Stanisław Brzozowski

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Stanisław Brzozowski
Brzozowski Stanislaw.jpg
Narození 28. června 1878
Maziarnia (u Chełmu)
Úmrtí 30. dubna 1911 (ve věku 34 let)
Florencie, Itálie
Místo pohřbení Cimitero di Trespiano ve Florencii
Pseudonym Adam Czepiel
Povolání literární kritik, publicista, prozaik a dramatik
Národnost polská
Literární hnutí Mladé Polsko
Podpis Podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stanisław Brzozowski (28. června 1878, Maziarnia u Chełmu30. dubna 1911, Florencie, Itálie) byl polský literární kritik, publicista, prozaik a dramatik, jeden z představitelů období tzv. Mladého Polska.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

V letech 18881896 vystudoval gymnázium v městech Lublin a Niemirów a pak začal studovat na přírodovědecké fakultě Varšavské univerzity. Roku 1897 byl z univerzity vyloučen pro účast na demonstracích. O rok později byl zatčen za členství v tajném spolku Towarzystwo Oświatowe (Sdružení lidové osvěty) a ve vězení onemocněl tuberkulózou. Živil se pak literární kritikou a psaním brožur, ve kterých popularizoval vědecké poznatky.[2]

V letech 19021905 spolupracoval s varšavským časopisem Głos, ve kterém vedl roku 1903 kampaň proti Henrykovi Sienkiewiczovi jako představiteli konzervativní šlechtické kultury, která nesplňovala jeho představy o společenské funkci literatury, a roku 1904 proti estetickým názorům Zenona Przesmyckého propagujícího umění pro umění.[2]

Od roku 1907 žil a léčil se ve Florencii. Roku 1908 byl označen za agenta – provokatéra ruské tajné policie Ochranka (Oddělení pro ochranu pořádku a veřejné bezpečnosti). Na jeho obhajobu vystoupili významní kritici Karol Irzykowski a Ostap Ortwin. Případ zůstal nevyřešen.[2]

Zemřel roku 1911 ve Florencii a je zde pochován na hřbitově Cimitero di Trespiano.[3]

Filosofické názory[editovat | editovat zdroj]

Legenda Młodej Polski, druhé vydání z roku 1910
Brzozowského hrob ve Florencii

Brzozowski patří k nejvýznamnějším polským literárním kritikům. Usiloval o nový model celonárodní kultury, podílející se na vytváření nové společnosti. Jeho kritiky a studie se týkají literatury, filosofie, sociologie i sociální psychologie.[1]

Brzowského filosofické názory ale procházely změnami. Vyšel z Nietzscheho individualismu, přes ruské revoluční demokraty se dostal k marxismu a k Sorelovu syndikalismu, aby nakonec zastával myšlenky katolického modernismu. Teorii třídního boje nahradil vlastní filosofií činu a filosofií práce a svobody, práci považoval za hlavní formu kontaktu člověka se světem. Odsuzoval ideový konformismus a neustálé rozmělňování velkých romantických vzorů teatrálním sentimentalismem. V tomto smyslu kritizoval představitele Mladého Polska.[1][2]

Výběrová bibliografie[editovat | editovat zdroj]

  • Pod ciężarem Boga (1901, Pod břemenem Boha), román.
  • Mocarz (1903, Mocnář), divadelní hra
  • Milczenie (1903, Mlčení), divadelní hra
  • Filozofia czynu (1903, Filosofie činu), studie.
  • Wiry (1904, Víry), román.
  • Współczesna powieść polska (1906, Současný polský román), studie.
  • Kultura i życie (1907, Kultura a život), studie.
  • Współczesna krytyka literacka w Polsce (1907, Současná polská literární kritika), studie.
  • Płomienie (1908, Plameny), dvoudílný historický román zobrazující boj ruských i polských narodniků a revolucionářů proti carismu.
  • Legenda Młodej Polski (1909, Legenda Mladého Polska), studie s kritikou některých estetických názorů představitelů Mladého Polska.
  • Idee (1910, Myšlenky), studie, úvod do filosofie historické zralosti.
  • Sam wśród ludzi (1911, Sám mezi lidmí), román zamýšlející se nad charakterem polské kultury ve 30. a 40. letech 19. století, první část zamýšleného cyklu.
  • Głosy wśród nocy (1912, Hlasy uprostřed noci), studie,
  • Pamiętnik (1913, Deník), posmrtně vydaný autorův deník, který si psal v letech 1910-1991 a který je důkazem jeho myšlenkového přechodu ke katolického modernismu.
  • Widma moich współczesnych (1914, Přízraky mých současníků), posmrtně vydané fiktivní satirické portréty.
  • Książka o starej kobiecie (1914, Kniha o staré ženě), posmrtně vydaný fragment románu.

Česká vydání[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c ŠŤĚPÁN, Ludvík a kol. Slovník polských spisovatelů, Praha: Libri 2000, S. 109-110.
  2. a b c d BARTOŠ, Otakar a kol. Slovník spisovatelů - Polsko. Praha. Odeon 1974, S. 89-91.
  3. MIKSA, Arkadiusz. Rzecz o Stanisławie Brzozowskim, Myśl Polska, č. 13-14 (24-31.03.2019).

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]