Řád zbožných škol: Porovnání verzí

Řád chudobných řeholních kleriků Matky Boží zbožných škol (piaristé)
	Ordo Clericorum Regularium Pauperum Matris Dei Scholarum Piarum
Základní informace
Aktivita	1597-dosud
Kategorie	řeholní řád
Úloha	pedagogická činnost
Sídlo	Piazza dei Massimi 4; 00186 Řím, Itálie
Země původu	Itálie, Rakouské císařství, České království
Založil	sv. Josef Kalasanský
Schválil	Pavel V., povýšil Řehoř XV.
Motto	Pietas et litteræ

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 27. 6. 2021, 10:27

Řád zbožných škol (piaristický řád, piaristé, celým jménem Řád chudobných řeholních kleriků Matky Boží zbožných škol, lat. Ordo Clericorum Regularium Pauperum Matris Dei Scholarum Piarum) je světově rozšířený katolický řeholní řád založený v Římě sv. Josefem Kalasanským v roce 1597.

Papež Pavel V. jej schválil jako kongregaci v roce 1617, v roce 1621 jej Řehoř XV. povýšil na řeholní řád. Jeho členové se nazývají piaristé. Řád se zaměřuje na zřizování a správu škol, výuku, pastoraci, výchovu dětí a misijní činnost. V českých zemích se piaristický řád objevil jako první mimo Itálii. V současné době má okolo 2000 členů.

Historie

Piaristé přišli na Moravu v době pobělohorské – na pozvání Františka kardinála z Ditrichštejna. V roce 1631 začali působit v Mikulově. Klerikové tohoto školského řádu byli vynikajícimi učiteli, žáci v jejich školách pocházeli z nešlechtických dobře situovaných rodin, děti nevolníků do piaristických škol přijímány nebyly. Koleje piaristů byly zřizovány tam, kde čeští bratři odolávali tvrdým a násilným metodám rekatolizace prováděné jezuity. Piaristé patřili k nástrojům rekatolizace, ale na rozdíl od jezuitů rekatolizovali české a moravské kacíře „jemně“ – a to až do druhé poloviny 18. století.^[1]

Rozšíření v českých zemích

Po Mikulově (1631) přišli piaristé do Strážnice (1633) a roku 1634 do Lipníku nad Bečvou, kde založili první koleje a školy. Následovaly koleje se školami v Litomyšli (1640), ve Slaném (1658), dále Ostrov nad Ohří (1666), Kroměříž (1687), Kosmonosy (1688), Stará Voda (1690), Příbor (1694), Benešov (1703),^[2] Rychnov nad Kněžnou (1714), Bílá Voda (1724), Bruntál (1731), a teprve roku 1752 přišli do Prahy a zároveň se oddělili od německé provincie jako samostatná provincie česká, později česko-moravská a roku 1825 česko-moravsko-slezská. V Praze se usadili ve školním areálu na Novém Městě později s kostelem sv. Kříže.

Poslední fundace vznikly ve 2. polovině 18. stoletíː Hustopeče (1757), Brandýs nad Labem (1759), Kyjov (1759), České Budějovice (1762), Nový Bor (1763), Moravská Třebová (1765), Most (1768), Doupov (1775), Mladá Boleslav (1786), Kadaň (1802)^[3], Liberec (1837) a jako poslední Nepomuk (1862).

Největšího rozvoje dosáhly piaristické školy a vzdělávací ústavy v 17.–19. století, přičemž o úplném vrcholu můžeme mluvit v druhé polovině 18. století, neboť ani při reformách císaře Josefa II. nebyla činnost tohoto řádu nijak narušena, na rozdíl od jezuitů, jejichž zrušené koleje po roku 1773 piaristé někde obsadili. Navíc na piaristických školách po vydání tolerančního patentu směl studovat kdokoli, dokonce někdy i studenti podobojí a Židé (na jezuitských školách studovali pouze katolíci).

V období komunistického režimu čelil řád tvrdému pronásledování, během kterého byla vážně poničena jeho struktura, přišel o všechny ústavy a většinu majetku a počet jeho členů se dramaticky snížil. V současné době v České republice působí Českomoravská provincie řádu, její význam však v postkomunistickém období zůstává stále malý.

Kláštery v Čechách a v dalších zemích

Věda

Piaristé vynikali vzdělaností, pěstovali vědu a vyučovali kromě svých škol také na univerzitách. Mezi nejvýznamnější u nás patřil Gelasius Dobner, zakladatel dějezpytu.

Divadlo

První piaristé přivezli v polovině 17. století mimo jiné také jevištní techniku italských operních divadel, která v té době byla již značně rozvinutá. Například teláry, což jsou třístranné rámy, na něž se dají napínat plátna s obrazy, které pak tvoří na jevišti iluzivní pozadí. Byla to výborná pohyblivá dekorace s efektem okamžité proměny scény.

Odkazy

Reference

↑ HAUBELT, Josef. České osvícenství. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1986. 457 s. S. 42–43.
↑ Kolej piaristů (Benešov, Česko) - Portaro - katalog knihovny. provenio.net [online]. [cit. 2020-12-15]. Dostupné online.
↑ Pavel Vlček- Petr Sommer - Dušan Foltýnː Encyklopedie českých klášterů. Praha 1997, s. 150-151

Literatura

Pavel Vlček - Petr Sommer - Dušan Foltýn: Encyklopedie českých klášterů. Praha ː Libri 1997, s. 150-151.
Pavel Vlček - Petr Sommer - Dušan Foltýn: Encyklopedie klášterů na Moravě a ve Slezsku. Praha ː Libri 2000.
Svatý Josef Kalasanský a Zbožné školy: Informátor o Řádu piaristů. Strážnice, Českomoravská provincie řádu Zbožných škol - piaristů, 2004.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu Řád zbožných škol na Wikimedia Commons
Encyklopedické heslo Piaristé v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Oficiální stránky (primárně italsky, dále šp., angl. a fr.)
Řád zbožných škol na stránkách Archivováno 2. 6. 2008 na Wayback Machine. farnosti Strážnice
Piaristé (Z cyklu České televize o církevních řádech v České republice "Zasvěcení") - video on-line v archivu ČT
Oficiální stránka piaristů v ČR - [1]

[1] HAUBELT, Josef. České osvícenství. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1986. 457 s. S. 42–43.

[2] Kolej piaristů (Benešov, Česko) - Portaro - katalog knihovny. provenio.net [online]. [cit. 2020-12-15]. Dostupné online.

[3] Pavel Vlček- Petr Sommer - Dušan Foltýnː Encyklopedie českých klášterů. Praha 1997, s. 150-151

[1]

[2]

[3]

@@ Řádek 16: / Řádek 16: @@
 '''Řád zbožných škol''' ('''piaristický řád''', '''piaristé''', celým jménem '''Řád chudobných řeholních kleriků Matky Boží zbožných škol''', [[latina|lat.]] ''Ordo Clericorum Regularium Pauperum Matris Dei Scholarum Piarum'') je světově rozšířený [[římskokatolická církev|katolický]] [[Řád (církev)|řeholní řád]] založený v&nbsp;[[Řím]]ě sv. [[Josef Kalasanský|Josefem Kalasanským]] v&nbsp;roce [[1597]].
-[[Papež]] [[Pavel V.]] jej schválil jako [[Katolické řády a řeholní kongregace|kongregaci]] v&nbsp;roce [[1617]], v&nbsp;roce [[1621]] jej [[Řehoř XV.]] povýšil na řeholní řád. Jeho členové se nazývají '''piaristé'''. Řád se zaměřuje na zřizování a správu škol, výuku, pastoraci, výchovu dětí a misijní činnost. V&nbsp;současné době má okolo 2000 členů.
+[[Papež]] [[Pavel V.]] jej schválil jako [[Katolické řády a řeholní kongregace|kongregaci]] v&nbsp;roce [[1617]], v&nbsp;roce [[1621]] jej [[Řehoř XV.]] povýšil na řeholní řád. Jeho členové se nazývají '''piaristé'''. Řád se zaměřuje na zřizování a správu škol, výuku, pastoraci, výchovu dětí a misijní činnost. V&nbsp;českých zemích se piaristický řád objevil jako první mimo Itálii. V&nbsp;současné době má okolo 2000 členů.
+== Historie ==
-== Působení v českých zemích ==
+Piaristé přišli na [[Morava|Moravu]] v [[Doba pobělohorská|době pobělohorské]] – na pozvání [[František z Ditrichštejna|Františka kardinála z&nbsp;Ditrichštejna]]. V&nbsp;roce [[1631]] začali působit v [[Mikulov|Mikulově]]. [[Duchovní|Klerikové]] tohoto školského řádu byli vynikajícimi učiteli, žáci v jejich školách pocházeli z nešlechtických dobře situovaných rodin, děti [[Nevolnictví|nevolníků]] do piaristických škol přijímány nebyly. Koleje piaristů byly zřizovány tam, kde [[Jednota bratrská|čeští bratři]] odolávali tvrdým a násilným metodám [[rekatolizace]] prováděné [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuity]]. Piaristé patřili k nástrojům rekatolizace, ale na rozdíl od jezuitů rekatolizovali české a moravské [[Hereze|kacíře]] „jemně“ – a to až do druhé poloviny 18. století.<ref>{{Citace monografie
+| příjmení = Haubelt
+| jméno = Josef
+| titul = České osvícenství
+| vydavatel = Nakladatelství Svoboda
+| místo = Praha
+| rok vydání = 1986
+| počet stran = 457
+| strany = 42–43
+}}</ref>
+== Rozšíření v českých zemích ==
 [[Soubor:P. Basilius Karbrhel - piarista.jpg|náhled|P. Basilius Karbrhel – piarista (SchP), kolem roku 1900 provinciál v&nbsp;Praze]]
 [[Soubor:Parione - S. Pantaleo.JPG|náhled|[[Kostel svatého Pantalea (Řím)|Kostel sv. Pantalea]] v&nbsp;[[Řím]]ě, ústřední sídlo řádu]]
 [[Soubor:Piaristé Panská 1.jpg|náhled|vlevo|Vstup do piaristické koleje při gymnáziu u&nbsp;[[Kostel svatého Kříže (Praha)|kostela sv. Kříže]] v&nbsp;Praze, Panská ulice]]
 [[Soubor:Piaristicke gymnazium Kromeriz.jpg|náhled|Někdejší [[Piaristické gymnázium v Kroměříži|Piaristické gymnázium]] v&nbsp;[[Kroměříž]]i]]
-V&nbsp;českých zemích se piaristický řád objevil jako první mimo Itálii. Piaristé přišli na [[Morava|Moravu]] na pozvání [[František z Ditrichštejna|Františka kardinála z&nbsp;Ditrichštejna]] v&nbsp;roce [[1631]] do [[Mikulov]]a, roku 1633 do [[Strážnice (okres Hodonín)|Strážnice]] a roku 1634 do [[Lipník nad Bečvou|Lipníku nad Bečvou]], kde piaristé založili první koleje a školy. Následovaly [[Piaristická kolej (Litomyšl)|koleje]] se [[Piaristické gymnázium (Litomyšl)|školami v&nbsp;Litomyšli]] (1640), ve [[Piaristická kolej (Slaný)|Slaném]] (1658), dále [[Klášterní areál Ostrov|Ostrov nad Ohří]] (1666), [[Piaristické gymnázium v Kroměříži|Kroměříž]] (1687), [[Piaristická kolej (Kosmonosy)|Kosmonosy]] (1688), [[Stará Voda (Město Libavá)|Stará Voda]] (1690), [[Příbor (okres Nový Jičín)|Příbor]] (1694), [[Benešov]] (1703),<ref>{{Citace elektronického periodika
+Po Mikulově (1631) přišli piaristé do [[Strážnice (okres Hodonín)|Strážnice]] (1633) a roku 1634 do [[Lipník nad Bečvou|Lipníku nad Bečvou]], kde založili první koleje a školy. Následovaly [[Piaristická kolej (Litomyšl)|koleje]] se [[Piaristické gymnázium (Litomyšl)|školami v&nbsp;Litomyšli]] (1640), ve [[Piaristická kolej (Slaný)|Slaném]] (1658), dále [[Klášterní areál Ostrov|Ostrov nad Ohří]] (1666), [[Piaristické gymnázium v Kroměříži|Kroměříž]] (1687), [[Piaristická kolej (Kosmonosy)|Kosmonosy]] (1688), [[Stará Voda (Město Libavá)|Stará Voda]] (1690), [[Příbor (okres Nový Jičín)|Příbor]] (1694), [[Benešov]] (1703),<ref>{{Citace elektronického periodika
 | titul = Kolej piaristů (Benešov, Česko) - Portaro - katalog knihovny
 | periodikum = provenio.net
@@ Řádek 32: / Řádek 44: @@
 Poslední fundace vznikly ve 2. polovině 18. stoletíː [[Hustopeče]] (1757), [[Brandýs nad Labem]] (1759), [[Kyjov]] (1759), [[České Budějovice]] (1762), [[Piaristická kolej (Nový Bor)|Nový Bor]] (1763), [[Moravská Třebová]] (1765), [[Piaristická kolej (Most)|Most]] (1768), [[Doupov]] (1775), [[Mladá Boleslav]] (1786), [[Piaristická kolej (Kadaň)|Kadaň]] (1802)<ref>Pavel Vlček- Petr Sommer - Dušan Foltýnː ''Encyklopedie českých klášterů''. Praha 1997, s. 150-151</ref>, [[Piaristická kolej (Liberec)|Liberec]] (1837) a jako poslední [[Nepomuk]] (1862).
-Největšího rozvoje dosáhly piaristické školy a vzdělávací ústavy v&nbsp;[[17. století|17.]]–[[19. století]], přičemž o úplném vrcholu můžeme mluvit v druhé polovině století [[18. století|18.]], neboť ani při reformách císaře [[Josef II.|Josefa II.]] nebyla činnost tohoto řádu nijak narušena, na rozdíl od [[Tovaryšstvo Ježíšovo|jezuitů]], jejichž koleje po zrušení z roku [[1773]] piaristé někde obsadili. Navíc na piaristických školách směl studovat kdokoli, dokonce někdy i studenti podobojí a Židé (na jezuitských školách pouze katolíci).
+Největšího rozvoje dosáhly piaristické školy a vzdělávací ústavy v&nbsp;[[17. století|17.]]–[[19. století]], přičemž o úplném vrcholu můžeme mluvit v druhé polovině 18. století, neboť ani při [[Josefinismus|reformách]] císaře [[Josef II.|Josefa II.]] nebyla činnost tohoto řádu nijak narušena, na rozdíl od jezuitů, jejichž zrušené koleje po roku 1773 piaristé někde obsadili. Navíc na piaristických školách po vydání [[Toleranční patent|tolerančního patentu]] směl studovat kdokoli, dokonce někdy i studenti [[podobojí]] a Židé (na jezuitských školách studovali pouze katolíci).
 V&nbsp;období [[Komunistický režim v Československu|komunistického režimu]] čelil řád tvrdému pronásledování, během kterého byla vážně poničena jeho struktura, přišel o&nbsp;všechny ústavy a většinu majetku a počet jeho členů se dramaticky snížil. V&nbsp;současné době v&nbsp;České republice působí Českomoravská provincie řádu, její význam však v&nbsp;postkomunistickém období zůstává stále malý.
@@ Řádek 67: / Řádek 79: @@
 [[Kategorie:Řád zbožných škol| ]]
 [[Kategorie:Řeholní klerikové]]
+[[Kategorie:Protireformace]]
 [[Kategorie:Církevní školy v Česku]]
 [[Kategorie:Vzniklo 1597]]