Ariadna (Martinů)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Ariadna
Ariane
Základní informace
Žánr opera
Skladatel Bohuslav Martinů
Libretista Bohuslav Martinů
Počet dějství 1
Originální jazyk francouzština
Literární předloha Georges Neveux: Le Voyage de Thésée
Datum vzniku 1943 (předloha)
1958 (libreto, hudba)
Premiéra 2. března 1961, Gelsenkirchen NěmeckoNěmecko Německo
Česká premiéra 23. října 1962, Brno, Komorní opera JAMU
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ariadna (francouzsky Ariane), H. 370, je jednoaktová opera Bohuslava Martinů. Libreto napsal sám autor podle divadelní hry Georgesa Neveuxe Návrat Théseův (Le Voyage de Thésée) z roku 1943. Martinů začal operu psát 13. května 1958, aby si – podle svých slov – odpočinul od práce na opeře Řecké pašije. Operu dokončil 15. června 1958.

Uvedení[editovat | editovat zdroj]

Světová premiéra byla 2. března 1961 v Gelsenkirchenu (Německo) pod vedením Ljubomira Romanského. Česká premiéra proběhla 23. října 1962 v Brně v Komorní opeře JAMU v rámci večera Třikrát Ariadna (vedle opery Martinů byly uvedeny ještě Nářek Ariadny od Claudia Monteverdiho a melodram Ariadna na Naxu od Jiřího Antonína Bendy). Dirigoval Richard Týnský, titulní roli zpívala Miriam Šupurkovská. Již v září 1961 byla ale uskutečněna rozhlasová nahrávka v Československém rozhlasu Brno, dirigent: František Jílek, titulní role: Cecilie Strádalová.

Postavy[editovat | editovat zdroj]

Ariadna soprán
Théseus baryton
Burún tenor
Mínótauros bas
Strážce tenor
Stařec bas
šest jinochů z Athén tenoři a basy

Stručný obsah opery[editovat | editovat zdroj]

Opera je komponována podle barokního schématu a sestává z prologu a tří obrazů, oddělených orchestrálními symfoniemi.

Předloha libreta zpracovává řecký mýtus o Mínótaurovi. Text je ale plný náznaků a nápovědí a otázek, na které není dána odpověď. Tento stručný obsah nemůže postihnout nejednoznačnost některých scén a poetickou krásu a sílu libreta.

Sinfonia č. 1[editovat | editovat zdroj]

Součástí 1. symfonie je Prolog před oponou. Strážce města Knóssos se dozvídá o příjezdu lodi s athénskými mladíky od racka, letícího kolem.

1. obraz[editovat | editovat zdroj]

Sedm vylodivších se mladíků tluče na dveře krčmy. Otvírá jim Stařec, který je varuje před blížící se nocí. Šest mladíků se Starcem odchází, Théseus zůstává a setkává se s neznámou dívkou. Ta se do něho zamiluje a varuje jej před blížícím se Mínótaurem. Kroky ale patří Starci, který ohlašuje svatbu královské dcery. Tou dcerou je ona dívka a jmenuje se Ariadna, ženichem je Théseus.

Sinfonia č. 2[editovat | editovat zdroj]

2. obraz[editovat | editovat zdroj]

Théseův společník Burún je nespokojen s tím, že místo boje sedí nečinně na slavnosti, a vydává se sám zápasit s Mínótaurem. Burúnův smrtelný křik probudí Thésea z jeho okouzlení. Překoná strach a vyzve Mínótaura k boji. Ten přichází a vypadá přesně jako Théseus. Théseus se nezalekne jeho matoucích slov a zabije ho.

Sinfonia č. 3[editovat | editovat zdroj]

3. obraz[editovat | editovat zdroj]

Théseus odplouvá se svými druhy, Ariadna se s ním loučí závěrečnou árií.

Nahrávky[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Ariane (Martinů) na anglické Wikipedii. S přihlédnutím k původním textům u vydání Supraphonu z roku 1987.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. informace o nahrávce na stránkách Nadace Bohuslava Martinů
  2. Po 30 letech vznikla nová nahrávka ariadny B. Martinů : S Essenskou filharmonií Netopilem a Šaturovou [online]. Supraphon, 2016-06-21 [cit. 2018-01-23]. Dostupné online. (česky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]