Ariadna (Martinů)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Ariadna
Ariane
Základní informace
Žánr opera
Hudba Bohuslav Martinů
Libreto Bohuslav Martinů
Počet dějství 1
Originální jazyk francouzština
Literární předloha Georges Neveux: Le Voyage de Thésée
Datum vzniku 1943 (předloha)
1958 (libreto, hudba)
Premiéra 2. března 1961, Gelsenkirchen NěmeckoNěmecko Německo
Česká premiéra 23. října 1962, Brno, Komorní opera JAMU

Ariadna (francouzsky Ariane), H. 370, je jednoaktová opera Bohuslava Martinů. Libreto napsal sám autor podle divadelní hry Georgesa Neveuxe Návrat Théseův (Le Voyage de Thésée) z roku 1943. Martinů začal operu psát 13. května 1958, aby si – podle svých slov – odpočinul od práce na opeře Řecké pašije. Operu dokončil 15. června 1958.

Uvedení[editovat | editovat zdroj]

Světová premiéra byla 2. března 1961 v Gelsenkirchenu (Německo) pod vedením Ljubomira Romanského. Česká premiéra proběhla 23. října 1962 v Brně v Komorní opeře JAMU v rámci večera Třikrát Ariadna (vedle opery Martinů byly uvedeny ještě Nářek Ariadny od Claudia Monteverdiho a melodram Ariadna na Naxu od Jiřího Antonína Bendy). Dirigoval Richard Týnský, titulní roli zpívala Miriam Šupurkovská. Již v září 1961 byla ale uskutečněna rozhlasová nahrávka v Československém rozhlasu Brno, dirigent: František Jílek, titulní role: Cecilie Strádalová.

Postavy[editovat | editovat zdroj]

Ariadna soprán
Théseus baryton
Burún tenor
Mínótauros bas
Strážce tenor
Stařec bas
šest jinochů z Athén tenoři a basy

Stručný obsah opery[editovat | editovat zdroj]

Opera je komponována podle barokního schématu a sestává z prologu a tří obrazů, oddělených orchestrálními symfoniemi.

Předloha libreta zpracovává řecký mýtus o Mínótaurovi. Text je ale plný náznaků a nápovědí a otázek, na které není dána odpověď. Tento stručný obsah nemůže postihnout nejednoznačnost některých scén a poetickou krásu a sílu libreta.

Sinfonia č. 1[editovat | editovat zdroj]

Součástí 1. symfonie je Prolog před oponou. Strážce města Knóssos se dozvídá o příjezdu lodi s athénskými mladíky od racka, letícího kolem.

1. obraz[editovat | editovat zdroj]

Sedm vylodivších se mladíků tluče na dveře krčmy. Otvírá jim Stařec, který je varuje před blížící se nocí. Šest mladíků se Starcem odchází, Théseus zůstává a setkává se s neznámou dívkou. Ta se do něho zamiluje a varuje jej před blížícím se Mínótaurem. Kroky ale patří Starci, který ohlašuje svatbu královské dcery. Tou dcerou je ona dívka a jmenuje se Ariadna, ženichem je Théseus.

Sinfonia č. 2[editovat | editovat zdroj]

2. obraz[editovat | editovat zdroj]

Théseův společník Burún je nespokojen s tím, že místo boje sedí nečinně na slavnosti, a vydává se sám zápasit s Mínótaurem. Burúnův smrtelný křik probudí Thésea z jeho okouzlení. Překoná strach a vyzve Mínótaura k boji. Ten přichází a vypadá přesně jako Théseus. Théseus se nezalekne jeho matoucích slov a zabije ho.

Sinfonia č. 3[editovat | editovat zdroj]

3. obraz[editovat | editovat zdroj]

Théseus odplouvá se svými druhy, Ariadna se s ním loučí závěrečnou árií.

Nahrávky[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ariane (Martinů) na anglické Wikipedii. S přihlédnutím k původním textům u vydání Supraphonu z roku 1987.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. informace o nahrávce na stránkách Nadace Bohuslava Martinů

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]