Karol Irzykowski

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Karol Franciszek Irzykowski
Karol Irzykowski.jpg
Narození 25. ledna 1873
Błaszkowa
Úmrtí 2. listopadu 1944 (ve věku 71 let)
Żyrardów
Příčina úmrtí střelná rána
Místo pohřbení Rakovický hřbitov v Krakově
Povolání literární a filmový kritik, prozaik, básník a dramatik
Národnost polská
Alma mater Lvovská univerzita
Literární hnutí Mladé Polsko
Ocenění důstojnický kříž Řádu znovuzrozeného Polska (1933)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Karol Irzykowski (25. ledna 1873, Błaszkowa2. listopadu 1944, Żyrardów) byl polský literární a filmový kritik, prozaik, básník a dramatik, v počátcích své tvorby představitel uměleckého hnutí Mladé Polsko.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Byl šlechtického původu. Střední školu začal navštěvovat roku 1881 V Berežanech, pak přešel na gymnázium v Zoločivě a maturitu složil roku 1889 ve Lvově. Studium germanistiku na Lvovské univerzitě pro nedostatek finančních prostředků nedokončil, získal pouze absolutorium. Začal se živit jako novinář a úředník, od roku 1908 žil v Krakově a od roku 1918 ve Varšavě. V letech 1919-1933 působil jako úředník polského Sejmu. Spolupracoval například s periodiky Nowa Reforma, Skamander, Wiadomości Literackie, Robotnik a s dalšími.[2]

Karol Irzykowski roku 1933

Byl rovněž vášnivý šachista a v letech 1895-1914 patřil k polské špičce. Roku 1939 byl zvolen do Nejvyšší rady Polské šachové asociace (Polski Związek Szachowy).[3]

Zemřel na infekci ze zranění z Varšavského povstání. Pohřben byl nejprve na hřbitově v Żyrardówě, ale roku 1981 byly jeho ostatky uloženy do rodinného hrobu na Rakovickém hřbitově v Krakově.[4]

O literaturu se začal zajímat již na střední škole, kde také začal psát své první práce. Vývoj polského románu ovlivnil experimentálním románem Pałuba (1903). Jeho dramata předešla tvorbu Stanisława Ignacyho Witkiewicze a dalších avangardistů. Protože novátorské tendence jeho prací nebyly jeho současníky doceněny, věnoval se především literární a filmové kritice. Po smrti Stanisław Brzozowského roku 1911 se stal ústřední postavou polské literární kritiky. Prosazoval kritiku jako rovnocenný literární žánr. Byl vynikající aforista a je rovněž autorem jedné z prvních prací o filmové estetice.[5] Od roku 1933 byl členem Polské literární akademie a v tom samém roce obdržel za svou práci důstojnický kříž Řádu znovuzrozeného Polska.[2]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

První vydání románu Pałuba z roku 1903
První vydání knihy Nowele z roku 1906
  • Na pełnym morzu (1895, Na volném moři), divadelní hra.
  • Zwycięstwo (1897, Vítězství), divadelní hra, jedno z nejoriginálnějších literárních zpracování šachové hry založené na skutečné šachové partii [6]
  • Pałuba (1903), experimentální román, ve kterém autor mimo jiné vystoupil proti některým povrchním teoretickým principům hnutí Mladé Polsko (například proti heslu upřímnosti). Román však především zahrnuje filozofické, psychologické a sociologické úvahy se snahou popsat roli lidského nevědomí a tlaku konvencí bránících plné autenticitě člověka.
  • Sny Marii Dunin (1903, Sny Marie Duninové), symbolická novela napsaná již roku 1896 a vydána až roku 1903 společně s románem Pałuba. Autor v ní upozornil na problémy spojené s fungováním lidského podvědomí a nevědomí.
  • Nowele (1906, Novely), texty psychologického charakteru a texty psané v duchu prací E. T. A. Hoffmana a E. A. Poea.
  • Wiersze i dramaty (1907, Verše a dramata), autorovy básně z let 1893-1897 a čtyři divadelní hry: Scena z poematu dramatycznego pt. Modra płaszczyzna, Na pełnym morzu, Zaraza w Bergamo a Zwycięstwo.
  • Dobrodziej złodziei (1907), komedie, spoluautor Henryk Mohort.
  • Fryderyk Hebbel jako poeta konieczności (1907, Friedrich Hebbel jako básník nezbytnosti), monografie věnovaná německému básníkovi Friedrichovi Hebbelovi.
  • Lemiesz i szpada przed sądem publicznym (1908, Čepel a meč před veřejným soudem), spis na obranu Stanisława Brzozowského podezřelého ze spolupráce s ruskou tajnou policií Ochranka (Oddělení pro ochranu pořádku a veřejné bezpečnosti), společně s Ostapem Ortwinem.
  • Czyn i słowo (1913, Čin a slovo), soubor studií a esejů, kritické shrnutí éry Mladého Polska.
  • Prolegomena do charakterologii (1913, Prolegomena k charaktelogii), psychologická studie.
  • Spod ciemnej gwiazdy (1922, Pod temnou hevězdou), sbírka povídek, ve kterých se autor zaměřil na psychologickou analýzu iracionálních jevů.
  • Dziesiąta muza (1924, Desátá múza), jedna z prvních monografií věnovaných filmovému umění.
  • Walka o treść (1929, Boj za obsah), eseje analyzující avantgardní poezii a polemizující s teorií čisté formy Stanisława Ignacy Witkiewicze.
  • Beniaminek. Rzecz o Boyu Żeleńskim (1933), pamflet proti Tadeuszovi Boy-Żeleńskému.
  • Słoń wśród porcelany (1934, Slon v porcelánu), polemické články a eseje.
  • Lżejszy kaliber (1938, Lehčí kalibr), eseje.

Filmové adaptace[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ŠŤĚPÁN, Ludvík a kol. Slovník polských spisovatelů, Praha: Libri 2000, S. 202-203.
  2. a b Karol Irzykowski - Życie i twórczość - Culture.pl
  3. Karol Irzykowski: Literat und Schachspieler - ChessBase
  4. Irzykowski Karol - Encyklopedia Krakowa
  5. BARTOŠ, Otakar a kol. Slovník spisovatelů - Polsko. Praha. Odeon 1974, S. 171-172.
  6. LITMANOWICZ, Władysław. GIŻYCKI Jerzy. Szachy od A do Z. II. díl, Warszawa: Sport i Turystyka 1987, S. 1368-1369
  7. Přízrak/Widziadlo - Česko-Slovenská filmová databáze

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]