Ota Pavel: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
Bez shrnutí editace
Bez shrnutí editace
Řádek 4: Řádek 4:
| děti = syn: [[Jiří Pavel]] (1956–2018)
| děti = syn: [[Jiří Pavel]] (1956–2018)
}}
}}
'''Ota Pavel''', vlastním jménem '''Otto Popper''' ([[2. červenec|2. července]] [[1930]] [[Praha]] – [[31. březen|31. března]] [[1973]] [[Praha]]), byl [[Česko|český]] prozaik, novinář a sportovní reportér. Je autorem sportovních a autobiografických próz s tématy z vlastního dětství.
'''Ota Pavel''', vlastním jménem '''Otto Popper''' ([[2. červenec|2. července]] [[1930]] [[Praha]] – [[31. březen|31. března]] [[1973]] [[Praha]]), byl [[Česko|český]] prozaik, novinář a sportovní reportér. Je autorem sportovních a autobiografických próz s tématy z vlastního dětství.jsi uchyl


== Životopis ==
== Životopis ==

Verze z 19. 4. 2024, 08:32

Ota Pavel
Hrob Oty Pavla (2023)
Hrob Oty Pavla (2023)
Rodné jménoOtto Popper
Narození2. července 1930
Praha 7
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí31. března 1973 (ve věku 42 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbeníNový židovský hřbitov na Olšanech
Povoláníspisovatel, novinář a sportovní novinář
Témataliteratura a publicistika
Významná dílaSmrt krásných srnců
Jak jsem potkal ryby
Plná bedna šampaňského
Dukla mezi mrakodrapy
Dětisyn: Jiří Pavel (1956–2018)
PříbuzníJiří Pavel a Hugo Pavel (sourozenci)
Web oficiální stránka
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v Souborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Ota Pavel, vlastním jménem Otto Popper (2. července 1930 Praha – 31. března 1973 Praha), byl český prozaik, novinář a sportovní reportér. Je autorem sportovních a autobiografických próz s tématy z vlastního dětství.jsi uchyl

Životopis

Narodil se v Praze jako třetí, nejmladší syn židovského obchodního cestujícího Lea Poppera (1899–1968)[1] a jeho ženy Hermíny, rozené Netrefové (1905–1977). Až do svých šesti let bydlel s rodiči a bratry v Praze 7 v ulici Farského (dříve Strossmayerova) v domě Husova sboru. Odtud se přestěhovali v roce 1939 do Buštěhradu (zde byl Ota Pavel žákem základní školy, která byla po něm později pojmenována) k rodičům otce a do stejného domu se po válce rodina vrátila.

Velice se zajímal o sport. Za druhé světové války, po transportu jeho otce a obou starších bratrů Jiřího a Huga do koncentračního tábora, žil sám s matkou, která nebyla židovského původu, v Buštěhradě na Kladensku. Mladý Ota krátce pracoval i jako horník v dole Prago v Dubí u Kladna. Po skončení války se vrátili živí jeho bratři i otec. Všichni členové rodiny byli organizováni v KSČ, v roce 1947 vstoupil do strany i Ota.[2] Absolvoval obchodní a jazykovou školu, ale maturitu složil až v roce 1960 na Střední škole pro pracující.

Po válce hrál hokej za Spartu, byl kapitánem dorosteneckého mužstva (později na Spartě mládež i trénoval), ale především se věnoval činnosti redaktora. V letech 1949–1956 (s výjimkou let 1951–1953, kdy absolvoval vojenskou službu) působil jako sportovní redaktor v Československém rozhlase,[3] kam byl přijat na doporučení svého přítele Arnošta Lustiga. Mezi lety 1956 a 1957 pak zastával stejnou pozici v časopise Stadión a poté několik let v armádním týdeníku Československý voják. Ve Stadionu také vycházely jeho první literární pokusy, především fejetony ze sportovního prostředí.

Jako redaktorovi mu bylo umožněno cestovat, například v roce 1962 doprovázel armádní fotbalové mužstvo Dukly Praha do USA (tuto zkušenost zpracoval v knize Dukla mezi mrakodrapy), dále navštívil Francii, Švýcarsko nebo SSSR.

Při zimní olympiádě v Innsbrucku (1964) u něj propukla vážná duševní choroba (zřejmě maniodepresivní psychóza), v jejímž důsledku se pokusil podpálit statek nad Innsbruckem. Kvůli této nemoci odešel roku 1966 do invalidního důchodu.[4] Několikrát pobýval v psychiatrických léčebnách a zemřel na srdeční infarkt ve věku 42 let v rodné Praze. Je pohřben na Novém židovském hřbitově na Olšanech vedle svého otce.

Některé jeho prózy, především Zlatí úhoři (s Vladimírem Menšíkem) a Smrt krásných srnců (s Karlem Heřmánkem), byly úspěšně zfilmovány.

Od února 2000 nese jméno Oty Pavla gymnázium v Praze-Radotíně. Bylo tak učiněno ve spolupráci s jeho bratrem Hugem Pavlem. K okolí gymnázia (Berounka, Brdy) se totiž vztahují některá Pavlova díla.

V roce 2002 bylo v Buštěhradě zřízeno muzeum věnované životu a dílu Oty Pavla. Expozice obsahuje množství fotografií, dokumentů a originálních osobních předmětů.[5]

Dílo

Buštěhradské muzeum Oty Pavla
  • Hory a lidé, 1964 – kniha fotografií Viléma Heckela, ke které Pavel napsal doprovodný text
  • Dukla mezi mrakodrapy, 1964 – próza se sportovní tematikou, kombinace prvků beletrie a sportovní reportáže, o úspěchu českého fotbalového mužstva v zámoří
  • Plná bedna šampaňského, 1967 – povídky ze sportovního prostředí
  • Cena vítězství, 1968 – výbor z knih Dukla mezi mrakodrapy a Plná bedna šampaňského
  • Pohár od Pánaboha, 1971 – próza ze sportovního prostředí
  • Smrt krásných srnců, 1971 – vzpomínková próza, vzpomínky na dětství a především na život autorova otce Lea, svérázného židovského obchodníka
  • Syn celerového krále, 1972 – próza ze sportovního prostředí, 16 povídek o slavných sportovcích
  • Jak jsem potkal ryby, 1974 – opět vzpomínková kniha, tentokrát zaměřená na život autora samotného, především na jeho milované rybaření
  • Pohádka o Raškovi, 1974 – opět sportovní tematika, forma „sportovní pohádky“, inspirovaná životem českého skokana na lyžích Jiřího Rašky

Posmrtně vydané výbory

  • Fialový poustevník, 1977
  • Veliký vodní tulák, 1980 – výbor z díla
  • Zlatí úhoři, 1985 + rozšířené vydání 1991 (dvě Pavlovy povídky, Běh Prahou a Prase nebude, se kvůli cenzuře nedostaly do prvního vydání tohoto souboru a vyšly až v jeho přepracovaném vydání roce 1991)
  • Výstup na Eiger, 1989
  • Mám rád tu řeku, 1989
  • Jak šel táta Afrikou: Povídky, 1994
  • Olympijské hry a jiné povídky, 1995
  • Omyl a jiné povídky, 1995

Sebrané spisy

V roce 2002 připravila Slávka Kopecká v pražském nakladatelství HAK – HUMOR A KVALITA souborné vydání literárního díla Oty Pavla pod názvem Sebrané spisy Ota Pavla

  • sv. 1 – Dukla mezi mrakodrapy
  • sv. 2 – Plná bedna šampaňského
  • sv. 3 – Pohár od Pánaboha : Pohádka o Raškovi
  • sv. 4 – Smrt krásných srnců
  • sv. 5 – Syn celerového krále
  • sv. 6 – Jak jsem potkal ryby
  • sv. 7 – Povídky z šuplíku (texty z pozůstalosti)

Memoáry

  • Věra Pavlová (manželka): Vzpomínky na Otu Pavla
  • Arnošt Lustig: Okamžiky s Otou Pavlem

Odkazy

Reference

  1. ↑ KACZOROWSKI, Aleksander. Ota Pavel: Pod povrchem. [s.l.]: Host 335 s. Dostupné online. ISBN 978-80-275-0424-4. Google-Books-ID: MSH4DwAAQBAJ. 
  2. ↑ KOVÁŘ, Pavel. Ota Pavel – postskriptum: ohlédnutí za životem a dílem mimořádně nadaného spisovatele. 1. vyd. Praha: XYZ ve společnosti Albatros Media a.s., 2015. 139 s. ISBN 978-80-7505-274-2. S. 29. 
  3. ↑ Dukla mezi mrakodrapy Český rozhlas, citováno 11. 12. 2014
  4. ↑ Ota Pavel. www.slovnikceskeliteratury.cz [online]. [cit. 2020-12-16]. Dostupné online. 
  5. ↑ Ota Pavel má muzeum v Buštěhradu. iDNES.cz [online]. 2002-04-02 [cit. 2020-12-16]. Dostupné online. 

Literatura

Související články

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Ota_Pavel&oldid=23837530“