Subpolární podnebí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Koppen World Map Dfc Dwc Dsc Dfd Dwd Dsd.png

Subpolární podnebí bývá mezi 50 až 70 stupněm severní šířky. Na severu leží hlavně na území Kanady, Skandinávie a Ruska, kde tvoří rozhraní lesotundry a tajgy. Lesotundra je krajina, kde jsou smíšené lesy (borovice, modřín, bříza) a přecházejí v křovinatou tundru (např.: keříkové vrby břízy...) a nakonec v tundru bylinnou (vlochyně, borůvky...), mechovou a lišejníkovou. Na jihu ale více než z 90% zabírá území Tichého, Indického a Atlantského oceánu. A na zbytku plochy leží na části Severní Ameriky a na několika souostrovích u Austrálie. Subpolární pás také lemuje obě polární oblasti v pruzích širokých kolem 1 000 km. Tyto oblasti jsou zóny, ve kterých se mísí vlastnosti mírného s polárním pásem.

Charakteristika

Má dlouhé a velmi studené zimy a většinou nepříliš teplá léta. Léto (období s průměrnou měsíční teplotou minimálně 10°C) trvá jeden až maximálně 3 měsíce a zima (období s průměrnou měsíční teplotou pod 0°C) trvá 5 až 7 měsíců. Průměrná roční teplota je nižší než 0°C a proto je zde trvale zmrzlá půda (permafrost), roztává jen vrchní vrstva půdy a to do maximální hloubky 0,6 m až 4,2 m. Dnů bez mrazů je 45 až 100 a mrznout může kdykoliv v roce. Srážek za rok moc nenapadá, za rok jen do 380 mm, ale v horských typech subpolárního podnebí je to mnohem více, třeba na Mount Washington napadá přes 2500 mm srážek ročně a v Kanadské oblasti Labrador může být až 1,5 metru vysoká sněhová pokrývka (všechno to roztaje až v červnu), přestože tam nejsou žádné hory, v tomto případě tolik sněhu přináší Islandská tlaková níže, která tu[kde?] má silný vliv. Ve vnitrozemí padá nejvíce srážek v létě a na pobřeží spíše na podzim. Je rozděleno do několika podtypů.

Dsc

Varianta se suchým létem a vlhčí zimou. Jinak je velmi podobné Dfc.

Dsd

Suché léto a vlhká zima. Oproti Dsc je chladnější. Jinak je velmi podobné Dfc.

Dwc

Suchá zima a vlhké léto. Drtivá většina srážek spadne v létě při bouřkách. Například v Irkutsku jsou nejvyšší letní teploty okolo 30°C a největší mrazy dosahují až -35°C.[1]

Dwd

Také suchá zima a deštivé léto. Ale je oproti Dwc studenější. Patří k vůbec nejstudenějšímu typu subpolárního podnebí. V létě je neustále zataženo a prší přibližně polovinu dní v měsíci, zatímco v zimě je většinou jasné počasí. Nejstudenějším místem tohoto podnebí je světově známý Ojmjakon, známý se svoji průměrnou lednovou teplotou -46,4°C (průměrná teplota v červenci je 14,9°C a největší letní horka dosahují 30°C a i v červenci nejsou neobvyklé ranní slabé mrazy do -5°C)[2][3] jako nejstudenější místo mimo Antarktidu. Největší mrazy tam jsou pravidelně pod -50°C[4] a největší mráz tam byl -89,9°C.

Dfc

Nejrozšířenější typ. Nemá výrazná suchá období. Nejvíce srážek spadne samozřejmě v létě, ale ani zimy nejsou úplně suché. V létě většina srážek spadne při dešti a bouřky jsou spíše vzácné. Nejvyšší letní teploty nejčastěji dosahují 20°C až 30°C a nejsilnější mrazy jsou zhruba od -20°C v nejmírnějších oblastech až po -50°C v nejstudenějších místech.[5][6][7][8][9]

Dfd

Podobné jako Dfc, ale studenější. Nejvíce srážek naprší v létě při bouřkách nebo slabém dešti.[10][11] Například podnebí v Jakutsku: léto je oproti zbytku roku až neuvěřitelně teplé (průměrná teplota nejteplejšího měsíce 19°C), tak po skončení léta začíná extrémní teplotní propad až na průměrnou měsíční teplotu -39°C v prosinci. V létě nejvyšší teploty lehce přesahují 30°C, zatímco v zimě klesají k -50°C.

Galerie

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Subarctic climate na anglické Wikipedii.