Česká severní dráha: Porovnání verzí
m →Související články: interní odkaz |
m +šablona |
||
| Řádek 50: | Řádek 50: | ||
*[http://www.pospichal.net/lokstatistik/14009-bnb.htm Seznam lokomotiv BNB (německy)] |
*[http://www.pospichal.net/lokstatistik/14009-bnb.htm Seznam lokomotiv BNB (německy)] |
||
*[http://alex.onb.ac.at/cgi-content/anno-plus?aid=rgb&datum=18970004&seite=00001095 Koncesní listina pro místní dráhu do Dolního Cetna (německy)] |
*[http://alex.onb.ac.at/cgi-content/anno-plus?aid=rgb&datum=18970004&seite=00001095 Koncesní listina pro místní dráhu do Dolního Cetna (německy)] |
||
{{Železniční společnosti v českých zemích za Rakousko-Uherska}} |
|||
[[Kategorie:České železniční společnosti]] |
[[Kategorie:České železniční společnosti]] |
||
Verze z 14. 12. 2010, 22:52
Česká severní dráha (německý oficiální název k.k. privilegierte Böhmische Nordbahn-Gesellschaft, zkratka BNB) byla privátní železniční společnost v Rakousku-Uhersku, která vlastnila a provozovala několik tratí v severních a středních Čechách.
Historie
Firmu založil v roce 1867 hrabě Ernst Waldstein-Wartenberg, který byl rovněž zakladatelem majetkově spřízněné firmy Turnovsko-kralupsko-pražské dráhy. Koncese byla udělena už v roce 1865, budovat tratě se ale začalo až po prohrané prusko-rakouské válce. O síť železnic v severních Čechách usilovalo více podnikatelů. Koncese se týkala hlavní tratě z Bakova nad Jizerou do České Lípy a Rumburka a odboček do Podmokel, do Warnsdorfu a do přístavu v Děčíně.[2]
Stavba probíhala pomalu, kvůli náročnému horskému terénu a zaměstnávala 10 tisíc dělníků. Hlavní trať do Rumburka byla otvírána po částech, kdy nejdříve byla otevřena část z nového nádraží v Bakově do České Lípy v roce 1867, města Rumburk a Varnsdorf byla připojena až po dvou letech.[3] Společnost spojila se světem celý region v okolí Lužických hor. Provozovala též několik místních drah, včetně tří dnes (2010) již zrušených. Vlastnila tři hraniční přechody do Saska.[2]
V roce 1882 došlo ke sloučení s Turnovsko-kralupsko-pražskou dráhou, se kterou jí už dříve poutal společný lokomotivní i vozový park, stejně jako tarifní politika.
V závěru podnikání společnost vlastnila více než 100 lokomotiv, téměř dva a půl tisíce vagonů a 376 km tratí.[4] Zestátněna byla v roce 1908 po bezproblémovém projednání příslušného říšského zákona.
Odkazy
Reference
- ↑ Historie tratí, elektronická databáze; Sekera, P.
- ↑ a b WACHSMANN, V. Severní polabí - od Litoměřic až k Hřensku. [online]. Ústí nad Labem: Ústecká kulturní platforma ’98, 1888 [cit. 2010-05-19]. Dostupné online. (Česky)
- ↑ SCHREIER, Pavel. Příběhy z dějin našich drah. Praha: Mladá fronta, 2009. Kapitola Železnice soukromá, s. 126. (Čeština)
- ↑ Škorvaga, Marek; Vznik turnovsko-kralupsko-pražské dráhy