Volavkovití: Porovnání verzí

Volavkovití
	volavka bílá
Vědecká klasifikace
Říše	živočichové (Animalia);
Kmen	strunatci (Chordata);
Podkmen	obratlovci (Vertebrata);
Třída	ptáci (Aves);
Podtřída	letci (Neognathae);
Řád	veslonozí (Pelecaniformes);
Čeleď	volavkovití (Ardeidae); Leach, 1820
Typový rod
	Ardea;
	areál rozšíření volavkovitých (oranžově) areál rozšíření volavkovitých (oranžově)
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 27. 4. 2020, 12:19

Volavkovití (Ardeidae) jsou jednou z čeledí veslonohých ptáků. Jedná se o štíhlé ptáky, většinou velké nebo středně velké, s úzkým klínovitým zobákem. Mají 19-20 krčních obratlů, v klidu nesou krk esovitě prohnutý, ale při lovu kořisti dokáží hlavu prudce vymrštit a zobák přitom použijí jako harpunu. Esovitě prohnutý krk mají i za letu,^[1] čímž se odlišují od podobných ptáků, jako jsou čápovití, ibisovití, kolpíci a jeřábi.

Nohy volavkovitých jsou dlouhé, s neopeřenými běháky, noha je anizodaktylní, tři prsty směřují dopředu a jeden dozadu.^[2] Volavkovití mají na prsou a na kostřeci tzv. pudrové peří, jehož horní část se neustále odlamuje a vzniklý prach si pták vtírá do ostatního opeření. Nebývají pestře zbarvení a samec a samice vypadají velice podobně, ale zvláště ve svatebním šatě mohou mít chocholky či ozdobná pera. Jsou monogamní a hnízdí nad zemí, podle druhu v rákosinách nebo na stromech, vždy v blízkosti vody. Mláďata jsou krmivá.

Typickým životním prostředím volavkovitých jsou mělké sladké vody a mořská pobřeží. Jsou draví, většinou se živí vodními živočichy, rybami a obojživelníky, podle druhu ale požírají i ještěrky, malé savce, měkkýše, ptáky, korýše nebo hmyz. Obvykle na kořist nehnutě číhají a loví jí prudkým vymrštěním ostrého zobáku.

Volavkovití v Česku

Na území České republiky pravidelně hnízdí čtyři druhy volavkovitých: volavka popelavá (Ardea cinerea), kvakoš noční (Nycticorax nycticorax), bukáček malý (Ixobrychus minutus) a bukač velký (Botaurus stellaris). Nepravidelně zde hnízdí též volavka bílá (Ardea alba) a volavka červená (Ardea purpurea), příležitostně, jako letní host, sem zalétá volavka stříbřitá (Egretta garzetta).

Reference

↑ GAISLER, Jiří; ZIMA, Jiří. Zoologie obratlovců. druhé, přepracované. vyd. Praha: Academia, 2007. 692 s. ISBN 978-80-200-1484-9. Kapitola Létaví (Neognathae), s. 490.
↑ MARTÍNEZ-VILALTA,, Albert; MOTIS, Anna. Handbook of the Birds of the World Volume 1, Ostriches to Ducks,. Barcelona: Lynx Edicions, 1992. Dostupné online. ISBN 978-84-87334-10-8. Kapitola Family Ardeidae (Herons), s. 376–403.

Literatura

HUDEC, K., a kol. Fauna ČR a SR.Ptáci 1. (Druhé a přepracované vydání). Praha: Academia, 2005. 572 s. ISBN 978-80-200-1834-2.

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu volavkovití na Wikimedia Commons
Taxon Ardeidae ve Wikidruzích
FAMILY ARDEIDAE Herons, egrets, bitterns, night herons

[1] GAISLER, Jiří; ZIMA, Jiří. Zoologie obratlovců. druhé, přepracované. vyd. Praha: Academia, 2007. 692 s. ISBN 978-80-200-1484-9. Kapitola Létaví (Neognathae), s. 490.

[2] MARTÍNEZ-VILALTA,, Albert; MOTIS, Anna. Handbook of the Birds of the World Volume 1, Ostriches to Ducks,. Barcelona: Lynx Edicions, 1992. Dostupné online. ISBN 978-84-87334-10-8. Kapitola Family Ardeidae (Herons), s. 376–403.

[1]

[2]

@@ Řádek 16: / Řádek 16: @@
   | typový rod = [[Ardea]]
 }}
-'''Volavkovití''' (Ardeidae) jsou jednou z čeledí [[veslonozí|veslonohých ptáků]]. Jedná se o štíhlé ptáky, většinou velké nebo středně velké, s úzkým klínovitým [[zobák]]em. Mají 19-20 krčních obratlů, v klidu nesou krk esovitě prohnutý, ale při lovu kořisti dokáží hlavu prudce vymrštit a zobák přitom použijí jako [[harpuna|harpunu]]. Esovitě prohnutý krk mají i za letu,<ref>{{Citace monografie | příjmení = Gaisler | jméno = Jiří | příjmení2 = Zima | jméno2 = Jiří | titul = Zoologie obratlovců | vydavatel = Academia | místo = Praha | vydání = druhé, přepracované | rok = 2007 | počet stran = 692 | kapitola = Létaví (Neognathae) | strany = 490 | isbn = 978-80-200-1484-9 | jazyk = česky}}</ref> čímž se odlišují od podobných ptáků, jako jsou [[čápovití]], [[ibisovití]], [[kolpíci]] a [[Jeřábovití|jeřábi]].
+'''Volavkovití''' (Ardeidae) jsou jednou z čeledí [[veslonozí|veslonohých ptáků]]. Jedná se o štíhlé ptáky, většinou velké nebo středně velké, s úzkým klínovitým [[zobák]]em. Mají 19-20 krčních obratlů, v klidu nesou krk esovitě prohnutý, ale při lovu kořisti dokáží hlavu prudce vymrštit a zobák přitom použijí jako [[harpuna|harpunu]]. Esovitě prohnutý krk mají i za letu,<ref>{{Citace monografie | příjmení = Gaisler | jméno = Jiří | odkaz na autora = Jiří Gaisler | příjmení2 = Zima | jméno2 = Jiří | titul = Zoologie obratlovců | vydavatel = Academia | místo = Praha | vydání = druhé, přepracované | rok = 2007 | počet stran = 692 | kapitola = Létaví (Neognathae) | strany = 490 | isbn = 978-80-200-1484-9 | jazyk = česky}}</ref> čímž se odlišují od podobných ptáků, jako jsou [[čápovití]], [[ibisovití]], [[kolpíci]] a [[Jeřábovití|jeřábi]].
 Nohy volavkovitých jsou dlouhé, s neopeřenými běháky, noha je anizodaktylní, tři prsty směřují dopředu a jeden dozadu.<ref>{{Citace monografie | příjmení = Martínez-Vilalta, | jméno = Albert | příjmení2 = Motis | jméno2 = Anna | titul = Handbook of the Birds of the World Volume 1, Ostriches to Ducks, | vydavatel = Lynx Edicions | místo = Barcelona | rok = 1992 | počet stran =  | kapitola = Family Ardeidae (Herons) | strany = 376–403 | isbn = 978-84-87334-10-8 | jazyk =  | url-access = registration | url = https://archive.org/details/handbookofbirdso0001unse }}</ref> Volavkovití mají na prsou a na kostřeci tzv. pudrové peří, jehož horní část se neustále odlamuje a vzniklý prach si pták vtírá do ostatního opeření. Nebývají pestře zbarvení a samec a samice vypadají velice podobně, ale zvláště ve svatebním šatě mohou mít chocholky či ozdobná pera. Jsou [[Monogamie|monogamní]] a hnízdí nad zemí, podle druhu v rákosinách nebo na stromech, vždy v blízkosti vody. Mláďata jsou krmivá.