Přeskočit na obsah

Theophil von Hansen

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
(přesměrováno z Theophil Hansen)
Theophil von Hansen
Rodné jménoTheophil Edvard Hansen
Narození13. července 1813
Kodaň
Úmrtí17. února 1891 (ve věku 77 let)
Vídeň
Místo pohřbeníVídeňský ústřední hřbitov
Povoláníarchitekt, vysokoškolský učitel a učitel
ZaměstnavatelKrálovská dánská akademie umění
OceněníMaxmiliánův řád pro vědu a umění (1875)
čestný občan Vídně (1883)
Královská zlatá medaile (1888)
čestný doktor Vídeňské univerzity
PříbuzníChristian Hansen[1] (sourozenec)
FunkceMember of the Athens Academy
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Theophil Edvard Hansen, od roku 1884 v Rakousku-Uhersku nobilitovaný sv. pán von Hansen (13. července 1813 Kodaň17. února 1891 Vídeň) byl dánsko-rakouský architekt, představitel evropského klasicismu a novorenesance 19. století.

Byl jedním ze šesti dětí violisty a zaměstnance pojišťovny Rasmuse Hansena Braathena (1774-1824) norského původu, a Sophie Elisabeth Jensenové, Dánky z Kodaně. Jeho bratr Hans Christian Hansen (1803-1883) byl také architektem. Oběma bratrům byl prvním velkým vzorem Christian Frederik Hansen (1756-1845), který byl průkopníkem klasicistní architektury ve Skandinávii, nikoliv však příbuzný této rodiny.

Dalším vzorem byl dánský architekt Gustav Friederich Hetsch, profesor na Akademii umění v Kodani, u něhož Hansen Začal studovat. Po studiích u Karla Friedricha Schinkela na Stavební akademii v Berlíně a studijním pobytu ve Vídni Theophil Hansen odejel do Athén, kde kromě studia klasické řecké architektury a byzantské architektury pracoval pro bankéře Gerogia Sinase a roku 1842 vytvořil svůj první projekt kostela. Postupně vytvořil řadu dalších návrhů veřejných budov ve stylu klasicismu, a díky tomuto investorovi je mohl realizovat.

Díky renomé, které si Hansenovy realizace v Athénách získaly, přivedl bankéř Georgios Sinas Hansena do Vídně, aby projektoval jak pro něj, tak pro další investory stavby v „řeckém stylu“. Jeho nadání rozpoznal již uznávaný vídeňský architekt Ludwig Förster (1797-1863), který jej přijal jako svého asistenta. Ve Försterově ateliéru pracoval v letech 1846-1852, oženil se s jeho dcerou, která však po roce a půl zemřela.

V období po zboření hradeb a staré zástavby Vídně nastala konjunktura nové architektury. Hansen si vytvořil tým spolupracovníků včetně malíře a sochaře a brzy vypracoval na jednoho z nejvýznamnějších rakouských architektů té doby. V roce 1863 byl jmenován čestným občanem města Vídně, od roku 1868 do roku 1884 učil jako profesor na Akademii výtvarných umění a téhož roku 1884 byl povýšen do šlechtického stavu.

Je pochován v čestném hrobě na vídeňském ústředním hřbitově (Skupina 14A, číslo 20). Roku 1894 po něm byla pojmenována ulice v centru Vídně. Na podestě hlavního vchodu Parlamentu byla vztyčena jeho portrétní busta.

Hansen byl jedním z nejvýznamnějších architektů novořeckého stylu pro města Athény a Okružní třídu ve Vídni. Stavěl také v dalších městech, například v Benátkách. Jeho nejznámějším dílem je budova Říšské rady (dnes Parlament) ve Vídni, která byla jeho poslední realizací, a proto mu tam (vpravo od hlavního vchodu) byla odhalena pamětní busta.

Do architektury českých zemí přispěl svými brněnskými realizacemi. Ve svých počátcích vyšel ze směsi stylů Schinkelova klasicismu a romantismu, později převážila inspirace klasické renesance. Je především čelným představitelem středoevropského historismu 2. poloviny 19. století a monumentálního stylu novorenesance.

Podobně jako jeho profesor Schinkel také Hansen rád a pro své potěšení kreslil a maloval. Kromě toho do svých staveb navrhoval umělecko-řemeslné zařízení interiérů včetně sochařských prvků a ornamentů.

  1. Union List of Artist Names. 1. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2021-05-21].

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Renate Wagner-Rieger - Mara Reissberger, Theophil von Hansen, Die Wiener Ringstraße VIII, Band 4, Wiesbaden 1980.
  • Pavel Zatloukal: Příběhy z dlouhého století, Architektura let 1750-1918 na Moravě a ve Slezsku, Olomouc : Muzeum umění Olomouc, 2002, ISBN 80-85227-49-5.

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]