Yperit: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Smazaný obsah Přidaný obsah
EmausBot (diskuse | příspěvky)
m r2.7.2+) (Robot: Přidávám sr:Iperit
JagRoBot (diskuse | příspěvky)
m Robot odstranil zbytečná pojmenování odkazu (WP:WCW)
Řádek 20: Řádek 20:
[[Soubor:Sulfur-mustard-3D-vdW.png|thumb|200px|Molekula Yperitu]]
[[Soubor:Sulfur-mustard-3D-vdW.png|thumb|200px|Molekula Yperitu]]


'''Yperit''' (zvaný také '''hořčičný plyn''') je vojenský plyn, který byl použit [[Německé císařství|Němci]] v [[První světová válka|první světové válce]]. Poprvé byl objeven Frederikem Guthrie v roce [[1860]], v roce [[1916]] vynalezli němečtí chemici [[Wilhelm Lommell|Wilhelm Lommell]] a [[Wilhelm Steinkopf|Wilhelm Steinkopf]] způsob, jak produkovat plyn masově pro bojové účely. Patří do skupiny zpuchýřujících bojových látek, projevuje se leptáním [[sliznice|sliznic]]. Yperit proniká i ochranným oděvem a jeho působení se urychluje na vlhkých místech (podpaží, genitálie). Oběť má pocit, že cítí vůni [[česnek]]u, což zapříčiňuje sloučenina [[alicin]]. Hodně postižené části je třeba amputovat.
'''Yperit''' (zvaný také '''hořčičný plyn''') je vojenský plyn, který byl použit [[Německé císařství|Němci]] v [[První světová válka|první světové válce]]. Poprvé byl objeven Frederikem Guthrie v roce [[1860]], v roce [[1916]] vynalezli němečtí chemici [[Wilhelm Lommell]] a [[Wilhelm Steinkopf]] způsob, jak produkovat plyn masově pro bojové účely. Patří do skupiny zpuchýřujících bojových látek, projevuje se leptáním [[sliznice|sliznic]]. Yperit proniká i ochranným oděvem a jeho působení se urychluje na vlhkých místech (podpaží, genitálie). Oběť má pocit, že cítí vůni [[česnek]]u, což zapříčiňuje sloučenina [[alicin]]. Hodně postižené části je třeba amputovat.
Yperit se nazývá podle města [[Ypry|Yprès]], kde byl Němci použit. Chemicky se jedná o sloučeninu '''Bis(2-chlorethyl)sulfid''' (též nazývaný ''Dichlorethylthioether'') .
Yperit se nazývá podle města [[Ypry|Yprès]], kde byl Němci použit. Chemicky se jedná o sloučeninu '''Bis(2-chlorethyl)sulfid''' (též nazývaný ''Dichlorethylthioether'') .



Verze z 26. 11. 2012, 01:22

Šablona:Infobox Chemická sloučenina

Oběť války v Iráku 1980 zasažená yperitem
Molekula Yperitu

Yperit (zvaný také hořčičný plyn) je vojenský plyn, který byl použit Němci v první světové válce. Poprvé byl objeven Frederikem Guthrie v roce 1860, v roce 1916 vynalezli němečtí chemici Wilhelm Lommell a Wilhelm Steinkopf způsob, jak produkovat plyn masově pro bojové účely. Patří do skupiny zpuchýřujících bojových látek, projevuje se leptáním sliznic. Yperit proniká i ochranným oděvem a jeho působení se urychluje na vlhkých místech (podpaží, genitálie). Oběť má pocit, že cítí vůni česneku, což zapříčiňuje sloučenina alicin. Hodně postižené části je třeba amputovat. Yperit se nazývá podle města Yprès, kde byl Němci použit. Chemicky se jedná o sloučeninu Bis(2-chlorethyl)sulfid (též nazývaný Dichlorethylthioether) .

Yperit byl použit v následujících konfliktech:

Po první světové válce došlo k výzkumu působení na nádorové buňky. Z yperitu vycházejí první cytostatika.

Chemický popis

Chemicky se jedná o thioether, resp. organický sulfid. Jeho strukturu lze popsat jako 1,1-thio-bis-[2-chlorethan],(ClCH2CH2)2S, 2,2'-dichlorodiethyl sulfid nebo bis-(2-chlorethyl)-sulfid. Hořčičný plyn lze syntetizovat reakcí jednoho molu chloridu sirnatého (SCl2) s dvěma moly ethylenu (C2H4).

Působení

Hlavní mechanismus účinku yperitu je v alkylaci guaninu DNA v poloze 7. Dojde ke spojení obou řetězců DNA a tím se zastaví buněčné dělení. Na tomto základě působí i dusíkatá analogie yperitu jako kancerostatika. Puchýře se objeví jen u člověka a prasete.[zdroj?] Sulfidický yperit (nebo také sirný yperit) je bis(2-chlorethyl) sulfid, za normálních podmínek a při 20 °C je to bezbarvá olejovitá kapalina s výrazným zápachem po hořčici (odtud název hořčičný plyn – mustard gas) nebo křenu, cibuli či spálené gumě. Značení pro destilovaný yperit je HD. Relativní molekulová hmotnost je 159. Chemická struktura yperitu:

Destilovaný sulfidický yperit je jednou z nejznámějších bojových chemických látek. Poprvé byl použit na bojišti německou císařskou armádou za západní frontě v roce 1917. Do výzbroje byl postupně zaváděn již v období 1. světové války a to všemi významnými válčícími státy. Má poměrně vysokou bojovou účinnost, zejména při použití ve formě aerosolu. Destilovaný sulfidický yperit se možné považovat za trvalou bojovou chemickou látku, protože na zamořeném terénu zůstává po dobu mnoha hodin až několika dnů (především v závislosti na okolní teplotě). Ačkoliv jeho bod tuhnutí je 14,40 °C, jsou známy různé „bojové receptury yperitu“, jejich bod tuhnutí může být účelově snížen až na - 30 °C. Přidávání různých rozpouštědel však pochopitelně snižuje účinnost takto upraveného yperitu. Pro zimní podmínky byla také zavedena směs sulfidického yperitu a lewisitu. Ve vodě je málo rozpustný, dobře je rozpustný v organických rozpouštědlech. Yperit je považován za velmi stabilní látku, jeho odmořování probíhá pomalu a ne vždy dostatečně, meziprodukty i destrukčních razantních chemických reakcí jsou mnohdy toxické, některé mají také zpuchýřující účinky. Do organismu proniká všemi cestami vstupu – kůží, dýchacími orgány, očními spojivkami i zažívacím ústrojím. Střední smrtelná koncentrace sulfidického yperitu činí inhalačně LCt50: 1,5 g x min-1 x m-3. První klinické příznaky otravy se projevují obvykle za 4-6 hodin po zasažení. Celková doba latence (skryté působení bojové chemické látky) značně závisí na obdržené dávce. Yperit vykazuje značný kumulativní účinek. Yperit má mnohostranný účinek na organismus. Projevuje se poškozením tkání, pokožky, očí, dýchacích orgánů a zažívacího ústrojí. Příznaky otravy se projevují podle stupně zasažení po 4-6 hodinách. Nejcitlivějším orgánem jsou oči, které poškozují yperitové páry již v koncentracích, které nejsou schopny vyvolat vážná zdravotní poškození dýchacích orgánů a kůže. Dochází k otoku očních víček, zánětu spojivek a zvýšené světloplachosti. Zasažení dýchacích orgánů parami destilovaného yperitu ve vyšších koncentracích se projevuje podrážděním v nose, v hrdle, dostavují se horečnaté stavy, ztížené dýchání, pocení, silné kašlání a celková ochablost organismu. Nejčastěji dochází k poškození nechráněného povrchu lidského těla účinkem par a aerosolů kapalného destilovaného yperitu. Zasažení kůže není zpočátku doprovázeno žádnými bolestivými příznaky, rozvoj klinických příznaků pokračuje velmi pomalu. Projevuje se zčervenáním zasažené pokožky, pocitem svědění a vytváření drobných puchýřků se sklonem k exudaci a k vytváření strupů (krusty). Tyto příznaky jsou doprovázeny celkovou ochablostí organismu, nechutenstvím, rychlým ubýváním tělesné hmotnosti. Častým projevem zasažení yperitem mohou být svalové křeče vrcholící paralýzou končetin. Poškození zažívacích orgánů se projevuje po požití vody nebo potravy zamořené yperitem. Příznaky otravy se objevují po krátké době prudkými bolestmi v břiše, zvracením, nevolností, průjmem, celkovou ochablostí a svalovými křečemi. Absorpce vlhkou kůží probíhá daleko rychleji než za sucha. Za vlhkého počasí lze poškození lidského organismu dosáhnout i při podstatně nižších koncentracích yperitu. Rychlost pronikání yperitu do organismu roste s teplotou. Poškozený organismus je velmi citlivý k sekundárním infekcím. Pro úplnost je možné dodat, že kromě sulfidického yperitu, byly postupně připraveny i dusíkové yperity (jsou známy a v odborné literatuře popsány 3 dusíkové yperity, NH-3, NH-2, NH-1).


Literatura

  • Malijevská I., Malijevský A., Novák J.: Záhady, klíče, zajímavosti - Očima fyzikální chemie. 1. vyd. 2004. ISBN 80-7080-535-8, str. 184-6 (online verze)

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Senfgas na německé Wikipedii.