Mo-kao

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jeskyně Mo-kao
Světové dědictví UNESCO
Mogao Caves.jpg
Smluvní stát ČínaČína Čína
Souřadnice
Typ kulturní dědictví
Kritérium i, ii, iii, iv, v, vi
Odkaz 440 (anglicky)
Zařazení do seznamu
Zařazení 1987 (11. zasedání)

Jeskyně Mo-kao (čínsky 莫高窟, pinyin mò gāo kū), známé též jako Jeskyně tisíce buddhů (Čchien-fo-tung)[1] či Tunchuangské jeskyně, jsou rozsáhlý komplex jeskynních staveb v čínské provincii Kan-su, přibližně 25 km od města Tun-chuang. Oblast byla obydlena již od starověku a ležela na jedné z důležitých křižovatek hedvábné stezky, díky čemuž se jeskyně Mo-kao staly důležitým (zejména) buddhistickým centrem. Časem však byly jeskyně opuštěny a trvalo takřka 900 let, než byly v roce 1900 znovuobjeveny. V jeskyních bylo nalezeno až 60 000 textů všeho druhu a velké množství nástěnných maleb. Díky své kulturní hodnotě byl jeskynní komplex v roce 1987 zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Podle místní tradice měl v roce 366 jeden z místních mnichů vizi tisíce buddhů, čímž inspiroval k započetí hloubení jeskyň. Počet jeskyň se vyšplhal na více než jeden tisíc.[2] Jeskyně sloužily mnichům jako ubytovací i meditační místnosti. Jelikož ležely na jedné z rušných křižovatek hedvábné stezky, proudily sem davy poutníků i obchodníků. Počet obyvatel jeskyň brzy natolik vzrostl, že se na dlouhou dobu staly jedním z nejdůležitějších buddhistických center. Vzniklo zde ohromné množství nejrůznějších textů, které však byly již na počátku 11. století zazděny a znovuobjeveny až v roce 1900 taoistickým mnichem jménem Wang Jüan-lu.[1] Důvodem zapečetění jeskyní a opuštění místa byla hrozba, kterou představovali muslimští a tibetští nájezdníci.[3]

Poutníci i mniši, kteří zde v dávných dobách žili, kreslili po stěnách malby, které sloužily jak k prostému ozdobení stěn, tak měly určitou funkci při vyvolávání vizuálních představ při meditacích, jejichž vrcholem mělo být probuzení. Nástěnné malby zde pokrývají plochu až 42 000 m². Veřejnosti se staly jeskyně společně s malbami přístupné až roku 1949, tedy takřka půl století po jejich znovuobjevení. Roku 1987 pak byl celý jeskynní komplex zapsán na Seznam světového dědictví UNESCO a dnes je vysoce navštěvovaným místem poutníků i turistů z celého světa.

K nejvýznamnějším objevům v jeskyních patří kopie Diamantové sútry z roku 868. Jedná se o nejstarší dochovanou ručně tištěnou knihu na světě.[4] Kniha byla vytištěna pomocí dřevěných matric, jejím autorem je Wang Ťie.[4]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b LIŠČÁK, Vladimír. Dobrodružství Hedvábné cesty – ukázka (s. 259-267) [online]. [cit. 2008-02-15]. Dostupné online.  
  2. Mogao Caves - Art of Dunhuang Caves [online]. TravelChinaGuide.com, [cit. 2008-02-15]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. The Mogao Caves at Dunhuang [online]. Lonely Planet, [cit. 2010-02-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b PRACNÁ, Jana. Diamantová sútra – nejstarší tištěná kniha na světě [online]. Citarny.cz, 2008-05-10, [cit. 2008-05-14]. Dostupné online.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]