Rekatolizace: Porovnání verzí
m oslí pohřeb + reference značka: editace z Vizuálního editoru |
m komise s odkazy značka: editace z Vizuálního editoru |
||
Řádek 8: | Řádek 8: | ||
| jméno = Edita |
| jméno = Edita |
||
| titul = Hodnocení pobělohorské rekatolizace zůstává kontroverzní / Christnet.eu |
| titul = Hodnocení pobělohorské rekatolizace zůstává kontroverzní / Christnet.eu |
||
| vydavatel = |
|||
| periodikum = www.christnet.eu |
|||
| url = http://www.christnet.eu/clanky/5639/hodnoceni_pobelohorske_rekatolizace_zustava_kontroverzni.url |
| url = http://www.christnet.eu/clanky/5639/hodnoceni_pobelohorske_rekatolizace_zustava_kontroverzni.url |
||
| datum vydání = |
|||
| jazyk = cs |
| jazyk = cs |
||
| url archivu = |
|||
| datum přístupu = 2020-05-01 |
| datum přístupu = 2020-05-01 |
||
}}</ref> Podrobný (ovšem nikoli jednostranně nezaujatý) popis těchto případů lze nalézt například v knize ''Historie o těžkých protivenstvích církve české'' od [[Jan Amos Komenský|Jana Amose Komenského]].<ref>Jan Amos Komenský: [http://texty.citanka.cz/komensky/perztoc.html Historie o těžkých protivenstvích církve české] na citanka.cz</ref> Většina dokumentů té doby se nachází především ve státních archivech a v rukopisných odděleních knihoven v zahraniční – např. v Německu, Švýcarsku, Polsku i jinde. |
}}</ref> Podrobný (ovšem nikoli jednostranně nezaujatý) popis těchto případů lze nalézt například v knize ''Historie o těžkých protivenstvích církve české'' od [[Jan Amos Komenský|Jana Amose Komenského]].<ref>Jan Amos Komenský: [http://texty.citanka.cz/komensky/perztoc.html Historie o těžkých protivenstvích církve české] na citanka.cz</ref> Většina dokumentů té doby se nachází především ve státních archivech a v rukopisných odděleních knihoven v zahraniční – např. v Německu, Švýcarsku, Polsku i jinde. Část zpřístupnila české veřejnosti historička [[Edita Štěříková]] ve svých knihách. |
||
== Rekatolizace v Čechách == |
== Rekatolizace v Čechách == |
||
Řádek 28: | Řádek 30: | ||
Vyhánění nekatolických duchovních ze země probíhalo už od [[Bitva na Bílé hoře|Bílé hory]] a podařilo se ho uskutečnit poměrně rychle – rekatolizační návod, který poměrně radikálně navrhuje netrpět v zemi žádné nekatolické kněží a požaduje úplné zrušení [[Rudolfův majestát|Rudolfova majestátu]], byl vydán už na jaře 1621, tedy jen pár měsíců po Bílé hoře. |
Vyhánění nekatolických duchovních ze země probíhalo už od [[Bitva na Bílé hoře|Bílé hory]] a podařilo se ho uskutečnit poměrně rychle – rekatolizační návod, který poměrně radikálně navrhuje netrpět v zemi žádné nekatolické kněží a požaduje úplné zrušení [[Rudolfův majestát|Rudolfova majestátu]], byl vydán už na jaře 1621, tedy jen pár měsíců po Bílé hoře. |
||
Další opatření následovala v dubnu roku 1624, kdy byl vydán císařský patent, kterým se v Čechách povolovalo pouze katolické náboženství a o pár dní později další, který zakazoval královským městům přijímat nekatolické měšťany a také zakazoval nekatolíkům ve městě vykonávat živnost. V roce 1624 byla také zřízena první rekatolizační komise, která zjišťovala informace o obsazení far |
Další opatření následovala v dubnu roku 1624, kdy byl vydán císařský patent, kterým se v Čechách povolovalo pouze katolické náboženství a o pár dní později další, který zakazoval královským městům přijímat nekatolické měšťany a také zakazoval nekatolíkům ve městě vykonávat živnost. V roce 1624 byla také zřízena první rekatolizační komise, která zjišťovala informace o obsazení far a zkoumala, jak probíhá vyhošťování nekatolických kněží, později tyto misionářské komise aktivně vyhledávaly a "obracely kacíře".<ref>[[František Martin Pelcl]]: ''Paměti''. Praha 1956</ref> Jejich činnost zrušil až [[Josef II.]] dne 31. 12. 1780.<ref name=":0">[[Eva Melmuková]]: ''Patent zvaný toleranční''. Praha, 1999 </ref> |
||
Rekatolizační opatření byla definitivně začleněna do české ústavy v letech 1627–1628, kdy bylo vydáno [[Obnovené zřízení zemské]]. Obnovené zřízení navrátilo mezi české stavy katolické duchovenstvo a zrušilo všechna privilegia směřující proti zájmům katolického náboženství, které tím bylo povýšeno na jediné privilegované vyznání (s výjimkou trpěného židovství). |
Rekatolizační opatření byla definitivně začleněna do české ústavy v letech 1627–1628, kdy bylo vydáno [[Obnovené zřízení zemské]]. Obnovené zřízení navrátilo mezi české stavy katolické duchovenstvo a zrušilo všechna privilegia směřující proti zájmům katolického náboženství, které tím bylo povýšeno na jediné privilegované vyznání (s výjimkou trpěného židovství). |
||
== Násilná rekatolizace == |
== Násilná rekatolizace == |
||
Kromě relativně nenásilné rekatolizace po vzoru [[Jan Lohelius|Jana Lohelia]] a [[Valerian Magni|Valeriána Magni]] se běžně uplatňovala i její násilná forma. Měla ji na starost světská moc a zahrnovala vypovídání nekatolíků a nekatolických kněží ze země, konfiskaci jejich majetku a tvrdé tresty v případě neuposlechnutí. Tento způsob měl ale spoustu nedostatků – násilí vyvolávalo prudký odpor na rozdíl od nenásilné formy, takto obrácení lidé se nestávali nijak horlivými katolíky a nucená emigrace vedla k vylidňování země. K násilnostem docházelo hlavně v prvních desetiletích po Bílé hoře, převážně při pacifikaci lokalit, které se postavily misionářům na odpor, například poté, co roku 1629 ubili sedláci v Rovensku jezuitu [[Matěj Burnatius|Matěje Burnatia]] vtrhlo do vsi vojsko a téměř čtyřicet vzbouřenců zaplatilo životem. Do násilné rekatolizace se také řadí zákazy sňatků mezi nekatolíky ustanovené patenty z let 1624–1625. Rovněž byly zavedeny a praktikovány [[Oslí pohřeb|oslí pohřby]].<ref |
Kromě relativně nenásilné rekatolizace po vzoru [[Jan Lohelius|Jana Lohelia]] a [[Valerian Magni|Valeriána Magni]] se běžně uplatňovala i její násilná forma. Měla ji na starost světská moc a zahrnovala vypovídání nekatolíků a nekatolických kněží ze země, konfiskaci jejich majetku a tvrdé tresty v případě neuposlechnutí. Tento způsob měl ale spoustu nedostatků – násilí vyvolávalo prudký odpor na rozdíl od nenásilné formy, takto obrácení lidé se nestávali nijak horlivými katolíky a nucená emigrace vedla k vylidňování země. K násilnostem docházelo hlavně v prvních desetiletích po Bílé hoře, převážně při pacifikaci lokalit, které se postavily misionářům na odpor, například poté, co roku 1629 ubili sedláci v Rovensku jezuitu [[Matěj Burnatius|Matěje Burnatia]] vtrhlo do vsi vojsko a téměř čtyřicet vzbouřenců zaplatilo životem. Do násilné rekatolizace se také řadí zákazy sňatků mezi nekatolíky ustanovené patenty z let 1624–1625. Rovněž byly zavedeny a praktikovány [[Oslí pohřeb|oslí pohřby]].<ref name=":0" /> |
||
== Podíl jezuitů na rekatolizaci == |
== Podíl jezuitů na rekatolizaci == |
Verze z 15. 5. 2020, 10:51
Rekatolizace je násilné či nenásilné znovuobracení nekatolíků na římskokatolickou víru. V českých zemích probíhala od bitvy na Bílé hoře a byla řízena českým králem a římským císařem Ferdinandem II. V širším kontextu zapadá rekatolizace do rámce principu cuius regio, eius religio, který se v této etapě evropských dějin začal utvářet a jenž byl definitivně potvrzen vestfálským mírem.
V Českých zemích se k její násilné formě přistoupilo po Bílé hoře, kdy české země rekatolizovali mj. k tomuto účelu zvlášť přizvaní jezuité. Doba pobělohorské rekatolizace v Českých zemích bývá označována i jako doba temna – podle názvu románu Aloise Jiráska, který ve svém románu takto označuje 1. polovinu 18. století. Jsou známy i případy, kdy lidé bývali mučeni tak dlouho, dokud nepřešli na katolickou víru nebo nezemřeli.[1] Podrobný (ovšem nikoli jednostranně nezaujatý) popis těchto případů lze nalézt například v knize Historie o těžkých protivenstvích církve české od Jana Amose Komenského.[2] Většina dokumentů té doby se nachází především ve státních archivech a v rukopisných odděleních knihoven v zahraniční – např. v Německu, Švýcarsku, Polsku i jinde. Část zpřístupnila české veřejnosti historička Edita Štěříková ve svých knihách.
Rekatolizace v Čechách
Rekatolizace byla prováděna ve spolupráci světské a církevní moci. Světská moc se starala především o výkonnou a organizační část, církevní se měla postarat o náležité duchovní pozadí a hlavně o navržení postupu rekatolizační akce.
První praktický návod, jak postupovat při rekatolizaci, byl sepsán už roku 1620 pražským arcibiskupem Janem Loheliem. Své záměry shrnul do tří bodů, které byly jen s drobnými obměnami převzaty do všech dalších rekatolizačních plánů:
- právo obsazovat fary převést výhradně na arcibiskupa
- obsadit výhradně katolickými duchovními fary na královských statcích
- předat pražskou univerzitu a nekatolická gymnázia jezuitům
Hlavním záměrem arcibiskupa bylo, aby ze země co nejrychleji vymizeli nekatoličtí duchovní, stejně nepřijatelné pro něj byly nekatolické školy. Touto strategií se v Čechách podařilo rozvrátit nekatolickou církevní strukturu, což rekatolizaci výrazně usnadnilo, protože protestanté, kteří neměli oporu duchovních, snáze podléhali tlaku katolíků a konvertovali.
Vyhánění nekatolických duchovních ze země probíhalo už od Bílé hory a podařilo se ho uskutečnit poměrně rychle – rekatolizační návod, který poměrně radikálně navrhuje netrpět v zemi žádné nekatolické kněží a požaduje úplné zrušení Rudolfova majestátu, byl vydán už na jaře 1621, tedy jen pár měsíců po Bílé hoře.
Další opatření následovala v dubnu roku 1624, kdy byl vydán císařský patent, kterým se v Čechách povolovalo pouze katolické náboženství a o pár dní později další, který zakazoval královským městům přijímat nekatolické měšťany a také zakazoval nekatolíkům ve městě vykonávat živnost. V roce 1624 byla také zřízena první rekatolizační komise, která zjišťovala informace o obsazení far a zkoumala, jak probíhá vyhošťování nekatolických kněží, později tyto misionářské komise aktivně vyhledávaly a "obracely kacíře".[3] Jejich činnost zrušil až Josef II. dne 31. 12. 1780.[4]
Rekatolizační opatření byla definitivně začleněna do české ústavy v letech 1627–1628, kdy bylo vydáno Obnovené zřízení zemské. Obnovené zřízení navrátilo mezi české stavy katolické duchovenstvo a zrušilo všechna privilegia směřující proti zájmům katolického náboženství, které tím bylo povýšeno na jediné privilegované vyznání (s výjimkou trpěného židovství).
Násilná rekatolizace
Kromě relativně nenásilné rekatolizace po vzoru Jana Lohelia a Valeriána Magni se běžně uplatňovala i její násilná forma. Měla ji na starost světská moc a zahrnovala vypovídání nekatolíků a nekatolických kněží ze země, konfiskaci jejich majetku a tvrdé tresty v případě neuposlechnutí. Tento způsob měl ale spoustu nedostatků – násilí vyvolávalo prudký odpor na rozdíl od nenásilné formy, takto obrácení lidé se nestávali nijak horlivými katolíky a nucená emigrace vedla k vylidňování země. K násilnostem docházelo hlavně v prvních desetiletích po Bílé hoře, převážně při pacifikaci lokalit, které se postavily misionářům na odpor, například poté, co roku 1629 ubili sedláci v Rovensku jezuitu Matěje Burnatia vtrhlo do vsi vojsko a téměř čtyřicet vzbouřenců zaplatilo životem. Do násilné rekatolizace se také řadí zákazy sňatků mezi nekatolíky ustanovené patenty z let 1624–1625. Rovněž byly zavedeny a praktikovány oslí pohřby.[4]
Podíl jezuitů na rekatolizaci
Po vyhnání nekatolických kněží se objevil velký problém způsobený tím, že v českých zemích byl nedostatek katolických kněží. Běžně se stávalo, že i když byl nekatolický kněz z fary vypuzen, jeho místo zůstalo neobsazeno – neobsazených far bylo několikanásobně víc než těch řádně spravovaných. Ferdinand II. se situaci pokusil řešit přizváním polských kněží, ale to se neosvědčilo, protože si čeští věřící stěžovali, že jim nerozumí. Jediným řešením se nakonec ukázalo zřizování kněžských seminářů. Ze skutečnosti, že se nedostávalo českých duchovních, profitovaly u nás působící katolické církevní řády, především jezuité, kteří se v této době rozšířili téměř do všech českých a moravských krajů. Roku 1622 získali od Ferdinanda Univerzitu Karlovu a do konce třicetileté války roku 1648 už byla založena většina jejich kolejí v Čechách a na Moravě.
Rekatolizace na Moravě
Postup moravské rekatolizace se v mnohém podobal té v Čechách, pouze s tím rozdílem, že na Moravě byla výchozí pozice příznivější, protože tu ještě před Bílou horou byla skoro polovina far osazena katolickými kněžími a existovaly tu klášterní komunity, které již na počátku 17. století prosperovaly mnohem lépe než v Čechách. Nad nekatolickými kněžími držel nejdéle ochrannou ruku Karel starší ze Žerotína, u kterého také do roku 1625 nacházel exil Jan Amos Komenský.
Rekatolizace ve Slezsku
Náboženská situace ve Slezsku byla spletitá, byl tu velký podíl luteránů a hohenzollerská šlechta hlásící se ke kalvinismu. Rekatolizace probíhala tak, že jednotlivá knížata byla získávána pomocí odměn v podobě územních zisků, katolíci byli upřednostňování a byly jimi obsazovány všechny důležité úřady, čímž byli nekatolíci postupně vytlačeni.
Odkazy
Reference
- ↑ ŠTĚŘÍKOVÁ, Edita. Hodnocení pobělohorské rekatolizace zůstává kontroverzní / Christnet.eu. www.christnet.eu [online]. [cit. 2020-05-01]. Dostupné online.
- ↑ Jan Amos Komenský: Historie o těžkých protivenstvích církve české na citanka.cz
- ↑ František Martin Pelcl: Paměti. Praha 1956
- ↑ a b Eva Melmuková: Patent zvaný toleranční. Praha, 1999
Literatura
- BÍLEK, Tomáš Václav. Reformace katolická, neboli, Obnovení náboženství katolického v království Českém po bitvě bělohorské. V Praze: Frant. Bačkovský, 1892. 336 s. Dostupné online
- CATALANO, Alessandro. Zápas o svědomí : kardinál Arnošt Vojtěch z Harrachu (1598–1667) a protireformace v Čechách. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 637 s. ISBN 978-80-7106-942-3.
- ČORNEJOVÁ, Ivana; MIKULEC, Jiří; VLNAS, Vít, a kol. Velké dějiny zemí Koruny české VIII. 1618–1683. Praha: Paseka, 2008. 800 s. ISBN 978-80-7185-947-5.
- FRANCEK, Jindřich. Zločin a trest v českých dějinách. Praha: Rybka, 2007. 543 s. ISBN 978-80-86182-91-9.
- LOUTHAN, Howard. Obracení Čech na víru aneb Rekatolizace po dobrém a po zlém. Praha: Rybka, 2011. 384 s. ISBN 978-80-87067-07-9.
- MIKULEC, Jiří. 31. 7. 1627. Rekatolizace šlechty v Čechách. Čí je země, toho je i náboženství. Praha: Havran, 2005. 193 s. ISBN 80-86515-54-0.
- KAMENÍČEK, František. Náboženské následky bitvy bělohorské na Moravě. In: Sborník historický vydaný na oslavu desítiletého trvání Klubu historického v Praze. Praha : J. Otto, 1883. s. 15–27. Online na Wikizdrojích.
Související články
- Dějiny římskokatolické církve v Česku
- Doba pobělohorská
- Reformace a protireformace (1550–1648)
- Reformace
Externí odkazy
- Reformace a rekatolizace na stránkách Katolická kultura
- Pořad Českého rozhlasu Plus Jak temné bylo temno?, obsahuje názory předních českých historiků na období po bitvě na Bílé hoře.
- Dílo Píseň zpívaná u hranice, na níž páleny kacířské knihy ve Wikizdrojích