Archeologické naleziště města Liang-ču: Porovnání verzí
m →top: stylistika, link |
Čj značky: editace z mobilu editace z mobilního webu |
||
| Řádek 1: | Řádek 1: | ||
'''Archeologické naleziště města Liang-ču''' ({{Čínsky|tradiční= 良渚古城遺址 |zjednodušené= 良渚古城遗址 |pchin-jin= Liángzhǔ gǔchéng yízhǐ |český přepis= Liang-ču ku-čcheng i-č’}}) je označení pro čtyři archeologická naleziště [[Kultura Liang-ču|kultury Liang-ču]] ve |
'''Archeologické naleziště města Liang-ču''' ({{Čínsky|tradiční= 良渚古城遺址 |zjednodušené= 良渚古城遗址 |pchin-jin= Liángzhǔ gǔchéng yízhǐ |český přepis= Liang-ču ku-čcheng i-č’}}) je označení pro čtyři archeologická naleziště [[Kultura Liang-ču|kultury Liang-ču]] ve východočínské provincii Če-ťiang, v městském obvodu [[Jü-chang]], rozkládajícím se severně od městského centra [[Chang-čou]], která byla v roce 2019 zařazena na [[světové dědictví|Seznam světového dědictví]] organizace [[UNESCO]]. Zapsána byla jako příklad rané městské civilizace, s pozůstatky zřejmě obřadních plošin z dusané hlíny, rozlehlého sídliště městského charakteru, vodních staveb a sociálního rozvrstvení vyjádřeného v bohatosti pohřební výbavy.<ref name="unesco"/> |
||
Liang-ču je nejvýraznějším centrem stejnojmenné kultury, existující v letech 3300–2300 př. n. l. a střediskem [[neolit]]ického regionálního raného státu. Jeho obyvatelé pěstovali rýži, byli výrazně sociálně diferencovaní, nicméně spojení vírou.<ref name="unesco"/> Památka sestává ze čtyř blízkých nalezišť, a sice areálu města Liang-ču o rozloze 881,45 ha; nedalekého naleziště Jao-šan (66,56 ha) na úpatí hor severovýchodně od města; dolní přehrady na pláni východně od Liang-ču a náspů na úpatí hor (349,24 ha) na severovýchod od města a konečně ještě dále na severozápad horní přehrady v ústí údolí (136,41 ha). Všechny čtyři lokality obklopuje nárazníková zóna o rozloze 9 980,29 ha.<ref name="unesco"/> |
Liang-ču je nejvýraznějším centrem stejnojmenné kultury, existující v letech 3300–2300 př. n. l., a střediskem [[neolit]]ického regionálního raného státu. Jeho obyvatelé pěstovali rýži, byli výrazně sociálně diferencovaní, nicméně spojení vírou.<ref name="unesco"/> Památka sestává ze čtyř blízkých nalezišť, a sice areálu města Liang-ču o rozloze 881,45 ha; nedalekého naleziště Jao-šan (66,56 ha) na úpatí hor severovýchodně od města; dolní přehrady na pláni východně od Liang-ču a náspů na úpatí hor (349,24 ha) na severovýchod od města a konečně ještě dále na severozápad z horní přehrady v ústí údolí (136,41 ha). Všechny čtyři lokality obklopuje nárazníková zóna o rozloze 9 980,29 ha.<ref name="unesco"/> |
||
V Jao-šanu bylo objeveno pohřebiště a plošina z dusané hlíny, zřejmě oltář, postavený kolem roku 3000 př. n. l. Areál horní přehrady zahrnuje pozůstatky šesti hrází vybudovaných lidem kultury Liang-ču, nyní vysokých nejvýše 15 m. Areál dolní přehrady zahrnuje zbytky čtyř hrází nyní vysokých maximálně 7 m a náspy a hráze o délce 5 km. Ve vlastním městě Liang-ču archeologové rozlišili palácový okrsek, vnitřní město, vnější město a několik pohřebišť.<ref name="nomination text 13 24 26"/> |
V Jao-šanu bylo objeveno pohřebiště a plošina z dusané hlíny, zřejmě oltář, postavený kolem roku 3000 př. n. l. Areál horní přehrady zahrnuje pozůstatky šesti hrází vybudovaných lidem kultury Liang-ču, nyní vysokých nejvýše 15 m. Areál dolní přehrady zahrnuje zbytky čtyř hrází nyní vysokých maximálně 7 m a náspy a hráze o délce 5 km. Ve vlastním městě Liang-ču archeologové rozlišili palácový okrsek, vnitřní město, vnější město a několik pohřebišť.<ref name="nomination text 13 24 26"/> |
||
Verze z 18. 8. 2019, 08:05
Archeologické naleziště města Liang-ču (čínsky v českém přepisu Liang-ču ku-čcheng i-č’, pchin-jinem Liángzhǔ gǔchéng yízhǐ, znaky zjednodušené 良渚古城遗址, tradiční 良渚古城遺址) je označení pro čtyři archeologická naleziště kultury Liang-ču ve východočínské provincii Če-ťiang, v městském obvodu Jü-chang, rozkládajícím se severně od městského centra Chang-čou, která byla v roce 2019 zařazena na Seznam světového dědictví organizace UNESCO. Zapsána byla jako příklad rané městské civilizace, s pozůstatky zřejmě obřadních plošin z dusané hlíny, rozlehlého sídliště městského charakteru, vodních staveb a sociálního rozvrstvení vyjádřeného v bohatosti pohřební výbavy.[1]
Liang-ču je nejvýraznějším centrem stejnojmenné kultury, existující v letech 3300–2300 př. n. l., a střediskem neolitického regionálního raného státu. Jeho obyvatelé pěstovali rýži, byli výrazně sociálně diferencovaní, nicméně spojení vírou.[1] Památka sestává ze čtyř blízkých nalezišť, a sice areálu města Liang-ču o rozloze 881,45 ha; nedalekého naleziště Jao-šan (66,56 ha) na úpatí hor severovýchodně od města; dolní přehrady na pláni východně od Liang-ču a náspů na úpatí hor (349,24 ha) na severovýchod od města a konečně ještě dále na severozápad z horní přehrady v ústí údolí (136,41 ha). Všechny čtyři lokality obklopuje nárazníková zóna o rozloze 9 980,29 ha.[1]
V Jao-šanu bylo objeveno pohřebiště a plošina z dusané hlíny, zřejmě oltář, postavený kolem roku 3000 př. n. l. Areál horní přehrady zahrnuje pozůstatky šesti hrází vybudovaných lidem kultury Liang-ču, nyní vysokých nejvýše 15 m. Areál dolní přehrady zahrnuje zbytky čtyř hrází nyní vysokých maximálně 7 m a náspy a hráze o délce 5 km. Ve vlastním městě Liang-ču archeologové rozlišili palácový okrsek, vnitřní město, vnější město a několik pohřebišť.[2]
Reference
- ↑ a b c UNESCO. Archaeological Ruins of Liangzhu City [online]. UNESCO, 2019 [cit. 2019-08-17]. Archeologické naleziště města Liang-ču ne stránkách UNESCO. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ State Administration of Cultural Heritage of the People's Republic of China. Archaeological Ruins of Liangzhu City. Nomination Text. Peking: State Administration of Cultural Heritage of the People's Republic of China, 2019. S. 13 a 24–26. (anglicky)
Externí odkazy
- UNESCO. Archaeological Ruins of Liangzhu City [online]. UNESCO, 2019 [cit. 2019-08-17]. Archeologické naleziště města Liang-ču ne stránkách UNESCO. Dostupné online. (anglicky)
- WANG, Kaihao. Ancient Liangzhu ruins stand the test of time. China Daily [online]. Rev. 2019-07-08 [cit. 2019-8-17]. Dostupné online. Dostupné také na: [1]. (anglicky)