David El'azar: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m Shlomo přesunul stránku David Elazar na David El'azar s výměnou přesměrování: WP:THe
m úprava transkripce po přesunu, oprava gramatiky a překlepů
Řádek 1: Řádek 1:
{{Infobox - vojenský velitel
{{Infobox - vojenský velitel
| barva = lightsteelblue
| barva = lightsteelblue
| jméno = David Elazar
| jméno = David El'azar
| přezdívka = Dado
| přezdívka = Dado
| obrázek = David Elazar (Dado).jpg
| obrázek = David Elazar (Dado).jpg
| popisek = David Elazar
| popisek = David El'azar
| datum narození = [[27. srpen|27. srpna]] [[1925]]
| datum narození = [[27. srpen|27. srpna]] [[1925]]
| místo narození = [[Sarajevo]], [[Království Srbů, Chorvatů a Slovinců|Království Srbů,<br />Chorvatů a Slovinců]]
| místo narození = [[Sarajevo]], [[Království Srbů, Chorvatů a Slovinců|Království Srbů,<br />Chorvatů a Slovinců]]
Řádek 10: Řádek 10:
| místo úmrtí = [[Jeruzalém]], [[Izrael]]
| místo úmrtí = [[Jeruzalém]], [[Izrael]]
| civil =
| civil =
| hodnost = [[generálporučík]] (''rav aluf''),<br />[[ramatkal|náčelník Generálního štábu]]
| hodnost = [[generálporučík]] (''rav aluf''),<br />[[ramatkal|náčelník generálního štábu]]
| doba služby = 1942–1973
| doba služby = 1942–1973
| sloužil = [[Palmach]]<br />[[Izraelské obranné síly]]
| sloužil = [[Palmach]]<br />[[Izraelské obranné síly]]
Řádek 20: Řádek 20:
| vyznamenání =
| vyznamenání =
}}
}}
'''David Elazar''' ({{Vjazyce|he}}: {{cizojazyčně|he|דוד אלעזר}}; &lrm;[[27. srpen|27. srpna]] [[1925]], [[Sarajevo]] – [[15. duben|15. dubna]] [[1976]], [[Jeruzalém]]), známý pod přezdívkou '''Dado''', byl [[izrael]]ský [[generál]], který v letech [[1972]] až [[1974]] zastával funkci [[Ramatkal|náčelníka Generálního štábu]] [[Izraelské obranné síly|Izraelských obranných sil]]. Historicky byl prvním [[sefardové|sefardským]] náčelníkem štábu. Po [[Jomkipurská válka|jomkipurské válce]] byl nucen rezignovat po obvinění, že nesl podíl na velkých izraelských ztrátách.
'''David El'azar''' ({{Vjazyce|he}}: {{cizojazyčně|he|דוד אלעזר}}; &lrm;[[27. srpen|27.&nbsp;srpna]] [[1925]], [[Sarajevo]] – [[15. duben|15.&nbsp;dubna]] [[1976]], [[Jeruzalém]]), známý pod přezdívkou '''Dado''', byl [[izrael]]ský [[generál]], který v letech [[1972]] až [[1974]] zastával funkci [[Ramatkal|náčelníka generálního štábu]] [[Izraelské obranné síly|Izraelských obranných sil]]. Historicky byl prvním [[sefardové|sefardským]] náčelníkem štábu. Po [[Jomkipurská válka|jomkipurské válce]] byl nucen rezignovat po obvinění, že nesl podíl na velkých izraelských ztrátách.


== Život ==
== Život ==
Narodil se v [[Sarajevo|Sarajevu]], v [[Království Srbů, Chorvatů a Slovinců]], v rodině [[sefardové|sefardských Židů]]. V patnácti letech, v roce [[1940]], [[alija|přesídlil]] v rámci programu [[alija mládeže]] do [[Britský mandát Palestina|britské mandátní Palestiny]], kde se usadil v kibucu [[Ejn Šemer]]. Tam vstoupil do elitních úderných jednotek [[Palmach]], v jejichž řadách se zúčastnil řady bitev během [[První arabsko-izraelská válka|izraelské války za nezávislost]]. Přes různé vojenské pozice se postupně stal velitelem praporu ha-Porcim v [[Brigáda Harel|brigádě Harel]].
Narodil se v [[Sarajevo|Sarajevu]], v [[Království Srbů, Chorvatů a Slovinců]], v rodině [[sefardové|sefardských Židů]]. V patnácti letech, v roce [[1940]], [[alija|přesídlil]] v rámci programu [[alija mládeže]] do [[Britský mandát Palestina|britské mandátní Palestiny]], kde se usadil v kibucu [[Ejn Šemer]]. Tam vstoupil do elitních úderných jednotek [[Palmach]], v jejichž řadách se zúčastnil řady bitev během [[První arabsko-izraelská válka|izraelské války za nezávislost]]. Přes různé vojenské pozice se postupně stal velitelem praporu ha-Porcim v [[Brigáda Harel|brigádě Harel]].


[[File:David Elazar Ein Shemer.JPG|thumb|upright|left|Elazar mezi lety 1940 a 1947]]
[[File:David Elazar Ein Shemer.JPG|thumb|upright|left|El'azar mezi lety 1940 a 1947]]
Po válce zůstal v armádě a v roce 1956 se v řadách [[Obrněný sbor (Izrael)|obrněného sboru]] zúčastnil [[Suezská krize|sinajské války]]. Později zastával pozici zástupce velitele obrněného sboru, a to až do roku 1961, kdy byl jmenován jeho velitelem. V roce 1964 byl jmenován velitelem [[Severní velitelství (Izrael)|severního velitelství]] armády. V této funkci se zúčastnil [[Šestidenní válka|šestidenní válku]] v roce 1967 a vedl dobytí [[Golanské výšiny|Golanských výšin]].<ref name="sachar"/> Po válce byl jmenován do funkce velitele operací generálního štábu. Dne [[1. leden|1.&nbsp;ledna]] [[1972]] byl jmenován náčelníkem Generálního štábu. Historicky se tak stal prvním [[sefardové|sefardským]] náčelníkem štábu.<ref name="sachar">{{Citace monografie
Po válce zůstal v armádě a v roce 1956 se v řadách [[Obrněný sbor (Izrael)|obrněného sboru]] zúčastnil [[Suezská krize|sinajské války]]. Později zastával pozici zástupce velitele obrněného sboru, a to až do roku 1961, kdy byl jmenován jeho velitelem. V roce 1964 byl jmenován velitelem [[Severní velitelství (Izrael)|severního velitelství]] armády. V této funkci se zúčastnil [[Šestidenní válka|šestidenní války]] v roce 1967 a vedl dobytí [[Golanské výšiny|Golanských výšin]].<ref name="sachar"/> Po válce byl jmenován do funkce velitele operací generálního štábu. Dne [[1. leden|1.&nbsp;ledna]] [[1972]] byl jmenován náčelníkem generálního štábu. Historicky se tak stal prvním [[sefardové|sefardským]] náčelníkem štábu.<ref name="sachar">{{Citace monografie
| příjmení = Sachar
| příjmení = Sachar
| jméno = Howard, M
| jméno = Howard, M
Řádek 39: Řádek 39:
}}</ref>
}}</ref>


=== Náčelník Generálního štábu ===
=== Náčelník generálního štábu ===
V nové funkci se v následujících měsících zabýval zejména bojem s [[Terorismus|terorismem]]. Dne 30.&nbsp;května 1972 došlo k [[Masakr na letišti Lod|masakru na letišti Lod]], při kterém teroristé z [[Japonská rudá armáda|Japonské rudé armády]] zabili 25&nbsp;civilistů a 71&nbsp;jich zranili. O několik měsíců později (5.&nbsp;září) [[Mnichovský masakr|zabili]] palestinští teroristé z [[Černé září (skupina)|Černého září]] 11&nbsp;izraelských sportovců na [[Letní olympijské hry 1972|letních olympijských hrách v Mnichově]]. Jako odpověď na tento masakr nařídil Elazar do té doby největší útok proti palestinským základnám v [[Libanon]]u a [[Sýrie|Sýrii]]. V rámci [[operace Jaro mládí]] se příslušníci zvláštních armádních jednotek [[Sajeret Matkal]] a [[Šajetet 13]] v noci z 9. na 10.&nbsp;dubna 1973 vylodili v [[Bejrút]]u a zabili řadu palestinských teroristů, včetně tří členů vedení [[Fatah]]u.
V nové funkci se v následujících měsících zabýval zejména bojem s [[Terorismus|terorismem]]. Dne 30.&nbsp;května 1972 došlo k [[Masakr na letišti Lod|masakru na letišti Lod]], při kterém teroristé z [[Japonská rudá armáda|Japonské rudé armády]] zabili 25&nbsp;civilistů a 71&nbsp;jich zranili. O několik měsíců později (5.&nbsp;září) [[Mnichovský masakr|zabili]] palestinští teroristé z [[Černé září (skupina)|Černého září]] 11&nbsp;izraelských sportovců na [[Letní olympijské hry 1972|letních olympijských hrách v Mnichově]]. Jako odpověď na tento masakr nařídil El'azar do té doby největší útok proti palestinským základnám v [[Libanon]]u a [[Sýrie|Sýrii]]. V rámci [[operace Jaro mládí]] se příslušníci zvláštních armádních jednotek [[Sajeret Matkal]] a [[Šajetet 13]] v noci z 9. na 10.&nbsp;dubna 1973 vylodili v [[Bejrút]]u a zabili řadu palestinských teroristů, včetně tří členů vedení [[Fatah]]u.


[[File:Mtdado.jpg|thumb|Elazar (vlevo) povyšuje kapitána Moše Tabaka]]
[[File:Mtdado.jpg|thumb|El'azar (vlevo) povyšuje kapitána Moše Tabaka]]
Na Elazarův rozkaz bylo také [[Let Libyan Arab Airlines 114|sestřeleno libyjské dopravní letadlo]], které kvůli navigační chybě zabloudilo do izraelského vzdušného prostoru. Zahynulo 108 cestujících.
Na El'azarův rozkaz bylo také [[Let Libyan Arab Airlines 114|sestřeleno libyjské dopravní letadlo]], které kvůli navigační chybě zabloudilo do izraelského vzdušného prostoru. Zahynulo 108 cestujících.


==== Jomkipurská válka ====
==== Jomkipurská válka ====
Dne 27.&nbsp;května 1973 vyhlásilo velení armády výjimečný stav a povolalo do služby záložníky jako odezvu na zvýšený pohyb [[Egypt|egyptských]] jednotek. Výjimečný stav byl odvolán poté, co se ukázalo, že se jedná o egyptské vojenské cvičení. Později se zjistilo, že cvičení bylo součástí komplikovaného egyptského zastíracího plánu na oklamání Izraele.
Dne 27.&nbsp;května 1973 vyhlásilo velení armády výjimečný stav a povolalo do služby záložníky jako odezvu na zvýšený pohyb [[Egypt|egyptských]] jednotek. Výjimečný stav byl odvolán poté, co se ukázalo, že se jedná o egyptské vojenské cvičení. Později se zjistilo, že cvičení bylo součástí komplikovaného egyptského zastíracího plánu na oklamání Izraele.


Dne [[6. říjen|6.&nbsp;října]] [[1973]] vypukla [[jomkipurská válka]] útokem egyptských a syrských jednotek proti Izraeli. Díky špatnému vyhodnocení zpravodajských informací byla armáda zastižena nepřipravená. Začátku války předcházela Elazarova žádost o vyhlášení mobilizace. Ta byla ale šéfem [[Aman (zpravodajská služba)|vojenské rozvědky]] [[Eli Zeira|Eli Zeirou]] a [[Ministr obrany Izraele|ministrem obrany]] [[Moše Dajan]]em odmítnuta, neboť válka podle nich byla nepravděpodobná. Elazar se proto rozhodl vyhlásit omezenou mobilizaci na [[5. říjen|5.&nbsp;října]]. Dajan navíc zamítl Elazarovo doporučení, aby izraelské letectvo provedlo [[preemptivní válka|preemtivní úder]] 1.&nbsp;října. Letadla nevzlétla.
Dne [[6. říjen|6.&nbsp;října]] [[1973]] vypukla [[jomkipurská válka]] útokem egyptských a syrských jednotek proti Izraeli. Díky špatnému vyhodnocení zpravodajských informací byla armáda zastižena nepřipravená. Začátku války předcházela El'azarova žádost o vyhlášení mobilizace. Ta byla ale šéfem [[Aman (zpravodajská služba)|vojenské rozvědky]] [[Eli Zeira|Eli Zeirou]] a [[Ministr obrany Izraele|ministrem obrany]] [[Moše Dajan]]em odmítnuta, neboť válka podle nich byla nepravděpodobná. El'azar se proto rozhodl vyhlásit omezenou mobilizaci na [[5. říjen|5.&nbsp;října]]. Dajan navíc zamítl El'azarovo doporučení, aby izraelské letectvo provedlo [[preemptivní válka|preemtivní úder]] 1.&nbsp;října. Letadla nevzlétla.


Na počátku bojů zaznamenal Izrael těžké ztráty a jeho jednotky ustupovaly na [[Sinajský poloostrov|Sinaji]]. Teprve po dokončení mobilizace a hrubých chybách na straně Egypta se podařilo útočníky zatlačit zpět a [[16. říjen|16. října]] izraelské jednotky dokonce vstoupily do Egypta. Elazar patřil, zejména v prvních dnech bojů k jedněm z mála velitelů, kteří si zachovávali optimismus a dokázali na události hledět s chladnou hlavou (na rozdíl od jiných vysokých důstojníků). Válka zároveň odhalila velké rozdíly ve schopnostech mnoha velitelů. Elazar dokázal získat pomoc zkušených vojenských velitelů, kteří již z armády odešli ([[Aharon Jariv|Aharona Jariva]], [[Chajim Bar-Lev|Chajima Bar-Leva]] či [[Rechav'am Ze'evi|Rechav'ama Ze'eviho]]), a kteří přinesli řadu zkušeností.
Na počátku bojů zaznamenal Izrael těžké ztráty a jeho jednotky ustupovaly na [[Sinajský poloostrov|Sinaji]]. Teprve po dokončení mobilizace a hrubých chybách na straně Egypta se podařilo útočníky zatlačit zpět a [[16. říjen|16. října]] izraelské jednotky dokonce vstoupily do Egypta. El'azar patřil, zejména v prvních dnech bojů k jedněm z mála velitelů, kteří si zachovávali optimismus a dokázali na události hledět s chladnou hlavou (na rozdíl od jiných vysokých důstojníků). Válka zároveň odhalila velké rozdíly ve schopnostech mnoha velitelů. El'azar dokázal získat pomoc zkušených vojenských velitelů, kteří již z armády odešli ([[Aharon Jariv|Aharona Jariva]], [[Chajim Bar-Lev|Chajima Bar-Leva]] či [[Rechav'am Ze'evi|Rechav'ama Ze'eviho]]), a kteří přinesli řadu zkušeností.


Přestože Izrael dokázal v závěru války proniknout hluboko na syrské území a obsadit pozice ztracené na začátku bojů, a na jižní frontě se hlavně díky nekonvenčnímu způsobu vedení války generálem [[Ariel Šaron|Arielem Šaronem]] podařilo dokončit obklíčení egyptské Třetí armády, zaplatil Izrael vysokou cenu zejména v lidských obětech.
Přestože Izrael dokázal v závěru války proniknout hluboko na syrské území a obsadit pozice ztracené na začátku bojů, a na jižní frontě se hlavně díky nekonvenčnímu způsobu vedení války generálem [[Ariel Šaron|Arielem Šaronem]] podařilo dokončit obklíčení egyptské Třetí armády, zaplatil Izrael vysokou cenu zejména v lidských obětech.


==== Vyšetřování ====
==== Vyšetřování ====
[[Soubor:David Elazar grave.JPG|thumb|Elazarův hrob (vpravo dole) na [[Herzlova hora|Herzlově hoře]] v&nbsp;Jeruzalémě]]
[[Soubor:David Elazar grave.JPG|thumb|El'azarův hrob (vpravo dole) na [[Herzlova hora|Herzlově hoře]] v&nbsp;Jeruzalémě]]
Velké lidské ztráty během jomkipurské války a fakt, že byl Izrael přistižen naprosto nepřipravený, vyvolaly mezi veřejností vlnu protestů. Dne 21. listopadu, okamžitě po skončení války, byla vládou ustavena [[Agranatova komise]] mající za úkol vyšetřit příčiny tak fatálního selhání ze strany armády a zpravodajských služeb. Komise se během několika měsíců sešla na 140&nbsp;setkáních a vyslechla velké množství svědků. Ve své konečné zprávě mimo jiné uvedla, že Elazar „nese osobní zodpovědnost za hodnocení situace a připravenost armády“, a doporučila, aby byl, společně s náčelníkem vojenské zpravodajské služby, uvolněn z funkce.
Velké lidské ztráty během jomkipurské války a fakt, že byl Izrael přistižen naprosto nepřipravený, vyvolaly mezi veřejností vlnu protestů. Dne 21. listopadu, okamžitě po skončení války, byla vládou ustavena [[Agranatova komise]] mající za úkol vyšetřit příčiny tak fatálního selhání ze strany armády a zpravodajských služeb. Komise se během několika měsíců sešla na 140&nbsp;setkáních a vyslechla velké množství svědků. Ve své konečné zprávě mimo jiné uvedla, že El'azar „nese osobní zodpovědnost za hodnocení situace a připravenost armády“, a doporučila, aby byl, společně s náčelníkem vojenské zpravodajské služby, uvolněn z funkce.


Elazar ihned nabídl svou rezignaci tvrdíc, že byl obětován, neboť komise nenavrhla žádné sankce proti politickému vedení země. Zároveň si stěžoval, že nikdo nevzal v potaz jeho činnost během války. Elazar jako starší vojenský důstojník patřil ke skupině těch, kteří věřili, že arabské státy se po šestidenní válce neodváží Izrael znovu napadnout, a pokud tak učiní, Izrael „rozdrtí jejich kosti“ (tato mylná a rozšířená představa byla v Izraeli označována jako „koncepce“). Za tento výrok byl Elazar kritizován zejména proto, že ho pronesl 8.&nbsp;října, tedy v době, kdy Egypt odrazil izraelský pokus o protiofenzivu.
El'azar ihned nabídl svou rezignaci tvrdíc, že byl obětován, neboť komise nenavrhla žádné sankce proti politickému vedení země. Zároveň si stěžoval, že nikdo nevzal v potaz jeho činnost během války. El'azar jako starší vojenský důstojník patřil ke skupině těch, kteří věřili, že arabské státy se po šestidenní válce neodváží Izrael znovu napadnout, a pokud tak učiní, Izrael „rozdrtí jejich kosti“ (tato mylná a rozšířená představa byla v Izraeli označována jako „koncepce“). Za tento výrok byl El'azar kritizován zejména proto, že ho pronesl 8.&nbsp;října, tedy v době, kdy Egypt odrazil izraelský pokus o protiofenzivu.


Zároveň se ale ozývalo mnoho hlasů, které tvrdily, že ministerská předsedkyně [[Golda Meirová]] a ministr obrany Moše Dajan nesou též podíl odpovědnosti. Veřejnost tento názor vesměs podporovala a výsledkem byl veřejný tlak na rezignaci těchto dvou čelných představitelů. Meirová a Dajan později skutečně odstoupili.
Zároveň se ale ozývalo mnoho hlasů, které tvrdily, že ministerská předsedkyně [[Golda Meirová]] a ministr obrany Moše Dajan nesou též podíl odpovědnosti. Veřejnost tento názor vesměs podporovala a výsledkem byl veřejný tlak na rezignaci těchto dvou čelných představitelů. Meirová a Dajan později skutečně odstoupili.


=== Úmrtí ===
=== Úmrtí ===
Elazar zemřel [[15. duben|15. dubna]] [[1976]] na [[infarkt]] během plavání a byl pohřben na [[Herzlova hora|Herzlově hoře]] v [[Jeruzalém]]ě. Objevil se názor, že měl poškozené srdce jako následek obvinění ze strany Agranatovy komise.{{Doplňte zdroj}}
El'azar zemřel [[15. duben|15. dubna]] [[1976]] na [[infarkt]] během plavání a byl pohřben na [[Herzlova hora|Herzlově hoře]] v [[Jeruzalém]]ě. Objevil se názor, že měl poškozené srdce jako následek obvinění ze strany Agranatovy komise.{{Doplňte zdroj}}


== Odkazy ==
== Odkazy ==

Verze z 12. 1. 2020, 09:00

David El'azar
Dado
David El'azar
David El'azar
Narození27. srpna 1925
Sarajevo, Království Srbů,
Chorvatů a Slovinců
Úmrtí15. dubna 1976 (50 let)
Jeruzalém, Izrael
Vojenská kariéra
Hodnostgenerálporučík (rav aluf),
náčelník generálního štábu
Doba služby1942–1973
SloužilPalmach
Izraelské obranné síly
Válkyválka za nezávislost
sinajská válka
šestidenní válka
opotřebovací válka
jomkipurská válka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

David El'azar (hebrejsky: דוד אלעזר‎; ‎27. srpna 1925, Sarajevo – 15. dubna 1976, Jeruzalém), známý pod přezdívkou Dado, byl izraelský generál, který v letech 1972 až 1974 zastával funkci náčelníka generálního štábu Izraelských obranných sil. Historicky byl prvním sefardským náčelníkem štábu. Po jomkipurské válce byl nucen rezignovat po obvinění, že nesl podíl na velkých izraelských ztrátách.

Život

Narodil se v Sarajevu, v Království Srbů, Chorvatů a Slovinců, v rodině sefardských Židů. V patnácti letech, v roce 1940, přesídlil v rámci programu alija mládeže do britské mandátní Palestiny, kde se usadil v kibucu Ejn Šemer. Tam vstoupil do elitních úderných jednotek Palmach, v jejichž řadách se zúčastnil řady bitev během izraelské války za nezávislost. Přes různé vojenské pozice se postupně stal velitelem praporu ha-Porcim v brigádě Harel.

El'azar mezi lety 1940 a 1947

Po válce zůstal v armádě a v roce 1956 se v řadách obrněného sboru zúčastnil sinajské války. Později zastával pozici zástupce velitele obrněného sboru, a to až do roku 1961, kdy byl jmenován jeho velitelem. V roce 1964 byl jmenován velitelem severního velitelství armády. V této funkci se zúčastnil šestidenní války v roce 1967 a vedl dobytí Golanských výšin.[1] Po válce byl jmenován do funkce velitele operací generálního štábu. Dne 1. ledna 1972 byl jmenován náčelníkem generálního štábu. Historicky se tak stal prvním sefardským náčelníkem štábu.[1]

Náčelník generálního štábu

V nové funkci se v následujících měsících zabýval zejména bojem s terorismem. Dne 30. května 1972 došlo k masakru na letišti Lod, při kterém teroristé z Japonské rudé armády zabili 25 civilistů a 71 jich zranili. O několik měsíců později (5. září) zabili palestinští teroristé z Černého září 11 izraelských sportovců na letních olympijských hrách v Mnichově. Jako odpověď na tento masakr nařídil El'azar do té doby největší útok proti palestinským základnám v Libanonu a Sýrii. V rámci operace Jaro mládí se příslušníci zvláštních armádních jednotek Sajeret Matkal a Šajetet 13 v noci z 9. na 10. dubna 1973 vylodili v Bejrútu a zabili řadu palestinských teroristů, včetně tří členů vedení Fatahu.

El'azar (vlevo) povyšuje kapitána Moše Tabaka

Na El'azarův rozkaz bylo také sestřeleno libyjské dopravní letadlo, které kvůli navigační chybě zabloudilo do izraelského vzdušného prostoru. Zahynulo 108 cestujících.

Jomkipurská válka

Dne 27. května 1973 vyhlásilo velení armády výjimečný stav a povolalo do služby záložníky jako odezvu na zvýšený pohyb egyptských jednotek. Výjimečný stav byl odvolán poté, co se ukázalo, že se jedná o egyptské vojenské cvičení. Později se zjistilo, že cvičení bylo součástí komplikovaného egyptského zastíracího plánu na oklamání Izraele.

Dne 6. října 1973 vypukla jomkipurská válka útokem egyptských a syrských jednotek proti Izraeli. Díky špatnému vyhodnocení zpravodajských informací byla armáda zastižena nepřipravená. Začátku války předcházela El'azarova žádost o vyhlášení mobilizace. Ta byla ale šéfem vojenské rozvědky Eli Zeirou a ministrem obrany Moše Dajanem odmítnuta, neboť válka podle nich byla nepravděpodobná. El'azar se proto rozhodl vyhlásit omezenou mobilizaci na 5. října. Dajan navíc zamítl El'azarovo doporučení, aby izraelské letectvo provedlo preemtivní úder 1. října. Letadla nevzlétla.

Na počátku bojů zaznamenal Izrael těžké ztráty a jeho jednotky ustupovaly na Sinaji. Teprve po dokončení mobilizace a hrubých chybách na straně Egypta se podařilo útočníky zatlačit zpět a 16. října izraelské jednotky dokonce vstoupily do Egypta. El'azar patřil, zejména v prvních dnech bojů k jedněm z mála velitelů, kteří si zachovávali optimismus a dokázali na události hledět s chladnou hlavou (na rozdíl od jiných vysokých důstojníků). Válka zároveň odhalila velké rozdíly ve schopnostech mnoha velitelů. El'azar dokázal získat pomoc zkušených vojenských velitelů, kteří již z armády odešli (Aharona Jariva, Chajima Bar-Leva či Rechav'ama Ze'eviho), a kteří přinesli řadu zkušeností.

Přestože Izrael dokázal v závěru války proniknout hluboko na syrské území a obsadit pozice ztracené na začátku bojů, a na jižní frontě se hlavně díky nekonvenčnímu způsobu vedení války generálem Arielem Šaronem podařilo dokončit obklíčení egyptské Třetí armády, zaplatil Izrael vysokou cenu zejména v lidských obětech.

Vyšetřování

El'azarův hrob (vpravo dole) na Herzlově hoře v Jeruzalémě

Velké lidské ztráty během jomkipurské války a fakt, že byl Izrael přistižen naprosto nepřipravený, vyvolaly mezi veřejností vlnu protestů. Dne 21. listopadu, okamžitě po skončení války, byla vládou ustavena Agranatova komise mající za úkol vyšetřit příčiny tak fatálního selhání ze strany armády a zpravodajských služeb. Komise se během několika měsíců sešla na 140 setkáních a vyslechla velké množství svědků. Ve své konečné zprávě mimo jiné uvedla, že El'azar „nese osobní zodpovědnost za hodnocení situace a připravenost armády“, a doporučila, aby byl, společně s náčelníkem vojenské zpravodajské služby, uvolněn z funkce.

El'azar ihned nabídl svou rezignaci tvrdíc, že byl obětován, neboť komise nenavrhla žádné sankce proti politickému vedení země. Zároveň si stěžoval, že nikdo nevzal v potaz jeho činnost během války. El'azar jako starší vojenský důstojník patřil ke skupině těch, kteří věřili, že arabské státy se po šestidenní válce neodváží Izrael znovu napadnout, a pokud tak učiní, Izrael „rozdrtí jejich kosti“ (tato mylná a rozšířená představa byla v Izraeli označována jako „koncepce“). Za tento výrok byl El'azar kritizován zejména proto, že ho pronesl 8. října, tedy v době, kdy Egypt odrazil izraelský pokus o protiofenzivu.

Zároveň se ale ozývalo mnoho hlasů, které tvrdily, že ministerská předsedkyně Golda Meirová a ministr obrany Moše Dajan nesou též podíl odpovědnosti. Veřejnost tento názor vesměs podporovala a výsledkem byl veřejný tlak na rezignaci těchto dvou čelných představitelů. Meirová a Dajan později skutečně odstoupili.

Úmrtí

El'azar zemřel 15. dubna 1976 na infarkt během plavání a byl pohřben na Herzlově hoře v Jeruzalémě. Objevil se názor, že měl poškozené srdce jako následek obvinění ze strany Agranatovy komise.[zdroj?]

Odkazy

Reference

V tomto článku byl použit překlad textu z článku David Elazar na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b SACHAR, Howard, M. Dějiny Státu Izrael. Praha: Regia, 1999. 767 s. ISBN 80-902484-4-6. S. 573. 

Externí odkazy

Náčelníci Generálního štábu Izraelských obranných sil Izrael
Velitelé severního velitelství Izrael
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=David_El%27azar&oldid=18029878“