Španělská socialistická dělnická strana: Porovnání verzí
m odebrána Kategorie:Sociálně demokratické strany; přidána Kategorie:Sociálnědemokratické strany za použití HotCat |
m →Historie: fixlink |
||
Řádek 12: | Řádek 12: | ||
Během [[Druhá španělská republika|Druhé republiky]] byla PSOE součástí [[Lidová fronta (Španělsko)|Lidové fronty]] a její vlády. Během [[Španělská občanská válka|občanské války]] se strana rozdělila do tří křídel: ''levicové'' marxistické prorevoluční křídlo (mělo blízko k [[Partido Obrero de Unificación Marxista|POUM]] a anarchistům), ''centristické'' křídlo (ve shodě s komunisty se stavělo se proti spontánnímu zabírání továren a půdy) a ''pravicové'' křídlo. Po vítězství [[Francisco Franco|Franca]] byla strana zakázána a její představitelé byli buď vězněni nebo odešli do [[exil]]u (exilovou PSOE následně provázely vnitřní spory o směřování strany). |
Během [[Druhá španělská republika|Druhé republiky]] byla PSOE součástí [[Lidová fronta (Španělsko)|Lidové fronty]] a její vlády. Během [[Španělská občanská válka|občanské války]] se strana rozdělila do tří křídel: ''levicové'' marxistické prorevoluční křídlo (mělo blízko k [[Partido Obrero de Unificación Marxista|POUM]] a anarchistům), ''centristické'' křídlo (ve shodě s komunisty se stavělo se proti spontánnímu zabírání továren a půdy) a ''pravicové'' křídlo. Po vítězství [[Francisco Franco|Franca]] byla strana zakázána a její představitelé byli buď vězněni nebo odešli do [[exil]]u (exilovou PSOE následně provázely vnitřní spory o směřování strany). |
||
Po návratu [[demokracie]] do Španělska byla strana opět legalizována ([[1977]]) a jejím dlouholetým generálním tajemníkem se stal pozdější premiér [[Felipe González]]. V roce [[1978]] se s ní spojila malá parlamentní ''Lidová socialistická strana''. Na následující sjezdu proběhl souboj mezi reformisty a marxisty, přičemž evropští socialisté (především německá SPD) podporovali reformisty (na znamení reformy byl změněn i znak strany: knihu a kovadlinu nahradila růže v pěsti). V roce [[1978]] byla v referendu schválena nová španělská ústava, kterou PSOE podporovala. Roku [[1982]] vyhrála strana volby a přešla z opozice do vlády. Následně byla kritizována některými svými voliči pro příliš liberální ekonomickou politiku a nedostatečné sociální reformy. I přesto zvítězila ve volbách v letech [[1986]], [[1989]] a [[1993]]. [[ |
Po návratu [[demokracie]] do Španělska byla strana opět legalizována ([[1977]]) a jejím dlouholetým generálním tajemníkem se stal pozdější premiér [[Felipe González]]. V roce [[1978]] se s ní spojila malá parlamentní ''Lidová socialistická strana''. Na následující sjezdu proběhl souboj mezi reformisty a marxisty, přičemž evropští socialisté (především německá SPD) podporovali reformisty (na znamení reformy byl změněn i znak strany: knihu a kovadlinu nahradila růže v pěsti). V roce [[1978]] byla v referendu schválena nová španělská ústava, kterou PSOE podporovala. Roku [[1982]] vyhrála strana volby a přešla z opozice do vlády. Následně byla kritizována některými svými voliči pro příliš liberální ekonomickou politiku a nedostatečné sociální reformy. I přesto zvítězila ve volbách v letech [[1986]], [[1989]] a [[1993]]. [[Ekonomická krize]] a státní [[terorismus]] oslabily popularitu strany, která pak nedokázala po dvě funkční období porazit vládní [[Partido Popular|lidovce]] (přestože udržela silné pozice v některých regionech). Po prohraných volbách v roce 1996 odešel z čela strany Felipe González. |
||
Po čtyřleté krizi ve vedení PSOE byl v roce [[2000]] byl zvolen [[José Luis Rodríguez Zapatero]] jako nový generální tajemník. PSOE se pod jeho vedením ostře postavila proti [[Válka v Iráku|válce v Iráku]]. Po volbách 2004 se opět stala nejsilnější španělskou stranou. Podporovala tzv. [[Smlouva o Ústavě pro Evropu|euroústavu]] a [[evropská integrace|evropskou integraci]] a provedla některé podstatné reformy, jako například uzákonění manželství osob stejného pohlaví. Zapaterova vláda také započala mírová jednání s organizací [[Euskadi Ta Askatasuna|ETA]], která však byla v roce [[2006]] přerušena. V roce [[2008]] potvrdila ve volbách své vedoucí postavení, když ještě navýšila počet svých poslanců v parlamentu. |
Po čtyřleté krizi ve vedení PSOE byl v roce [[2000]] byl zvolen [[José Luis Rodríguez Zapatero]] jako nový generální tajemník. PSOE se pod jeho vedením ostře postavila proti [[Válka v Iráku|válce v Iráku]]. Po volbách 2004 se opět stala nejsilnější španělskou stranou. Podporovala tzv. [[Smlouva o Ústavě pro Evropu|euroústavu]] a [[evropská integrace|evropskou integraci]] a provedla některé podstatné reformy, jako například uzákonění manželství osob stejného pohlaví. Zapaterova vláda také započala mírová jednání s organizací [[Euskadi Ta Askatasuna|ETA]], která však byla v roce [[2006]] přerušena. V roce [[2008]] potvrdila ve volbách své vedoucí postavení, když ještě navýšila počet svých poslanců v parlamentu. |
Verze z 26. 7. 2013, 11:24
Partido Socialista Obrero Español (PSOE, českým názvem Španělská socialistická dělnická strana) je jednou ze dvou dominantních španělských politických stran. V současnosti zaujímá pozice levého středu. Vznikla roku 1879 a je druhou nejstarší stranou v zemi. Oficiální oslovení mezi straníky zní compañero. Udržuje vazby na odborový svaz Unión General de Trabajadores, ačkoliv vazby už nejsou tak těsné jako v minulosti.
Strana je součástí Strany evropských socialistů a členem Socialistické internacionály.
Ideologie
PSOE vznikla za účelem zastupování pracující třídy zrozené průmyslovou revolucí s deklarovaným cílem dosažení socialismu skrze revoluci. S postupem času se přeměnila z marxisticky revoluční na revizionistickou a reformistickou socialistickou stranou. Dnešní PSOE se popisuje jako strana zastupující demokratický socialismus, sociální demokracii a progresivismus.
Historie
Strana byla založena začátkem května 1879 v Madridu dělnickým aktivistou a odborářem Pablo Iglesiasem. Přestože se zpočátku socialistům nedařilo nabýt výraznějšího postavení z důvodů represí státních orgánů, její účast na stávkách ji přinesla podporu mezi manuálně pracujícími vrstvami. V roce 1910 byl Pablo Iglesias v rámci prorepublikánských sil zvolen jako první socialista do španělského parlamentu.
Během Druhé republiky byla PSOE součástí Lidové fronty a její vlády. Během občanské války se strana rozdělila do tří křídel: levicové marxistické prorevoluční křídlo (mělo blízko k POUM a anarchistům), centristické křídlo (ve shodě s komunisty se stavělo se proti spontánnímu zabírání továren a půdy) a pravicové křídlo. Po vítězství Franca byla strana zakázána a její představitelé byli buď vězněni nebo odešli do exilu (exilovou PSOE následně provázely vnitřní spory o směřování strany).
Po návratu demokracie do Španělska byla strana opět legalizována (1977) a jejím dlouholetým generálním tajemníkem se stal pozdější premiér Felipe González. V roce 1978 se s ní spojila malá parlamentní Lidová socialistická strana. Na následující sjezdu proběhl souboj mezi reformisty a marxisty, přičemž evropští socialisté (především německá SPD) podporovali reformisty (na znamení reformy byl změněn i znak strany: knihu a kovadlinu nahradila růže v pěsti). V roce 1978 byla v referendu schválena nová španělská ústava, kterou PSOE podporovala. Roku 1982 vyhrála strana volby a přešla z opozice do vlády. Následně byla kritizována některými svými voliči pro příliš liberální ekonomickou politiku a nedostatečné sociální reformy. I přesto zvítězila ve volbách v letech 1986, 1989 a 1993. Ekonomická krize a státní terorismus oslabily popularitu strany, která pak nedokázala po dvě funkční období porazit vládní lidovce (přestože udržela silné pozice v některých regionech). Po prohraných volbách v roce 1996 odešel z čela strany Felipe González.
Po čtyřleté krizi ve vedení PSOE byl v roce 2000 byl zvolen José Luis Rodríguez Zapatero jako nový generální tajemník. PSOE se pod jeho vedením ostře postavila proti válce v Iráku. Po volbách 2004 se opět stala nejsilnější španělskou stranou. Podporovala tzv. euroústavu a evropskou integraci a provedla některé podstatné reformy, jako například uzákonění manželství osob stejného pohlaví. Zapaterova vláda také započala mírová jednání s organizací ETA, která však byla v roce 2006 přerušena. V roce 2008 potvrdila ve volbách své vedoucí postavení, když ještě navýšila počet svých poslanců v parlamentu.
Ve volbách 2011, po sedmi letech vládnutí, naopak strana dosáhla historicky nejhoršího výsledku od doby přechodu k demokracii. Ztratila také na komunální a regionální úrovni, vše zejména ve prospěch Partido Popular, ale i menších stran. Zapaterovým nástupcem se v únoru 2012 stal Alfredo Pérez Rubalcaba.
Volební výsledky
Volby do Kongresu | ||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|
mandáty | ||||||||
Organizace
PSOE zahrnuje i další socialistické strany s autonomním vedením v některých regionech:
- Partit dels Socialistes de Catalunya (Strana socialistů Katalánska), Katalánsko
- Euskadiko Alderdi Sozialista – Euskadiko Ezkerra (Socialistická strana Baskicka - Euskadiko Ezkerra), Baskicko
- Partido dos Socialistas de Galicia (Strana socialistů Galicie), Galicie
- Partit Socialista del País Valencià (Socialistická strana Valencie), Valencie
- Partit dels Socialistes de les Illes Balears (Strana socialistů Baleárských ostrovů), Baleáry
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Španělská socialistická dělnická strana na Wikimedia Commons