Johann Gottlieb Tamitius: Porovnání verzí

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Interaktivně procházet historii
← Přejít na předchozí porovnáníPřejít na další porovnání →
Smazaný obsah Přidaný obsah
VizuálníWikitext
m doplneni
nepracuje se, úpravy
Řádek 1: Řádek 1:
{{Pracuje se}}
{{Infobox - osoba}}
{{Infobox - osoba}}
'''Johann Gottlieb Tamitius''', psán také jako '''Johann Gottlieb Damitius''' či '''Johann Tamitio''', někdy nesprávně jako '''Johann Gottlob Tamitius'''<ref>Ernst Flade: ''Gottfried Silbermann: ein Beitrag zur Geschichte des deutschen Orgel- und Klavierbaus im Zeitalter Bachs''. 2. vyd. Breitkopf & Härtel, 1953, S. 119.</ref> ([[9. únor]]a [[1691]] [[Drážďany]] – 24./[[26. březen|26. března]] [[1769]] [[Žitava]]) byl [[Německo|německý]] [[varhanář]] období [[Baroko|baroka]].
'''Johann Gottlieb Tamitius''', psán také jako '''Johann Gottlieb Damitius''' či '''Johann Tamitio''', někdy nesprávně jako '''Johann Gottlob Tamitius'''<ref>Ernst Flade: ''Gottfried Silbermann: ein Beitrag zur Geschichte des deutschen Orgel- und Klavierbaus im Zeitalter Bachs''. 2. vyd. Breitkopf & Härtel, 1953, S. 119.</ref> ([[9. únor]]a [[1691]] [[Drážďany]] – 24./[[26. březen|26. března]] [[1769]] [[Žitava]]) byl [[Německo|německý]] [[varhanář]] období [[Baroko|baroka]].


== Život ==
⚫
Jeho otcem byl [[Andreas Tamitius]] (1633–1700), dvorní varhanář [[Kurfiřtství Sasko|saského kurfiřství]]. Varhanářskému řemeslu se naučil u [[Johann Georg Finke|Johanna Georga Finkeho]] v [[Saalfeld/Saale|Saalfeldu]], ale od roku 1716 již působil samostatně v nové dílně v Žitavě. Dne 23.&nbsp;listopadu 1728 se oženil s Christianou Eleonorou Cadnerovou ze Žitavy, s níž měl jednoho syna - [[Johann Gottlob Tamitius|Johanna Gottloba]] (1738–1819). Ten v otcově řemesle pokračoval.<ref>Ernst Ludwig Gerber: ''Neues historisch-biographisches Lexikon der Tonkünstler..'', 4. díl S-Z. A. Kühnel, Lipsko 1814, S. 318.</ref> Johann Gottlieb měl také pobočnou dílnu v českém [[Hrádek nad Nisou|Hrádku nad Nisou]], kde se u něho vyučil mezi lety 1754 až 1760 varhanář [[Johann Friedrich Treubluth]] (1739–1821).<ref>Hermann Mendel: ''Musikalisches Conversations-Lexikon: eine Encyklopädie der gesammten musikalischen Wissenschaften''. Díl 10, Robert Oppenheim, Berlín 1886, S. 294-295.</ref> Krom Treublutha se vyučil varhanářskému řemeslu v Tamitiově dílně nejspíš i jeho švagr [[Johann Ernst Hähnel]] (1697–1777).<ref>[http://saebi.isgv.de/biografie/Ernst_H%C3%A4hnel_%281697-1777%29# Heslo Hähnel, Johann Ernst na webu Institutu pro saské dějiny a folklor]</ref> Zemřel v roce 1769 v saské Žitavě, dílnu po něm převzal jeho zeť [[Leonhard Balthasar Schmahl]] (1729–1779) s nímž postavil několik nových nástrojů.<ref>[http://www.varhany.net/zivotopis.php?idv=149816 Varhany a varhanáři v České republice] Schmahl, Leonhard Balthasar</ref> Krom varhan, u nichž byly ceněny především jeho flétnové rejstříky, stavěl také další klávesové nástroje.<ref name="ton">[[Ernst Ludwig Gerber]]: ''Neues historisch-biographisches Lexikon der Tonkünstler''</ref>
Jeho otcem byl [[Andreas Tamitius]] (1633–1700), dvorní varhanář [[Saské kurfiřtství|saského kurfiřství]]. Varhanářskému řemeslu se naučil u [[Johann Georg Finke|Johanna Georga Finkeho]] v [[Saalfeld/Saale|Saalfeldu]], ale od roku 1716 již působil samostatně v nové dílně v Žitavě. Dne 23.&nbsp;listopadu 1728 se oženil s Christianou Eleonorou Cadnerovou ze Žitavy, s níž měl jednoho syna - [[Johann Gottlob Tamitius|Johanna Gottloba]] (1738–1819). Ten v otcově řemesle pokračoval.<ref>Ernst Ludwig Gerber: ''Neues historisch-biographisches Lexikon der Tonkünstler..'', 4. díl S-Z. A. Kühnel, Lipsko 1814, S. 318.</ref>

⚫
Johann Gottlieb měl také pobočnou dílnu v českém [[Hrádek nad Nisou|Hrádku nad Nisou]], kde se u něho vyučil mezi lety 1754 až 1760 varhanář [[Johann Friedrich Treubluth]] (1739–1821).<ref>Hermann Mendel: ''Musikalisches Conversations-Lexikon: eine Encyklopädie der gesammten musikalischen Wissenschaften''. Díl 10, Robert Oppenheim, Berlín 1886, S. 294-295.</ref> Krom Treublutha se vyučil varhanářskému řemeslu v Tamitiově dílně nejspíš i jeho švagr [[Johann Ernst Hähnel]] (1697–1777).<ref>[http://saebi.isgv.de/biografie/Ernst_H%C3%A4hnel_%281697-1777%29# Heslo Hähnel, Johann Ernst na webu Institutu pro saské dějiny a folklor]</ref> Zemřel v roce 1769 v saské Žitavě, dílnu po něm převzal jeho zeť [[Leonhard Balthasar Schmahl]] (1729–1779) s nímž postavil několik nových nástrojů.<ref>[http://www.varhany.net/zivotopis.php?idv=149816 Varhany a varhanáři v České republice] Schmahl, Leonhard Balthasar</ref> Krom varhan, u nichž byly ceněny především jeho flétnové rejstříky, stavěl také další klávesové nástroje.<ref name="ton">[[Ernst Ludwig Gerber]]: ''Neues historisch-biographisches Lexikon der Tonkünstler''</ref>


== Dílo ==
== Dílo ==
Je známo 54 Tamitiových novostaveb, mezi nimi jsou zde uvedeny i a [[Dispozice (varhany)|disposiční]] změny nástrojů původně jiných varhanářů.
Je známo 54 Tamitiových novostaveb, mezi nimi jsou zde uvedeny i a [[Dispozice (varhany)|disposiční]] změny nástrojů původně jiných varhanářů.


Nové nástroje, postavené Johannem Gottliebem Tamitiem jsou jedno- či dvoumanuálové a ve většině případů mají méně než 20 [[Rejstřík (varhany)|rejstříků]] na mechanické zásuvkové traktuře.<ref name=gr> Brandler, Gerd: ''[http://www.kirche-grossschoenau.de/grossschoenau/die-orgel/13-die-orgelbauerfamilie-tamitius.html Die Orgelbauerfamilie Tamitius]''</ref> Největší Tamitiovy varhany stály v [[Großschönau (Sasko)|Großschönau]] a měly 28 rejstříků, z toho 3
Nové nástroje, postavené Johannem Gottliebem Tamitiem jsou jedno- či dvoumanuálové a ve většině případů mají méně než 20 [[Rejstřík (varhany)|rejstříků]] na mechanické zásuvkové traktuře.<ref name=gr> Brandler, Gerd: ''[http://www.kirche-grossschoenau.de/grossschoenau/die-orgel/13-die-orgelbauerfamilie-tamitius.html Die Orgelbauerfamilie Tamitius]''</ref> Největší Tamitiovy varhany stály v [[Großschönau (Sasko)|Großschönau]] a měly 28 rejstříků.<!-- z toho 3 -->


* 1726 - [[Stráž pod Ralskem]], výstavba nových varhan v [[Kostel svatého Zikmunda (Stráž pod Ralskem)|kostele sv. Zikmunda]] se 14 rejtříky<ref name=var>[http://www.varhany.net/zivotopis.php?idv=158549 Varhany a varhanáři v České republice] Tamitius, Johann Gottlieb</ref>
* 1726 - [[Stráž pod Ralskem]], výstavba nových varhan v [[Kostel svatého Zikmunda (Stráž pod Ralskem)|kostele sv. Zikmunda]] se 14 rejtříky<ref name=var>[http://www.varhany.net/zivotopis.php?idv=158549 Varhany a varhanáři v České republice] Tamitius, Johann Gottlieb</ref>

Verze z 31. 12. 2016, 22:57

Johann Gottlieb Tamitius
Narození9. února 1691
Drážďany
Úmrtí26. března 1769 (ve věku 78 let)
Žitava
Povolánívarhanář
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Johann Gottlieb Tamitius, psán také jako Johann Gottlieb Damitius či Johann Tamitio, někdy nesprávně jako Johann Gottlob Tamitius[1] (9. února 1691 Drážďany – 24./26. března 1769 Žitava) byl německý varhanář období baroka.

Život

Jeho otcem byl Andreas Tamitius (1633–1700), dvorní varhanář saského kurfiřství. Varhanářskému řemeslu se naučil u Johanna Georga Finkeho v Saalfeldu, ale od roku 1716 již působil samostatně v nové dílně v Žitavě. Dne 23. listopadu 1728 se oženil s Christianou Eleonorou Cadnerovou ze Žitavy, s níž měl jednoho syna - Johanna Gottloba (1738–1819). Ten v otcově řemesle pokračoval.[2]

Johann Gottlieb měl také pobočnou dílnu v českém Hrádku nad Nisou, kde se u něho vyučil mezi lety 1754 až 1760 varhanář Johann Friedrich Treubluth (1739–1821).[3] Krom Treublutha se vyučil varhanářskému řemeslu v Tamitiově dílně nejspíš i jeho švagr Johann Ernst Hähnel (1697–1777).[4] Zemřel v roce 1769 v saské Žitavě, dílnu po něm převzal jeho zeť Leonhard Balthasar Schmahl (1729–1779) s nímž postavil několik nových nástrojů.[5] Krom varhan, u nichž byly ceněny především jeho flétnové rejstříky, stavěl také další klávesové nástroje.[6]

Dílo

Je známo 54 Tamitiových novostaveb, mezi nimi jsou zde uvedeny i a disposiční změny nástrojů původně jiných varhanářů.

Nové nástroje, postavené Johannem Gottliebem Tamitiem jsou jedno- či dvoumanuálové a ve většině případů mají méně než 20 rejstříků na mechanické zásuvkové traktuře.[7] Největší Tamitiovy varhany stály v Großschönau a měly 28 rejstříků.

Reference

  1. ↑ Ernst Flade: Gottfried Silbermann: ein Beitrag zur Geschichte des deutschen Orgel- und Klavierbaus im Zeitalter Bachs. 2. vyd. Breitkopf & Härtel, 1953, S. 119.
  2. ↑ Ernst Ludwig Gerber: Neues historisch-biographisches Lexikon der Tonkünstler.., 4. díl S-Z. A. Kühnel, Lipsko 1814, S. 318.
  3. ↑ Hermann Mendel: Musikalisches Conversations-Lexikon: eine Encyklopädie der gesammten musikalischen Wissenschaften. Díl 10, Robert Oppenheim, Berlín 1886, S. 294-295.
  4. ↑ Heslo Hähnel, Johann Ernst na webu Institutu pro saské dějiny a folklor
  5. ↑ Varhany a varhanáři v České republice Schmahl, Leonhard Balthasar
  6. ↑ a b Ernst Ludwig Gerber: Neues historisch-biographisches Lexikon der Tonkünstler
  7. ↑ Brandler, Gerd: Die Orgelbauerfamilie Tamitius
  8. ↑ a b Varhany a varhanáři v České republice Tamitius, Johann Gottlieb
  9. ↑ Der Nussknacker auf der Orgel
  10. ↑ SCHULZE, Martin. In: BERGELT, Wolf. Orgelhandbuch Brandenburg díl 5: Oder-Spree. [s.l.]: [s.n.] S. 386.
  11. ↑ Heimatskunde des politischen Bezirkes Schluckenau, str. 365, J. Fiedler, 1898
  12. ↑ Die Silbermannorgel in der Johanniskirche Zittau
  13. ↑ HORÁK, Tomáš. varhany a varhanáři na Českolipsku. Česká Lípa: Státní okresní archiv, 1996. 131 s. ISBN 80-238-0334-4. 
  14. ↑ Varhany a varhanáři v České republice Zákupy, kostel sv. Fabiána a Šebestiána
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Johann_Gottlieb_Tamitius&oldid=14505078“