Karel Heřmánek
| Karel Heřmánek | |
|---|---|
 Karel Heřmánek v roce 2015 | |
| Narození | 17. října 1947 (76 let) Praha  Československo |
| Alma mater | JAMU v Brně |
| Povolání | herec, televizní herec, divadelní herec a filmový herec |
| Manžel(ka) | Hana Heřmánková |
| Děti | Karel Heřmánek mladší Josef Heřmánek Karolína Heřmánková František Heřmánek Kristýna Heřmánková |
| Ocenění | Zlatý střevíček (2022) |
| Podpis |  |
 multimediální obsah na Commons | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Karel Heřmánek (* 17. října 1947 Praha) je český herec, manžel televizní moderátorky Hany Heřmánkové a principál Divadla Bez zábradlí.[1]
Život[editovat | editovat zdroj]
Karel Heřmánek se narodil 17. října 1947 v Praze. V roce 1972 absolvoval obor herectví na Janáčkově akademii múzických umění (JAMU) v Brně.[2] Po studiu působil v avantgardním Divadle Na provázku a v letech 1973–1976 pak v Činoherním studiu v Ústí nad Labem. Poté se vrátil do Prahy a do roku 1991 hrál v Divadle Na zábradlí, kde vytvořil – zejména pod vedením režiséra Evalda Schorma – své nejdůležitější divadelní postavy.
Když se v roce 1990 rozpadla scéna Divadla Na Zábradlí, kde hrál, založil Karel Heřmánek jedno z prvních soukromých divadel u nás, které vtipně pojmenoval Divadlo Bez zábradlí. Část původního souboru tehdy přešla do Národního divadla, ovšem někteří kolegové (Jiří Bartoška, Pavel Zedníček) pomohli nové divadlo rozjet. Sídlem bylo nejprve Žižkovské divadlo, odtud se stěhovalo do divadla Ta Fantastika, po roce do Vysočan. A později se divadlo přestěhovalo do rozestavěného sálu Adrie v centru Prahy.
V roce 2004 získal Heřmánek do pronájmu Městské divadlo v Karlových Varech. O pronájem divadla měli kromě jiných zájem také herec a ředitel Divadla Na Fidlovačce Tomáš Töpfer. Stálý soubor divadla se musel rozpustit, ale nyní se divadlo znovu těší zájmu diváků, který v době, kdy bylo divadlo ještě příspěvkovou organizací, upadal.
Soukromí[editovat | editovat zdroj]
S řízením divadel mu pomáhá manželka, moderátorka a bývalá televizní hlasatelka Hana Heřmánková. On je ředitelem a hercem, ona manažerka. Seznámili se v 80. letech v dabingovém studiu.[zdroj?]
Po narození synů Karla (1989) a Josefa (1990) se herec a moderátorka rozhodli vstoupit do svazku manželského. Třetí syn se narodil v roce 2001. Z prvního manželství má Karel Heřmánek ještě dcery Kristýnu a Karolínu.
Sestrou Karla Heřmánka je Marie Mixová, která vlastní síť kadeřnických salónů značky „Franck Provost“.[3]
Dílo[editovat | editovat zdroj]
V současné době je Karel Heřmánek ředitelem Divadla Bez zábradlí a Městského divadla v Karlových Varech. Pořád se ale cítí být více hercem než podnikatelem.
Povolání herce, ředitele a manažera dvou úspěšných divadel přináší i větší zodpovědnost a časovou náročnost. K tomu Heřmánek pravidelně spolupracuje s filmem a televizí.
Film a televize[editovat | editovat zdroj]
- Uprostřed babího léta ve stepi zahoukal vlak (1972)
- Hřiště (1975)
- Osvobození Prahy (1975)
- Mladý muž a bílá velryba (1978)
- Žena pro tři muže (1979)
- Smrt stopařek (1979)
- Na pytlácké stezce (1979)
- Kam nikdo nesmí (1979)
- Honzík a duhový klobouk (1980)
- Sluníčko na houpačce (1981)
- Nevera po slovensky (1981)
- Mezičas (1980)
- Krakonoš a lyžníci (1980)
- Chudák muzika (1981)
- Hadí jed (film) (1981)
- Evžen mezi námi (1981)
- Šílený kankán (1982)
- Šéfe, to je věc! (1982)
- Pánská jízda (1982)
- Straka v hrsti (1983)
- Psí kůže (1983)
- Anděl s ďáblem v těle (1983)
- Všichni musí být v pyžamu (1984)
- Všechno nebo nic (1984)
- Šéfe, vrať se! (1984)
- Šéfe, jdeme na to! (1984)
- S čerty nejsou žerty (1984)
- Sanitka (televizní seriál, 1984)
- Fešák Hubert (1984)
- Druhý tah pěšcem (1984)
- Žáku Kašíku, nežeň se! (1985)
- Slavné historky zbojnické (televizní seriál, 1985)
- Zlá krev (televizní seriál, 1986)
- Velká filmová loupež (1986)
- Smrt krásných srnců (1986)
- Smích se lepí na paty (1986)
- Pěsti ve tmě (1986)
- Panoptikum města pražského (televizní seriál, 1986)
- Dobré světlo (1986)
- Kam, pánové, kam jdete? (1987)
- Útěk ze seriálu (1988)
- Proces s vrahy Martynové (1988)
- O kouzelnici Klotýnce (1988)
- Herbstmilch (1988)
- Anděl svádí ďábla (1988)
- V tomhle zámku straší, šéfe! (1989)
- Vlak dětství a naděje (televizní seriál, 1989)
- Uzavreny Okruh (1989)
- Na dvoře je kůň, šéfe! (1989)
- Čajová Julie (1989)
- Zvonokosy (1990)
- Šípková Ruženka (1990)
- O Radkovi a Mileně (1990)
- O zapomnětlivém černokněžníkovi (1991)
- Hříchy pro pátera Knoxe (televizní seriál, 1992)
- Co teď a co potom? (televizní seriál, 1992)
- Zámek v Čechách (1993)
- Stalingrad (1993, Německo)
- O zvířatech a lidech (televizní seriál, 1994)
- Divadelní román (1994)
- Díky za každé nové ráno (1994)
- Malostranské humoresky (1996)
- Kolja (1996)
- Zdivočelá země (televizní seriál, 1997)
- Bumerang (1997)
- Tři králové (televizní seriál, 1998)
- Hurá na medvěda (2000)
- Otec neznámý aneb Cesta do hlubin duše výstrojního náčelníka (televizní film, 2001)
- Duch český (televizní seriál, 2001)
- Černí baroni (televizní seriál, 2003)
- Příběhy obyčejného šílenství (2005)
- Blízko nebe (2005)
- Gympl s (r)učením omezeným (televizní seriál, 2012)
- Kozí příběh se sýrem (2012)
- Dědictví aneb Kurvaseneříká (2014)
Dabing[editovat | editovat zdroj]
- Profesionálové (britský televizní seriál, hlas Doyla)
- Robin Hood (televizní seriál, 1984)
- Dva nosáči tankují super (1984)
- Galoše šťastia (1986)
- Musíme si pomáhat (1999)
- Asterix a Obelix (1999)
- Hledá se Nemo (2003)
- Kačeří příběhy
Práce pro rozhlas[editovat | editovat zdroj]
- 1991 Tři veteráni. Na motivy Jana Wericha napsala Helena Sýkorová. Hráli: Ladislav Mrkvička, Karel Heřmánek, Alois Švehlík, Věra Kubánková, Jitka Molavcová, Yvetta Blanarovičová, Josef Vinklář, Michaela Kuklová, Jiří Lír, Jiří Binek, Antonín Hardt, Dagmar Weinlichová a František Němec. Hudba Miroslav Kořínek. Dramaturgie Eva Košlerová. Režie Karel Weinlich.
Ocenění[editovat | editovat zdroj]
- cena Českého literárního fondu za herecký výkon v inscenaci Komenský: Diogenes cynik
- cena na MFF v Portugalsku za mužský herecký výkon ve filmu Dobré světlo (1987)
- cena Zlatý střevíček za mimořádný přínos kinematografii pro děti a mládež na Zlín Film Festivalu (2022)[4]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Hrát ve špatných? Raději se dívám na ty dobré, hodnotí Heřmánek český film. iDNES.cz [online]. 2022-10-17 [cit. 2022-10-18]. Dostupné online.
- ↑ Vivat academia. Brno: Janáčkova akademie múzických umění v Brně, 1997. Dostupné online. S. 158.
- ↑ FIKOTOVÁ, Jana. Pomoc druhým mi pomáhá v pochopení sebe samé, říká Dagmar Havlová. iDNES.cz [online]. 2018-07-07 [cit. 2018-07-07]. Dostupné online.
- ↑ Zlínský Zlatý střevíček převezmou Heřmánek a Zedníček. Světovou premiéru bude mít Cesta do Tvojzemí. Česká televize [online]. 2022-05-05 [cit. 2023-07-13]. Dostupné online.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Karel Heřmánek na Wikimedia Commons - Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Karel Heřmánek
- Karel Heřmánek ve Filmovém přehledu
- Karel Heřmánek v Česko-Slovenské filmové databázi
- Karel Heřmánek na Kinoboxu
- Karel Heřmánek ve Filmové databázi
- O pronájmu Karlovarského divadla
- Divadlo Bez zábradlí Archivováno 1. 1. 2007 na Wayback Machine.
