Tomáš Netopil
Tomáš Netopil | |
---|---|
Narození | 18. července 1975 (49 let) Přerov |
Alma mater | Akademie múzických umění v Praze |
Povolání | dirigent a hudebník |
Web | www |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Tomáš Netopil (* 18. července 1975 Přerov[1][2][p 1]) je český houslista a dirigent, vítěz mezinárodní dirigentské soutěže George Soltiho z roku 2002.
Po absolutoriu studia hry na housle na Kroměřížské konzervatoři vystudoval na pražské AMU dirigování a sbormistrovství. Poté absolvoval další vzdělání na Královské akademii ve Stockholmu.
V letech 2009–2012 byl šéfdirigentem Opery Národního divadla.[3]
Od podzimu 2013 je Netopil hudebním ředitelem (Generalmusikdirektor) a šéfdirigentem operního divadla Aalto-Theater a jeho orchestru v německém městě Essenu. S Essenskou filharmonií se s úspěchem představil v Praze poprvé v roce 2017 na festivalu Dvořákova Praha.
V roce 2018 zahajoval s Českou filharmonií mezinárodní hudební festival, Pražské jaro. Od sezóny 2018/2019 jue jejím hlavním hostujícím dirigentem. Od roku 2021 je prezidentem Mezinárodního hudebního festivalu Leoše Janáčka.
Spolupráce s orchestry
[editovat | editovat zdroj]V zahraničí
[editovat | editovat zdroj]- Tonhalle Orchester Zürich
- London Philharmonic Orchestra
- Staatsorchester Stuttgart
- Oslo Philharmonic Orchestra
- Sächsische Staatskapelle Dresden
- Staatskapelle Weimar
- Royal Stockholm Philharmonic
- Orchestre National de Lille
- Orchestre National de Montpellier
- NHK Symphony Orchestra Tokyo
- Accademia Santa Cecilia Roma
- Orchestra Della Scala
- Aalto-Theater Essen a další.
V českých zemích
[editovat | editovat zdroj]- Česká filharmonie
- Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK
- Státní filharmonie Brno
- Pražská komorní filharmonie
Významná zahraniční hostování
[editovat | editovat zdroj]- BBC Philharmonic Orchestra
- Orchestra Symphonica Toscanini
- Bavorská opera Mnichov
- Drážďanská Semper Oper
- Izraelská filharmonie
- Berlínští filharmonikové
Nahrávky
[editovat | editovat zdroj]- Bohuslav Martinů: Ariadna, Ariadna: Simona Šaturová, Théseus: Zoltán Nagy, Mínótauros: Baurzhan Anderzhanov, Burún: Abdellah Lasri, Stařec: Tijl Faveyts, Essener Philharmoniker, sólisté sboru Aalto- Theater Essen Choir, CD Supraphon (živá nahrávka) SU 4205-2 2016[4]
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Poznámky
[editovat | editovat zdroj]- ↑ V některých zdrojích je uvedeno místo narození Kroměříž. Tento údaj ale není pravdivý.
Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ autoritní záznam v Databázi národních autorit NK ČR
- ↑ DRAŽANOVÁ, Adéla Tallisová. Český dirigent ve světové extralize - Reportermagazin.cz. reportermagazin.cz. 2017-08-06. Dostupné online [cit. 2018-11-25].
- ↑ Maija Kovalevska a Tomáš Netopil. Dirigent Tomáš Netopil (34): Nejtěžší je udržet si mety [online]. Česká televize, 2009-08-23 [cit. 2018-01-23]. Dostupné online.
- ↑ Po 30 letech vznikla nová nahrávka Ariadny B. Martinů : S Essenskou filharmonií Netopilem a Šaturovou [online]. Supraphon, 2016-06-21 [cit. 2018-01-23]. Dostupné online.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- BÁLEK, Jindřich. Osobnost: Tomáš Netopil - Jak vrátit orchestru radost. Harmonie. Červen 2010, čís. 6, s. 18–20. ISSN 1210-8081.
- HRADECKÁ, Dita. Tomáš Netopil. casopisharmonie.cz [online]. 2003-12-13 [cit. 2018-01-23]. Dostupné online.
- FISCHER. Tomáš Netopil: Poperu se s kolosem. Hospodářské noviny. 15. 9. 2009. ISSN 1213-7693.
- SOVOVÁ, Eva. Hudební osobnosti Kroměřížska. Brno, 2008 [cit. 2018-01-23]. 44 s. bakalářská. Masarykova Univerzita, Pedagogická Fakulta, Katedra Hudební výchovy. Vedoucí práce Petr Hala. Dostupné online.
- Tomáš Netopil: Nechá-li se člověk pohltit médii, může to být jeho krize poslední. Opera Plus. 1.5.2020 [cit. 2021-24-03]. Dostupné online.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Tomáš Netopil
- Tomáš Netopil v archivu Opery PLUS.
- Osoba Tomáš Netopil ve Wikicitátech
- Tomáš Netopil : biography [online]. Tomáš Netopil [cit. 2018-01-23]. Dostupné online. (anglicky)
- Mezinárodní hudební festival Leoše Janáčka