Přeskočit na obsah

Mirandolina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Mirandolina
Plakát prvního nastudování opery
Plakát prvního nastudování opery
Základní informace
Žánrkomická opera
SkladatelBohuslav Martinů
LibretistaBohuslav Martinů
Počet dějství3
Originální jazykitalština
Literární předlohaCarlo Goldoni: La locandiera
Datum vzniku1953–54
Premiéra17. května 1959, Praha, Národní divadlo
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mirandolina, H. 346, je opera skladatele Bohuslava Martinů na vlastní libreto, zkomponovaná v letech 19531954.

Martinů složil Mirandolinu pro Guggenheimovu nadaci při svém pobytu v Nice. Kvůli tomu, že nemohl najít vhodného libretistu, zpracoval sám předlohu Carla Goldoniho La Locandiera (česky uváděná jako Mirandolína), a to původní italský text, což ho zdržovalo při kompozici.

Původní odmítavé stanovisko dramaturgů, že je dílo „těžké“, Martinů nechápal. Nakonec se premiéra konala v provedení souboru Národního divadlaPraze na scéně tehdejšího Smetanova divadla (nyní Státní opera Praha), ale vinou problémů s nakladatelem až 17. května 1959 pod řízením dirigenta Václava Kašlíka. Autorem českého překladu libreta byl Rudolf Vonásek.

Fotografie z uvedení Mirandoliny v divadle La Fenice v roce 2016.

Po představení postav (markýze di Forlimpopoli, hraběte d'Albafiorita a rytíře di Ripafrattta – a titulní postavy, hostinské Mirandoliny) se rozbíhá děj, v němž hrabě stojí o hostinskou, zatímco ta chystá pomstu přezíravému rytíři, v čemž jí má pomáhat i její služebník Fabrizio. Ve druhém jednání pomáhají zaplést léčku Mirandolině i dvě herečky, které se vydávají za vznešené dámy. Rytíř propadá lásce k Mirandolině.

Mezihru před třetím, posledním jednáním tvoří často samostatně provozované Saltarello. Rytíř zoufale žárlí na Mirandolinu, do které se ale zamilovali i oba další šlechtici. Celý příběh rozplétá až Mirandolina, která přede všemi nabídne manželství zamilovanému Fabriziovi.

Markýz di Forlimpopoli bas
Hrabě d’Albafiorita tenor
Mirandolina, hostinská soprán
Fabrizio, její služebník tenor
Rytíř di Ripafratta bas
Ortensia, herečka soprán
Dejanira, herečka alt

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Šafránek, Miloš: Divadlo Bohuslava Martinů. Praha : Supraphon, 1979, s. 100–103.
  • ŠÍP, Ladislav. Česká opera a její tvůrci. Praha: Supraphon, n. p., 1983. 400 s. Kapitola Bohuslav Martinů, s. 254–256. 
  • JANOTA, Dalibor; KUČERA, Jan P. Malá encyklopedie české opery. Praha, Litomyšl: Paseka, 1999. ISBN 80-7185-236-8. S. 168. 

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]