Přeskočit na obsah

Krajní pravice: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
verze 20797298 uživatele Unloose (diskuse) zrušena. Takové "zdůvodnění" nepatří do článku ani skrytě. Maximálně do diskuse. Přestaňte prosím s tím skrytým textem, který je vaším VV. Ebeling je totiž platný zdroj o Hayekově postoji.
značka: vrácení zpět
Unloose (diskuse | příspěvky)
1 260 editací
verze 20797343 uživatele Zbrnajsem (diskuse) zrušena. Odstranil jsem zdůvodnění, proč by to chtělo lepší zdroj, ale výhrady pořád přetrvávají. Nechápu navíc třeba to, proč mažete šablonu o tom, že se uváděné informace ve zdroji nenachází. Zkuste si ty zdroje přečíst.
Řádek 35: Řádek 35:
| url = http://www.nechtenasbyt.cz/?page=clanek&id=157
| url = http://www.nechtenasbyt.cz/?page=clanek&id=157
| issn =
| issn =
}}</ref> V&nbsp;takovém případě jsou jako krajně pravicové pojímány snahy o extremizaci hodnot národního státu a autority.
}}</ref>{{Lepší zdroj}} V&nbsp;takovém případě jsou jako krajně pravicové pojímány snahy o extremizaci hodnot národního státu a autority.


V ekonomickém pojetí, především podle teorie ekonomů z [[Rakouská škola|rakouské ekonomické školy]], je označení různých radikálních fašistických a populistických hnutí jako „krajní pravice“ chybné, neboť prosazují levicovou politiku, nikoliv politiku pravicovou.<ref name="Ebeling" >{{Citace elektronického periodika
V ekonomickém pojetí, především podle teorie ekonomů z [[Rakouská škola|rakouské ekonomické školy]], je označení různých radikálních fašistických a populistických hnutí jako „krajní pravice“ chybné, neboť prosazují levicovou politiku, nikoliv politiku pravicovou.<ref name="Ebeling" >{{Citace elektronického periodika
Řádek 45: Řádek 45:
| jazyk = en-US
| jazyk = en-US
| datum přístupu = 2022-01-06
| datum přístupu = 2022-01-06
}}</ref> Tito ekonomové poukazují například na název Hitlerovy strany, která se jmenovala [[Národně socialistická německá dělnická strana]] s tím, že vedla krajní levicovou politiku.<ref name="Ebeling" /> Během Hitlerovy vlády totiž došlo k&nbsp;prudkému zvýšení zdanění, rozšířily se také veřejné práce a stát kontroloval téměř všechny činnosti v ekonomice. V ekonomickém pojetí tedy ekonomové z rakouské školy řadí zastánce nacistických a neonacistických ideologií ke krajní levici.<ref>{{Citace monografie
}}</ref>{{není ve zdroji}} Tito ekonomové poukazují například na název Hitlerovy strany, která se jmenovala [[Národně socialistická německá dělnická strana]] s tím, že vedla krajní levicovou politiku.<ref name="Ebeling" />{{není ve zdroji}} Během Hitlerovy vlády totiž došlo k&nbsp;prudkému zvýšení zdanění, rozšířily se také veřejné práce a stát kontroloval téměř všechny činnosti v ekonomice. V ekonomickém pojetí tedy ekonomové z rakouské školy řadí zastánce nacistických a neonacistických ideologií ke krajní levici.<ref>{{Citace monografie
| příjmení = von Hayek
| příjmení = von Hayek
| jméno = Friedrich August
| jméno = Friedrich August
Řádek 58: Řádek 58:
| strany = 41
| strany = 41
| isbn = 80-86598-71-3
| isbn = 80-86598-71-3
}}</ref>
}}</ref>{{není ve zdroji}}


== Dělení ==
== Dělení ==

Verze z 7. 1. 2022, 09:59

Krajní pravice (též ultrapravice) je politologický pojem, který se používá k souhrnnému označení politických ideologií a aktivit vycházejících z korporativismu, radikálního nacionalismu a šovinismu, etnocentrismu až rasismu a xenofobie. Shodují se obvykle v popírání rovnosti všech lidí v ideálu autoritativního, nedemokratického a nepluralistického státu. Obecně vzato jde o pojem zastřešující autoritářské, radikální a extremistické proudy politické pravice.

Pojem krajní pravice

ikona
Tento článek možná obsahuje výsledky vlastního výzkumu.
Můžete pomoci Wikipedii tím, že informace upravíte na základě věrohodných zdrojů a přidáte reference, aby uváděná tvrzení byla ověřitelná. Podívejte se na diskusní stránku, kde mohou být uvedeny další detaily.
Pro vkladatele šablony: Na diskusní stránce článku zdůvodněte vložení šablony.

Krajní pravice je chápána především jako politický extremismus (extréme - nejzazší) programově směřující proti demokratickému ústavnímu státu, který je založen na politickém pluralismu, oddělenosti státních mocí a obhajobě lidských práv.[1][2] V tomto smyslu je zcela mimo politický střed. Rozlišování mezi krajní levicí (marxismus, komunismus) a krajní pravicí pak pochází ze základního dělení mezi pravicí a levicí, jak existuje již od dob Velké francouzské revoluce, tedy v rozdílném přístupu k rovnosti všech lidí. Krajní pravice popírá tuto rovnost a hodnotí určité etnikum, rasu, národ nebo také skupinu lidí za „vyšší“. Naopak ultralevice prosazuje zásadní rovnost všech lidí, odstranění všech společenských rozdílů a vytvoření „nového člověka“, přičemž k prosazení této ideje je také ochotna odstranit demokratický ústavní stát.[3]

Toto rozlišování není na druhou stranu přijímáno všeobecně a je podrobováno kritice. Některými autory je za rozlišovací kritérium brán nikoli přístup k rovnosti lidí, ale k individuální svobodě jednotlivce, takže pak mezi takto definovanou ultrapravicí a ultralevicí není významnějšího rozdílu.[4][chybí lepší zdroj] V takovém případě jsou jako krajně pravicové pojímány snahy o extremizaci hodnot národního státu a autority.

V ekonomickém pojetí, především podle teorie ekonomů z rakouské ekonomické školy, je označení různých radikálních fašistických a populistických hnutí jako „krajní pravice“ chybné, neboť prosazují levicovou politiku, nikoliv politiku pravicovou.[5][nenalezeno v uvedeném zdroji] Tito ekonomové poukazují například na název Hitlerovy strany, která se jmenovala Národně socialistická německá dělnická strana s tím, že vedla krajní levicovou politiku.[5][nenalezeno v uvedeném zdroji] Během Hitlerovy vlády totiž došlo k prudkému zvýšení zdanění, rozšířily se také veřejné práce a stát kontroloval téměř všechny činnosti v ekonomice. V ekonomickém pojetí tedy ekonomové z rakouské školy řadí zastánce nacistických a neonacistických ideologií ke krajní levici.[6][nenalezeno v uvedeném zdroji]

Dělení

V teorii některých politologů[7] bývají ultrapravicové ideologie, hnutí a další aktivity rozlišovány na radikálně pravicové a extrémně pravicové podle toho, zda se ještě pohybují v rámci demokratického ústavního státu, nebo zda už jej chtějí zcela odstranit. Hranice mezi nimi je propustná, závisí vždy na rozhodnutí konkrétního subjektu, zda bude prosazovat zachování stávajícího společenského uspořádání, nebo nikoli.[3]

Radikální pravice

Stoupenci krajněpravicové strany Svoboda v roce 2012 v Kyjevě s portrétem Stepana Bandery

V podstatě jde o jakýsi „mezistupeň“ mezi demokracií a pravicovým extremismem. Nedochází k celkovému zavržení demokracie, ale má dojít k jejímu, z pohledu radikální pravice, zásadnímu vylepšení. Určitá lidská práva, určité demokratické hodnoty nebo určité politické mechanismy jsou na základě kritiky stávajících poměrů zpochybňovány a je navrhováno jejich nahrazení jinými. Přitom dochází ke zpochybňování legitimity politických odpůrců, kteří jsou diskreditováni a je poukazováno na jejich „škodlivé“ působení vůči celku. Jsou sem zahrnovány všechny nacionalistické, ultrakonzervativní a autoritářské tendence, neboť jsou v opozici proti moderně, proti pluralismu a charakterizuje je nepřátelství vůči „cizím elementům“. V politickém životě se mohou projevovat i jako pravicový populismus, který se zaměřuje na otázku zachování národního státu a vymezuje se zejména proti nadnárodním spojením a proti přistěhovalcům.

Extrémní pravice

Na rozdíl od radikální pravice se už zcela rozešla s demokracií a s ústavností, ty chce nahradit autoritativním nebo i totalitním státem, založeným na jednotné ideologii. Principiálně odmítá rovnost všech lidí, lidská a občanská práva, myšlenkový pluralismus a existenci politických stran. Prosazuje naopak ultranacionalistické až rasistické koncepce a vůdcovský princip.[8] Při svém působení se nezříká násilí, naopak v některých případech jej může upřednostňovat a pak už jde o politický terorismus.[9] Extrémně pravicový je především neofašismus a neonacismus.

Ideologie a hnutí spojené s krajní pravicí

Neonacistický skinhead

Krajní pravice nemá jednotnou ideologii, v jejím rámci existuje více konkrétním směrů, proudů a postojů. Z historického hlediska se za krajně pravicové označují šovinistické, samoděržavné, antisemitské a autoritativní politické skupiny před první světovou válkou, fašistické, nacistické a jiné autoritativní skupiny meziválečného období, na ně navazující politické strany po druhé světové válce a v současnosti zejména neofašistické,[10] neonacistické[11] a ultranacionalistické skupiny.

Neofašismus i neonacismus ovšem nepředstavují jediné krajně pravicové subjekty, stejně tak nejde o pojmy zaměnitelné, jak je občas používá krajní levice, aby tak zaútočila na někdy i domnělé ultrapravicové organizace. Neonacismus se snaží rehabilitovat německý nacionální socialismus a do budoucna jej zavést jako politický systém. Naopak neofašismus přímo navazuje na fašistické hnutí v předválečné Itálii, případně v dalších zemích.[3] Problematické může být i označování všech ultranacionálních uskupení jako ultrapravicových. Takové totiž mohou být i některé východoevropské levicově populistické strany, zaměřené na nacionalismus a xenofobii.[12]

Krajně pravicové však nejsou jen některé politické strany, mohou takto působit i celé politické režimy, které mohou navíc vytvářet mezinárodní pravicově-extrémistické organizace (např. Pakt proti Kominterně). Dále se v tomto směrují angažují rozličné zájmové skupiny a neformální instituce (mládežnické organizace, periodika, hudební vydavatelství apod.). V jejich případě už většinou nelze hovořit o propracované ideologii, ale spíše o určitém neformálním hnutí, jako je třeba White power. Kromě toho významnou část krajně pravicové politické škály zaujímá subkultura skinheads, resp. ta její část, které je zaměřena na rasovou problematiku.[3]

Symbolika ultrapravicových hnutí

Podrobnější informace naleznete v článku Symbolika ultrapravicových hnutí.

Organizovaní příznivci ultrapravice, především rasističtí skinheads,[13] využívají širokou paletu symbolů, jejichž užívání sleduje čtyři hlavní cíle:

  1. identifikace jednotlivce se svým hnutím
  2. prostřednictvím symbolů je vytvářena mystika hnutí
  3. díky symbolům lze vyjádřit rasistické, xenofobní a antisemitské myšlenky takovým způsobem, který není otevřeně rasistický, xenofobní či antisemitský, neodporuje zákonu a není stíhatelný
  4. především verbální projevy a skandování hesel posilují pocit moci, síly a sounáležitosti se skupinou

Mezi symboly ultrapravicových skinheadů patří především runy, symbolika nacistického Německa, kryptogramy, personifikované symboly, symbolika barev či vlastní stylizované znaky a hesla. Často bývá rasistickými skinheady zneužíván tzv. keltský kříž.

Reference

  1. ↑ Uwe Backes, Eckhard Jesse: Politischer Extremismus in der Bundesrepublik Deutschland, Bonn: Bundeszentrale für politische Bildung, 1993
  2. ↑ Seymour Martin Lipset, Earl Raab: The Politics of Unreason. Right-Wing Extremism in America, 1790-1970, New York, Evanston, San Francisco, London: Harper Torchbook, 1970
  3. ↑ a b c d MAREŠ, Miroslav. Pravicový extremismus a radikalismus v ČR. Brno: Barrister & Principal, 2003. ISBN 80-86598-45-4. S. 20–89. 
  4. ↑ HAMPL, Mojmír. O mýtu "pravicového extremismu". Laissez-Faire [online]. 2000-11-01 [cit. 2011-02-26]. Dostupné online. 
  5. ↑ a b EBELING, Richard M. Why Hayek was Right About Nazis Being Socialists – AIER. www.aier.org [online]. [cit. 2022-01-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. ↑ VON HAYEK, Friedrich August. Cesta do otroctví. 1.. vyd. Brno: Barrister&Principal, 2004. 216 s. ISBN 80-86598-71-3. S. 41. 
  7. ↑ Richard Stöss: Rechtsextremismus im vereinten Deustschland, Bonn: Friedrich Ebert Stiftung, 1999
  8. ↑ Norbert Lepszy, Hans-Joachim Veen: Rechtsradikale in der parlamentarischen Praxis: Die Republikaner in kommunalen und Landesparlamenten sowie im Europarlament, Zeitschrift für Parlamentfragen, 1994
  9. ↑ Michael Minkenberg: Die neue radikale Rechte im Vergleich, Opladen/Wiesbaden: Westdeutscher Verlag, 1998
  10. ↑ Krajní pravice v ČR[nedostupný zdroj], Evropské město
  11. ↑ Miroslav Mareš: Nacionálně-socialistické hnutí Evropy v České republice, Středoevropské politické studie
  12. ↑ Alan Siarof: Comparative European Party Systems. An Analysis of Parliamentary Electoins since 1945, London, New York: Garland Publishing Inc., 2000
  13. ↑ Symbolika ultrapravicových hnutí Archivováno 8. 3. 2014 na Wayback Machine., Bulletin o podobách pravicového extremismu (nejen) v České republice, 4/2008

Literatura

  • Miroslav Mareš: Pravicový extremismus a radikalismus v ČR, 2003
  • Petr Kupka, Martin Laryš, Josef Smolík: Krajní pravice ve vybraných zemích střední a východní Evropy, 2009
  • Paul Hainsworth: Politika krajní pravice: od okraje do hlavního proudu, 2000
  • Göran Dahl: Radikální konzervatismus a budoucnost politiky, 1999
  • Martin Schain: Stíny nad Evropou: vývoj a vliv extrémní pravice v západní Evropě, 2002
  • Martin Bastl, Miroslav Mareš, Josef Smolík, Petra Vejvodová: Krajní pravice a krajní levice v ČR. Praha: Grada Publishing, 2011.
  • Josef Smolík: Národní strana v kontextu krajní pravice: 2003-2013., Brno: Centrum pro studium demokracie a kultury, 2013. [1].

Externí odkazy

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Krajní_pravice&oldid=20797356“