovinska, který dosáhl významného mocenského postavení v období 40. a 50. let 15. století. Zastával funkce slavonského a chorvatsko-dalmatského bána a krátce před svou násilnou smrtí byl generálním kapitánem (gubernátorem) Uherska. Zemřel jako poslední mužský člen rodu hrabat z Celje.

Život[editovat | editovat zdroj]

Ulrich byl synem hraběte Fridricha II. z Celje a jeho manželky Alžběty z rodu chorvatských Frankopanů. Jeho vliv v záležitostech Uherského království a Svaté říše římské brzy překonal vliv jeho otce, s nímž byl roku 1436 císařem Zikmundem Lucemburským povýšen na říšského knížete. Ačkoli měl jeho rod časté spory s Habsburky, které skončily až v roce 1443 dohodou o vzájemném dědění, pověřil v roce 1439 český král Albrecht Habsburský Ulricha krátkodobým zastupováním v Čechách po dobu své nepřítomnosti. Po Albrechtově smrti hájil Ulrich zájmy jeho vdovy Alžběty Lucemburské a v roce 1440 předsedal uherské korunovaci jejího tříměsíčního synka Ladislava Pohrobka, jehož byl vzdáleným strýcem. (Uherský sněm Ladislava za krále - pod jménem Ladislav V. - uznal až o několik let později.)

Pečeť Ulricha Celjského

V roce 1452, když vzbouřené rakouské stavy donutily císaře Fridricha III. Habsburského, aby vydal nezletilého krále do Vídně, byl Ladislav předán Ulrichu Celjskému, který se tak prakticky ujal vlády v rakouských zemích a zastupoval také Ladislavovy nároky v Uhrách a Čechách.[1] Ulrich byl účasten jednání o Ladislavově příjezdu do Čech a o jeho české korunovaci. Dohody mezi Jiřím z Poděbrad a Ulrichem Celjským uzavřené v dubnu 1453 ve Znojmě předcházely Jiřího cestě za králem do Vídně. Ještě před Ladislavovým odjezdem do Čech byl Celjský od vídeňského dvora vyhnán a jeho postavení zde zaujal Ulrich Eicinger. Později, po králově návratu do Vídně, získal své pozice u dvora zpět.[2]

Dlouhodobě byl Ulrich ve sporu s rodinou Hunyadiů. Jan Hunyadi odmítal uznat Ulrichův nárok na Bosnu po smrti krále Tvrtka II., a poté, co se v roce 1446 stal gubernátorem v Uhrách, škodil na Celjského územích v Chorvatsku a Slavonii. Byly činěny pokusy o smíření, mělo být zpečetěno sňatkem jejich dětí, to však zmařila smrt Ulrichovy dcery. Po smrti Jana Hunyadiho v roce 1456 král jmenoval Celjského kapitánem Uherska, kterým byl předtím Hunyadi. Na sněmu ve Futaku vyžadoval Ulrich od Hunyadiho synů splacení dluhů, které údajně měl jejich otec vůči státu. Nakonec bylo dohodnuto, že se Hunyadiové nejprve vzdají všech jim svěřených královských hradů. Začít se mělo s pevností v Bělehradě. Mladý Ladislav Hunyadi vpustil do pevnosti krále a Ulricha Celjského jen s omezeným doprovodem. Zde byl pak ráno 9. listopadu 1456 Ulrich za nejasných okolností zabit Hunyadiho muži. Králi bylo vysvětleno, že Ulrich byl nepřítel království.

Ulrichovou smrtí vymřela mužská linie hrabat z Celje. Byl pohřben v minoritském kostele Panny Marie v Celje.

Rodina a majetky[editovat | editovat zdroj]

Manželkou Ulricha Celjského byla Kateřina, dcera srbského despoty Jiřího Brankoviče. Tímto sňatkem se Ulrich stal švagrem osmanského sultána Murada II. Měli několik dětí, všechny však zemřely dříve než jejich rodiče. Dcera Alžběta, která zemřela ve 14 letech, byla snoubenkou (nebo i manželkou[3]) budoucího uherského krále Matyáše Korvína.

Ulrich byl feudálním pánem rozsáhlých oblastí v dnešním Slovinsku, Chorvatsku, Bosně a Rakousku. V Horních Uhrách, tj. na Slovensku, získal v roce 1452 města Košice, Levoču a Bardejov, zabavená Janu Jiskrovi z Brandýsa. V době své smrti držel celkem asi 12 měst a 125 hradů: asi 20 v Korutanech, Kraňsku a Slavonii a zbytek většinou ve Štýrsku.[4] Jeho majetky ve Svaté říši římské zdědil císař Fridrich III., majetky v Uhrách byly vráceny koruně.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ulrich II, Count of Celje na anglické Wikipedii.

  1. Biographisches Lexikon zur Geschichte Südosteuropas. Cilli. www.biolex.ios-regensburg.de [online]. [cit. 2022-08-06]. Dostupné online. 
  2. PALACKÝ, František. Dějiny národu českého v Čechách a na Moravě. Sv. 4. Praha: Bursík a Kohout, 1899. Dostupné online. S. 161-162, 167, 189. 
  3. Hrvatski biografski leksikon. CELJSKI, Ulrik II.. hbl.lzmk.hr [online]. [cit. 2022-08-06]. Dostupné online. 
  4. ŠTIH, Peter. Ulrik II. Celjski in Ladislav Posmrtni ali Celjski grofje v ringu velike politike. In: Spomini Helene Kottanner. Ljubljana: Nova revija, 1999. S. 14-41

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]