Surrealismus: Porovnání verzí

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

V textu

Verze z 29. 10. 2018, 10:25

Surrealismus (výslovnost syrealismus) je evropský umělecký směr, ale také životní styl, který usiluje o osvobození mysli, zdůrazňuje podvědomí. Snaží se o zachycení snů, představ, pocitů a myšlenek.

První impulsy surrealismus dostal od André Bretona, jeho prudký rozvoj umožnil Salvador Dalí. Surrealismus je stále aktivní směr, ačkoli se od původních myšlenek značně vzdálil.

Historie

Termín surrealismus poprvé použil Guillaume Apollinaire ve spojení se svou divadelní hrou - Prsy Thirésiovy, jednalo se o jakousi absolutní realitu - surrealitu (francouzská předpona sur - nad).

Počátky surrealismu navazovaly na dadaismus, ze kterého přišlo mnoho umělců, surrealismus má však výrazně širší rozsah. Zatímco Dada byl negativní odpovědí na první světovou válku, surrealismus měl pozitivnější názor - tj. svět může být změněn a transformován do místa lásky, svobody a poezie. Surrealismus (na rozdíl od dadaismu) vypracoval systém, který byl schopen reagovat na společenské, filosofické, umělecké a jiné otázky a problémy své doby.

Roku 1924 vydal André Breton Surrealistický Manifest, v tomto roce začal vycházet časopis La Révolution Surréaliste (Surrealistická Revoluce), kde dostávali prostor především surrealisté. V Surrealistickém manifestu Breton definoval surrealismus jako „čirý psychický automatismus“, kde je cílem posílit písmem, kresbou a výrazovými prostředky všeho druhu skutečnou funkci myšlenky. Tím myslel, že se jedná o rozumem nekontrolovatelný proud asociací - při tvorbě měl být umělec ponořen sám do sebe a bez jakékoli rozumové kontroly, či záměru zaznamenávat stavy své duše. Toto své nitro a své sny samozřejmě také zkoumali a to i pod vlivem drog a uměle u sebe navozovali (či se o to pokoušeli) stavy porušení psychické rovnováhy (extatické, hypnotické, ale i psychopatologické). Tato definice byla následným vývojem surrealismu pojímána velmi volně a ukázala se jako velice životaschopná s možností dalšího rozvoje.

Pro tento cíl jim poskytl teoretický a filosofický základ především Sigmund Freud.

Surrealismus lze rozdělit na dvě základní období:

Intuitivní období - věří ve všemohoucnost myšlenky postavené nad realitu. V tomto období (přibližně do roku 1926) se surrealisté opírali o filosofický idealismus. Sociální aktivitu nevyhledávali. Jejich program vyložil v Manifestu surrealismu André Breton (1924).
Politické období - Surrealisté si začali uvědomovat vázanost svého experimentu a pociťovali nutnost vyjádřit se k tehdejšímu politickému řádu. Učinili to veřejným protestem proti kolonialismu. Od této doby nastává jejich přibližování levici, která je zavedla až k obdivu SSSR. Postupně se přijkláněli k marxismu - to se projevilo v Druhém manifestu surrealismu (1930). S touto změnou se změnil i název časopisu (a tato změna vystihuje celý problém) ze Surrealistické revoluce se stal Surrealismus ve službách revoluce. Surrealisté však také na druhou stranu byli jedni z prvých, kteří prohlédli zrůdnost stalinistického režimu v SSSR (Karel Teige: Surrealismus proti proudu). Krátce se sblížili s trockismem (André Breton navštívil v roce 1938 Lva Trockého v Mexiku.)

André Breton a Philippe Soupault napsali první automatickou knihu - Les Champs Magnetiques (1919), později André Masson vyvinul automatické kreslení a obraz , které se stejně jako jiné automatické metody stalo významnou částí surrealistické praxe.

Mnoho populárních umělců žilo v Paříži, která byla ve 20. a 30. letech 20. století (období největšího rozmachu surrealismu) kulturním centrem světa, v této době se k surrealismu hlásili například René Magritte, Joan Miró, Max Ernst, Salvador Dalí, Alberto Giacometti, Valentine Hugo, Meret Oppenheim, fotograf Man Ray a Yves Tanguy.

Díky této dominanci Francie bývá tento směr někdy mylně považován za čistě francouzský, ale surrealismus byl ve skutečnosti mezinárodní již od začátku. Vedle této francouzské skupiny, vznikla velmi brzy např. i Česká skupina (mluvčími byli Vítězslav Nezval a Karel Teige; Česká skupina pokračuje ve své činnosti nepřetržitě dodnes. Ve skutečnosti lze říci, že část nejvýznamnějších surrealistických teoretiků a radikálních umělců pocházela z jiných zemí než Francie. například Rumuni Gherasim Luca, Victor Brauner, Češi Toyen, Jindřich Heisler, Španělé Luis Buňuel, Salvador Dalí, Kubánci Wifredo Lam, Jorge Camacho a další.

Ohlas surrealismu byl velmi silný, s nástupem fašismu byl oslaben, toto hnutí tehdy opustilo mnoho umělců (Pablo Picasso, Tristan Tzara, Paul Eluard, Vítězslav Nezval, …), druhá významná část v čele s A. Bretonem se přesunula do USA a Mexika, kde strávili válečná léta. (Benjamin Péret, Wolfgang Paalen, Max Ernst...)

Po II. světové válce surrealisté vytýčili další směřování surrealismu ve znamení Nového mythu. Byl to příklon k mytologii, přírodním kulturám a hermetismu. (André Breton, Arkán 17). Poválečná období lze rozdělit na druhou a třetí generaci surrealistů. Druhou generaci lze zhruba datovat od konce války do Bretonovy smrti v roce 1966. (Jean-Louis Bédouin, Jean Schuster, Gerard Legrand). V roce 1969 Jean Schuster "rozpustil" surrealistické hnutí, ale mnoho skupin ve světě i v Paříži působilo od té doby dále. Třetí generace působí dosud. V 70. letech vydávala Pařížská skupina revui B.L.S., později časopis Surréalisme.(Vincent Bounoure, Michel Zimbacca, Jorge Camacho, Jean-Louis Bédouin). S těmito periodiky úzce spolupracovali i čeští surrealisté, kteří v té době byli zbaveni publikačních možností.

Představitelé surrealismu

Hudba

Ačkoli Breton se zpočátku k možnosti surrealistické hudby stavěl spíše záporně (esejem „Ticho je zlaté“), pozdnější surrealisté našli paralely k surrealismu v jazzu, a blues. Vliv surrealismu lze vysledovat i v některých rockových a rapových skupinách. Surrealistic Pillow (Surrealistický polštář) byl druhým albem americké rockové skupiny Jefferson Airplane (1967). Prvky surrealismu jsou důležitou součástí různých směrů současné avantgardní hudby (např. ambient, noise, či různá elektronická taneční hudba). V souvislosti s výstavou Andyho Lasse (vernisáž 25. 9. 201) Rozjímání v Terezíně byla realizována hudba na podkladě grafické partitury Miroslava Veselého využívající improvizačních možností postupů freejazzu, středověké a japonské hudby ve složení Jan Grunt a Mikoláš Chadima (saxofony), Vlastislav Matoušek (šakuhači) a Kateřina Vožická (niněra).

Ludvík Šváb - Pražský dixieland

Film

Vzniklo i několik pokusů vytvořit čistě surrealistické filmy, patrně nejznámější se staly filmy od Luise Bunuela Andaluský pes a Zlatý věk.

Významným surrealistickým tvůrcem filmů v současnosti je Jan Švankmajer. Někdy bývá za surrealistického režiséra považován David Lynch , ten se sice nikdy nezúčastnil surrealistického hnutí ani nepodnikl žádné surrealistické aktivity, ale v jeho filmech lze najít surrealistické prvky.

Někteří lidé se domnívají, že film Zeď od skupiny Pink Floyd obsahuje některé surrealistické prvky.

Odkazy

Literatura

Adam Biro et René Passeron, Dictionnaire général du surréalisme et de ses environs, Co-édition Office du livre, Fribourg (Suisse) et Paris, Presses universitaires de France, 1982.
Jean-Louis Bédouin, Anthologie de la poésie surréaliste, Paris, Seghers, 1983.
Philippe Audoin, Les Surréalistes, Paris, Le Seuil, collection microcosme "Ecrivains de toujours", 1973
André Breton et Paul Éluard, Dictionnaire abrégé du surréalisme (1938), Paris, José Corti, 1991.
Vratislav Effenberger, Výtvarné projevy surrealismu, Praha, Odeon, 1969
Vratislav Effenberger, Realita a poesie,Praha, Mladá fronta, 1969
Petr Král, Le surréalisme en Tchécoslovaquie, Paris, Gallimard, 1986
Alain Joubert, Le mouvement des surréalistes, Paris, M. Nadeau, 2005

@@ Řádek 17: / Řádek 17: @@
 # '''Intuitivní období''' - věří ve všemohoucnost myšlenky postavené nad realitu. V tomto období (přibližně do roku 1926) se surrealisté opírali o filosofický idealismus. Sociální aktivitu nevyhledávali. Jejich program vyložil v Manifestu surrealismu André Breton (1924).
-# '''Politické období''' - Surrealisté si začali uvědomovat vázanost svého experimentu a pociťovali nutnost vyjádřit se k tehdejšímu politickému řádu. Učinili to veřejným protestem proti [[kolonialismus|kolonialismu]]. Od této doby nastává jejich přibližování levici, která je zavedla až k obdivu SSSR. Postupně se stávali velmi ideologickými - to se projevilo v Druhém manifestu surrealismu ([[1930]]). S touto změnou se změnil i název časopisu (a tato změna vystihuje celý problém) ze ''Surrealistické revoluce'' se stal ''Surrealismus ve službách revoluce''.
+# '''Politické období''' - Surrealisté si začali uvědomovat vázanost svého experimentu a pociťovali nutnost vyjádřit se k tehdejšímu politickému řádu. Učinili to veřejným protestem proti [[kolonialismus|kolonialismu]]. Od této doby nastává jejich přibližování levici, která je zavedla až k obdivu SSSR. Postupně se přijkláněli k marxismu - to se projevilo v Druhém manifestu surrealismu ([[1930]]). S touto změnou se změnil i název časopisu (a tato změna vystihuje celý problém) ze ''Surrealistické revoluce'' se stal ''Surrealismus ve službách revoluce''. Surrealisté však také na druhou stranu byli jedni z prvých, kteří prohlédli zrůdnost stalinistického režimu v SSSR ([[Karel Teige]]: ''Surrealismus proti proudu''). Krátce se sblížili s trockismem ([[André Breton]] navštívil v roce 1938 [[Lva Trockého]] v Mexiku.)
-[[André Breton]] a [[Philippe Soupault]] napsali první automatickou knihu - ''Les Champs Magnetiques'' ([[1919]]), později [[André Masson]] vyvinul automatické kreslení a obraz , které se stejně jako jiné automatické metody stalo významnou částí surrealistické praxe. (Automacie byla později přizpůsobena [[počítač]]i.)
+[[André Breton]] a [[Philippe Soupault]] napsali první automatickou knihu - ''Les Champs Magnetiques'' ([[1919]]), později [[André Masson]] vyvinul automatické kreslení a obraz , které se stejně jako jiné automatické metody stalo významnou částí surrealistické praxe.
 Mnoho populárních umělců žilo v [[Paříž]]i, která byla ve 20. a 30. letech 20. století (období největšího rozmachu surrealismu) kulturním centrem světa, v této době se k surrealismu hlásili například [[René Magritte]], [[Joan Miró]], [[Max Ernst]], [[Salvador Dalí]], [[Alberto Giacometti]], [[Valentine Hugo]], [[Meret Oppenheim]], fotograf [[Man Ray]] a [[Yves Tanguy]].
-Díky této dominanci [[Francie]] bývá tento směr někdy mylně považován za čistě francouzský, ale surrealismus byl ve skutečnosti mezinárodní již od začátku. Vedle této francouzské skupiny, vznikla velmi brzy např. i Česká skupina (mluvčími byli [[Vítězslav Nezval]] a [[Karel Teige]]; Česká skupina pokračuje ve své činnosti nepřetržitě dodnes. Ve skutečnosti lze říci, že část nejvýznamnějších surrealistických teoretiků a většina radikálů pocházela z jiných zemí než Francie. například Rumun [[Gherasim Luca]].
+Díky této dominanci [[Francie]] bývá tento směr někdy mylně považován za čistě francouzský, ale surrealismus byl ve skutečnosti mezinárodní již od začátku. Vedle této francouzské skupiny, vznikla velmi brzy např. i Česká skupina (mluvčími byli [[Vítězslav Nezval]] a [[Karel Teige]]; Česká skupina pokračuje ve své činnosti nepřetržitě dodnes. Ve skutečnosti lze říci, že část nejvýznamnějších surrealistických teoretiků a radikálních umělců pocházela z jiných zemí než Francie. například Rumuni [[Gherasim Luca]], [[Victor Brauner]], Češi [[Toyen]], [[Jindřich Heisler]], Španělé [[Luis Buňuel]], [[Salvador Dalí]], Kubánci [[Wifredo Lam]], [[Jorge Camacho]] a další.
-Ohlas surrealismu byl velmi silný, s nástupem [[fašismus|fašismu]] byl velmi oslaben, protože toto hnutí opustilo mnoho umělců ([[Pablo Picasso]], [[Tristan Tzara]], [[Paul Éluard|Paul Eluard]], [[Vítězslav Nezval]], …), druhá významná část se přesunula do USA.
+Ohlas surrealismu byl velmi silný, s nástupem [[fašismus|fašismu]] byl oslaben, toto hnutí tehdy opustilo mnoho umělců ([[Pablo Picasso]], [[Tristan Tzara]], [[Paul Éluard|Paul Eluard]], [[Vítězslav Nezval]], …), druhá významná část v čele s [[A. Bretonem]] se přesunula do USA a Mexika, kde strávili válečná léta. ([[Benjamin Péret]], [[Wolfgang Paalen]], [[Max Ernst]]...)
+Po II. světové válce surrealisté vytýčili další směřování surrealismu ve znamení Nového mythu. Byl to příklon k mytologii, přírodním kulturám a hermetismu. ([[André Breton]], ''Arkán 17''). Poválečná období lze rozdělit na druhou a třetí generaci surrealistů. Druhou generaci lze zhruba datovat od konce války do Bretonovy smrti v roce 1966. ([[Jean-Louis Bédouin]], [[Jean Schuster]], [[Gerard Legrand]]). V roce 1969 [[Jean Schuster]] "rozpustil" surrealistické hnutí, ale mnoho skupin ve světě i v Paříži působilo od té doby dále.  Třetí generace působí dosud. V 70. letech vydávala Pařížská skupina revui ''B.L.S''., později časopis ''Surréalisme''.([[Vincent Bounoure]], [[Michel Zimbacca]], [[Jorge Camacho]], [[Jean-Louis Bédouin]]). S těmito periodiky úzce spolupracovali i čeští surrealisté, kteří v té době byli zbaveni publikačních možností.
-V populární kultuře, zvláště pak v [[Spojené státy americké|USA]], je surrealismus často spojován s obrazy Salvadora Dalího. Dalí byl aktivním surrealistou v letech [[1929]] - [[1936]] a dal hnutí to, co sám nazval [[Paranoicko-kritická metoda|Paranoicko-Kritickou metodou]]. Od konce třicátých let se většina členů hnutí začala surrealismu vzdalovat.
-Kolem roku [[1960]] začaly vznikat surrealistické skupiny i na místech, kde surrealisté nikdy nepůsobili (například v [[Pákistán]]u).
 == Představitelé surrealismu ==