Vilfredo Pareto: Porovnání verzí

Vilfredo Pareto
Datum narození	15. červenec 1848
Místo narození	Paříž, Francie
Datum úmrtí	19. srpen 1923
Místo úmrtí	Céligny, Švýcarsko
Národnost	Italská
Ekonomická škola	Lausannská škola
Instituce	Université de Lausanne
Ovlivnil	Luigi Amoroso
Příspěvky	Pareto efektivita; Paretův princip; Paretův diagram; Paretův index; Paretova distribuce; Ordinalistický přístup k užitku; Indiferenční analýza; Teorie elit
Manžel(ka)	Alexandra Modestovna Bakuninová; Jeanne Regis
Rodiče	Raffaele Pareto a Marie Métenier
	Některá data mohou pocházet z datové položky.

Interaktivně procházet historii

← Přejít na předchozí porovnání Přejít na další porovnání →

Smazaný obsah Přidaný obsah

VizuálníWikitext

V textu

Verze z 4. 4. 2017, 15:51

Vilfredo Federico Damaso Pareto (15. červenec 1848 - 19. srpen 1923) byl italský ekonom, sociolog a politolog, profesor na univerzitě v Lausanne. Kromě toho byl i průkopníkem ekonometrie.

Život

Byl synem aristokrata, který z politicikých důvodů emigroval do Francie. Vystudoval inženýrství na Polytechnickém Institutu v Turíně, stal se inženýrem a pracoval u římské železniční společnost. Po smrtí svých rodičů v roce 1889 změnil svůj životní styl. Zdědil titul, který nikdy nepoužil. Opustil svou dosavadní práci, vzal si chudou ruskou dívku z Benátek (Alessandrinu Bakuninovou) a odstěhoval se do vily ve Fiesole. Kolem roku 1900 zcela ztratil liberální iluze, což u něj vedlo k obratu, začal být přesvědčen, že liberalizmus patří minulosti a že pro současnou společnost je nutné násilí. Na univerzitě ve švýcarském Lausanne se Pareto stal profesorem na katedře politické ekonomie, po roce 1907 mu však srdeční onemocnění zabránilo v práci na katedře pokračovat. Ke konci života se stal senátorem Mussoliniho režimu.

Dílo

Sociologie

Pareta neuspokojovaly modely čistě racionálního jednání. Veškeré lidské jednání rozděluje do dvou kategorií, na logické - jednající v něm předem promýšlí adekvátní prostředky k dosažení stanoveného cíle a mimologické - prostředek není záměrně propojen s účelem. Existují čtyři typy mimologického jednání podle vztahu mezi prostředkem a účelem. U prvního typu se jedná o chování, jež je bezmyšlenkovitě provozováno v rámci běžné konvence, sem patří například podání ruky, či zdvořilostní projevy. Druhý typ představují náboženské rituály, kdy se jednající mylně domnívají, že prostředek vede k zamýšlenému cíli. Třetí typ je chování zcela absurdní, reflexivní akty, rychlé přivření očí před smítkem apod. Patří sem i vznik jazyka a jiných institucí, které jsou vysoce funkční, aniž by měly svého vědomého zakladatele. Ve čtvrtém typu mimologického jednání vztah mezi prostředkem a účelem sice existuje, ale subjektivně je viděn jinak, než jak ve skutečnosti funguje^[1].

Všechny ideologie (vědu, umění, filosofii) považoval za bezvýznamné odvozeniny stálých vnitřních sil člověka (citů, pověr, vášní, nevědomých sklonů), tedy jakýchsi komplexů, kterým říkal „rezidua“. Rezidua – jsou to, co v našem myšlení zůstává, odečteme-li jeho logickou složku, jsou to věci ukryté hluboko v lidské povaze a vědě nepřístupné. Rezidua lze chápat jako predispozice k určitým druhům chování. Pareto rezidua shrnul do šesti hlavních typů.

Kombinační instinkt – schopnost člověka ustavovat prvky do stále nových sestav, obvykle se projevuje jako vynálezy moderní vědy.
Trvalost agregátů - protiklad kombinačního instinktu. Je to tendence myšlení k inertnosti, odmítání změny. Díky tomuto reziduu je možná existence rodiny a příbuzenských skupin.
Potřeba manifestovat sedimenty jednání – existencí této třídy vysvětluje Pareto lidskou potřebu aktivně se projevovat, být činorodý.
Rozum a sociabilita - vztahuje se k sociálnímu životu, tato rezidua mají vztah k disciplinovanosti.
Integrita individua - je doplněním předchozí třídy, tato rezidua jsou aktivována, když pospolitosti hrozí rozpad, jsou jistým sebezáchovným instinktem.
Sexuální reziduum - toto reziduum je racionalizování například askezí, nejrůznějších sexuálních zákazů a rétoriky^[1].

Derivace – většina lidského jednání je mimologická, řídí se predispozicemi, člověk má však potřebu prezentovat své jednání jako dokonale rozumné. Za tímto účelem se používají pseudologická vysvětlení, tedy derivace. Lidé jimi tedy zakrývají své skutečné pohnutky a dodávají zdání racionality i chování, které vůbec racionální není. Lze je rozlišit do čtyř tříd.

Kategorická tvrzení – je třeba věci dělat tak a tak
Výroky podepřené autoritou – vycházejí z přesvědčení, že ten, kdo je kompetentní v jedné věci, musí být kompetentní i v druhé. Autoritou může být například i vlast.
Podepření souhlasem s nějakým obecným principem - Jde o shodu s nejobecnějšími zásadami morálky, práva, náboženství. Tyto principy se obvykle odvolávají na všeobecný zájem.
Jakékoliv jednání lze ospravedlnit demagogicky, pomocí význačných, nejasných a klamavých slovních důkazů. Sem spadá naprostá většina politického života^[1].

Teorie elit - Nutnost rozdělení na elitu zbytek společnosti vyvozuje Pareto z toho, že mezi členy společnosti není rovnoměrně rozložena inteligence a schopnosti a také některé typy reziduí. Ti, v jejichž chování dominuje první reziduum, vynikají schopností k vykořisťování občanů. Díky tomu jsou součástí vládnoucí třídy. Pareto je nazývá spekulanty. Na druhé straně jsou lidé bázliví a opatrní, kteří se nechávají ovládat, Pareto je nazývá rentiéry. Lidé u nichž převládá kombinační reziduum jsou jako Machiavelliho lišky nakloněni rizikům, příslušníci konzervativně založené většiny představují síli sociální inertnosti, jsou to Machiavelliho lvi. Učil, že vládnoucí třída si má tvrdým donucovacím systémem udržovat svou existenci. Neučiní-li tak, bude vytlačena silnými členy nižších tříd, kteří se vyšplhají do jejích pozic. Jeho sociologie je svéráznou symbiózou mechanistických a psychologistických prvků. Společnost je pluralistický systém vytvořený z lidských molekul, jež jsou spojeny složitými vzájemnými vztahy. Položil základy ekonomie blahobytu. Pro ilustraci jeho teorií asi nejlépe poslouží jeho výrok: "Dávejte mi co nejvíce plodných omylů plných zárodků myšlenek a nechte si své jalové pravdy."

Ekonomie

Propracoval a rozvedl matematickou teorii rovnováhy Leona Walrase a formuloval teorii volebních aktů (analýza indiferenčních křivek), novější obměnu teorie mezního zisku. Jeho teorie elity, která se stala součástí ideologie italského fašismu, měla objasnit stálost rozdělení důchodů.

Při své ekonomické analýze významně využíval statistiku. Byl zakladatelem ordinalismu – užitečnost lze poměřovat pouze ve vztahu s jinou užitečností, lze určit jen pořadí významnosti. Různé kombinace se stejnDí užitkem vyjádřil jako indiferenční křivku.

Odkazy

Reference

↑ ^a ^b ^c KELLER, Jan. Dějiny klasické sociologie. Praha: Slon, 2010.

Dílo

Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Vilfredo Pareto
Manuale di economie politica (Rukověť politické ekonomie, 1906)
Trattato di Sociologia generale (Pojednání o všeobecné sociologii, 1916)

Související články

[:0-1] KELLER, Jan. Dějiny klasické sociologie. Praha: Slon, 2010.

[1]

@@ Řádek 23: / Řádek 23: @@
 '''Vilfredo Federico Damaso Pareto''' ([[15. červenec]] [[1848]] - [[19. srpen]] [[1923]]) byl [[Itálie|italský]] [[ekonomie|ekonom]], [[sociologie|sociolog]] a [[politologie|politolog]], profesor na [[univerzita|univerzitě]] v [[Lausanne]]. Kromě toho byl i průkopníkem [[ekonometrie]].
+== Život ==
+Byl synem aristokrata, který z politicikých důvodů emigroval do [[Francie]]. Vystudoval inženýrství na Polytechnickém Institutu v [[Turín|Turíně]], stal se inženýrem a pracoval u římské železniční společnost. Po smrtí svých rodičů v roce  1889 změnil  svůj  životní  styl. Zdědil  titul, který nikdy nepoužil. Opustil svou dosavadní práci, vzal si chudou ruskou   dívku z [[Benátky|Benátek]] (Alessandrinu Bakuninovou) a odstěhoval se do vily ve [[Fiesole]]. Kolem roku 1900 zcela ztratil liberální iluze, což u něj vedlo k obratu, začal být přesvědčen, že [[Liberalismus|liberalizmus]] patří minulosti a že pro současnou společnost je nutné násilí. Na univerzitě ve švýcarském [[Lausanne]] se Pareto stal profesorem na katedře politické ekonomie, po roce 1907 mu však srdeční onemocnění zabránilo v práci na katedře pokračovat. Ke konci života se stal senátorem [[Benito Mussolini|Mussoliniho]] režimu.
+== Dílo ==
+=== Sociologie ===
+Pareta neuspokojovaly modely čistě racionálního jednání. Veškeré lidské jednání rozděluje do dvou kategorií, na '''logické''' - jednající v něm předem promýšlí adekvátní prostředky k dosažení stanoveného cíle a '''mimologické''' - prostředek není záměrně propojen s účelem. Existují čtyři typy mimologického jednání podle vztahu mezi prostředkem a účelem. U ''prvního typu'' se jedná o chování, jež je bezmyšlenkovitě provozováno v rámci běžné konvence, sem patří například podání ruky, či zdvořilostní projevy. ''Druhý typ'' představují náboženské rituály, kdy se jednající mylně domnívají, že prostředek vede k zamýšlenému cíli. ''Třetí typ'' je chování zcela absurdní, reflexivní akty, rychlé přivření očí před smítkem apod. Patří sem i vznik jazyka a jiných institucí, které jsou vysoce funkční, aniž by měly svého vědomého zakladatele. Ve ''čtvrtém typu'' mimologického jednání vztah mezi prostředkem a účelem sice existuje, ale subjektivně je viděn jinak, než jak ve skutečnosti funguje<ref name=":0">{{Citace monografie|příjmení=Keller|jméno=Jan|příjmení2=|jméno2=|titul=Dějiny klasické sociologie|vydání=|vydavatel=Slon|místo=Praha|rok=2010|počet stran=|strany=|isbn=}}</ref>.
+Všechny [[ideologie]] ([[Věda|vědu]], [[umění]], [[Filosofie|filosofii]]) považoval za bezvýznamné odvozeniny stálých vnitřních sil člověka ([[Emoce|citů]], [[Pověra|pověr]], [[Vášeň|vášní]], nevědomých sklonů), tedy jakýchsi komplexů, kterým říkal „rezidua“. '''Rezidua''' – jsou to, co v našem myšlení zůstává, odečteme-li jeho logickou složku, jsou to věci ukryté hluboko v lidské povaze a vědě nepřístupné. Rezidua lze chápat jako predispozice k určitým druhům chování. Pareto rezidua shrnul do šesti hlavních typů.
+# ''Kombinační instinkt –'' schopnost člověka ustavovat prvky do stále nových sestav, obvykle se projevuje jako vynálezy moderní vědy.
+# ''Trvalost agregátů'' - protiklad kombinačního instinktu. Je to tendence myšlení k inertnosti, odmítání změny. Díky tomuto reziduu je možná existence rodiny a příbuzenských skupin.
+# ''Potřeba manifestovat sedimenty jednání'' – existencí této třídy vysvětluje Pareto lidskou potřebu aktivně se projevovat, být činorodý.
+# ''Rozum a sociabilita'' - vztahuje se k sociálnímu životu, tato rezidua mají vztah k disciplinovanosti.
+# ''Integrita individua'' - je doplněním předchozí třídy, tato rezidua jsou aktivována, když pospolitosti hrozí rozpad, jsou jistým sebezáchovným instinktem.
+# ''Sexuální reziduum'' - toto reziduum je racionalizování například askezí, nejrůznějších sexuálních zákazů a rétoriky<ref name=":0" />.
+'''Derivace''' – většina lidského jednání je mimologická, řídí se predispozicemi, člověk má však potřebu prezentovat své jednání jako dokonale rozumné. Za tímto účelem se používají pseudologická vysvětlení, tedy derivace. Lidé jimi tedy zakrývají své skutečné pohnutky a dodávají zdání [[Racionalita|racionality]] i chování, které vůbec racionální není. Lze je rozlišit do čtyř tříd.
+# ''Kategorická tvrzení'' – je třeba věci dělat tak a tak
+# ''Výroky podepřené autoritou'' – vycházejí z přesvědčení, že ten, kdo je kompetentní v jedné věci, musí být kompetentní i v druhé. Autoritou může být například i vlast.
+# ''Podepření souhlasem s nějakým obecným principem'' - Jde o shodu s nejobecnějšími zásadami morálky, práva, náboženství. Tyto principy se obvykle odvolávají na všeobecný zájem.
+# Jakékoliv jednání lze ''ospravedlnit demagogicky'', pomocí význačných, nejasných a klamavých slovních důkazů. Sem spadá naprostá většina politického života<ref name=":0" />.
+'''Teorie elit'''  - Nutnost rozdělení na elitu zbytek společnosti vyvozuje Pareto z toho, že mezi členy společnosti není rovnoměrně rozložena inteligence a schopnosti a také některé typy reziduí. Ti, v jejichž chování dominuje první reziduum, vynikají schopností k vykořisťování občanů. Díky tomu jsou součástí vládnoucí třídy. Pareto je nazývá ''spekulanty''. Na druhé straně jsou lidé bázliví a opatrní, kteří se nechávají ovládat, Pareto je nazývá ''rentiéry''. Lidé u nichž převládá kombinační reziduum jsou jako [[Niccolò Machiavelli|Machiavelliho]] ''lišky'' nakloněni rizikům, příslušníci konzervativně založené většiny představují síli sociální inertnosti, jsou to Machiavelliho ''lvi''. Učil, že vládnoucí třída si má tvrdým donucovacím systémem udržovat svou existenci. Neučiní-li tak, bude vytlačena silnými členy nižších [[Sociální třída|tříd]], kteří se vyšplhají do jejích pozic. Jeho sociologie je svéráznou [[Symbióza|symbiózou]] mechanistických a psychologistických prvků. Společnost je [[Pluralismus|pluralistický]] systém vytvořený z lidských molekul, jež jsou spojeny složitými vzájemnými vztahy. Položil základy [[ekonomie blahobytu]]. Pro ilustraci jeho teorií asi nejlépe poslouží jeho výrok: "Dávejte mi co nejvíce plodných omylů plných zárodků myšlenek a nechte si své jalové pravdy."
+=== Ekonomie ===
 Propracoval a rozvedl matematickou teorii rovnováhy [[Leon Walras|Leona Walrase]] a formuloval teorii volebních aktů ([[Indiferenční křivka|analýza indiferenčních křivek]]), novější obměnu [[teorie mezního zisku]]. Jeho [[Elita#Teorie elit|teorie elity]], která se stala součástí ideologie italského [[Fašismus|fašismu]], měla objasnit stálost rozdělení důchodů.
+Při své ekonomické analýze významně využíval [[Statistika|statistiku]]. Byl zakladatelem [[Ordinalismus|ordinalismu]] – užitečnost lze poměřovat pouze ve vztahu s jinou užitečností, lze určit jen pořadí významnosti. Různé kombinace  se stejnDí [[Užitek|užitkem]] vyjádřil jako [[Indiferenční křivka|indiferenční křivku]].
-Učil, že vládnoucí třída si má tvrdým donucovacím systémem udržovat svou existenci. Neučiní-li tak, bude vytlačena silnými členy nižších [[Sociální třída|tříd]], kteří se vyšplhají do jejích pozic. Všechny [[ideologie]] ([[Věda|vědu]], [[umění]], [[Filosofie|filosofii]]) považoval za bezvýznamné odvozeniny stálých vnitřních sil člověka ([[Emoce|citů]], [[Pověra|pověr]], [[Vášeň|vášní]], nevědomých sklonů), tedy jakýchsi komplexů, kterým říkal „rezidua“. Jeho sociologie je svéráznou [[Symbióza|symbiózou]] mechanistických a psychologistických prvků. Společnost je [[Pluralismus|pluralistický]] systém vytvořený z lidských molekul, jež jsou spojeny složitými vzájemnými vztahy. Položil základy [[ekonomie blahobytu]]. Pro ilustraci jeho teorií asi nejlépe poslouží jeho výrok: "Dávejte mi co nejvíce plodných omylů plných zárodků myšlenek a nechte si své jalové pravdy."
+== Odkazy ==
-Při své ekonomické analýze významně využíval [[Statistika|statistiku]]. Byl zakladatelem [[Ordinalismus|ordinalismu]] – užitečnost lze poměřovat pouze ve vztahu s jinou užitečností, lze určit jen pořadí významnosti. Různé kombinace statků se stejným [[Užitek|užitkem]] vyjádřil jako [[Indiferenční křivka|indiferenční křivku]].
-== Dílo ==
+=== Reference ===
+<references />
+=== Dílo ===
 * {{NK ČR|jn20000701370}}
 * ''Manuale di economie politica'' (Rukověť politické ekonomie, 1906)
 * ''Trattato di Sociologia generale'' (Pojednání o všeobecné sociologii, 1916)
-== Související články ==
+=== Související články ===
 * [[Paretovo optimum]]
 * [[Paretův princip]]
@@ Řádek 40: / Řádek 66: @@
 {{DEFAULTSORT:Pareto, Vilfredo}}
-{{Pahýl}}
 {{Autoritní data}}
@@ Řádek 48: / Řádek 73: @@
 [[Kategorie:Narození 15. července]]
 [[Kategorie:Muži]]
+[[Kategorie:Italští sociologové]]
+[[Kategorie:Sociologové]]