Li Po: Porovnání verzí
Doplnění další verze jména, viz https://encyclopedia2.thefreedictionary.com/Li+Tai+Po značky: URL ve shrnutí editace z Vizuálního editoru |
jména |
||
Řádek 4: | Řádek 4: | ||
| ovlivnil = [[Po Ťü-i]] |
| ovlivnil = [[Po Ťü-i]] |
||
}} |
}} |
||
'''Li Po''' nebo též '''Li Paj''' ( |
'''Li Po''' nebo též '''Li Paj''' ({{Čínsky|znaky= 李白 |pchin-jin= Lǐ Bái |český přepis= Li Paj}}; asi [[701]]<!-- údaje o místu narození se rozcházejí (podle jedné verze se narodil v kupecké rodině ve středoasijském Suej-je/Sujabu (dnešní Tokmak, 50 km východně od [[Biškek]]u, v [[Kyrgyzstán]]u a do Číny se přestěhoval teprve jako pětiletý; jiná verze udává Žen-čcheng v provincii [[Šan-tung]]--> – [[10. listopad]]u [[762]] [[Süan-čcheng]] v provincii [[An-chuej]]) patří mezi nejvýznamnější [[Čína|čínské]] básníky [[Dynastie Tchang|období Tchang]]. V [[Japonsko|Japonsku]] je znám také jako Ri Haku.<ref name=":0">{{Citace elektronického periodika |
||
| titul = Li, Po: Měsíc nad průsmykem |
| titul = Li, Po: Měsíc nad průsmykem |
||
| periodikum = www.iliteratura.cz |
| periodikum = www.iliteratura.cz |
||
Řádek 23: | Řádek 23: | ||
| isbn = 978-80-204-1451-9 |
| isbn = 978-80-204-1451-9 |
||
}}</ref> Je nazýván ''„nebešťan“'' a ''„básník nadpozemského talentu“''<ref name=":0" /><ref name=":2">{{Citace monografie|příjmení = Codr|jméno=Milan|příjmení2=Silná|jméno2=Nataša|titul=Přemožitelé času sv. 7|vydání=|vydavatel=Mezinárodní organizace novinářů|místo=Praha|rok vydání=1988|počet stran=|kapitola=Li Po|strany=18–22|isbn=}}</ref> |
}}</ref> Je nazýván ''„nebešťan“'' a ''„básník nadpozemského talentu“''<ref name=":0" /><ref name=":2">{{Citace monografie|příjmení = Codr|jméno=Milan|příjmení2=Silná|jméno2=Nataša|titul=Přemožitelé času sv. 7|vydání=|vydavatel=Mezinárodní organizace novinářů|místo=Praha|rok vydání=1988|počet stran=|kapitola=Li Po|strany=18–22|isbn=}}</ref> |
||
== Jména == |
|||
Li Po používal [[Čínské jméno#Zdvořilostní jméno|zdvořilostní jméno]] '''Tchaj-paj''' (či Tchaj-po, {{Čínsky|znaky= 太白 |pchin-jin= Taìbaí }}) a umělecký pseudonym '''Čching-lien ťü-š’''' ({{Čínsky|tradiční= 青蓮居士 |zjednodušené= 青莲居士 |pchin-jin= Qīnglián Jūshì }}). |
|||
== Život == |
== Život == |
Verze z 15. 4. 2021, 19:17
Li Po | |
---|---|
Rodné jméno | 李白 |
Narození | 19. května 701 Suyab |
Úmrtí | 30. listopadu 762 (ve věku 61 let) Dangtu County |
Příčina úmrtí | utonutí |
Místo pohřbení | Tomb of Li Bai |
Povolání | básník |
Stát | Čína za dynastie Tchang |
Významná díla | Q10842233 Quiet Night Thought the bully Q10823450 |
Rodiče | Li Ke |
Vliv na | Po Ťü-i |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Li Po nebo též Li Paj (čínsky v českém přepisu Li Paj, pchin-jinem Lǐ Bái, znaky 李白; asi 701 – 10. listopadu 762 Süan-čcheng v provincii An-chuej) patří mezi nejvýznamnější čínské básníky období Tchang. V Japonsku je znám také jako Ri Haku.[1] Už za svého života získal značnou proslulost a byl prohlášen „nesmrtelným“.[2] Je nazýván „nebešťan“ a „básník nadpozemského talentu“[1][3]
Jména
Li Po používal zdvořilostní jméno Tchaj-paj (či Tchaj-po, čínsky pchin-jinem Taìbaí, znaky 太白) a umělecký pseudonym Čching-lien ťü-š’ (čínsky pchin-jinem Qīnglián Jūshì, znaky zjednodušené 青莲居士, tradiční 青蓮居士).
Život
Kvůli jeho volnému způsobu života a častému putování se o něm dochovalo jen málo přesných informací. Jejich zdrojem jsou dvě předmluvy od jeho současníků k vydání jeho básní a dopisy, které Li Po psal svým přátelům a příbuzným. Mnohé události ze svého života a putování zachytil sám Li Po ve svých básních.[2]
Narodil se roku 701 v Sujabu, dnešním Tokmaku na západních hranicích Číny, kde jeho rodina žila ve vyhnanství. O jeho rodině se ví jen velmi málo, sám Li Po se pokládal za potomka císařské dynastie Tchang.[3] Začátkem osmého století se rodina rozhodla k návratu do Číny a v roce 705 se usadila poblíž města Čcjangmingu (dnes Ťiang-jou) v provincii S'-čchuan. Li Po byl velice bystrý, mimořádně nadaný a měl skvělou paměť.[4]V pěti letech znal základy psaní a uměl číst. Ve čtrnácti letech již psal své vlastní básně a byl zručným kaligrafem. Od patnácti let šermoval. Chtěl se stát úředníkem u císařského dvora, ale podmínkou bylo získání oficiálního vzdělání.[5]
Když dosáhl dvaceti let, vydal se do hor Min a pod vedením Mistra Východního Srázu (Tung Jen-c´) se tu několik let věnoval studiu taoismu a cvičení bojových umění.[3] Z tohoto období se dochovalo mnoho básní taoistického ladění. V roce 724 zamířil na jih, kde vystoupil na horu E-mej, potom se nalodil na člun a po proudu řeky Jang-c’-ťiang podnikl plavbu na východ směrem k pobřeží Východočínského moře. Brilantním stylem a neobyčejně sugestivně zachytil v řadě básní atmosféru míst, která po cestě navštívil. Na cestách získal mnoho přátel. Byl nadaný vypravěč, uměl zpívat a hrát na loutnu a další nástroje, recitoval své básně.[4][6] Všude, kam přišel, budil pozornost jak svým zjevem (měřil téměř 2 metry), tak chováním. Žil bohémským a tuláckým životem, velmi často a s chutí popíjel víno.[7] Byl velmi známý svou náklonností k alkoholu, což mu ovšem neubíralo na talentu a schopnostech v okamžiku tvořit mistrovská díla. Kromě oddanosti k taoismu proslul svou nebojácností a hlubokým smyslem pro spravedlnost. Patřil mezi tzv. "sia", putující rytíře a napravovače křivd.[7][8] Vyznával taoismus spojený s prvky buddhismu a upravený podle vlastních představ.
Deset let pobýval v An-lu v provincii Chu-pej, kde se seznámil s dívkou jménem Sü, kterou si v roce 727 vzal za manželku.[3][9] Ve snaze získat úřednické místo cestoval, navazoval kontakty, psal žádosti. V letech 730-731 mu zemřela manželka a malý syn.[10] Od roku 733 žil ve městě Čchang-an, kde poznal svou druhou ženu, bývalou kurtizánou Liou. Protože nemohla mít děti, po vzájemné dohodě se rozešli a Li Po se koncem roku 737 znovu oženil. Svou ženu a dvě děti však často opouštěl, aby putoval po horách a setkával se s taoistickými poustevníky.[11]
Mezi roky 742 a 744 pobýval Li Po na císařském dvoře v Čchang-anu, kam byl povolán samým císařem.[3][4][12] Byl jmenován do císařské básnické akademie, ale usiloval o získání úřednického postavení, které by mu umožnilo podílet se na zlepšování veřejného života v zemi. Své návrhy formuloval v eseji Proklamace císařské politiky.[13] Ovzduší u dvora, korupce, intriky a pomluvy, které zabránily jeho jmenování tajemníkem velkého sekretariátu Akademie, ho přiměly k odchodu. Na podzim roku 744 se znovu vydal na cesty.[14] Déle se zdržel v provincii Šan-tung, která byla centrem taoismu v Číně. Pokoušel se o psaní esejů v taoistickém duchu.[3] S rodinou se usadil ve městě Ša-čchiou, ale stále podnikal výpravy do svatých hor. Jedna z jeho nejslavnějších básní popisuje cestu na horu Tchien-mu.[15]
Jeho cílem bylo získat úřednické místo a sloužit císaři alespoň v provinciích. Svou snahu vyjádřil v básni Nesnáze cesty. Kolem roku 750 napsal dlouhou báseň o 44 verších s názvem Těžká cesta do Šu, která je zastřeným podobenstvím složitých politických poměrů v tehdejší Číně. V této době se počtvrté oženil a v roce 753 se usadil ve městě Čchi-čou, odkud znovu vyjížděl na cesty za svými přáteli. Z návštěvy taoisty Jüan-Tan-Čchiou pochází slavná báseň Sem s vínem a plňte poháry, v níž vyjádřil svůj vlastní životní postoj.[16] V roce 754 bylo třináct jeho básní zařazeno do antologie Sbírka kvetoucích zázraků svatých hor a řek, shrnující nejvíce ceněná básnická díla z období 714-753 a jeho věhlas, tehdy již mimořádný, ještě vzrostl.[7][4][17]
Roku 755 vypuklo povstání An Lu-šana proti císaři a Li Po se připojil k princi Li-Linovi, protože věřil, že pomůže nastolit klid a pořádek v zemi. Po jeho porážce byl v roce 756 Li Po zatčen a uvržen do vězení.[18] Na podzim téhož roku jej sice propustili, ale v létě 758 byl jeho případ zrevidován a on sám odsouzen k doživotnímu vyhnanství v Jie-langu (dnes Tong-c') v provincii Kuej-čou, na jihozápadě tehdejšího císařství.[4] Li Po tedy nastoupil plavbu na západ proti proudu Jang-c' a při tom se ze všech sil snažil o udělení amnestie. V dubnu 759 se dozvěděl, že nový císař ho omilostnil.[19] S radostí se obrátil na zpáteční cestu a koncem jara roku 760 se setkal se svou manželkou.[20] Zde dokončil svou nejdelší báseň, započatou na cestě do vyhnanství, která je jeho osobní zpovědí.
Li Po se znovu snažil o uplatnění u dvora, ale začátkem roku 762 těžce onemocněl.[21] Uchýlil se ke svému příbuznému nedaleko města Tang-tu v provincii An-chuej. Dozvěděl se o svém jmenování ke dvoru, ale dne 10. listopadu 762 zemřel.[7][22]
O jeho smrti koluje mnoho legend. Jedna z nich vypráví, že opilý seděl v loďce a uprostřed noci spatřil odraz měsíce. Chtěl ho uchopit do rukou a proto náhle vystoupil uprostřed široké a studené řeky ze člunu a utopil se.[7]
Dílo
Jeho lyrické básně opěvují víno, přírodu, krásy života a přátelství. Oblíbeným motivem jeho básní jsou obrazy s atmosférou měsíčního svitu. Často se však pouští i do úvah o smyslu lidského života. Charakteristická je pro něho velká kreativita, bohatý slovník i smysl pro humor. Typické jsou pro něho pijácké písně. Z jeho tvorby se zachovalo kolem devíti set básní. Je v nich patrný vliv filosofie taoismu, který v mládí studoval, ale také vlivy konfuciánské a buddhistické tradice. Li Po používal všechny běžné básnické formy. Oblíbeným útvarem jeho básní je čtyřverší a osmiverší s různou délkou verše.[7]Proslul zejména jako autor delších básní ve stylu jüe-fu (yuefu) a pětislabičných básní ve starém stylu ku-feng (gufeng), které údajně tvořil s nevšední originalitou a lehkostí.[1]
V roce 754 předal Li Po svému příteli Wej-chaovi všechny své básně a požádal ho, aby je uspořádal k vydání. Wej Chao tak učinil v roce 763 a napsal předmluvu, z níž pochází většina dochovaných životopisných informací o Li Poovi.[4] Čtyři jeho básně byly zařazeny i v antologiích nejlepší čínské poezie vydané v 8. a 18. století.[2]
Do češtiny byl překládán Bohumilem Mathesiem[23], Ferdinandem Stočesem a dalšími. Mnoho přeložených básní výborně přebásnil František Hrubín (viz výbor z díla). Krása jeho poezie je odzbrojující a obsahuje katarzní prvky. Využíval jako nikdo jiný svoji unikátní tvůrčí inteligenci a imaginaci. Objevoval překvapující řešení v rámci tradičních poetických forem, sám je považován za vrcholného básníka klasické formy, kterou dovedl k dokonalosti.
České výbory z díla
- Li Po: Básně (VB, Nový Orient, 2-3, 1950/51, 10/1954) - přel. Augustin Palát
- Li Po. Dvacet tři parafráze starého čínského básníka (VB, Praha, R. Kmoch 1942) - přel. Bohumil Mathesius a Jaroslav Průšek [jazyková spolupráce]
- Li Po: Hvězda vína (VB, Praha, Jaroslav Picka 1946, [jazyková spolupráce neuvedena, patrně Augustin Palát], František Hrubín, přebásnil)
- Li Po: Ke třem soutěskám (B, Nový Orient, 3/1986) - přel. Hana Třísková
- Li Po: Měsíc nad průsmykem (VB, Praha, Odeon 1977) - přel. Josef Hiršal [neuveden] a Marta Ryšavá [jazyková spolupráce]
- Li Po: Pavilon u zelených vod (VB, Praha, Jaroslav Picka 1947, + Augustin Palát [jazyková spolupráce] František Hrubín přebásnil; opět vydalo Nakladatelství Československé akademie věd, Praha 1952.
- Li Po: Nebe mi pokrývkou a země polštářem (Praha, Mladá fronta 1999 - přel. Ferdinand Stočes)
- Nefritová flétna. Antologie tchangské poezie (VB, Praha, Nakladatelství Československé akademie věd 1954, + Augustin Palát [jazyková spolupráce], František Hrubín přebásnil)
- Nefritová flétna. Překlady čínských básníků(VB, Praha Mladá fronta 1978, překlad Augustin Palát, František Hrubín přebásnil); opět vydalo BB art, Praha 2001.
- Zpěvy staré a nové Číny (VB, Praha, Mladá fronta 1953; Praha, SNKLHU 1957) - přel. Bohumil Mathesius a Jaroslav Průšek [jazyková spolupráce]
- Zpěvy staré Číny (VB, Praha, Melantrich 1939; Praha, Melantrich 1941; Praha, Melantrich 1946; Praha, Melantrich 1947; Praha, Melantrich 1949; Praha, SNKLHU 1960; Praha, SNKLU 1961; Praha, Odeon 1967; Praha, Československý spisovatel 1988, [souborné vydání, uspořádal Jiří Franěk]) - přel. Bohumil Mathesius a Jaroslav Průšek [jazyková spolupráce]
Související články
Odkazy
Reference
- ↑ a b c Li, Po: Měsíc nad průsmykem. www.iliteratura.cz [online]. [cit. 2020-01-17]. Dostupné online.
- ↑ a b c STOČES, Ferdinand. Nebešťan na zemi vyhnaný. 1. vyd. Praha: Mladá fronta, 2007. 421 s. ISBN 978-80-204-1451-9. S. 13.
- ↑ a b c d e f CODR, Milan; SILNÁ, Nataša. Přemožitelé času sv. 7. Praha: Mezinárodní organizace novinářů, 1988. Kapitola Li Po, s. 18–22.
- ↑ a b c d e f [LD] Li Po - životopis, dílo a citáty. ld.johanesville.net [online]. [cit. 2020-01-20]. Dostupné online.
- ↑ Stočes, str. 30
- ↑ Stočes, str. 73
- ↑ a b c d e f Li-Po. Geniální pijan vína a nejstarší legenda světové poezie. www.citarny.cz [online]. [cit. 2020-01-20]. Dostupné online.
- ↑ Stočes, str. 70
- ↑ Stočes, str. 83
- ↑ Stočes, str. 105
- ↑ Stočes, 145-152
- ↑ Stočes, str. 154
- ↑ Stočes, str. 180
- ↑ Stočes, str. 191
- ↑ Stočes, str. 225
- ↑ Stočes, str. 263
- ↑ Stočes, str. 285
- ↑ Stočes, str. 330
- ↑ Stočes, str. 357
- ↑ Stočes, str. 369
- ↑ Stočes, str. 381
- ↑ Stočes, str. 387
- ↑ Některé Mathesiem přeložené básně ale nejsou básněmi Li-Po, nýbrž variacemi, které napsal Alfred Henschke (Klabund), S Ferdinandem Stočesem o čínských překladech
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Li Po na Wikimedia Commons
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Li Po
- Životopis s několika obrázky a ukázkami básní
- Ferdinand Stočes mění tradiční pohled na nejslavnějšího čínského básníka Li-Poa
Literatura
- Ferdinand Stočes: Li Po - život v básních, život a dílo básníka Li Poa, Olomouc, Univerzita Palackého, 2003, ISBN 80-244-0668-3
- Ferdinand Stočes: Nebešťan na zemi vyhnaný : život a dílo Li Poa (701-762), Praha, Mladá fronta, 2007, ISBN 978-80-204-1451-9