Ariadna (Martinů)
| Ariadna | |
|---|---|
| Ariane | |
| Žánr | opera |
| Skladatel | Bohuslav Martinů |
| Libretista | Bohuslav Martinů |
| Počet dějství | 1 |
| Originální jazyk | francouzština |
| Literární předloha | Georges Neveux: Le Voyage de Thésée |
| Datum vzniku | 1943 (předloha) 1958 (libreto, hudba) |
| Premiéra | 2. března 1961, Gelsenkirchen  Německo |
| Česká premiéra | 23. října 1962, Brno, Komorní opera JAMU |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Ariadna (francouzsky Ariane), H. 370, je jednoaktová opera Bohuslava Martinů. Libreto napsal sám autor podle divadelní hry Georgesa Neveuxe Návrat Théseův (Le Voyage de Thésée) z roku 1943. Martinů začal operu psát 13. května 1958, aby si – podle svých slov – odpočinul od práce na opeře Řecké pašije. Operu dokončil 15. června 1958.
Uvedení[editovat | editovat zdroj]
Světová premiéra byla 2. března 1961 v Gelsenkirchenu (Německo) pod vedením Ljubomira Romanského. Česká premiéra proběhla 23. října 1962 v Brně v Komorní opeře JAMU v rámci večera Třikrát Ariadna (vedle opery Martinů byly uvedeny ještě Nářek Ariadny od Claudia Monteverdiho a melodram Ariadna na Naxu od Jiřího Antonína Bendy). Dirigoval Richard Týnský, titulní roli zpívala Miriam Šupurkovská. Již 9. září 1961 byla ale uskutečněna rozhlasová nahrávka v Československém rozhlasu Brno, dirigent: František Jílek, titulní role: Cecilie Strádalová. Opera byla provedena v češtině, autorkou překladu libreta byla Eva Bezděková.[1]
Postavy[editovat | editovat zdroj]
| Ariadna | soprán |
| Théseus | baryton |
| Burún | tenor |
| Mínótauros | bas |
| Strážce | tenor |
| Stařec | bas |
| šest jinochů z Athén | tenoři a basy |
Stručný obsah opery[editovat | editovat zdroj]
Opera je komponována podle barokního schématu a sestává z prologu a tří obrazů, oddělených orchestrálními symfoniemi.
Předloha libreta zpracovává řecký mýtus o Mínótaurovi. Text je ale plný náznaků a nápovědí a otázek, na které není dána odpověď. Tento stručný obsah nemůže postihnout nejednoznačnost některých scén a poetickou krásu a sílu libreta.
Sinfonia č. 1[editovat | editovat zdroj]
Součástí 1. symfonie je Prolog před oponou. Strážce města Knóssos se dozvídá o příjezdu lodi s athénskými mladíky od racka, letícího kolem.
1. obraz[editovat | editovat zdroj]
Sedm vylodivších se mladíků tluče na dveře krčmy. Otvírá jim Stařec, který je varuje před blížící se nocí. Šest mladíků se Starcem odchází, Théseus zůstává a setkává se s neznámou dívkou. Ta se do něho zamiluje a varuje jej před blížícím se Mínótaurem. Kroky ale patří Starci, který ohlašuje svatbu královské dcery. Tou dcerou je ona dívka a jmenuje se Ariadna, ženichem má být Théseus.
Sinfonia č. 2[editovat | editovat zdroj]
2. obraz[editovat | editovat zdroj]
Théseův společník Burún je nespokojen s tím, že místo boje sedí nečinně na slavnosti, a vydává se sám zápasit s Mínótaurem. Burúnův smrtelný křik probudí Thésea z jeho okouzlení. Překoná strach a vyzve Mínótaura k boji. Ten přichází a vypadá přesně jako Théseus. Théseus se nezalekne jeho matoucích slov a zabije ho.
Sinfonia č. 3[editovat | editovat zdroj]
3. obraz[editovat | editovat zdroj]
Théseus odplouvá se svými druhy, Ariadna se s ním loučí závěrečnou árií.
Nahrávky[editovat | editovat zdroj]
- 1961 – dirigent: František Jílek, sólisté: Cecilie Strádalová, René Tuček, Zdeněk Kroupa, Vladimír Krejčík, Václav Halíř, Zdeněk Pospíšil, Oldřich Jakubík, sbor a orchestr Janáčkovy opery Brno, nahrávka Československý rozhlas Brno,[2] překlad libreta do češtiny Eva Bezděková.[1] Nahrávka vyšla na CD, které vydala Nadace Bohuslava Martinů a Institut Bohuslava Martinů při příležitosti Dnů Bohuslava Martinů 2006. CD vyšlo v roce 2008 a bylo neprodejné.
- 1986 – dirigent: Václav Neumann, Ariadna: Celina Lindsley, Théseus: Norman Philips, Mínótauros: Richard Novák, Česká filharmonie, Pražský filharmonický sbor (PFS), CD Supraphon, 1987 a 2000, SU 3524-2 631
- 2016 – dirigent: Tomáš Netopil, Ariadna: Simona Šaturová, Théseus: Zoltán Nagy, Mínótauros: Baurzhan Anderzhanov, Burún: Abdellah Lasri, Stařec: Tijl Faveyts, Essener Philharmoniker, sólisté sboru Aalto-Theater Essen Choir, CD Supraphon (živá nahrávka) SU 4205-2[3]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ariane (Martinů) na anglické Wikipedii. S přihlédnutím k původním textům u vydání Supraphonu z roku 1987.
- ↑ a b Bohuslav Martinů Days 2006. Praha: Institut Bohuslava Martinů v Praze, 2008. 24 s. S. 19.
- ↑ informace o nahrávce na stránkách Nadace Bohuslava Martinů
- ↑ Po 30 letech vznikla nová nahrávka ariadny B. Martinů : S Essenskou filharmonií Netopilem a Šaturovou [online]. Supraphon, 2016-06-21 [cit. 2018-01-23]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- ŠÍP, Ladislav. Česká opera a její tvůrci. Praha: Supraphon, n. p., 1983. 400 s. Kapitola Bohuslav Martinů, s. 256–258.
- MIHULE, Jaroslav. Ariadna : doprovodný text k nahrávce Supraphon 1987. Praha: Supraphon, 1987. Dostupné online.
- JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-236-8. S. 19.
- MIHULE, Jaroslav. Martinů : osud skladatele. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2002. 626 s. ISBN 80-246-0426-4.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
- Ariadna v katalogu díla B. Martinů
- Ariadna v databázi Archivu Národního divadla